"Za protestní chování mohou především politici, kteří odmítli naslouchat ještě někomu jinému než svým vlastním fanouškům a podporovatelům. Myslím, že sotvakdo si před lety dokázal představit takovou hloubku rozdělení společnosti, v níž kvůli našemu prezidentovi a premiérovi dnes vězíme. Velkou měrou k tomu přispívají i sociální sítě, kde každý plk má často větší schopnost ovlivnit myšlení jejich uživatelů než dobře připravený, nevyvratitelný argument." To jsou slova Luboše Dobrovského snad v posledním interview, které dal nakladatelství Prostor pro knihu Rozhovory přes rozbouřené doby. Vedl ho s nim loni náš kolega komentátor Jiří Leschtina.

Luboš Dobrovský byl nejen můj dobrý kamarád od šedesátých let, s kterým jsem vedl řadu interview, jako šéfredaktor Plamene byl kritikem mých prvních textů a v posledních letech i sousedem ze sídliště v Praze na Petřinách. Naposled jsme spolu hovořili před konce roku, kdy rozhořčeně hovořil o prezidentově nepochopitelné snaze se vetřít do přízně Vladimíra Putina, cituji: "Jakákoliv závislost na Rusku, byť pouze ekonomická, může být zneužita k vydírání. Proto by bylo mnohem víc na místě spíš zmrazit obchodní vztahy s Ruskem, než se pokoušet o jejich posilování. " Tvrdil, že ruský trh, řízený nikoliv ekonomicky, ale imperiálně politicky, je nebezpečný a v ekonomické diplomacii viděl již jednou zkrachovaný pokus činit z nás most mezi Východem a Západem.

A Rusku Luboš Dobrovský skutečně rozuměl: ruštinu vystudoval na Karlově univerzitě, byl překladatel, pracoval tam koncem šedesátých let jako korespondent Československého rozhlasu a v devadesátých letech vyjednával s Rusy o odchodu sovětských vojsk a i jako ministr obrany s nimi měl co do činění, doprovázel Václava Havla na jednání s Michailem Gorbačovem, byl kancléřem prezidentské kanceláře, později byl naším velvyslancem v Rusku. Proto všechny jeho monology končily ostrou analýzou Ruska. Vadilo mu, že nejužším spolupracovníkem prezidenta Miloše Zemana je Martin Nejedlý, který je úzce provázaný s ruským byznysem a působí tady jako prodloužená ruka ruských zájmů. Na mobilu má nalepenou fotografii Putina, a když k němu doprovázel prezidenta, odstrčil od dveří velvyslance Vladimíra Remka, aby s ním mohli být sami.

Přesto, že českou novodobou historii znal velmi dobře, byl znovu v posledních letech překvapen, jak hluboce je v nás zakořeněná schopnost se přizpůsobit čemukoliv: jak umíme jen přežívat a nemáme odvahu žít. Vždy připomínal, jak za protektorátu jsme pracovali naplno pro Říši, za komunismu dělali na příkaz nejrůznější hovadiny a pak si jezdili za to nejprve ke Gottwaldovi a později k Husákovi pro vyznamenání a teď si zase zvykáme a tolerujeme prezidentovi i premiérovi používání staré metody vytváření umělých nepřátel, aby tím maskovali vlastní selhání. To byl také důvod, proč odmítl převzít od premiéra Cenu Bezpečnostní rady státu. Potřeboval dát veřejně najevo, že si ho neváží zejména kvůli podezření ze spolupráce se státní bezpečnostní, která zavírala, vydírala a pronásledovala nejen jeho, ale i jeho přátele. Ale pak dodával, je to chudák a my s ním, nemá čas vládnout, jen se stará o to, aby nebyl potrestán!

Takhle se choval celý život. Pamatuji se, když byl po roce 1969 odevšad vyhozen a pracoval jako správce skladiště, že jsem ho přistihl, jak volal lidem kolaborujícím s okupačním režimem a říkal jim: Jseš zrádce! A když mlčeli, dodával: Ale chápu tě, jinak by ses neuživil! A jindy zase říkal: Já toho zažil hodně, máte ale štěstí, že jsem línej to sepsat!

Luboš Dobrovský, narozený v roce 1932, zemřel 30. ledna 2020 v Praze ve věku 87 let.

(Psáno pro ČRo Plus)