Šest měsíců před celostátními volbami se někteří politici víc než o volební kampaň a programy stran, kterými by měli přesvědčit voliče, starají o budoucí možnost jak zůstat ve vládě. Jinými slovy, jak si udržet moc a z ní vyplývající výhody: jsou zřejmě přesvědčeni, že výsledky jak těchto voleb tak následných prezidentských je nemohou překvapit. Věří ve vítězství hnutí Ano Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana, i když půl roku v dnešní rychlostní společnosti je dost dlouhá doba, v níž změnu mohou způsobit nejen domácí události: třeba trestní oznámení na Babiše, ale i válečný konflikt či nevypočitatelné kroky autoritativních vlád.

Takhle lze při troše fantazie interpretovat i chování Jeronýma Tejce, který se po té, co se nedostal do vedení ČSSD, rozhodl nekandidovat na funkci poslance. Je asi přesvědčen, že sociální demokracie nedopadne dobře, Bohuslav Sobotka bude na sjezdu odvolán, a on, jako příznivec Miloše Zemana a účastník schůzky v Lánech, bude mít šanci se vrátit bez odpovědnosti za debakl na vrchol.

Podobně asi uvažuje i místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, který najednou začal tvrdit, že se se Zemanem o zájmech státu může shodnout. Jenže zapomíná, že Zeman si dobře pamatuje, že Zaorálek se Sobotkou patřili mezi asi 26 poslanců ČSSD, kteří ho nevolil v roce 2003, a jak při minulé volbě prezidenta zahájil kampaň proti Zemanovi: dokonce jeho příznivce vyzval, aby opustili ČSSD. Proto po volbách nebude mít šanci: Zeman si s ním jen hraje a dobře se přitom baví.

Nestandardní je situace i v možné koalici lidovců a STAN. Koalici sice v březnu na celostátní konferenci lidovci schválili většinou 39 ku 31 hlasů, ale záhy se ozval lidovecký sběratel funkcí Jiří Čunek, který chce na sjezdu v květnu kandidovat proti Pavlu Bělobrádkovi. Ten tuto koalici různě zpochybňuje a jak řekl tento týden v pořadu DVTV, myslí si, že by se pod jeho vedením dokázali s Babišem dohodnout na společné vládě. Jistou ochotu na spolupráci s Babišem signalizoval i ministr zemědělství Marian Jurečka. Oba zřejmě mají obavy, že by mohli vypadnout z příští Sněmovny, kdyby se jim nepodařilo přesáhnout desetiprocentní hranici ve volbách. Naproti tomu Bělobrádek koalici od počátku podporuje, protože chce získat voliče, kteří nejsou pro tvrdý liberalismus, ani pro nestandardní populisty, chce tedy vytvořit protiváhu hnutí ANO. Vstřícnost vůči Ano dává najevo i ODS, i když se verbálně staví proti likvidaci malých a středních podniků, kterou provádí Babiš.

Jenže takové chování politiků má silnou vypovídací hodnotu pro občany: jmenovaní politici evidentně nevěří svým stranám a tím de facto i sami sobě, nezajímá je osud naší křehké demokracie, chtějí být jen blízko budoucího centra moci, a tím nahrávají hnutí, které žádný programy nemá a vyzařuje jen touhu po moci. A proto takový subjekt se už soustřeďuje jen na hledání spojenců u ostatních politických stran. Připomeňme, že podobně se chovali komunisté před rokem 1948.

(Psáno pro ČRo Plus)