Podle některých novinových článků, které byly v minulosti napsány, to vypadá, že malé pražské mrakodrapy na Pankráci provokují představitele UNESCO v Paříži podobně jako červený hadr býka v koridě. Jak slyší o Praze, už zvedají káravě ukázováček, nedej bože prostředníček, a v nepřehlédnutelné hlasové gradaci vypouštějí z rozčileně našpulených úst nekompromisně obviňující: bu...Bu...BU! Pardon, francouzsky by to bylo: bou… Bou... BOU!

Přitom není pochyb o tom, že samo město Praha, jeho komunální reprezentace a obyvatelé jsou zcela suverénní ve svém rozhodování o současném vzhledu hlavního města a v odpovědnosti za jeho budoucí vývoj.

Fakt? Tak proč nás pořád někdo straší, že to a ono se nesmí, jinak že se bude UNESCO zlobit?

Otázka je položena trochu hloupě, ale ráda ji zodpovím. Především nejde o UNESCO jako takové, ale o jeho součást s názvem Centrum světového dědictví - World Heritage Centre, (budu tedy dále používat zkratku WHC). To je ta bohulibá organizace, která vede Seznam světového kulturního a přírodního dědictví napříč zeměmi a kontinenty. Dostat se do tohoto seznamu vybraných lokalit světového významu je pro každou zemi velkou ctí, protože jde mimo jiné o nejdůvěryhodnější a nejúčinnější turistickou propagaci globálního dosahu. I Česká republika se o to pokusila a uspěla. Náročnou schvalovací procedurou již prošlo 12 jejích měst či míst a nominace na další se připravuje.


Naposledy v roce 2012 na zasedání v Petrohradě ujistila Česká republika WHC, že věžový dům tzv. véčko s výškou sto metrů se na Pankráci realizovat nebude, a Praha bude plně respektovat doporučení monitorovací mise z roku 2008, tedy výšku nové zástavby do 70 m.

Takže idyla. V čem je teda problém?

Stát, který chce nominovat své kulturní a přírodní skvosty do prestižního seznamu světových památek, se musí nejprve připojit k mezinárodní Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972. Česká republika tak učinila v roce 1992 a historická jádra prvních tři českých měst - Prahy, Českého Krumlova a Telče - byla do seznamu zapsána na zasedání WHC v Santa Fé již roku 1992. Tím se stát Česká republika zavázal plnit určitá kritéria ochrany těchto historických měst, především chránit hodnoty, pro které byla zapsána do seznamu.

Stát se zavázal, ale pro město to závazné není?

Praha má “svoji hlavu”. Na jedné straně je na svou přítomnost v Seznamu světových památek patřičně hrdá a těží z turistického ruchu, který v nemalé míře zápis v seznamu generuje. Na straně druhé chce být moderní dynamickou metropolí a podléhá představě, že k té se bez výškových budov a dalších stavebních zásahů nepropracuje. Takže na jedné straně píše pro WHC zprávy o tom, jak ctí historické pražské panorama, jak má všechno pod kontrolou, jak všechno umí a zná, a na straně druhé povoluje stavby, které okatě ignorují doporučení WHC ohledně výškových limitů či jiných atributů ochrany historického města.



Skončila krize a probudila se nezkrotná chuť stavět. Sporné Véčko na Pankráci dostalo na úřadech zelenou a už se staví. Foto z počátku srpna 2016.


A vida! Přece jenom jde o tu Pankrác!

Pankrác je nejvýraznějším příkladem pražské schizofrenie. Když se Praha stala světovou památkou, pankrácké věžáky už tady stály, ale u těch mělo zůstat. Další zástavba Pankráce, která měla opticky jen zmírnit dojem “vykotlaných zubů” byla WHC v roce 2008 doporučena do maximální výše 70 m. Jenomže na Pankráci se právě nyní staví budova V-Tower s výškou přes 100 m a návrh pražského Metropolitního plánu počítá dokonce s dominantou až do 160 m. Další spor běží o obytný soubor Rezidence Park Kavčí hory s věžáky vysokými 70 m. Takže tady by zdánlivě výška byla v pořádku, ale není, protože zmíněné doporučení z roku 2008 mělo termínem Pankrácká pláň na mysli pouze pětiúhelník mezi ulicemi Na Pankráci, Na Strži, Milevská, Pujmanové a Hvězdova (tzv. pankrácký pentagon). Detailní vymezení plochy místními názvy bylo bohužel pod rozlišovací schopnost textu usnesení ze zasedání WHC, ačkoliv z podkladů a souvislostí ohraničení lokality nesporně vyplývá a tvrdit něco jiného je záměrnou dezinterpretací. Ale v Praze se švejkovsky usoudilo: Jestli tam napsali Pankrácká pláň, tak je to Pankrácká pláň a basta. My přece víme nejlíp, kde začíná a kde končí Pankrácká pláň.



Rezidenční věžová zástavba je navržena na hranu Pankrácké pláně. Dokonce jde o vítězný návrh ze soutěže zaštítěné Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Jedná se o developerský projekt Rezidence Park Kavčí Hory, který je v současné době ve schvalovacím řízení. (Vizualizace záměru z architektonické soutěže)


S tím diktátem to tedy asi byla pravda, když nesmíme, co chceme, ne?

Ale houby! Sami si svobodně všechno rozhodneme. Například to, jestli chceme, aby Praha v seznamu světových památek vůbec zůstala. Před pětadvaceti lety o to setsakrametsky stála, ale teď třeba už nestojí, co já vím. Mám-li ale mluvit za sebe, považuji za velkou ostudu a kolosální trapas, že hodnoty, které rezonují v celosvětovém měřítku, si tady doma, na břehu Vltavy, nedokážeme ohlídat. Možná by stačilo ohlídat jen pár úředníků a jejich splašená razítka…
WHC nás ale nebude do ničeho nutit, nebude nás přemlouvat, abychom v seznamu zůstali, vždyť je tolik jiných světových lokalit, které o zápis usilují, proč se tedy zlobit s jednou neposlušnou. Nebude žádné bu, bu, bu, ale porušení pravidel se netrpí. Drážďany si před časem postavily hlavu a ze seznamu vypadly, stačil k tomu jeden most přes Labe. Vídeň měla před deseti lety namále a stálo jí zato v zájmu zachování statutu světové památky podstoupit nepopulární proceduru zrušení jednoho již schváleného projektu výškových budov v centru. Ne, nestraším, to jsou fakta.



Zbrusu nový návrh pražského územního, tzv. Metropolitního plánu umísťuje na Pankrác dokonce dominantu s výškou 160 m. Další drúzy výškových budovy pak navrhuje i do území ochranné zóny památkové rezervace. (Výřez z přílohy k návrhu Metropolitního plánu)

Takže co dál, když má Praha tu “svoji hlavu”, když chce konzumovat výhody, ale nevázat se pravidly. Projde jí to? Neprojde? Tady je můj rozum v koncích. Netuším, jak to dopadne. Ale bude-li někoho zajímat můj názor, pro pražské furiantství nenalézám ani zbla pochopení a věžáky podle mne k osobitosti, věhlasu a prosperitě Praha nepotřebuje.