Náš člověk v Bruselu
Europoslanec za ODS Jan Zahradil o sobě opět dal vědět. Jeho - a potažmo bohužel i naším -, neštěstím je, že ze svého bruselského exilu, jejž tak bytostně nesnáší a v němž tak strádá, že v něm pobývá už několik dekád, musí pravidelně něco utrousit, aby obhájil svou existenci a demonstroval svým voličům 'ideovou' konzistenci. Ta spočívá v tepání EU, 'eurohujerů' a strašení Německem a sudetskými Němci. Jeho konstruktivní návrhy jsou řídké, ale zato exotické.
Praha - město podvodů aneb Lapkové v „krtku“
Nedávno jsem se dočetl na internetu, že se pražští radní usilovně snaží zastavit distribuci pořadu Praha - město podvodů, jejž natočil televizní kanál National Geographic. Hned z několika důvodů, jež zde pro nedostatek místa nebudu rozvádět, velmi doufám, že se jim to nepodaří.
Dnes si vyhrneme nohavice za Václava Havla
Před dvěma lety zemřel Václav Havel, první polistopadový prezident, dramatik a filozof, jedna z nemnoha opravdu významných osobností české historie, jež dosáhly i celosvětového věhlasu.
Hledali jsme způsob, jak jednoduše a nepoliticky připomenout tohoto muže, který se tak razantním způsobem zasadil o svobodné Československo a Českou republiku. Hledali jsme gesto jasně říkající, že patříme k lidem, kteří si našeho zesnulého prezidenta stále váží a pro které je stále vzorem, inspirací a morální autoritou. Jednou z jeho vlastností byla i schopnost nebrat se příliš vážně, být si vědom svých chyb a s nadhledem se zasmát sám sobě.
Dabing je mor
Brněnský pedagog Petr Kolman obhajuje v LN všudypřítomnou (a rostoucí) existenci dabingu v televizi - a bohužel i v kinech, proti útokům některých 'populistických intelektuálů', kteří se nám prý snaží 'nakukat', že dabing je 'zabiják angličtiny' a že po nedabovaných filmech existuje ve společnosti poptávka. Cituje v tomto kontextu výrok předsedy České středoškolské unie Jana Papajanovského, jenž řekl, že "v České republice studenti anglicky umět nebudou, pokud dabing nenahradíme titulky". Nesmysl, tvrdí profesor Kolman. Význam dabingu se podle něj vesměs přeceňuje, mladí se na televizi už stejně nekoukají a v případě skutečné poptávky by televize už dávno zareagovala. Staré babičky a tety anglicky neumějí, při čtení titulků by je bolely oči. Dále argumentuje tím, že srovnávat relativní jazykovou (ne)vybavenost Čechů s Dány, Nory nebo Švédy je naprosto falešné, neboť my jsme Slované, kdežto jejich jazyky patří do stejné 'anglosaské' skupiny jako angličtina. Průměrní mladí lidé, uzavírá autor, zde mluví stejně dobře anglicky "jako stejně starý Maďar, Slovák čí jiný neanglosas". Žádná anglosaská jazyková skupina, mimochodem, neexistuje, profesor Kolman má zjevně na mysli skupinu germánskou, do níž výše zmíněné jazyky patří, ale věnujme se zbytku jeho argumentů.
OMLUVA červen 2015 - List z vězení XXII
"Jen idiot, debil, kretén a imbecil nikdy nemění názor," řekl kdysi náš pan prezident Miloš Zeman. Moudrá slova. Ano, i téměř neomylný génius jako on, se svými bohatými zkušenostmi, intuitivním porozuměním pro lidskou nedokonalost a slabost, laskavostí a vlídným humorem, si je dobře vědom faktu, že obyčejní lidé se někdy mýlí, chybují - , že 'errare humanum est'. Člověk se přece neustále učí a vyvíjí, sbírá informace, nabírá stále nové podněty, setkává se s novými lidmi, je zahlcován vlivy ...
Dovětek k 'prezidentským' blogům
Dost mne pobavila nedávná výměna v MFD mezi prezidentskými favority Fischerem a Zemanem. Nejprve se pěkně po americku - kde negativní kampaně stojí za to - , obul Honza do Miloše a připomenul, proč by měl být Zeman jako kandidát zcela nepřijatelný pro většinu voličů. Zmínil kmotra Šloufa, Zemanova pobočníka Zbytka, který v listopadu ' 89 v plamenném projevu milicionářům sliboval poslat tanky proti podvratným živlům, aféru Bamberk, dálnici D 47 a akci Olovo, v níž se výše jmenovaný pokusil, velice mírně řečeno, po estébácku zlikvidovat svou kdysi velmi populární stranickou sokyni Petru Buzkovou. Mohl samozřejmě přidat k dobru Zemanovy kufříky, opoziční smlouvu, jež místo slibovaného honu na tuneláře zabetonovala modrooranžové partajní mafie a korupci na věky věkův, tragikomické figurky typu Kavana, Palase nebo atomového dědka Grégra, pravidelné mejdany na ruské ambasádě, financování Lukoilem atd. atd. Ale i to, co stihl, stačilo.
Malý český atentát aneb Recept na vládu pevné ruky
Velitel zásahu: "Hlídejte mi média, sakra!"
Ochranka 1 (veliteli zásahu): "Střelec střílel do prezidenta nějaké kuličky z plastu z těsné blízkosti."
Velitel zásahu: "A to víte až teď?"
Ochranka 1: "Já to neviděl. Říká to novinářům. Je jich 7."
(Rath)porno na pokračování
Pokaždé, když zde OPĚT spatřím zamyšlenou tvář hejtmana Ratha a vedle ní OPĚT vidím DALŠÍ příspěvek z vazební tortury, matně se mně vybaví - nevím přesně proč - jedna recenze na album Boba Dylana z druhé poloviny 70. let. Autor tam na celé dlouhé stránce opakoval jedinou větu: " Oh, Bob, please stop whining ". ( " Ach, Bobe, přestaň už kňučet.")
Kdo jinému tunel kopá sám do něj padá - kromě Klause
Třikrát a dost, říkám si. Začal jsem psát článek o smutné události, jež v právě počínající sezóně mediálně okurkové prošla téměř bez povšimnutí. Odešla - doufejme však, že ne navždy a že se nám ještě vrátí jako expertně hozený bumerang nebo špatně strávený špek - jedna instituce, která se po léta tak významným způsobem zapsala do životů a životní úrovně našich politických elit, jakož i do fungování naší nejlepší demokracie. Odešly KEY INVESTMENTS .... (slza)
Dnes ráno jsem ale zjistil, že opět nedopíšu, neboť mne opět - ano, po třetí za sebou - někdo předběhl zveřejnil článek na stejné téma dříve než já. Rath, Pospíšil (tam mě předběhly davy) a teď i Key Investments. S laskavým svolením autora to tudíž odfláknu a předložím stať na stejné téma od kolegy Miroslava Václavka z iDnes.cz. Přeji dobré čtení. R.I.P KEY INVESTMENTS.
(Neřízená střela) Dienstbier for president
Jiří Dienstbier ml. se minulý týden stal oficiálním kandidátem naší nejsilnější politické strany na funkci prezidenta. Rozhodnutí to příliš překvapivé nebylo, neboť soupeře ve volbě neměl, nebereme-li tedy v potaz různé zákulisní manévry několika Zemanových vnuků a vnuček, jimž se zjevně stýská po jistotách idylických letech opoziční smlouvy. Ale zpět k Dienstbierovi. Ještě před rokem jsem o něm toho příliš nevěděl. Občas mě zarážely jeho silně prokomunistické postoje, ale na druhé straně mně imponoval svým razantním vystoupením proti 'šibalům' na pražském magistrátu.