Víkendový XXXV. sjezd České strany sociálně demokratické dlouho probíhal podle předem připraveného plánu a dlouho připomínal staré sjezdy komunistické strany: Všichni kandidáti na důležitá místa ve vedení strany neměli protikandidáty, sjezd navštívil prezident republiky, který na něm pronesl dvojnásobně dlouhý projev než na sjezdu strany, kterou sám založil, a byl sedmkrát přerušen aplausem, jako kdyby do sálu přišel čestný předseda ČSSD.

Po projevu se prezident Václav Klaus ještě s Jiřím Paroubkem zavřel v salónku, kde popili přátelsky kávu a kde si, jak řekli, povídali o tenise. A to se stalo pár dní po tom, co pan Paroubek prosadil, že se v úterý bude popáté hlasovat o nedůvěře vlády. Zřetelněji nemohl prezident své úmysly sociálním demokratům i veřejnosti předvést.

Takhle selankovitě to na sjezdu ČSSD vypadalo po odstoupení protikandidátů na místopředsedy - pánů Vlčka, Hulínského a Jandáka a zvolení pánů Paroubka, Sobotky, Urbana, Škromacha, Zaorálka a Onderky až do soboty večera, kdy najednou neprošla navržená paní Vaňhová, hejtmanka z Ústeckého kraje. Manifestační jednota dostala první šrám a začalo se spekulovat o důvodech, proč tak dokonale napsaný scénář byl narušen.

Zdá se, že těch důvodů nezvolení paní Vaňhové bylo víc: Za prvé paní Vaňhová se stala hejtmankou Ústeckého kraje na přání šéfa Paroubka, jinak měl v křesle sedět silně levicový přívrženec důchodce z Vysočiny pan Foldyna, který by ale předsedovi ČSSD narušoval monolit strany. Delegáti tedy nejspíš dodatečně manifestovali nesouhlas s krokem svého předsedy tím, že nehlasovali pro jeho kandidátku. Za druhé ve stejný den Mladá fronta Dnes zveřejnila článek o tom, že přítel paní Vaňhové pan Houska byl odsouzen kvůli tomu, že najížděl autem na strážníka a u soudu se navíc svědek přiznal, že lhal: k svědectví byl donucen kontroverzním podnikatelem Houskou. Za třetí paní Vaňhové se nepodařilo vykročit ze zakletí komunální politiky a pro širší veřejnost zůstala neznámá. Proto noc ze soboty na neděli byla pro vedoucí funkcionáře vyplněna horečnatým vyjednáváním nové kandidátky: podle stanov ČSSD jedním z místopředsedů musí být žena.

Z nočního jednání vyšly nakonec dvě kandidátky: paní Kalistová, bývalá náměstkyně Paroubkovy vlády, a paní Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně, která se pustila do tvrdého boje s tzv. justiční mafií kolem paní Vesecké a pánů Kučery a Němce. První kandidátku prosazoval předseda strany, druhou část delegáti, kteří se zřejmě po právu domnívali, že by bojovná paní Benešová mohla být dobrou ikonou strany. Jenže nakonec ani jedna z kandidátek nedostala potřebnou většinu a protože už nebyl v neděli čas, sjezd rozhodl, že o volbě místopředsedkyně rozhodne pouze ústřední výkonný výbor a začalo se znovu spekulovat o tom, že rozhořčený předseda Paroubek se pokusí vrátit do hry paní Vaňhovou. Ať se nakonec do užšího vedení dostane ale kterákoliv žena, je evidentní, že její mandát nebude plnohodnotný, na což na sjezdu upozornil staronový předseda ústřední a kontrolní komise pan Starec.

Už jen z tohoto stručného popisu průběhu sjezdu lze usuzovat, že původní záměr předsedy Paroubka manifestovat jednotu, kterou by se ČSSD odlišila od rozhádaných všech ostatních parlamentních stran, nevyšel. Sám to pak potvrdil, když nejdříve u řečnického pultu uraženě utrousil, že může taky odejít domů, a po skončení jednání opustil urychleně sjezd bez jediného slova a s nasupeným obličejem. Reakce volitelů ale byla správná: delegáti ukázali, že mají své hlavy a nenechají se sebou jen tak manipulovat. Manifestační jednota vždy zapáchá zatuchlostí sedmdesátých let. Reakce pana Paroubka naopak odhalila vnitřní křehkost jeho postavení: politici se stávají čím dál tím víc hvězdami na jedno krátkodobé použití.

Napsáno pro ČRo6