Petr Šabata páteční komentář pro tuto stanici k nálezu slovenského Ústavního soudu nazval: Jak Babiš u slovenského ústavního soudu vlastně vyhrál, i když předešlé rozhodnutí o tom, že nebyl spolupracovníkem StB, zrušil. V textu stojí: "Jedna věc jsou totiž paragrafy, úplně jinou disciplínou způsoby, jak se na Slovensku dopracovat k žádoucímu výsledku."

Protože Petr Šabata byl léta šéfredaktorem slovenského deníku Pravda a zástupcem šéfredaktora deníku SME, jistě ví, o čem píše. Já se pokusím v dnešním komentáři shrnout názory českých ústavních právníků, kteří si ovšem nepřejí být jmenováni, protože neznají přesný text žaloby ani nálezu. Všichni, se kterými jsem hovořil, se ale shodují na tom, že na nálezu slovenského Ústavního soudu je překvapující ta skutečnost, že doposud byly žaloby desítky let kvůli podezření občanů ze spolupráce se Státní bezpečností vedeny proti Ústavu paměti národa a až v tomto případě to soud odmítl. Soudy tuto praxi přijímaly, i když Ústav paměti národa svazky, které mají spolupráci potvrzovat, jen spravoval a za jejich obsah nenesl žádnou odpovědnost. Proto u nás se v těchto případech žaluje ministerstvo vnitra jako nástupnická organizace, pod kterou Státní bezpečnost před rokem 1989 patřila.

Žalovaným v jakémkoliv sporu může být jenom subjekt, který má tzv. pasivní věcnou legitimaci. Jinými slovy má odpovědnost v poměru k předmětu, o který jde. Nový nález bude mít dozajista velké následky, protože všechny spory vedené starým způsobem mohou být znovu otevřeny a takových případů budou jistě stovky. V důsledku tedy dochází ke zpochybnění právní jistoty.

Kdyby se něco podobného stalo u nás, tak podle našich právních předpisů by byl s takovým nálezem další procesní problém: jakmile se Ústavní soud nálezem míní odchýlit od předešlých svých názorů, musí o takové věci rozhodovat plénum a nikoliv jen tříčlenný senát, jako tomu bylo v tomto případě na Slovensku. V plénu rozhoduje dvanáct soudců, a kdo s konečným nálezem nesouhlasí, může zveřejnit votum separatum.

Viděno z Čech další problém, a opět procesní, může souviset s tím, že vyslýchané bývalé důstojníky StB zbavil mlčenlivosti Nejvyšší soud, který k tomu nemá věcné oprávnění. Zbavit mlčenlivosti je může pouze nástupnická organizace StB, a to je ministerstvo vnitra, což se rovněž nestalo. Za povšimnutí ale stojí i zmínka v nálezu, kterou citovaly Lidové noviny: ta zpochybňuje důvěryhodnost bývalých důstojníků StB jako svědků. To by mělo v důsledku znamenat preciznější dokazování založené na větším množství důkazních zdrojů.

Nález, podle toho co o něm víme, ale zcela jistě neřeší meritum sporu, jen vrací kauzu na počátek. Proto pan Babiš již hovoří o tom, že podá novou žalobu nebo požádá o záměnu účastníků. Problém je i v tom, že spravedlnost nejen musí být dána, ale musí se jako taková jevit. Proto z hlediska časové souvislosti nejde, jak upozorňují někteří právníci, úplně o důvěryhodný výkon spravedlnosti.

(Psáno pro ČRo Plus)