Dne 15. července 2016 byl potlačen puč proti tureckému prezidentu Erdoganovi. Dodnes je ale nejasné, v čí režii se vše před rokem odehrálo.

Erdogan obviňuje svého bývalého spolupracovníka a duchovního, který žije ve Spojených státech, Gülena a jeho široce rozvětvenou síť. Ta měla své lidi v armádě, policii, justici a ve školství. Mnohé sice ukazuje na to, že by tomu tak mohlo být, ale důkazy chybí. Zřejmě šlo, jak se rozšířilo zvláště v Německu, kde žije asi tři miliony Turků, nejen o spor mezi reformním kazatelem Gülenem a zastáncem ortodoxnější větve islámu Erdoganem, ale i o moc ve státě, kde vždy hrála silnou roli armáda. Čistkami, které po potlačení puče provedl ve všech zmíněných složkách prezident, se zbavil všech možných odpůrců a změnou ústavy si uzurpoval velkou moc: 40 000 lidí bylo uvězněno, asi 10 000 je ve vazbě a 125 000 lidí přišlo o práci. Naposled toto pondělí 10. července bylo vydáno dalších 105 zatykačů na IT učitele na univerzitách, nejspíš kvůli pomoci při logistice protestního pochodu z Ankary do Istanbulu. Kromě toho bylo v Turecku zrušeno několik desítek médií a bylo zatčeno 150 novinářů.

A protože má Erdogan příznivce či alespoň sympatizanty mezi žijícími Turky v celé Evropě, kteří se bojí, aby nebylo ublíženo jejich příbuzným doma a samozřejmě i odpůrce, při příležitosti výročí potlačení puče chtěli před nimi na veřejnosti v různých zemích vystoupit zástupci současné vlády: Erdogan, který se zúčastnil schůzky G20 v Hamburku, ale nedostal povolení, protože by takové vystoupení mohlo vést k eskalaci narušení pořádku a bezpečnosti, které se tam beztak čekalo. A podobně se zachovalo i Holandsko, které před časem nedovolilo, aby v zemi vystoupil turecký viceministr Türkes. A rovněž z podobných důvodů v pondělí rakouský ministr zahraničí nedovolil vstup do země tureckému ministru hospodářství Zeybekcimu, který chtěl vystoupit při příležitosti výročí ve Vídni. Členské země Evropské unie se kromě nepokojů horkokrevných Turků při manifestacích oprávněně obávají i toho, aby se vnitropolitické problémy Turecka nepřenesly do západní Evropy.

Německá veřejnoprávní televizní stanice ARD v pondělí odvysílala rekonstrukci puče pod názvem Noc, v které se valily tanky. Z detailní analýzy vyplývá, že Gülen s Erdoganem do roku 2013 úzce spolupracovali, ale i bojovali o moc a používali k tomu stejně nedemokratické metody jako Erdogan. V dokumentu vystupují lidé, kteří byli i díky Gülenovi propouštěni z armády či vězněni na základě vymyšlených důkazů. Vyznění pořadu tak částečně vyvrací mýty o liberálnějším Gülenovi a polemizuje i s oficiálním německým názorem Spolkové zpravodajské služby, která se rovněž domnívá, že Gülenova organizace je pouze civilní a vzdělávací. Dokument zároveň připouští, že spousty otázek zůstává stále bez odpovědi. Jasné je jen jedno: Dnes v Turecku vládne autoritativní režim.

(Psáno pro ČRo Plus)