Boj o Českou televizi

27. 05. 2007 | 18:23
Přečteno 7749 krát
„První republika byla velikým pokusem o demokracii ve střední Evropě, ale klasická západní demokracie tu nemohla vyrůst, potože tu pro to přes všechnu vůli a snahu nebyly podmínky. U nás nikdy neexistovala klasická parlamentní demokracie. Česká společnost nebyla na takovém stupni vývoje, aby mohla demokratický stát patřičně dotovat hlavně finančně, ale i společenským zázemím“, řekl mi nedávno historik profesor Zdeněk Kárník, odborník na první republiku.

Ta věta se mi stále vrací a člověk, poslouchá-li naše politiky jak se vyjadřují třeba o veřejnoprávní televizi, má chuť dodat: Bohužel ani dnes nejsme na takové duchovní úrovni, abychom byli schopní vybudovat moderní demokratický stát. Veřejnoprávní televize v něm totiž hraje nezastupitelnou roli, protože vytváří to, čemu sociologové říkají sjednocující rozhraní.

Ještě v druhé půlce minulého století se věřilo, že média představují zprostředkující prostředí a zdá se, že tomu tak skutečně bylo. Dnes hovoříme spíše o medialitě jako specifické formě přenosu (média jsou jeho součástí), která je zcela autonomní a chová se podle vlastních těžko vysledovatelných pravidel: blíží se pravidlům teorie her. Medialita se chová jako plazma: pravidla neustále mění, pulzuje, přelévá se, na jedné straně se snaží o komplexnost a na druhé straně vše razantně redukuje. Konkrétních informací neustále přibývá, ale už nelze nijak uhlídat, jak se s těmito fakty zachází, protože se rozpadly všechny hierarchie hodnot: informace jsou využívány zcela nahodile a libovolně. Slouží nejen budování, ale také k ničení, podporují nejen dobro, ale i zlo či pouze soukromé zájmy jedinců, kteří mají snadný přístup do médií (vzpomeňme na pořad Vladimíra Železného Volejte řediteli). Zároveň rostou tendence k podpoře náboženských a politických ideologií. Nikdy už předem nevíme co přehršle informací v medialitě jako specifické formě přenosu způsobí.

Viz Německo, kde právě medialita způsobila druhé vítězství Gerharda Schrödera 22.září 2002 ve volbách. Všechny průzkumy ukazovaly ještě čtyři měsíce před volbami na vítězství CDU/CSU, velká média (RTL a ProsiebenSat1) byla rovněž na straně pravicové koalice, ale medialita se díky povodním a kancléřově vztahu k zásahu v Iráku přelila na druhou stranu. Tyto informace byly víc sexy, jak se dnes říká a zastínily kontext, medialita je přes něj přelilila.
Odborníci to vysvětlují takto: Čím je svět komplexnější, tím víc přibývá paradoxů, které z hlediska principu jednoty vědomí, zůstávají neřešeny a dochází k narušení jednoty vědomí. Postmoderní doba je pak mimo jiné charakterizována tím, že tyto paradoxy vedou k multiplicitě, která je však neslučitelná s identitou.

Veřejnoprávní instituce, z nichž televize je nejdůležitejší, představuje jednu z možností, jak tuto situaci, která ohrožuje naši identitu, alespoň částečně řešit tím, že vytváří již zmíněné sjednocující rozhraní.

O co jde?

Žijeme v době, kdy veřejný prostor je plný účelových prohlášení politiků v jejich ptydepe, blemblem řečí PR agentur sledující výhradně zájmy svých klientů, vyjádření exhibicionistů, kteří na sebe chtějí jen upozornit, na druhé straně jsme obklopeni přesným jazykem vědců (viz teorie, kterou jsem citoval), kteří se snaží o komplexnost, ale jsou těžko srozumitelní a naopak výkřiky bulváru, který události redukuje na emoce.

Sjednocující rozhraní, které má veřejnoprávní Česká televize jako nejpodstatnější základ veřejné služby vytvářet, má spočívat v tom, že všechny tyto „jazyky“, které hlasitě zaplňují veřejný prostor překládá do přirozené řeči. Simulovaným světům strhává masky. Ve skutečnosti to znamená, že demaskuje umělý jazyk politiků a PR agentur, poukazuje na nelogičnost výroků exhibicionistů a odhaluje pravý smysl jejich jednání, únosným způsobem redukuje řeč vědců a naopak výkřiky bulváru dává do skutečných a pravdivých kontextů a poukazuje na skryté souvislosti závažných událostí. Zároveň vrací do mediálního světa existenciální otázky (ptá se na smysl lidské existence), které komerční stanice z veřejného prostoru zcela vytěsnily. Připomíná, že medialita nemá nic společného s morálkou a etikou, a tím udržuje povědomí o hodnotách, které tu kdysi byly. Je spojnicí mezi bývalou vysokou kuturou a dnešní mediální kulturou, která je hravá, lehkovážná, neurotizující a nezávazná. Jinými slovy vymaňuje se alespoň ve zpravodajských a publicistických pořadech z vlivu diktátu průměrných a podprůměrných diváků, kteří způsobují neúměrnou redukci všech prezentovaných poznatků.

Díky této činnosti se řádně fungující veřejnoprávní televize výrazným způsobem podílí na zachování a formování identity občanů. Jenže, aby tuto veřejnou službu mohla vykonávat, musí být od politického provozu (v našem případě parlamentu) co nejvíce oddělena a zároveň silně dotována (od občanů pomocí poplatků a i od státu pomocí přidělené reklamy či přímo, jako je tomu např. ve Francii): skutečné informace jsou velmi drahé. Snaha našich politiků při obměně jedné třetiny členů Rady ČT tam poslat své lidi (vysloužilé politiky) je usvědčuje z totálního nepochopení podstaty této navýsost důležité služby. Taky bychom mohli říci: naši poslanci se touto činností podílejí na narušení identity české společnosti. K demokracii ještě nedorostli. I dnes jako za první republiky chybí na našem teritoriu řádné společenské zázemí pro vytvoření vyspělé demokratické struktury.
Asi tomu nemůže být jinak, vývoj nemůžeme uspíšit, ve staré Evropě se demokratická společnost vyvíjla od roku 1789 a my jsme začali až v roce 1989, ale měli bychom si to alespoň přiznat.
Politici by si měli uvědomit to, co artikulovali mediální teoretici: Dnešní média nejsou zakalkulovatelná, v běžném smyslu kontrolovatelná a ovladatelná. Nejsou ničím, co je k dispozici, ale především tím, co samo disponuje, vytváří podmínky a stanoví požadavky, jak je s nimi možno pracovat. Paradoxně totiž platí, že čím víc si politici média uzurpují, tím víc pracují proti nim, neboť tím, že neplní kontrolní funkci, otevírají větší možnosti pro všechny druhy korupce, což politiku i politiky degraduje.

A my občané bychom boj o řádnou Českou televizi neměli nikdy vzdát.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy