Budu požadovat omluvu od deníku Právo a serveru Novinky.cz. Napsali o mně lež a já považuji za správné se ozvat - novináři si pak budou dávat víc pozor na to, co píší a bulvár bude méně škodit nám všem. Navíc mě tato kauza podnítila k sepsání některých myšlenek o předsudcích, které prostupují naši společnost a ubližují nám.

Nechci zatěžovat soudy osobní kauzou, i když mě lákala myšlenka, že pokud bych něco vysoudil, věnoval bych ty peníze na novinářská stipendia, abychom měli lepší novináře.

Věc se týká fotografie stavby, kterou Právo zveřejnilo pod titulkem "Miliardář Janeček si vybudoval luxusní sídlo na Šumavě." Stavba není moje, je mého otce, nemám s ní absolutně nic společného a viděl jsem ji poprvé, když už byla postavená - a rozumím tomu, že některým lidem se nelíbí. Sám jsem si na Šumavě pořídil usedlost z počátku minulého století, kterou hodlám citlivě zrekonstruovat. A senzacechtivý novinář Patrik Biskup to dobře ví. Psal mi totiž email s dotazem:

Od: Biskup, Patrik
Datum: 5. srpna 2014 8:22
Předmět: Šumava

Dobrý den pane Janečku,
zjistil jsem, že jste loni v prosinci koupil na Šumavě v Dolním Kochánově bývalý penzión a k tomu 2,5 hektaru pozemku. Můžete prozradit, jaké s tím máte plány? Jestli se třeba nechystáte na Šumavě usídlit, což se nabízí i vzhledem k tomu, že na sousedním pozemku staví rodinný dům Váš otec.
Děkuji za odpověď
Patrik Biskup, redaktor deník Právo a Novinky.cz

Odpověděl jsem mu:
"Je to moje soukromá investice, rekreační centrum, žádné speciální plány s tím nemám. Usídlit se tam nehodlám.”

Ačkoli tedy novinář dobře věděl, že jde o různé stavby, použil ve svém článku moji odpověď a vše opatřil již zmíněným titulkem o "miliardáři", což pak přebrala další média, která k tomu ještě navíc přidala, že jde o stavbu v národním parku. Není to pravda, ani jedna ze staveb nestojí v Národním parku Šumava. Stavět v národním parku je zvěrstvo, podpořil jsem petici Hnutí Duha, která se podobným stavbám snaží zamezit.

Proč mi lživé bulvární články tolik vadí? Protože dezinformují lidi a vyvolávají v nich závist, negativismus a nenávistné emoce. Tak například pan Pavel Ouředník, podle fotek na jeho FB profilu výborný fotograf, na základě článku napsal na můj facebook:

Pavel Ouředník FotoŠumava: "Pane Janečku, jste člověk bez špetku vkusu a pokory k přírodě. Navíc bych se nedivil, kdybyste v řízení ohledně povolení vašeho odporného prasečáku v nádherné, neposkvrněné krajině přírodního parku Kochánov, neuplácel. Jinak si nedovedu vysvětlit. jak vám to někdo mohl povolit.... "

Nechápu, jak takovému člověku mohl vesmír nadělit takový talent vytvářet tak nádherné fotografie Šumavy! Jiný, ještě o hodně horší příklad - pan Jiří Hošek v diskusi ke článku píše:

"Tito lidé jako Janeček uvažují naprosto jinak než my ostatní a podle toho se zařizují. Vkus nás běžných lidí je pro ně něco podřadného a ubohého. Oni se cítí být vyvolenými a oni jsou přesvědčeni, že určují ty správné trendy a mají vytříbený vkus. (...) je to určitá póza, která má dát najevo, že nejsou jako ostatní lůza a chtějí se za každou cenu odlišit. Tito lidé nechtějí být spojováni se zbytkem běžné populace a vůbec se k něčemu takovému snížit jako je vkus těch ostatních obyčejných smrtelníků."

Pokud by takhle nenávistně a zle uvažovalo více lidí, tak se rovnou můžeme jít vzájemně zabíjet. Takového člověka považuji za naprostého zaslepence a duševního chudáka. Je mi ho líto, protože podobný extrémně negativní člověk musí ve svém životě velmi trpět. Možná se jedná o klasický příklad sebeprojekce, kdy si dotyčný myslí o druhém to, jak by sám uvažoval a sám se choval, kdyby měl hodně peněz.

Proč jsou lidé tak negativní? Je smutné, když se někdo domnívá, že bude šťastnější, pokud druzí na tom budou hůř. Je pravda, že strasti a utrpení se lépe snášejí ve skupině. Ne však ve skupině, kdy si dotyční strasti navzájem prohlubují.

Myslím, že podobní pisatelé jsou oběti negativismu v českých médiích a mezi lidmi. Především diskuze v bulváru i v některých málo seriózních mediích často klesají na tak nízkou úroveň, že bychom s tím měli něco dělat ve vlastním zájmu všichni. Osobně jsem přesvědčen, že kritizovat, shazovat a negativně se vyjadřovat bychom měli pouze v případech, kdy záležitosti rozumíme a jsme si jisti podstatou věci. Toto etické pravidlo považuji za enormně důležité.

Za posledních deset let došlo k exponenciálnímu růstu objemu informací, které má člověk k dispozici. Podpořil jsem vydání knihy Nate Silvera Signál a šum, která situaci přesně popisuje - informací je tolik, že klíčovým úkolem se stává odlišit od sebe informace, které mají hodnotu - "signál", od informací, které hodnotu nemají a je jich většina - "šum".

Šumem jsou nepodstatné bláboly bulváru. Šumem je většina komentářů na facebooku, které lidé píší, jen aby byli vidět. Šumem je bohužel i řada novinových článků, jejich účelem je pouze zaplnit prázdné místo. Mezi tím vším se skrývá signál - informace, která má hodnotu. Jak ji rozpoznat?

Angličtina má nádherné rčení "to give someone the benefit of the doubt". Pokud s někým komunikujeme nebo sledujeme jeho aktivity, předpokládejme nejprve tu lepší variantu - dobrý úmysl, v horším případně nedorozumění. Nepodléhejme negativním předsudkům. Pokud se nám něco nelíbí, mějme pořád v závorce, že se věci mohou mít jinak, než se nám na první nebo i druhý pohled zdá. Zeptejme se na vysvětlení a sami se o vysvětlení pokusme. Teprve až pokud fakta skutečně dokazují, že úmysly nebo činy protějšku jsou špatné, teprve pak začněme kritizovat a buďme silní a neústupní.

Racionálně pozitivní přístup je klíčovou podmínkou zlepšení celospolečenské komunikace - rozpoznat signál od šumu a neztratit přitom důvěru ve svět. Kritizujme - ale pouze když jsme si jisti. Hodnoťme kladně a můžeme pochválit, i když si plně jisti nejsme - určitě však ne v situaci, kdy se nám daná věc nelíbí. Čím jsme si jistější, tím více dejme podpory. Chovejme se k druhým s úctou, s jakou bychom si přáli, aby se ostatní chovali k nám.

Na závěr logický důsledek :)

Asymetrie pozitivního přístupu k dobrým věcem je skvělá věc.