V listopadu minulého roku navštívil Irsko na pozvání podnikatele Declana Ganleye, který investoval dva miliony eur do kampaně proti Lisabonské smlouvě, kterou pak Irové odmítli, český prezident Václav Klaus.

Kde vzal Ganley dva miliony, odmítl sdělit, a tak se celé kauzy chopili investigativní novináři z irské televize RTE a zjistili, že tento původně přidavač, barman a nakonec poslíček v pojišťovně se v osmnácti rozhodl obchodovat se Sovětským svazem. Díky stykům s Rusy již v jednadvaceti, tedy v roce 1990, uspořádal v Londýně konferenci o nových materiálech a hospodářské spolupráci se Sovětským svazem. V roce 1991 se prý stal ekonomickým poradcem lotyšské vlády a brzy na to získal pohádkové bohatství vývozem hliníku a dřeva z Ruska.

Tolik oficiální verze, jenže v Lotyšsku nikdy nebyl žádným vládním poradcem, a firmu, přes kterou údajně vyvážel, nelze v žádném rejstříku najít. Podobně neprokazatelné jsou informace o Národní dřevařské společnosti, kterou údajně založil v roce 1991 v Kipelovu, což v té době dle novinářů byla ještě pro cizince uzavřená oblast. Kdo byl ve vedení této firmy se rovněž nedá zjistit a sám Ganley tvrdí, že firmu v roce 1997 prodal společnosti Rennaisance a od té doby v Rusku nepodniká. Podle seznamu akcionářů firmu v roce 2006 ovšem z devadesáti devíti procent ovládala společnost Glenrock Holdings Ltd, registrovaná na Kypru. Podle zjištění irské televize RTE, ale holding vlastní Declan Ganley, takže opět lže.

Aby toho nebylo málo, záhadně umírají i jeho spolupracovníci: v roce 2005 Liam Lawlor, který se zabil v Moskvě v autě a Kosta Trebicka byl zase nalezen mrtvý podle Reuters v roce 2008 kdesi v Albánii. Ganley nejprve tvrdil, že Trebicku neznal, jeho žena však v televizi RTE jeho tvrzení vyvrátila. O něco později pan Ganley zase prohlásil, že vlastnil síť televizních stanic ve Střední Americe. Novinářka Katie Hannon z irské televize ale brzy zjistila, že tam žádnou televizi nikdy neměl a ani neprovozoval.

Opusťme ale teď na chvíli pana Ganleye a připomeňme si, kam před pár dny odletěl český prezident. V oficiálním prohlášení Hradu stálo: Ve středu 11. února v 8.30 hodin bude mít prezident Václav Klaus projev v Paříži v rámci série přednášek pořádané Foreign Policy France na téma budoucnosti Evropy a současné ekonomické krize.

Jenže, když se začali o tuto cestu zajímat francouzští novináři, zjistili, že pan prezident přijel do Paříže na pozvání podnikatele Fabiena Bossarta (někdy se podepisuje i jako Baussart) , který má velice podobnou minulost jako pan Ganley: přátelí se s ruskými a ukrajinskými oligarchy a vedle francouzské verze amerického časopisu Foreign Policy vydává i několik časopisů o Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu. Posledními hosty tohoto časopisu byli před naším prezidentem pánové Gerhard Schröder, poradce ruské firmy Gazprom a prezident Jižní Osetie Eduard Kokojta. Už v červnu 2008 pozval do Paříže abcházského předáka Sergeje Bagapše, společně s jedním z nejvlivnějších ruských nacionalistů Konstantinem Zatulinem (velitelem kozáctva, jeho otec byl plukovníkem ministerstva vnitra). Ten zase už v roce 2007 v Dumě prosazoval právo Podněstří, Abcházie a Osetie na samostatnost a „ochranu Ruska“.

Francouzský konzervativní deník deník Le Figaro citoval Václava Klause, který na zmíněné přednášce řekl, že „udělá vše, aby zabránil ratifikaci Lisabonské smlouvy v České republice.”

Obě cesty prezidenta Václava Klause tedy spojují dvě závažné skutečnosti: muži, kteří ho zvou, jsou obchodně napojeni na Rusko a jsou proti silné a sjednocující se Evropě. Ta je zase trnem v oku právě Rusku. Jednotná Evropa by totiž byla hůře vydíratelná.

Spoluautor Jan Urban