Karel Schwarzenberg

22. 01.

Jak je to s mým otcem

Karel Schwarzenberg Přečteno 27479 krát

Václav Klaus mladší mě v minulých dnech napadl za zpěv české hymny. Chtěl bych říci, že „Kde domov můj“ jsem samozřejmě zpíval už odmalička, tedy dávno před tím, než se Václav Klaus mladší vůbec narodil. V té době se ještě zpívalo i "Nad Tatrou sa blýska", neboť jsme byli Československá republika. Že zpívám falešně, vím, dobrý zpěvák jsem nikdy nebyl. To snad ale není měřítkem vlastenectví.
Pan Václav Klaus mladší také cituje naprostou lež o nějaké cestě mého otce do Berlína. Nevím, kdo si to vymyslel a proč, ale je to pustý výmysl. Je pravda, že otec byl coby student ve „Vlajce“. Vystoupil ale, když se schylovalo k okupaci. Bylo to během mobilizace 1938. Narukoval tehdy jako důstojník Československé armády v rámci mobilizace na Slovensko.
Když se z rozhlasu dozvěděl, že by mohla "Vlajka" kolaborovat, požádal okamžitě o uvolnění svého nadřízeného a ještě téhož dne odjel nočním rychlíkem do Prahy. Tam z "Vlajky" vystoupil. To, že byl v mládí v této organizaci, bylo možná proto, že byl stejně zuřivý národovec jako je dnes Václav Klaus mladší. Na Mirovicku a Miloticku je ještě dost lidí, kteří pamatují, jak můj otec bojoval proti nacismu. Aktivně se účastnil odboje a byl to on, kdo tam zahájil a vedl povstání.
Byl jsem také napaden za minulost svého tchána. Chci říci, že jeho dcera, tedy moje manželka, s ním hluboce nesouhlasila. Když jsem ji představovat svým rodičům, měl jsem docela strach. Otec mi ale tehdy řekl: “Rodiče si nevybíráme. Nebudeme podle jejich skutků soudit děti tak, jako to dělají komunisté a nacisté.“

09. 01.

Klausova amnestie: Prezident může republice i pěkně zavařit

Karel Schwarzenberg Přečteno 22116 krát

Dlouhé měsíce jsme byli v předvolební kampani přesvědčováni, že prezident nemá valné kompetence. Průběh a důsledky novoroční amnestie nám těsně před volbami prokázaly důležitost prezidentského úřadu. Prezident má podstatný vliv na dění v ČR a proto je při jeho volbě důležitá obezřetnost.
Mám v tuto chvíli vážné pochybnosti o důvodech k amnestii. Bohužel to opravdu vypadá, jako kdyby byla jistým obviněným šita na míru.
V zásadě je přitom amnestie dobrý právní nástroj. Má se používat vzácně a prezident by měl velmi citlivě promyslet, koho omilostnit. Amnestie, která byla udělena prezidentem Václavem Klausem, je pozoruhodná v mnoha oblastech. Za prvé, dle ústavy odpovídá za amnestii vláda a kontrasignuje ji premiér. Nicméně, v případě Klausova kroku premiér nejen, že nenechal amnestii odsouhlasit vládou. On o ní vládu ani neinformoval. Jediný, kdo o amnestii věděl, byl ministr spravedlnosti, protože na celém procesu spolupracoval. Všichni ostatní ministři, včetně mě, jako prvního místopředsedy vlády, neměli tušení, co se připravuje a dozvěděli se o tom teprve při novoročním projevu prezidenta republiky.
I kdyby amnestie byla připravena těsně před vánočními svátky, existuje snad e-mail, telefon a jiné prostředky, kterými se premiér mohl se členy vlády spojit. Neučinil tak a já doufám, že nám objasní důvody tohoto zvláštního jednání při příštím setkání.
K obsahu amnestie: Ta byla pozoruhodná tím, že se nesoustředila jen na lehčí přestupky a přečiny. Takové, které jsou v jiných evropských zemích trestány alternativními tresty. Třeba pokutou, domácím vězením, nikoli - jako u nás – žalářem. Nebo jen mladistvých či naopak starých a chorých.
Omilostněni byli i lidé, kteří se podíleli na největších aférách ČR. Obzvláště smutné je, že abolice probíhajících právních řízení (kauzy táhnoucí se mnoho let bez soudního verdiktu) znamená, že poškození se nemohou domoci pomoci. Ministr spravedlnosti je sice odkázal na možnost bránit se soudní cestou, civilním procesem. Když ale člověk zná délku procesů a složitost důkazního řízení, je to vlastně přímý výsměch obětem. Nyní se tedy musíme soustředit na to, jak oběti odškodnit.

01. 01.

Se Slováky máme skvělé vztahy. Doufám, že nám to vydrží

Karel Schwarzenberg Přečteno 15530 krát

V těchto dnech si připomínáme dvě události spojené s existencí společného státu Čechů a Slováků. V prosinci 1918 to byl slavný příjezd Tomáše Garrigue Masaryka z Ameriky. Byl to on, kdo u spojenců vybojoval Československo.

Bohužel, v době jeho příjezdu již byly karty rozdány tak, že nemohl uskutečnit všechny své záměry. Zejména ústava již neodpovídala jeho představám. Chtěl vytvořit tak, aby byla podobnější ústavě USA.

Přesto ale jeho osobnost dominovala první republice a ta bez TGM není představitelná. Rok po jeho smrti už začal soumrak Československa.
Před 20 lety pak nastalo rozdělení společného státu, na který jsme byli právem hrdí a který přes všechny jemu vlastní chyby nám zanechal nejlepší tradice našeho politického života. Dnes oba naše národy jdou samostatnou cestou. Musíme ale uznat, že díky rozdělení vymizely předsudky a komplexy, které jsme vůči sobě ve společném státě měli.

Na naší společnou cestu můžeme být hrdí. Doufám, že opravdu silný vztah nám do budoucnosti vydrží.

Archiv článků: leden 2013

Jak je to s mým otcem

Klausova amnestie: Prezident může republice i pěkně zavařit

Se Slováky máme skvělé vztahy. Doufám, že nám to vydrží

Blogeři abecedně