Média a politika: rizika propojování

02. 04. 2010 | 07:18
Přečteno 9187 krát
Chceme-li byť stručně vyhodnotit současný stav naší mediální krajiny a její rizika, nemůžeme se vyhnout nejprve stručnému pohledu do historie a poukázat na rozdíly vzniku novin ve staré Evropě a u nás.

Podle posledních studií Rudolfa Stöbera ze Svobodné univerzity v Berlíně nejstarší noviny tištěné na papíře vycházely jednou týdně od roku 1605 ve Strassbourgu (město bylo velkou křižovatkou důležitých obchodních cest, plné skladů) pod názvem Relation (vydavatel Johann Carolus) a od roku 1609 pod názvem Aviso ve Wolfenbüttelu (vydavatel Julius Adolph von Söhne), což je dnes Hamburk a kromě inzerce (přinášely seznamy zboží v městských či přístavních skladech) obsahovaly zprávy a černou kroniku, informace o tom jak jsou bezpečné cesty, kde se nejvíc přepadá a později i zprávy o událostech ve vzdálenějších městech. Tiskárny a redakce se zakládaly tedy podél důležitých obchodních cest.

Prvním větším místem, kde vycházelo více titulů, byly později Benátky, pak Amsterodam a o něco později převzal vedení Londýn. V roce 1780 se objevil na trhu Neue Zürcher Zeitung, který lze považovat za první prototyp moderního seriózního deníku, o osm let předběhl londýnské noviny The Times. Podle Elisabeth Eisensteinové z univerzity v Cambridge za rozvoj moderní žurnalistiky i etiky může převážně protestantský duch: „Protestantismus byl prvním hnutím svého druhu, ať už náboženského nebo světského, které využilo tisk k propagaci a agitaci proti zavedeným institucím.“ Moderní noviny jsou „mardata“, což je aramejsky vzpoura: pokud se média nebouří, zrazují své poslání a jsou jen státním věstníkem.

U nás jako první vycházely Schönfeldské císařské a královské pražské Noviny, jejichž nulté číslo vyšlo v tiskárně Jana Ferdinanda von Schönfelda na rohu Karlovy a Anenské ulice roku 1786, tedy v době kdy už vycházely v Zürichu šest let řádné noviny velmi podobné současnému formátu. Redaktorem našich novin byl učitel češtiny Václav Matěj Kramerius, který od roku 1789 pak vydával v Michalské ulici v domě U zlatého půlkola vlastní noviny pod názvem Pražské poštovské noviny, které byly v roce 1791 přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny.

Jak už název napovídá, jejich poslání bylo rozdílné od novin zakládaných západněji od Čech: Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstranění lidových pověr. Mezi jejich hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z literatury a divadla. Zpočátku Kramerius čerpal zahraniční informace hlavně z Wiener Kölner Zeitung, teprve později si vytvořil vlastní síť korespondentů.

(Nepočítám Českého postyliona, který vycházel dvakrát týdně v úterý a v pátek, vydával ho od 1.dubna 1719 do roku 1772 rovněž v Praze knihkupec a tiskař Karl Franz Rosenmüller - který vydával tiskoviny hlavně v němčině, hebrejštině a teprve potom v češtině, protože tato tiskovina ještě neměla klasickou formu novin. Hlavní smysl Postyliona byl pouze jazykový: soustředil se na literární útvary, články neměly titulky a byly to převážně překlady z vídeňských novin).

Mluvíme-li ale o novinách, musím hovořit hned i o cenzuře, protože je skoro stejně stará jako knihtisk a pro kvalitu komunikace stejně důležitá: pouhých 42 let po Gutenbergově vynálezu ji zřídil v roce 1486 katolický arcibiskup mohučský ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve Velké Británii byla cenzura zrušena již v roce 1695 (v USA prvním dodatkem ústavy z roku 1789, který se však prosadil v praxi až od roku 1800) skončením platnosti licenčního zákona, Licencig Act (připomeňme, že ve Velké Británii k tomu došlo devadesát let po vydání prvních novin). U nás byla cenzura skutečně zrušena, po dvou několikaměsíčních pokusech v roce 1848 a 1968, poprvé až v roce 1989.

Item: Jen z těchto úvodních pár dat je možné si odvodit základní historické kořeny současného českého problému s médii. České noviny byly založeny prakticky o dvě stě let později, neměly informační, ale osvětový charakter: sloužily hlavně k obrození a cenzura tu byla zrušena o tři sta let později než ve Velké Británii a o dvě stě let později než ve Spojených státech. Rovněž přístup ke všem dokumentům pro všechny občany byl ve Švédsku uzákoněn již v roce 1776 a na rozdíl od nás, kde byl uzákoněn až v roce 1999, tedy rovněž o víc než dvě stě let později, se tam i dodržuje.

A připočteme-li k tomu skutečnost, že v XVIII. století byl pražský hrad prázdný (nebyl tu dvůr, tedy odběratelé, a proto tu nebyly ani velké sklady a přes Prahu nevedly obchodní cesty) a Karlova univerzita se od husitských dob nevzpamatovala, takže nemohla být centrem, kde by se pěstoval nezávislý duch, tedy vzpoura (proto tu neexistoval esej jako forma tříbeného kritického diskurzu, který v té době zažíval velkou éru hlavně ve Velké Británii), dotýkáme se nejspíš podstaty naší uskříplosti. Naopak zostřená cenzura na našem území přivedla málem koncem XVIII.století Matěje Krameria ke krachu. Proto život bez cenzury, který v důsledku znamená rozvoj morálně-legální autority jedinců a vznik tzv. segmentovaného pluralismusu představuje na našem území po roce 1989 zcela novou a v důsledku složitou skutečnost.

Ve staré Evropě tomu bylo jinak, tam zejména v období reformace spočívala hlavní funkce tištěných médií v obhajobě politických názorů, tedy pokládala základy diskurzu. Proto se noviny na počátku XIX. století v naší civlizaci staly hlavně nástrojem politického života.

Politický novinář podle Halliny a Manciniho byl publicista, který vnímal jako svou roli ovlivňování veřejného mínění ve jménu určité politické frakce, nebo tématu, a noviny byly v mnoha případech zakládány z iniciativy politických stran nebo politických aktérů, případně jimi byly podporovány.
Na konci XIX. století, kdy byla artikulována tzv. liberální teorie tisku, která kromě informační role poprvé hovořila i o kontrolní roli médií, se začal formovat nový typ žurnalistiky, který vnímal novináře jako neutrální arbitry politické komunikace. Tehdy se zrodil slogan, že novinařina je samoúčel, to znamená, že nikomu neslouží.

Souběžně ve stejné době se zrodil i komerční tisk, což bylo zase způsobeno vynálezem rotačky a nástupem obchodních domů, které potřebovaly inzerovat masové zboží. Inzerce, z které plynul hlavní příjem, zlevnila noviny: tak se zrodil bulvár či v USA penny press či yellow press. Ten plnil v různých zemích různé sociální funkce, ale hlavně majitelům přinášel zisk. Tehdy se zase zrodil slogan, že noviny jsou tiskárna na peníze.

V druhé půlce XX.století se prestižní média většinou ve staré Evropě dala rozdělit na tři skupiny podle základní politické orientace a naopak stranické tiskoviny většinou zanikly. Toto dělení platí více méně dodnes. V sousedním Rakousku zůstal liberální Der Standard a Die Presse byla či je blízká lidovcům. V Německu Frankfurter Allgemeine Zeitung je napravo od středu, Süddeutsche Zeitung nalevo od středu, ještě více nalevo je Frankfurter Rundschau a ještě více napravo Die Welt. Ve Francii je vpravo Le Figaro, vlevo od středu Le Monde a někde uprostřed Liberation. V Itálii je uprostřed Corierre dela Sera, La Stampa představuje levý střed a La Republika je považována za liberální levicový deník. Ve Velké Británii je vlevo od středu The Guardian a vpravo Daily Telegraph a tak bychom mohli pokračovat.

Páteř těchto hlavních novin, které jsem zmínil, tvoří komentáře a analýzy a dalším jejich rozpoznávacím znakem je striktní oddělení komentářů od zpravodajství. Řada z těchto novin začíná s hlavními komentáři na první straně a pokračuje s nimi na dalších hlavních stránkách, a tím se rovněž tyto noviny liší od našich novin: komentáře a analýzy tam mají navíc velmi často mnohem větší rozsah.

U nás tištěná média v období obou totalitních systémů, tedy národně socialistického a internacionálně socialistického, s krátkými pauzami v letech 1946 a 1947 a 1968 sloužily od roku 1939 až do roku 1989 pouze jedné moci: diskuse nebyla připuštěna, nebo se týkala jen okrajových banalit. Zvláště za druhé světové války se zřetelně vyjevilo jak velkou moc má rozhlas: zneužil ho k propagandě jak Goebbels, tak Stalin. Proto ve staré Evropě po vzoru BBC, která byla změněna v roce 1927 z company na corporatin, aby nepodléhala původně jen komerčním tlakům a šířila tzv. vysokou kulturu a později, aby nepodléhala i politickému lobbingu, byl po válce tento systém, který byl nazván jako věřejno-právní, nejprve převzalo Německo a později byl zaveden i v dalších zemích, a to nejen pro rozhlas, ale i pro televize: naposled po roce 1989 pronikl i do střední Evropy.

Tento model má řadu modifikací: tzv. vládní systém, který funguje v Řecku, Portugalsku a Španělsku, profesní, který jako ve Velké Británii rigidně odděluje politiku od vysílací stanice, parlamentní, kde řada ředitelů je jmenována podle proporčního zastoupení, jako třeba v Itálii a do jisté míry, i když skrytěji, i v sousedním Rakousku a pak tzv. občansko-korporativní, který funguje v Německu, kde se na řízení podílejí společně s politickými stranami sociálně relevantní skupiny podle klíče, který určuje zákon: schvalování radních bundestagem je jen formální. Tento model, ale bohužel nedokonale, jsme převzali my, protože do rad ČT a ČRo jsou voleni radní parlamentem na základě politických dohod, poplatky určuje rovněž parlament a ředitele i radní jsou odvolatelní politiky a ne soudem jakov Německu.

Navíc se tu falešně tvrdí, že veřejno-právní model je divný bastard (kočkopes), ač jde o velmi zřetelný systém, jako vše co příchází z Velké Británie: Název veřejno-právní znamená, že veřejnost si takové instituce platí pomocí přímé daně, koncesionářského poplatku a rozsah veřejné služby jí předepisuje právo, tedy zákon.

Hlavní důvod tohoto uspořádání vysílacích institucí ale spočívá ve dvou rovinách: zaprvé politické strany nikdy nezastupují všechny segmenty společnosti, a proto by neměly ovládat vysílače, které jsou určené pro celý veřejný prostor.

Zadruhé jen veřejno-právní instituce a prestižní noviny jsou schopné vytvářet tzv. sjednodující prostředí, které překládá ptydepe politiků do přirozeného jazyka, blemblem jazyk PR agentur, emocionální ejakuláty bulváru a na druhé straně i odborné jazyky do přirozeného jazyky s přiměřeným zjednodušením. Jen tam, kde veřejnoprávní média a prestižní noviny řádně fungují, vzniká skutečně veřejné mínění a zmenšuje se na minimum prostor pro manipulaci s občanem. Čtenář tam totiž ví, že mediální konstrukci z jednoho média musí konfrontovat s mediální konstrukcí dalších médií a nakonec se svou zkušeností, a teprve na základě této namáhavé komparace si utváří svůj vlastní názor. Tuto zkušenost náš čtenář a posluchač médií v druhé půlce XX. století neměl možnost učinit, a proto je i po dvacet letech stále trochu zdezorientovaný.

Problém současné české mediální krajiny, kromě již zmíněných odlišností historických, je možné vidět ještě ve dvou skutečnostech: zaprvé v tom, že k proměně naší mediální krajiny došlo skoro současně s proměnou vztahu majitelů médií ke svému podnikání v celé naší civilizaci: Vydavatelé a majitelé stanic se vyvázaly z kulturního provozu (protože jim to proměněná hierarchie hodnot ve společnosti dovolovala: prestiž majitelů se již přestala odvíjet od prestiže listu, ale od toho, co médium vydělalo) a začali se dívat na svou činnost pouze jako obchodníci: soustředili se jen na maximalizaci zisku. Jenže tam, kde nestačila vzniknout ještě řádná sociální stratifikace společnosti, jejíž střední vrstvy by si udržely prestižní noviny, média rychle ztrácela kvalitu, aby oslovovala co nejširší cílovou skupinu. Tato proměna má za následek, že naše mediální krajina je neúplná, a to je ta druhá nebezpečná skutečnost či to největší riziko současného stavu médií: chybí tu prestižní deníky i doopravdická veřejnoprávní média. Všechny deníky, a od května 2009 to již platí i o Hospodářských novinách, se změnily na popnoviny a veřejnoprávní média nedodržují standardy severských evropských zemí. Ukazuje se, že macht i markt deformují přirozenou mediální krajinu velmi podobně.

Mediální filozofové při rozlišování úrovně tiskovin či médií vůbec zkoumají tzv. symetrii odlišného, tedy vztah mezi virtuálními a reálnými konstrukcemi, ale pozor ne mezi realitou a virtualitou. V médiích jde vždy o konstrukci, kterou si čtenář či divák – jak jsem již říkal, opakuji to schválně - musí porovnávat s jinými konstrukcemi a svou zkušeností a na základě toho si učinit svůj vlastní názor. V prestižních médií převažují do značné míry konstrukce reálné, u popnovin je spíše poměr 1 : 1 a v bulvárních médiích převažují virtuální a irelevantní konstrukce.

Vzhledem k tomu, že se obecně ve staré Evropě považují veřejnoprávní média hlavně kvůli kontrolní roli za jeden z pilířů demokracie (proto se hovoří o médiích jako o čtvrté mocnosti), je naše mladá a velmi křehká demokracie kvůli neexistenci řádně fungujících veřejnoprávních médií i mediální negramotnosti ohrožena. Naše občany jsme nenaučili média rozlišovat a tvořit si vlastní názor, snadno věří tomu, co je v médiích.

A protože prožíváme již třetí rok hospodářskou krizi, která je spojena i s kulturní krizí a krizí politických systémů (v řadě zemí se rozpadají masové strany, výsledky voleb jsou patové a těžko se tvoří koalice) média jsou čím dál tím slabší: Vydavatelé či veřejnoprávní korporace musí enormě šetřit: zbavují se drahých a zkušených novinářů, zmenšují rozsahy novin a politici hlavně zřejmě z nervozity vyvíjejí čím dál tím větší tlaky na veřejnoprávní média, a to nejen u nás a ve střední Evropě.

Nejlépe to dokazuje neprodloužení smlouvy pro šéfredaktora druhého německého veřejnoprávního kanálu ZDF Nikolause Brendera, který je od začátku března na volné noze. Proslavil se fundovanými rozhovory s kancléři Schröderem a Merkelovou. Neprodloužení smlouvy s panem Brenderem si vynutila ve správní radě – to je něco jiného než Rada ZDF nebo Rada ČT – strana CDU a paní kancléřka Merkelová. Brender tvrdí, že pro veřejnoprávního novináře je nejdůležitější distanc vůči všem ideologiím, a proto uplatňoval striktní pravidlo nikdy nejednat s politiky o svém postavení. Toto pravidlo ale v Německu řada důležitých lidí ctí, a proto celá věc s velkou pravděpodobností díky tlaku některých politiků poputuje k Ústavnímu soudu.

U nás je situace jiná: po dvaceti letech je demokracie v České republice víc ohrožená jak nezájmem občanů, tak i politiků o fungování naší mediální krajiny. Občané mají jiné starosti, jejich angažovanost je ještě ve srovnání se starou Evropou malá a politikům současný stav vyhovuje. Navíc za situace, kdy volby jsou čím dál víc zálěžitostí peněz a marketingových agentur než řádných politických programů, na důležitosti nabývá dělba moci, v níž nezávislá a prestižní média mají nezastupitelnou roli. Kromě moci parlamentí a výkonné by měly existovat zcela svobodné mocnosti justiční a mediální. Obě nyní mají ale v České republice se svou svobodou velké problémy: vzpomeňme si na výrok místopředsedy Nejvyššího soudu Kučery: Je ohrožena vláda, nestrannost justice musí jít stranou. Pokud se tento stav nezmění, existuje velké nebezpečí mutace politické struktury v nějaký druh autokracie.

A protože krize, zdá se, neodeznívá: dne 24. února 2010 americká mediální společnost Central Media Enterprises (CME), která u nás vlastní Novu, ohlásila propad zisku ve čtvrtém čtvrtletí 2009 o 45 procent a skoro stejný den americký federální úřad pro pojištění vkladů zveřejnil údaj, že hrozí v USA krach dalším 702 bankám, můžeme čekat v médiích další úsporná opatření. Na počátku roku například Le Monde ohlásil propouštění několika desítek novinářů, mezi nimi je i velmi kompetentní komentátor Daniel Vernet. Rovněž Liberation se potácí nad propastí, což vede ke snižování kvality listu a k tomu že šíři záběru nahrazuje ideologickou útočností. Kdyby došlo skutečně k dalším bankovním krachům, nikdo neví, jak to naši civilizaci a tudíž i media promění. Rizika se neustále zvětšují. A naše největší riziko spočívá v tom, že tento stav kvůli neexistenci prestižních novin a řádných veřejnoprávních médií ignorujeme.

Předneseno na konferenci Institutu pro media Metropolitní univerzity Praha s názvem Politika, komunikace, média dne 5. března 2010.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

milan napsal(a):

Krach demokracie v režii Kapitálu je za dveřmi.
02. 04. 2010 | 07:33

sapogi napsal(a):

Naši intelektuálové se snaží trvale o syntézy různých cizích vzorů v duchu kosmopolitismu.Sem přenášet.Já např.neznám nikoho,kdo by rozuměl kdy USA:ve smyslu "bláznivá Amerika".Tedy přenášet sem třeba postavení americké psychiatrie do Čech,je totéž jako pěstovat zde banány. Obdobně:Moc bych si přál,aby naše pravice přestala mít charakter anti-goeringovské strany třicátých let 20.století.Proto,že se píše r.2010:nechceme dál snášet virbály někoho,kdo vnímá evropské okolí se sedmdesátiletým zpožděním.Nebo naopak se vcítí do kůže Heydricha.Všechny ty časy jsou nenávratně ty tam.Zabývat se tím znamená ztrácet čas potřebný v maximální míře na samotnou vlast.
02. 04. 2010 | 08:32

Jura napsal(a):

Pro čtenáře úplně zbytečný blog. Výpovědní hodnota nulová !
02. 04. 2010 | 09:15

Sladký napsal(a):

Média se dnes už prakticky vůbec nesnaží pčinášet zprávy o událostech (reportovat ,re-porto) ani události odborně,nepředpojatě a tedy objektivně komentovat.Místo toho čím dál usilovněji budují virtuální realitu,která má se skutečností čím dál míň společného.Relativně primitivní a málo účinnou komunistickou propagandu nahradilo daleko sofistikovanější a účinnější vymývání mozků, manipulace myšlením lidí v masovém měřítku.
02. 04. 2010 | 09:22

Ten, který netančil s vlky napsal(a):

Hezká ukázka myšlení českého novináře je zde:
http://svehla.blog.respekt....

Koncentrovaná hloupost v podání bývalého šéfredaktora Respektu stojí za pozornost

Český novinář se pozná podle toho, že:

1. mu není blbé "chodit na chlebíčky" a na "snídaně" s Kalouskem, který pouští pečlivě vybrané off-record informace, po kterých novinář tak lační (ne, to není korupce ani ovlivňování novináře...)

2. neváhá žoviálně konverzovat se zástupci tzv. "pravice", protože "jsme takňáknajednýlodiže"

3. neváhá kritizovat ODS a TOP9 zprava - je přece zodpovědný, přemýšlivý, chytrý,...

4. neumí pravopis

5. má silnou potřebu psát o svých idolech z tzv. "pravice" zásadně dryáčnicky komponované ódy ve stylu: "dříve se zdál být trochu eklhaft, ale nyní už je dokonalý" v domnění, že je óda umírněná a nenápadná

6. netuší, co jsou morální zábrany

7. se může stát kdykoliv šéfredaktorem, přestože vykazuje vlastnosti uvedené v bodech 1-6 - rozhoduje prst majitele média, jehož zájmy má svým fanatickým přesvědčením hájit
02. 04. 2010 | 09:26

Sladký napsal(a):

Blogy čtu v poslední době čím dál častěji,protože diskuse na serverech jako Svobodná diskuse,Aktualně nebo vychvalované Fronty,mladé a modré tehdy i dnes se stávají čím dál větší žumpou ,kde triumfují vulgární a agresivní polovzdělaní primitivové.
Nejsem zde dlouho,ale k jednomu zjištění jsem dospěl poměrně záhy- že komentáře k blogu velice často svou erudovaností,promyšleností a leckdy i stylizací předčí to,co napsal blogger.Takové příspěvky je radost číst,protože v člověku oživují naději a vyvolávají pocit,že na tom ještě nejsme tak zle.
02. 04. 2010 | 09:30

Sladký napsal(a):

Tomu,co netančil s vlky- to je naprosto přesná charakteristika! Je asi zbytečné dodávat, že Váš příspěvek spadá přesně do té kategorie,o níž jsem psal výše.
02. 04. 2010 | 09:37

Ten, který netančil s vlky napsal(a):

Sladký: Děkuji :-).
02. 04. 2010 | 09:43

ujo napsal(a):

Ani slovo o tom, komu patří česká tištěná media a jaké to má následky,ani slovo o objektivitě a vyváženosti veřejnoprávních medií.
Nebo je snad vše v tomto směru v pořádku?
Pro externistu PRagentur asi ano.
02. 04. 2010 | 09:59

veverka napsal(a):

Mediální hlásná trouba ODS(a jejího béčka ODS 09) Hvížďala nám tady trousí moudra o rizicích propojování médií a politiky.To je asi jako kdyby Goebbels vydal článeček o objektivním zpravodajství.Humus.
02. 04. 2010 | 12:20

Tencokida Hnuj napsal(a):

Hmmm. Název blogu neodpovídá obsahu anebo je tomu naopak?

Na jednom blogu mi Michl vytýká zadlužování a jeho chlebodárce ( a tím i on) zadlužuje lichvářským úrokem a konsolidací půjček ostošest, na druhém mi novinář vyčítá lhostejnost ve vztahu k neexistenci prestižních médií, o skutečném propojení médií s politikou v ČEZké republice se ale dozvím prd.

Zřejmě je za tím předvelikonoční vypomlázkovaný šnaps na genderovš vyváženém pracovišti.

Hezké svátky a bohatou pomlázku tedy všem přeje i Tencokida.
02. 04. 2010 | 15:13

1888 napsal(a):

ujo Autor se dopustil toho, ze napsal clanek o necem jinem, nez chcete vy. Asi se s vami opomel poradit.
02. 04. 2010 | 15:16

Spravedlivý mezi národy napsal(a):

Pěkný článek - trochu dlouhý a náročný pro internet - uspěchané medium, což někomu vadí, ale to je dáno tím, že je to vlastně přednáška. Je třeba takových hlasů - na ochranu kultury a nezávislosti našich medií - myslím hlavně těch veřejno-právních (ty komerční chrání peníze a většinová poptávka po marnosti). V posledních letech se hodně útočí na veřejno-právní TV, což mne děsí - úlohu veřejno-právnosti jste dobře nastínil, jen bych vypíchl ještě - proti komerčním mediím - ochranu menšinových žánrů, která také kultivuje demokracii.
02. 04. 2010 | 15:16

Jae napsal(a):

Jó pane Hvížďala, někdy před týdnem jsem si zapnul v autě ČR1 radiožurnál, tedy údajně veřejnoprávní vysílání. Pořad moderovala naše "přední" moderátorka paní Helena Šulcová.
Bodem jedna byl summit Putin-Medvěděv v ČR. Namísto jeho obsahu se paní Šulcová asi deset minut zajímal o to, kolik lidí bude aktéry ochraňovat, kde budou schováni a kdo je bude řídit. Nejen tedy marginální téma, ale současně musela vědět, že na podobné dotazy se jí z pochopitelných důvodů nemůže dostat odpovědi.
Druhým bodem pořadu byly poslední slovní výlevy Topolánka. S tímto se paní Šulcová vypořádala rezolutně. Svého hosta se zeptala, jak je možné, že Paroubkův řidič kdesi zaparkoval na místě pro invalidy. Po odpovědi, že to možné je vznesla dotaz, zda má vůbec právo taková strana jejíž lídr parkuje na zakázaném místě vznášet nšjakou kritiku vůči chování Topolánka.
Pominu-li několik málo výjimek (pan Veselovský), platí tento příklad i pro naše deníky, které i v podobných vážných tématech drží krok s bulvárem.
02. 04. 2010 | 16:13

dennis napsal(a):

Kvalitni blog, ktery navazuje na autoruv blog, snad uz dva roky stary o ocekavanem vlivu krize na sdelovaci prostredky. Ten, ac byl hlavne uvahou o tom, co muzeme v mediich cekat po uspornych opatrenich a byl vetsim dilem pohledem do budoucnosti, dnesni situaci vykreslil jeste presneji. Kupodivu zmizel s povrchu sveta bez nejmensi stopy. Nicmene dnesni blog-prednaska je jak svou historickou pasazi, tak nazorem na soucasnou situaci ceske masmedialni sceny velmi informativni a nezatizen autorovym politickym postojem. Je vlastne, abych tak rekl, sam sobe vzorem. Velmi slusnym (rozumej kvalitnim) vzorem.
02. 04. 2010 | 16:31

Jago napsal(a):

Záhy po svém založení v r.1991 provedla ODS invazi do České Typografie, která tehdy vydávala 22 českých deníků, a zmocnila se těchto médií nekalým způsobem pod vedením Igora Němce. Jedinými relativně nezvislými novinami byl pak určitou dobu Český deník a Právo. První z nich dávno zanikl, druhý byl normalizován na jaře 2009. Pozoruhodné bylo, jak zejm.komentátoři (žel i Hanák)tohoto deníku "přehodili veksle" a splynuli s ostatní namodralou šedí. Smutný svět, ten obchodní.
02. 04. 2010 | 16:44

Admirál napsal(a):

Jae - hodnocení ČR1 - PŘESNÉ.

ČT je ještě o něco horší.
02. 04. 2010 | 17:13

es2f napsal(a):

...
U nás je situace jiná: po dvaceti letech je demokracie v České republice víc ohrožená jak nezájmem občanů, tak i politiků o fungování naší mediální krajiny.
...
Nizka uroven ceskych medii odpovida nizkym narokum, ktere na ne kladou jejich konzumenti.

Duvodem a zaroven dusledkem toho je nizka kulturni uroven zastupitelu.

A uz se na tom zrejme nic nezmeni, protoze nositele nezavisleho kritickeho mysleni v Cesku se reprodukuji velmi pomalu a nechrani je zadne rezervace. Narozdil od treba Konipaska Hnedokridleho.
02. 04. 2010 | 17:17

Poručík Troník napsal(a):

Zkoděj kříčí chyťte zloděje....
Pročpak se nikdy soudruh Hvížďala nepídil po tom válečném zločinci, který zfalšoval satelitní snímky údajných iráckých laboratoří , které byly předlkoženy před Radu bezpečnosti OSN a způsobily přes milión zabitých civilistů a přes dva milióny iráckých exulantů?
Ne tohle je jistě nezajímavé, toto by bylo jaksi společensky nevhodné...

"Ono tak nějak záleží na tom soudruzi, na které straně barikády nám ti šmejdi tak nějak stojí, že..."
Černí baroni
03. 04. 2010 | 08:07

Hans napsal(a):

Pane Hvížďalo, jsem vámi zklamán. tento článek o ničem je tragedie. Oslavné ódy na Topola už nejde psát a tak jste totálně vyhořelý. Snad ještě pomluvit Paroubka, ale jinak už užívejte důchodu a zprivatizovaných peněz z MF. Je umění odejít v pravou chvíli.
03. 04. 2010 | 11:43

Josef K. napsal(a):

Zdá se mi, že pan Hvížďala, z důvodů, které mohou být podobné vyjádření ministra vnitra o hlášení korupce, pomíjí cosi podstanějšího. Dnešní podoba médií v Česku, jak stav médií tak podivuhodný název spolu souvisejí, má především kořeny v době normalizace. Ta, ne jakoby..., ale reálně pokračuje. Absence autorů, žurnalistů však máme dost, s hlubokým vzděláním, přehledem přesahujícím uzavřené české horizonty je přeci jednoznačně důsledek lidkvidace intelektuálních elit, byť jejich postavení a zakotvení bylo v české společnosti vždy příliš křehké. Normalizace prostě poslala intelektuály na jatka, vypořádala se s nimi jednou provždy, asi tak, jako dnes Medvěděv volá po odplatě teroristům, a dodnes se v této kultuře považuje itelektuál za cosi prašivého. Jakákoliv úvaha, zvláště pokud se opírá o potřebu komplexní znalosti a posuzování věcí je zde označena za "kecy". Zdá se, že zde většinový názor tvoří šedý podprůměr, vychovaný v jistých účetních tradicích. Odtud jistě pramení i příchylnost ke zjednodušeným řešením sličné paní Thatcherové, ženy s rodinným zázemím a prvnotním pohledem ne příliš vzdělaným, i příchylnost k putinovským cestám. Hlavní postavy českých médií jsou vzrostlé za normalizace,zde stačí připomenout současné vedení ČT, bulvárního tisku, MfD, LD atp. Doplněné o aroganci a krutou nevzdělanost vzorového českého oligarchy a politika (kořeny jsou stejné), necítí nejmenší odpovědnost, neboť společnost je pro ně pouze množina konzumentů. Ovšem co hůře, slupka zdánlivého veřejného mínění vytváří klima, které je možná prospěšné pro okamžitý zisků pár jedinců, které ale tyto zisky do budoucna zpochybňuje. Českému mediálnímu světu se daří úspěšně budovat pevnou hráz proti jakékoliv vzdělanosti a moudrosti, ve stylu putinovských médií. Bohžel, ta ruská opoziční, v této zemi nejsou. I to by byla nadějná cesta.
03. 04. 2010 | 14:00

Franta napsal(a):

Přiznám se že rozumy pana Hvížďaly mi už nějaký ten rok nezajímají a nečtu je. A myslím že nejsem sám. Co mi udivuje je, že má to privilegium takovéto prezentace jeho blogu na titulní straně. Platí si to opravdu sám ?
04. 04. 2010 | 09:43

Daňový poplatník napsal(a):

Cui bono?
Podle mě pracují sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávních :-) dokonale, zatím ještě stále dokáží přesvědčit občany, že si za krizi můžou sami, a že EU jim z toho pomůže vytvářením pracovních příležitostí v terciální sféře, dovozem levného zboží ze zemí s nižšími výrobními náklady, dovozem , případně množením spotřebitelů a uměle vytvářenými hodnotami v bankovnictví, zejména nafukováním fondů.
Počkám si, co budou tvrdit za dva roky, vůbec se na to ale netěším.
04. 04. 2010 | 10:07

hutor napsal(a):

Nejcharakteristictejsi pro soucasnou novinarinu je samotny text tohoto blogu. Clovek, ktery se podilel na ukradeni tehdejsi Mlade fronty nas poucuje o historii a bide novinariny. Proc radsi nenapisete vasi verzi, jak to tehdy s Mladou frontou bylo a kolik konkretne vam z toho zustalo? A taky proc jste ji prodavali a misto toho nedelali onu kvalitni zurnalistiku? Stejen je to i v politice. Lidi, kteri mnohokrat prokazali, ze umi akorat krast, ted budou bojovat s korupci. Skoda slov.
04. 04. 2010 | 10:23

Ivan Hochmann napsal(a):

Vážený pane Hvížďalo,

Váš exkurs do minulosti je sic obsáhlý,poučný,zajímavý - leč irelevantní.
Vztahy media-politika jsou bezpochyby daleko složitější,než je možné obsáhnout v jednom blogu.
Nemám výhrad k Vašemu zkrácenému obrazu.
Osobně však vidím hlavní problematiku v úpadku vědomí,úrovně a kvality zájmů.

Nemůžete zazlívat mediím(nemluvě o "veřejnoprávních"),že koncipují svoje sdílené poznatky dle evidentně většinových požadavků.
Našinec se může jen divit,neb obrátit svoji pozornost a iniciativu jinam než do prostoru současné společnosti a jejich "výdobytků".
Media nevyjímaje.

Mám-li být konkrétní,řekl bych o svých spoluobčanech:
"To jsou ale Hovada"!

Zdůvodnil bych si to prostým odsudkem jejich zhovadilých zájmů.
Oni prosím jezdí po sledovat jak se v Mexiku přibíjejí lidé na kříž.Dnes.
Oni prosím věnují největší pozornost Bulváru a všemu co s pokleslou kulturou souvisí.Nemá smysl vyjmenovávat.Je toho MOC.
Oni prosím svými postoji,vůlí podporovat dekadenci v kultuře,politice a dalších normách i nových "tvůrčích" záměrech různých vůdčích osobností v těchto oborech -
MĚ ŠKODÍ.

Tedy pro mě jsou škodná.
A vzhledem k tomu,že jsem v obrovské menšině,mě nezbude než zalézt někam do kouta a prstíčkem vyhrabovat informační,kulturní,společenské,vědecké i zábavní "kvality"
v imaginárních světech.

A Vy pane se nedivte,že to politikům tak vyhovuje.
Čím tučnější Hovada budou manipulovat tím snadněji jim manipulace bude vycházet.
Připočtete-li staré známé rčení :rozděl a panuj!- nevím o čem chcete ještě hovořit.

Je to smutné!
Ale třebas se mýlím a mám větší nároky.Možná,že jsem já to Hovado,které škodí ostatním.
To třebas já nechápu principy a směrování civilisace.
Když tak uvažuji,nechápu výše uvedené už celých svých 70let.
Dobře mě tak.Zdravím Ivan.
04. 04. 2010 | 10:49

xorron napsal(a):

Většina deníků zanikla, bylo to zlikvidováno v zájmu několika největších. Pokud jde o pojem veřejnoprávní, s tím u nás se ohání relikty minulosti. Ono je dobré ze zákona vybírat od občanů výpalné a vést pohodlný život se zajištěným příjmem. Kde je jaká objektivnost televize? Jsou snad všichni slepí a trpí ztátou paměti? Copak nám převedli v uplynulých dvaceti letech? Raději to vše zprivatizovat, ale ne samozřejmě rozkrást, což se spíš dá čekat.
04. 04. 2010 | 10:57

zdenek napsal(a):

Ten který netančil s vlky

Člověče vy jste snad popsal mého známého Pavla Ottu ,až na to že se nestal šéfredaktorem ,všechno sedí,takže nejen Švehla ,ale bude to zřejmě nějaký virus šířící se mezi novináři
04. 04. 2010 | 12:11

NevericiTomas napsal(a):

No, komentare jsou optravdu povedene. Kdo nehyka s vami, hyka proti vam...
Bida ceske zurnalistiky je v nizke urovni ceskych zurnalistu. Krasnym prikladem byla prave akce "je treba zabit Topola", kdy cesti novinari (vcetne pana Hvizadly) poslouzili jako uzitecni idioti v ramci vnitrostranickeho boje a to bohuzel jeste te horsi casti...
Jako tresnicka na dortu pak je poodhaleni prace se zdroji, kdy se bez overeni prebiraji bulvarni zpravy a statni tiskova agentura se neni schopna zorientovat v prednich ceskych politicich.
04. 04. 2010 | 12:49

IWC watches napsal(a):

I do NOT ordered a and I don’t confirmed anything.I ony generate a kind of a account on your side, because I want to know with option I have by the payments.If I make the decision to order a Alain Silberstein watches.... I am interest in the Baume & Mercier watches. So please give me a special price and inform me I witch way it is possible to pay.
09. 04. 2010 | 07:35

IWC watches napsal(a):

I do NOT ordered a and I don’t confirmed anything.I ony generate a kind of a account on your side, because I want to know with option I have by the payments.If I make the decision to order a Alain Silberstein watches.... I am interest in the Baume & Mercier watches. So please give me a special price and inform me I witch way it is possible to pay.
09. 04. 2010 | 07:36

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy