"Studijní materiál, který předkládáme, je dílčí dokumentací k problematice první fáze vývoje vyvolané vstupem cizích vojsk na území Československa. Nemohli jsme si dát větší úkol, než sestavit dokumentaci k událostem v Praze a takto jsme ji zcela záměrně tematicky omezili." To jsou slova autorů z úvodu Černé knihy, jak se studii Historického ústavu ČSAV říkalo podle její černé obálky.

Oficiálně se jmenovala Sedm pražských dnů 21. 8. až 27. 8. 1968. Dokončena byla před padesáti lety koncem září a brzy pak vydána. Důvod byl a je dodnes zřejmý: sesbírat autentické dokumenty a popsat děje těchto hektických dnů, které by se později velice těžko rekonstruovaly či dohledávaly. Šlo o to zabránit ztrátě přímých pramenů k historické události, která patří k těm, kdy se vývoj zrychlí natolik, že "historický čas" se nepočítá na roky a měsíce, ale na dny, hodiny i minuty. Pracovníci Historického ústavu si tenkrát uvědomili, jaká je jejich povinnost a zodpovědnost vůči budoucnosti i když tušili, že budou za tuto činnost potrestáni. Svůj úkol dotáhli do konce.

Historici akademie věd měli v Praze hned v první den okupace problém, protože jejich pracoviště na Pražském hradě obsadila sovětská okupační armáda. Náhradní místnosti jim poskytlo oddělení pro dějiny přírodních věd v Mikovcově ulici. Tam se poprvé začalo hovořit o publikaci, která by zachovala autentická svědectví pro následující generace.

Nejdůležitějším zdrojem informací pro knihu byl svobodný ilegální tisk, který byl doplněn ukázkami z oficiálního sovětského tisku. Rovněž v této publikaci najdeme záznamy z vysílání svobodného rozhlasu a osobní svědectví, fotografie, plakáty, pouliční nápisy, říkanky a karikatury.

Hlavním garantem projektu byl česko-německý historik František Graus, jehož činnost podporoval i ředitel ústavu Josef Macek. Přímými koordinátory byli pánové Milan Otáhal a Vilém Prečan. Celkem bylo vydáno 2910 exemplářů, z toho na Slovensko bylo odesláno 500 výtisků. Vědecké kolegium hlavním editorům sice ještě v roce 1969 udělilo výroční cenu, ale o rok později již začaly represe a vyšetřování, které ale nakonec bylo zastaveno. Pánové Vilém Prečan a František Graus odešli do zahraničí, ostatní nesměli vykonávat svou profesi.

Práce na moderních dějinách naší republiky byly na dvacet let zastaveny stejně jako na jiných obdobných pracovištích. To je jeden z důvodů proč s duchovní konvertibilitou se starou Evropou máme dodnes potíže. Vilém Prečan založil v Německu Československé dokumentační středisko nezávislé literatury a František Graus se stal profesorem středověkých dějin ve švýcarské Basileji.

Oficiálně vyšla Černá kniha podruhé až v roce 1990, kdy se také Vilém Prečan vrátil do Prahy, kde založil Ústav soudobých dějin. František Graus zemřel loni v Basileji.

(Psáno pro ČRo Plus)