Bývalý předseda vlády a předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek se v posledních dnech chová nepředvídatelně, a tím nepřekvapuje jen ostatní politiky, ale dokonce i své spolustraníky. Nejprve položil poslanecký mandát a kritizoval stávající Poslaneckou sněmovnu, pak řekl: nebude-li podepsána Lisabonská smlouva, odejdu z politiky. Za pár dní na to prohlásil o místopředsedovi své vlastní strany Davidu Vodrážkovi, po té co vyřkl větu o tom, že by lidé stranám měli zaplatit zbytečnou předvolební kampaň, že je to „blb z Horní Dolní“.

A když s ním odmítli lídr ČSSD Jiří Paroubek a úřednický premiér Fischer jednat o mandátu a složení úřednické vlády, pohrozil, že pokud sociální demokraté neodvolají ministra vnitra Pecinu, odvolá z úřednické vlády všechny ministry nominované občanskými demokraty. Zároveň o víkendu upozornil na to, že Václav Klaus může Lisabonskou smlouvu nepodepsat a Lidovým novinám sdělil, že pokud Ústavní soud neshodí zákaz vládě privatizovat letiště, je pro něj zbytečný. A aby toho nebylo málo, dodal, že ODS se musí rozhodnout, jestli půjde s Mirkem Topolánkem nebo s Václavem Klausem, který stojí vnitropoliticky i zahraničněpoliticky jinde než voliči ODS, protože většina ODS je orientovaná euroatlanticky.

Všechny popsané výroky vykazují unáhlenost a chybí jim korektiv strategie druhého tahu, pokud za druhý tah nepovažujeme listopadový kongres ODS. Rozhádaná česká politická scéna vyžaduje ale vyšší školu diplomacie, aby se došlo alespoň k nějakým výsledkům a ne vykřikování silných slov, která se dostávají snadno do titulků novin. Místo aby Mirek Topolánek přesvědčoval v diskusích pana prezidenta, posílá mu vzkazy přes Lidové noviny a místo aby tlačil Jiřího Paroubka do kouta a byl tím státotvorným mužem, jako se mu to podařilo v případě schvalování návrhu Janotova rozpočtu, začal vyhrožovat. Dokonce ani kolegu Paroubka nepozval na schůzku dopisem či telefonem, jak tvrdil předseda ČSSD, ale pouze přes média. Premiéra sice pozval dopisem, ale ten odmítl. Nakonec podobnou schůzku svolal na pátek sám předseda vlády Fischer.

Jinou rovinu představuje vnitrostranické napětí uvnitř ODS, tam Mirek Topolánek vytáhl do otevřeného boje s Pavlem Bémem a jeho lobbistou Janouškem, který je zase napojen na různé důležité stavební firmy a s lidmi, kteří vydělali na Mostecké uhelné a pohybují se kolem investiční skupiny Appian. V jeho podání je pak právě v tomto boji klíčovou postavou ministr vnitra pan Pecina, který by podle něj mohl švýcarské vyšetřování zastavit. Kongres ODS bude podle této verze klíčový, protože v něm nepůjde primárně o souboj politiků, ale lobbistů s politiky, tedy výhradně o peníze.

Bohužel Mirek Topolánek díky Marku Dalíkovi a bývalému ministru Aleši Řebíčkovi, který seděl právě v jeho vládě, nemá taky čistý štít, a tím jeho zásadové postoje typu „jsem chlap, který drží za každou cenu slovo“ ztrácejí na důvěryhodnosti. Stejně jako údajná dohoda uzavřená s panem Paroubkem o fungování ministerstva vnitra za úřednické vlády: Pokud nebyla uzavřená písemně, nemá valnou hodnotu a to měl po tolika zkušenostech s Jiřím Paroubkem Mirek Topolánek vědět. To je také asi důvod, proč poslední průzkum popularity politiků zaznamenal další Topolánkův pokles až na hodnotu třiceti procentních bodů: na politika působí příliš vykolejeně, tedy jako muž, s kterým moc cloumají emoce.

(Napsáno pro ČRo6)