Kdy nastává ústavní puč
Po výroku prezidenta Miloše Zemana, který minulý čtvrtek prohlásil v TV Barrandov, že vláda bez důvěry parlamentu je plnohodnotná, což zopakoval při středečním jmenování vlády a může podle něj dělat jakékoliv kroky, a to včetně personálních změn a po výroku premiéra Andreje Babiše, že jeho vláda "bude makat i bez důvěry," se objevily výroky odborníků, v nichž zaznělo i obvinění z ústavního puče.
Jenže zatím jde jen o verbální vyjádření, která ještě nenaplňují skutkovou podstatu takového obvinění. Přesto je ale třeba být na pozoru. Jedno je evidentní: Andrej Babiš předložil občanům, poté co de facto prohlásil: Věřte mi, já za vás všechno zařídím, novou společenskou smlouvu.
Právní filozof Jiří Přibáň si Babišova slova vykládá tak, že - cituji - "nový premiér se zavazuje zbavit občany politiky jako takové s tím, že ji nahradí technokratickou vládou, která se nebude řídit ideologií, ale zdánlivě nepolitickými principy maximálního zisku a účelnosti." Taky bychom mohli říci: Namísto dodržování ústavy a základních práv přichází s obecným slibem sociální reformy, jejímž základním smyslem je omezit sociální dávky a zavést tržní logiku do veřejných služeb, jako je zdravotnictví. Přibáň dodává: "Je to podobné Orbánově slibu vytvořit národní stát založený na práci, i když tento odvrat od ústavní demokracie u nás nemá tak silné nacionalistické rysy."
Problém je v tom, že vláda bez důvěry parlamentu, který ji dává dle Ústavy legitimitu, představuje jen provizorium, a proto by z logiky věci neměla dělat žádná zásadní rozhodnutí, zvláště ne ta, která svým významem překračují volební období. Hovoří o tom i nález Ústavního soudu z roku 2010, podle něhož se má taková vláda chovat velmi restriktivně, jinými slovy omezeně. Rozhodně ale vláda nemůže bez důvěry vládnout po celé období, i když přesně její existenci nelze vymezovat, neboť schvalovací a vyjednávací procedury představují živý mechanismus, který se dá těžko ohraničit přesnými termíny.
Pokud by však skutečně vláda, která nemá legitimitu, se ji nesnažila získat a dělala závažné kroky, bylo by možné podle profesora Přibáně hovořit o vyhlášení faktického ústavního převratu v zemi, který by byl maskován kreativním výkladem ústavy, jak toto jednání pojmenoval prezident.
Když se ale vítězi voleb nepodaří sestavit koaliční vládu, která by získala důvěru Sněmovny, vedlo by to k předčasným volbám, kdy platí tvrdé pravidlo: Kdo takové volby vyprovokuje, prohraje. Voliči ho potrestají za neschopnost.
Kdyby přesto k předčasným volbám nedošlo, v důsledku by to znamenalo definitivní demontáž první České republiky, která trvala od roku 1993 až do roku 2017. V tom případě by měl zasáhnout Ústavní soud.
(Psáno pro ČRo Plus)
Jenže zatím jde jen o verbální vyjádření, která ještě nenaplňují skutkovou podstatu takového obvinění. Přesto je ale třeba být na pozoru. Jedno je evidentní: Andrej Babiš předložil občanům, poté co de facto prohlásil: Věřte mi, já za vás všechno zařídím, novou společenskou smlouvu.
Právní filozof Jiří Přibáň si Babišova slova vykládá tak, že - cituji - "nový premiér se zavazuje zbavit občany politiky jako takové s tím, že ji nahradí technokratickou vládou, která se nebude řídit ideologií, ale zdánlivě nepolitickými principy maximálního zisku a účelnosti." Taky bychom mohli říci: Namísto dodržování ústavy a základních práv přichází s obecným slibem sociální reformy, jejímž základním smyslem je omezit sociální dávky a zavést tržní logiku do veřejných služeb, jako je zdravotnictví. Přibáň dodává: "Je to podobné Orbánově slibu vytvořit národní stát založený na práci, i když tento odvrat od ústavní demokracie u nás nemá tak silné nacionalistické rysy."
Problém je v tom, že vláda bez důvěry parlamentu, který ji dává dle Ústavy legitimitu, představuje jen provizorium, a proto by z logiky věci neměla dělat žádná zásadní rozhodnutí, zvláště ne ta, která svým významem překračují volební období. Hovoří o tom i nález Ústavního soudu z roku 2010, podle něhož se má taková vláda chovat velmi restriktivně, jinými slovy omezeně. Rozhodně ale vláda nemůže bez důvěry vládnout po celé období, i když přesně její existenci nelze vymezovat, neboť schvalovací a vyjednávací procedury představují živý mechanismus, který se dá těžko ohraničit přesnými termíny.
Pokud by však skutečně vláda, která nemá legitimitu, se ji nesnažila získat a dělala závažné kroky, bylo by možné podle profesora Přibáně hovořit o vyhlášení faktického ústavního převratu v zemi, který by byl maskován kreativním výkladem ústavy, jak toto jednání pojmenoval prezident.
Když se ale vítězi voleb nepodaří sestavit koaliční vládu, která by získala důvěru Sněmovny, vedlo by to k předčasným volbám, kdy platí tvrdé pravidlo: Kdo takové volby vyprovokuje, prohraje. Voliči ho potrestají za neschopnost.
Kdyby přesto k předčasným volbám nedošlo, v důsledku by to znamenalo definitivní demontáž první České republiky, která trvala od roku 1993 až do roku 2017. V tom případě by měl zasáhnout Ústavní soud.
(Psáno pro ČRo Plus)