Víkend byl nabitý událostmi: ODS prohrála v pátek a v sobotu drtivě volby v krajích i do Senátu, což většina lidí nečekala – střízlivý Tomáš Němeček z Hospodářských novin předpovídal vítězství sociální demokracie v krajských volbách v poměru 13:10 - a možná i Jiří Paroubek byl nakonec překvapen. V neděli poskytl rozhovor televizní stanici Prima v pořadu Partie prezident Václav Klaus a v něm prohlásil, že volby byly referendem o Mirku Topolánkovi, který prohrál 13:0 a 23:3, a jak bývá zvykem ve fotbale, po takovém debaklu trenér a kapitán mužstva odchází.

Příměji už prezident nemohl promluvit. Ještě ostřeji se pustil do Evropské unie, kterou prohlásil za hru na demokracii, do Lisabonské smlouvy, která omezuje suverenitu zemí, a do řešení finanční či hypoteční krize, tedy nalévání miliard do soukromého bankovnictví, které má zabránit hlavně tomu, aby lidé přišli o úspory na penze. V souvislosti se setkáním největších evropských hráčů kvůli finanční krizi připomenul, že to jsou tytéž země, které podepsaly Mnichovskou dohodu. To už je nebezpečná populistická hra s nenávistnými archetypy. Problém Klausova vystoupení je tedy zřejmý: ke všemu a ke všem se vymezoval pouze negativně.

Předseda opozice, sociální demokrat Jiří Paroubek, sice nejprve vyzval k okamžitému odstoupení Mirka Topolánka a hovořil o předčasných volbách, ale když nedělní večerní grémium ODS premiéra podrželo, aby nedošlo ke střídání vlády v rozjitřené náladě, Paroubek uznal, že volby by mohly být později, a ne v první polovině příštího roku. Vyzval ale ke koalicím v krajích s komunisty. Politická mapa České republiky se tedy pod jeho vedením skutečně zásadně promění. Komunisté po devatenácti letech vstoupí do krajské politiky.

Na nedělním večerním grémiu ODS se přestalo hovořit o předčasném kongresu, Mirek Topolánek dostal čas do Mikuláše k hluboké reflexi své práce, koaličních vztahů i průběhu reforem a ministři dali k dispozici své funkce. Odstupující středočeský hejtman Petr Bendl sice vyzval Mirka Topolánka, aby odešel z čela strany, on ale odvětil, že si to musí rozmyslet. Kritikové po ukončení grémia, tedy pánové Bendl a Bém, nedostali slovo, stejně jako novináři.

Otázka tedy je, o čem tato situace svědčí a co lze očekávat? Teoretických scénářů je možné si vymyslet víc a některé můžeme připomenout: Václav Klaus zřejmě počítal, že povolební smršť Mirka Topolánka rychle smete z obou postů, on ustaví úřednickou vládu – podle některých spekulací se počítalo, že by v jejím čele mohl stát i Miloš Zeman, což by oslabilo sociální demokracii – a Evropskou unii by de facto řídil po dobu naše předsednictví sám prezident.

To, že pan Topolánek nebyl smeten, ale neznamená, že prosincový kongres ODS bude klidný: síly všech tří táborů v ODS budou mobilizovat: Klausova pozice bude neměnná a do pondělka odpoledne se zdálo, že pánové Bém a Bendl už zřejmě nebudou tak bojovní, protože nikomu se nebude chtít převzít za této situace otěže ani ve vládě, ani v ODS, proto bylo možné v tuto chvíli hovořit o třech centrech ODS: vést stranu do předem prohraných voleb je nevděčné, to pětačtyřicetiletý primátor na čas pochopil, kariéru má teprve před sebou, a proto byl mnohem mírnější než pan Bendl, který nemá o co přijít a mohl by funkci předsedy dočasně vykonávat. Jenže v pondělí odpoledne se situace změnila, po poradě s prezidentem se pan Bém rozhodl kandidaturu proti Mirku Topolánkovi přijmout.

Otázka teď je, kdo povede vládu. Když už jednou bude pan Bém v sedle, pan prezident ho jistě rád uvidí i v čele vlády, aby mohl bojovat „proti tragickému omylu Lisabonské smlouvy“ a nemusel eventuálně podepsat ani umístění radaru na našem území. K tomu ale bude potřebovat i jinou vládu (bez Vondry a Schwarzenberga), a ta bude zřejmě až do nových voleb úřednická či poloúřednická a musí být ustavena za souhlasu Jiřího Paroubka, který si tam prosadí své lidi.

Vznikne něco jako opoziční smlouva, starý Klausův sen, který by měl zpětně legitimovat první opoziční smlouvu. Pan Bém se tak stane jen „zimním králem“.

Po volbách do Poslanecké sněmovny – ať už předčasných či řádných – se ale politická mapa České republiky může řádně proměnit, protože šance na změnu veřejného mínění v tak krátkém čase jsou minimální: komunisté se mohou dostat i do první politické ligy a v případě dalších sporů v ODS (mezi křídlem fundamentalistickým, které bude proti Lisabonské smlouvě, ekologickému balíčku a euru, a liberálním, které bude chtít oslovit více voličů doma a více se otevřít Evropě) se může tato strana dál marginalizovat. To by mohlo vést i k zásadnější změně naší zahraniční politiky po vzoru Slovenska, kde si ruští generálové již podávají dveře.

Ale připomínám: to, co jsem napsal, jsou pouhé konstrukce, fabulace na základě dostupných faktů, nic jiného totiž novinařina dělat nemůže. Pravdu ukáže až život, který je předem nevykalkulovatelný.