Na začátku dubna se zdá, že na české politické šachovnici je rozehrána řada patových her. Sociální demokracie je rozpolcená, komunisté, kteří by měli novou vládu tolerovat, mají před sjezdem strany, Andrej Babiš jako předseda vlády v demisi odmítá přistoupit na požadavky sociálních demokratů, kterými podmiňují vstup do vlády. A Miloš Zeman na Hradě je rozzloben kvůli posledním krokům v zahraniční politice pana premiéra. Proto není náhoda, že podle posledního průzkumu Medianu padesát procent dotázaných si přeje předčasné volby, na které se premiér evidentně chystá, které ale odmítá prezident.

Problém sociálních demokratů je zřejmý: oba vyjednavači pánové Jan Hamáček a Jiří Zimola se neshodují na podmínkách vstupu do vlády, což je při jednání s premiérem oslabuje. Navíc domluvený kompromis bude muset schválit - alespoň podle toho co slíbili - pokračování sjezdu 7. dubna a vnitrostranické referendum. Pokud by referendum obešli a ještě navíc by nebyly splněny tvrdší podmínky spolupráce: to znamená počet ministrů i obsazení jednoho silového ministerstva, sociální demokracie by s největší pravděpodobností utrpěla velké ztráty. Na jasný postoj komunistů si budeme muset počkat až do výsledek sjezdu, který proběhne 21. dubna: proti sobě tam stojí dvě frakce: hovoří se o oportunistické Vojtěcha Filipa a radikálně nostalgické Josefa Skály.

Zároveň prezident dal panu Babišovi nejzazší termín pro sestavení vlády, která by měla šanci dostat většinu v parlamentu, do června. Jenže protože premiér nechal proti vůli prezidenta vyhostit tři pracovníky ruské ambasády, vláda vydala do USA ruského hackera Nikulina, kterého chtěl Hrad poslat do Ruska a protože Babiš kritizuje i čínské investice v Česku: místo slíbených 95 bylo investováno jen 23 miliard, je velmi pravděpodobné, že Miloš Zeman bude chtít premiérovi ukázat sílu: už ho k ničemu nepotřebuje. Pokud totiž pan Babiš nepochopí, že při sestavování vlády síla partnera není dána pouze výsledkem voleb, tedy jak řekl v sobotu v Právu, že by ČSSD měla mít necelé tři ministry, ale, a to především, postavením možného koaličního partnera na politické šachovnici, jednání se budou protahovat. V praxi to totiž vypadá tak: pokud možná koaliční strana je jediným přijatelným partnerem vítěze voleb, jeho síla je mnohem větší a může požadovat o hodně víc. A protože pan Babiš není prezidentem pověřen, aby jako premiér sestavil vládu, nejprve musí prezidentovi přinést 101 podpisů těch, kteří ho podpoří, může pan Zeman pověřit kohokoliv jiného a to dokonce dříve než v červnu, pokud uvidí, že šance na sestavení kabinetu budou velmi malé, a tím vyřadit pana Babiše z vlády. Odpovídalo by to Zemanově stylu.

Tento tah je asi pravděpodobnější než možnost, že by pan prezident ustoupil od toho, co řekl, že nepřipustí rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. Pokud by totiž pan Babiš jako trestně stíhaná osoba nebyl ve vládě, šance na sestavení vlády by se notně zvýšila.

(Psáno pro ČRo Plus)