Žijeme v době, v níž se všechno přepočítává na peníze, a proto se i po padesáti letech v médiích objevuje otázka: Nebyl projekt Apollo moc drahý? Odpověď odborníků zní: Určitě ne!

Připomeňme si fakta: V sobotu 20. července 1969 po osmi dnech po startu, přistál lunární modul Apolla 11 s názvem Orel na povrchu Měsíce, z kterého poprvé vystoupili dva pozemšťané: Neil Armstrong a Buzz Aldrin, které na palubě lodi jistil Michael Colins. 24. července se kosmonauti vrátili zpět. Tuto historickou cestu díky prvnímu živému vysílání mohlo na celém světě sledovat nejméně 600 milionů diváků a posluchačů televize a rozhlasu. Sověti, ač dopravili na oběžnou dráhu Jurije Alexejeviče Gagarina již v roce 1961, ohlašovali výsledky vždy až po ukončení mise.

Za úspěchem Američanů stál nejen bývalý německý raketový konstruktér Wernher von Braun a jeho tým asi 140 specialistů, kteří odešli z tehdejšího poraženého Německa, ale i rozhodnutí prezidenta Johna F. Kennedyho do konce šedesátých let přistát na Měsíci a dopravit posádku zase zpět. Nejdůležitější ale bylo to, že celý program byl řízen přísně vědecky, pracovala na něm široká vědecko-průmyslová základna, celkem 400 000 lidí a byly do něj investovány nesmírné peníze.

Sovětský svaz podobný program vzdalo nejen kvůli nedostatku financí, ale převážně taky proto, že tam vládla silná interní konkurence jak mezi konstruktéry, tak mezi představiteli vědců a vojáků, kteří nepodporovali vývoj raket, které by unesly 90 tunový náklad: bomby byly lehčí.

Až do startu prvních lidí na Měsíc stál projekt 21 miliard dolarů. Účet za samotný let Apolla 11 nebo Apolla 17 činil kolem 350 až 420 milionů dolarů. Takže celkově, až do svého závěru, celý měsíční program přišel na necelých 24 miliard dolarů. Roční náklady na lety do vesmíru však nikdy nepřekročily jedno procento hrubého národního důchodu USA.

Jenže vynaložené prostředky byly z velké části vloženy do nové techniky, do nových metod práce a jejího řízení a pozdější ekonomické rozbory jasně ukázaly, že zisk hospodářství Spojených států jen z technických inovací, které přímo souvisely s Apollem, dosáhl částky přes 100 miliard dolarů. Chcete-li to názorněji – za každý dolar, investovaný do programu Apollo, se vrátilo dolarů zhruba pět.

Česká republika je plnohodnotným členem Evropské kosmické agentury ESA a zároveň máme značné možnosti se podílet na unikátních spojových a navigačních technologií jako je stanice ISS. To ovšem naše politiky vůbec nezajímá, protože myslí sobecky jen v horizontu příštích voleb: premiér se zabývá výhradně svými osobními problémy a prezident se snaží zvrátit současnou zahraniční politiku. Proto jde tak málo peněz do školství a vědy, což jsou v principu jediné oblasti, které by mohly zajistit naši budoucnost i prestiž republiky ve světě. To je jeden z hlavním argumentů, které lze vznést proti současné vládnoucí garnituře.

(Psáno pro ČRo Plus)