Po pro ODS fatálně prohraných krajských a senátních volbách se sešel XIX. kongres Občanské demokratické strany v Praze ve Vysočanech a zvolil si za staronového předsedu dvěma třetinami hlasů Mirka Topolánka a za prvního místopředsedu 333 hlasy Davida Vodrážku. Tento muž je starostou Prahy 13 a předsedou místního sdružení ve Stodůlkách, kde se rovněž narodil, a pamatujeme si ho jako loajálního přívržence pana Béma, který okamžitě po obratu radnice ve vztahu k návrhu na knihovnu od architekta Kaplického o projektu hovořil jako o chrchlu. Pan Vodrážka v roce 2007 původně kandidoval proti Pavlu Bémovi, ale na poslední chvíli se kandidatury vzdal. Zároveň se na tomto sjezdu vzdal funkce čestného předsedy ODS prezident Václav Klaus.

Ostatními místopředsedy jsou staré tváře: pánové Langer, Gandalovič, Nečas a Bendl, kteří těžko mohou být symboly výrazné změny. Přičteme-li k tomu, že zřejmě asi nejčastější slovo, které padalo na kongresu i v projevech Mirka Topolánka, byla změna, a to hlavně v komunikaci, kterou sice nabízí oficiálně oznámená odluka od otce zakladatele i obsazení dvou nejvýznamnějších funkcí ve straně: Topolánek, původem z Moravy, symbolizuje kontinuitu a pan Vodrážka, který přichází do vrcholové funkce z pražského regionu, změnu, ve skutečnosti tomu bude asi jinak. Vodrážkova místostarostka Gabriela Kloudová je totiž tajemnicí Mirka Topolánka a samotný průběh kongresu bedlivějším pozorovatelům změnu rovněž nesignalizoval. Rozhodně ne v lepší komunikaci s regionálními politiky, o které se tak často druhý kongresový den v jednotlivých příspěvcích hovořilo. Od odpoledne byl kongresový sál skoro prázdný a právě regionálním politikům nikdo nenaslouchal, ani sám pan předseda a premiér Topolánek.

I v závěru tiskové konference po znovuzvolení se Mirek Topolánek neudržel a k novinářům začal být, když se ho zeptali na půdorys budoucí vlády, arogantní: trpělivost a pokora – zdá se – ho přešla velmi brzy. Přitom obsah sdělení by mohl zůstat stejný, jen dikce by měla být jiná: novináři takovou otázku položit musí, to by měl pan premiér vědět, a proto by mělo být jeho povinností odpovídat v klidu a bez jakýchkoliv náznaků netrpělivosti: on přeci neodpovídá nějakému zvědavému novináři, ale zmíněný novinář je představitel občanů. Premiér prostřednictvím novináře komunikuje se všemi občany, a ti si zaslouží, už proto, že si ho jako premiéra platí ze svých daní, noblesní trpělivost. Dospělý chlap se už nemění, ten se může jen ukáznit, a to je tedy hlavní úkol pro předsedu.

Kongres dal sice ve věci Lisabonské smlouvy poslancům a senátorům volnou ruku, ale zároveň všechny zavázal k přednostnímu schválení radaru. Proto první problém bude před Mirkem Topolánkem stát již v úterý na mimořádné schůzi Sněmovny, kdy se má na návrh sociálních demokratů hlasovat o přijetí Lisabonské smlouvy. Irové se již rozhodli a referendum budou v příštím roce opakovat: buď v dubnu, nebo v říjnu – a jak to bude u nás, se rozhodne v nejbližších dnech či hodinách. Sociální demokraté by potřebovali ke schválení asi 15 až dvacet hlasů z ODS a je otázka, jestli se tolik lidí ve Sněmovně mezi poslanci ODS najde, proto se nejspíš pokusí Mirek Topolánek schvalování odložit, aby měl dost času své poslance přesvědčit. Jenže, a v tom je ten problém, Jiří Paroubek podmiňuje vstřícnost v době předsednictví České republiky v Evropské unii právě schválením Lisabonské smlouvy. Zablokovat hlasování na mimořádné schůzi pak lze jediným způsobem, a to neschválením programu.

Naštěstí poté, co se podařilo protiraketový systém zařadit v minulých dnech do obranného systému NATO, mohlo by se při sofistikovanějším vyjednávání podařit přesvědčit Jiřího Paroubka, aby sociální demokracie byla pro radar a naopak, v ODS by se mohl sehnal potřebný počet hlasů na podporu Lisabonské smlouvy.

Kdyby se to nepovedlo, právě Lisabonská smlouva a neúspěšné předsednictví Evropské unie by pak mohly předznamenat začátek skutečného štěpení této pravicové strany, protože jedno je jasné: nejednotná a eurofobní strana má pramalé šance získat zpět střední třídu, která se v letošních volbách přimkla k sociální demokracii. Takový stav by pak asi znamenal prohry i ve volbách do Evropského parlamentu a Poslanecké sněmovny.

Skutečná proměna ODS by znamenala naopak jasné postoje jak k radaru, tak i k Lisabonské smlouvě a euru, tedy dovršení emancipace od Václava Klause, ale i důsledné plnění slibů, kontrolu výkonu jednotlivých ministrů, a nejen jejich formální chválu, a hlavně pochopení, že výkon politiky – tedy přesvědčování občanů a odborné veřejnosti – nelze delegovat na agentury. Víra ve správné reformy nestačí, ta musí být prověřena nejprve v diskusi a přesvědčování a prosazovat se posléze dá jen to, o čem se podaří veřejnost většinově přesvědčit, a ne opačně, jak to činil ministr Julínek. To, co předváděl, je antipolitika, a od té by se měla ODS jasně distancovat. Tam je třeba hledat další klíč k neúspěchu. K takovému výkonu politiky zase doposud předsedovi Mirkovi Topolánkovi chyběla dostatečná odvaha. Uvidíme, jestli ji teď bude mít.

Psáno pro ČRo6