Prezident ve svém vánočním projevu kritizoval soudy kvůli tomu, že jsou pomalé. Pokusil jsem se proto o malou sondu a hovořil s několika lidmi z justice. Všichni se shodli na tom, že podle případu Dr. Ratha nelze posuzovat stav české justice, protože to byl zcela výjimečný případ. Třeba advokát Tomáš Sokol mi řekl: "Na pozadí případu Dr. Ratha připadnou desítky věcí skončených trestním příkazem, nebo na prvním stupni jelikož "zločinec" je se svým osudem srozuměn." Navíc je zřejmé, že málo kdo si může dovolit platit tak dlouho advokáty jako Dr. Rath a využívat k protahování obstrukce, které mu náš trestní řád umožňuje.

Podle oficiálních statistik Evropské unie z roku 2018 (z minulého roku ještě nebyly zveřejněny) se v rychlosti i v důvěryhodnosti naše justice, jak mi sdělila Lenka Bradáčová, "pohybujeme z osmadvaceti zemí v první polovině. Trestní řízení u běžných případů trvá 250 dní a u nejzávažnějších případů roky."

Bohužel některé kauzy se protahují také kvůli tomu, což uznávají i soudci, kteří si nepřejí být jmenovaní, že se u našich soudů dává přednost formě před obsahem, soudci vrací případy nalézacím soudům, protože je to pro ně jednodušší.

Jako další příčinu odborníci uvádějí nedostatek respektu svědků k soudu: v Česku ještě z doby totality převládá institucionální nihilismus. Bohužel některé výroky současných soudů třeba v případě bývalého premiéra a paní Nagyové-Nečasové jen v očích veřejnosti tuto neblahou tradici potvrzují. Dokazuje to i nedávný případ, v němž byli předvoláni k soudu dva svědci: jeden z Německa a druhý z Čech. Němec přijel včas, přestože musel kvůli tomu urazit cestu dlouhou několik stovek kilometrů, Čech se třikrát nedostavil. Na vině byl v tomto případě soudce, protože administrativně je pro něj jednodušší odeslat novou obsílku, než svědka, který se nedostavil, pokutovat, či dokonce ho nechat policejně předvést. Podobně je to s předběžnými opatřeními v trestním řízení, kvůli administrativní složitosti je skoro nikdo nepoužívá.

Martina Dufková, předsedkyně okresního soudu v Domažlicích, jejíž soud patří v republice mezi ty nejrychlejší, mně na otázku, co našemu soudnictví chybí, odpověděla: "Potřebujeme více opravdových osobností, které požívají obecnou autoritou ve společnosti, mají respekt, a jsou vidět a slyšet. Palčivým problémem z mého pohledu, aby průchod práva byl plynulý, představuje i zajištění kvalitní administrativy, která musí být alespoň normálně zaplacená."

Na personálním posílení soudů se rovněž shodnou všichni ti, s nimiž jsem o justici hovořil: Kromě pomocného personálu chybí hlavně IT odborníci, a to jak u policie, na státním zastupitelství, tak u soudů a bez nich, v době kdy většina důkazů se nachází mezi miliony dat na serverech, se práce soudů v nejbližší budoucnosti určitě zpomalí. Za tento stav ale nemohou pracovníci justice, ale vláda, kterou naopak prezident ve svém projevu chválil.

(Psáno pro ČRo Plus)