Lékaři pohrozili exitem a uspěli. Čím teď pohrozí hasiči a policisté? Jsou to drsní hoši a žádnou změkčilou latinu potřebovat nebudou. Jednoznačným slovům jako požár, loupež či znásilnění rozumí každý a přitom je to dokonce mírnější výrazivo než kritizovaný exitus.

Kdyby najatí mediální kreativci dostali zadání zformulovat nějaký důvtipný slogan, aby ani policisté a hasiči nevypadali jako prosťáčci, doporučila bych jim Naše frustrace, vaše slzy! , případně ryze hasičské Naše vyhoření, váš požár!

Výborně! Až svůj boj vyhrají i policisté a hasiči, a já bych jim to vážně přála, přijdou na řadu učitelé. Čím by mohli burcovat veřejné mínění oni? Hrozbou zatajené násobilky? Učením mučením? Dětmi s hlavou tykve?

A co knihovníci, muzejníci, památkáři a další armáda pěšáků na poli kultury a vědy? … tak tady prrr, ti ničím hrozit nebudou. Ne, že by byli tak spokojeni se svými platy, ale jednoduše nemají pohrozit čím. Budou se naopak zajíkat vděkem, že resortní ministr jejich pracoviště ještě nezrušil a z úsporných opatření vyšli jen se snížením platu. Takový intouš zchudlý i dalšími vládními škrty, úspornými kroky, povinnými odvody a zdražováním jen tiše zaskřípe zuby, zajde si ze zvyku postěžovat na hlavní nádraží, a pak se uchýlí k nějaké oblíbené duchovní stravě, protože při její konzumaci možná zapomene, že chleba má namazaný čerstvým povětřím, lůžko mu zdobí autentická nebesa a jeho svrchníček je také už jen vidinou (volně dle Artura Rimbauda).



Foto Martin Krise.

Teď ale vážně. Zvolání Peníze nebo život! je přijatelné snad jen z úst mladého Lotranda, toho vzděláním zkaženého loupežníka, který se za ně stejně vzápětí omluví. Z úst designované elity národa je to faux paux. A proto veřejně na adresu rebelujících lékařů prohlašuji: vaše lékařské rady budu poslouchat na slovo, vámi předepsané medicíny budu polykat bez úšklebku, terapeutickým procedurám se podrobím s poslušností cvičeného ratlíka, ale promluvíte-li o morálce, lidskosti, empatii či společenské solidaritě, zacpu si uši.