Výtvarník David Černý, autor plastiky Entropa, která váží 16 tun a je umístěna od začátku roku 2009 v tiskovém středisku Rady Evropské unie v Bruselu, oznámil, že na protest proti svržení vlády a angažmá prezidenta Václava Klause v tomto předčasném a urychleném odchodu vlády premiéra Topolánka uprostřed našeho předsednictví, objekt předčasně demontuje již 10. května.

Zatímco stará Evropa jeho kroku rozumí, i když zazněly i hlasy, že by tam plastika měla zůstat naopak mnohem déle, protože oživuje prostranství a přitahuje lidi, naši politici o tomto občanském gestu mluví hanlivě a na výtvarníka hartusí.

Je to zvláštní, protože David Černý se celou dobu až dodnes mohl chovat, jak se choval, jen díky neinformovanosti našich politiků a špatným smlouvám, které Úřad vlády s ním uzavřel. Jde tedy opět o české lajdáctví.

Nejprve přece stačilo, kdyby příslušný zodpovědný úředník otevřel internet a musel by zjistit, kdo pan Černý je. David Černý na sebe poprvé upozornil hned po listopadu 1989 tím, že v Praze na Smíchově, natřel na růžovo údajně první tank sovětské armády, který přijel do Prahy. V zahraničí zase vyvolal poprvé skandál, když byl přenesen z výstavy Praguebienalle 2 v Praze-Karlíně z roku 2005 jeho objekt Saddám v akváriu do Belgie. V plexisklové krychlové nádobě byla ponořena pod hladinou a plavala s „morbidně vyvedenou dokonalostí“ (napsal tehdy Ivan Klíma v Lidových novinách) v životní velikosti a s trochu předimenzovanou hlavou figurína Saddáma Husajna. Saddám měl na krku oprátku a za zády brutálně spoutané ruce humpoláckým tlustým provazem, který vedl od oprátky. Na sobě měl jen spodky. Objekt musel z výstavy v Belgii díky pokrytectví zmizet: on jen reflektoval, materializoval obrazové informace o tomto diktátorovi, tedy fotografie, jak je v cele ve spodkách a jak má oprátku na krku. Černý nastavil společnosti zrcadlo a ta ho rozbila. Podobně provokoval Černý i ve Spojených státech, kde zase v jednom malém městě ve státě Michigan vystavil na domě v sedmém patře sochu oběšence a lidé zavolali hasiče s tím, že se tam někdo oběsil.

Zjednodušeně řečeno, protože tento umělec je přesvědčen, že objekty ve veřejném prostoru mají význam jen tehdy, když provokují, když na ně existují reakce a že právě ty reakce samotné dílo dotvářejí a odhalují pravou tvář těch, kteří na něj útočí. Přesně to cítí Vladimír Just, když napsal o Bulharech, že se odkryli tím, že se zakryli! Připomeňme, že na této plastice Bulharska byl turecký záchod: Černého vzpomínka na zájezd s rodiči do Bulharska. Přece každý postoj k takovéto mystifikaci a provokaci odhaluje vnitřní ustrojení a schopnost vnímat ironii či sebereflexi každého komentátora. To se stalo i skoro před sto lety, když Marcel Duchamp vystavil záchodovou mísu podepsanou cizím jménem: chtěl tehdy ironicky komentovat to, co ho obklopovalo a nabořit oficiální „obraz doby“. O této provokaci se píše dodnes a je považována za přelomovou událost v dějinách umění. Jen trochu poctivější úředník tedy při angažování takového umělce musel předem s provokací počítat, což se u nás nestalo.

A hlavně, kdyby tohle příslušní úředníci věděli a přesto se rozhodli Davida Černého angažovat, měli napsat řádnou smlouvu, která by musela nutně obsahovat i jména, adresy a osobní identifikační čísla všech zúčastněných autorů plastik, jak původně pan Černý sliboval, že plastiky jednotlivých zemí budou pocházet od umělců z těchto zemí. Ani to se nestalo, proto mohlo dojít k mystifikaci.

A nakonec, protože Úřad vlády si pronajal plastiku za symbolickou jednu korunu a tuto korunu nikdy nepřevedl na konto Davida Černého, nedodržel smlouvu, a proto má pan Černý právo od smlouvy kdykoliv odstoupit podle vlastního uvážení, v tom mu už nikdo nemůže zabránit. Ani sponzor, kterému dva miliony na odlití plastiky již dávno vrátil.

Za celou patálií s Entropou tedy může výhradně lajdáctví úředníků z Úřadu vlády. Ve fungujícím řádném právním státě by se nic takového nemohlo nikdy stát.