"Byl hercem velkého intelektu, hlubokého citu pro věci umění a velmi vyvinutým smyslem pro humor, ironii a sebeironii. Jeho herecký projev byl charakterizován úsporným pohybem a gestem, smyslem pro vnitřní rytmus, zkratku, gag a načasování pointy... Za okupace hrál s kolektivem mladých umělců Tvar a na sklonku války byl z rasových důvodů nacisty internován do tábora nucených prací v Bystřici u Benešova... Celý život ho provázela pověst milovníka žen a světáka, ale jeho duši sžíralo trauma neblahého osudu maminky, která zahynula v koncentračním táboře, a s tím související jeho maniodepresivní choroba."

To napsal o Miloši Kopeckém Miloše Fikejz v encyklopedii Český film: Herci a herečky, která postupně vycházela od roku 2006 do roku 2010 v nakladatelství LIBRI. Dnes má přes 3000 hesel a je přístupná i na internetu. Cituji z ní hlavně proto, že dost přesně vystihuje způsob práce tohoto ojedinělého filmového publicisty, který byl spíše esejistou a encyklopedistou, než řadovým filmovým psavcem: Vždy ho zajímal široký záběr, nikdy se nenechal zavléci do snadného psaní o hvězdách, soustavně se pídil po vnitřních motivech, které utvářely charakter herecké osobnosti. Později dokonce některé z nich i sám fotografoval.

Píši dnes o tomto sympatickém vousatém intelektuálovi v lenonkách na očích, rodákovi z Vysokého Mýta, bohužel proto, že v úterý 15. ledna 2019 náhle zemřel na akutní leukemii v nedožitých šedesátinách. Od roku 1981 pracoval v knihovně Národního filmového archivu, publikoval články ve filmových periodikách, je autorem filmových monografií Freda Astaira, Dustina Hoffmana, Francise Forda Coppoly či Woody Allena.

I jako fotograf byl velmi úspěšný: měl samostatné výstavy po celém Česku včetně Prahy, Paříži, Moskvě i Budapešti. Mezi jeho nejznámější fotografie patří portréty Václava Havla z doby disentu, tedy z let 1987 až 1989 a amerického herce Leonarda DiCapria, kterého fotografoval po celou dobu jeho pobytu v Karlových Varech v roce 1994. Jeho snímky byly zajímavé nejen tím, kdo na nich byl, ale i tím, jak své objekty fotografoval. Říkával: "Vždycky se snažím zachycovat lidi bez aranžování a domlouvání pozic, nechávám jejich gestům a pohybům volnost."

Hodně si cenil Woody Allena, a proto snad mohu nakonec citovat to, co říkal, protože by to mohlo platit i o Miloši Fikejzovi: "Nejsem nijak přehnaně skromný člověk. Když jsem dobrý, umím se ocenit. Nejsem smutný ani masochistický, ale jsem dost důvtipný, abych věděl, že jsem vytěžil maximum ze svých omezených možností."

Napsáno pro ČRoPlus