Ne že bych na Vánocích nějak zvlášť ujížděla. Mám je ráda, po bouřlivém shánění dárků je chvíli klid, telefony zvoní méně často. A taky někdy ty koledy, blikání stromků, pečivo, při jehož výrobě mi obvykle zbude pouze limitovaná edice několika nedotknutelných kusů, které na stole musí vydržet do Tří králů, a tak. Jak říkám, normálka.

Ale letos jsem se rozhodla, že si Vánoce užiju, že si pořídím i nějaký zážitek. Tak jsem se o adventní neděli vydala poprvé ven, rozhodnutá, že zažiju něco ryze vánočního. Mé kroky směřovaly na Vyšehrad hlavně proto, abych i já mohla obdivovat po 65 letech otevřenou, rekonstruovanou kryptu slavínské hrobky (je úžasná!), a navíc jsem si taky říkala, kde jinde bych mohla vánoční atmosféru nasát, než na Vyšehradě. Na té Čechu posvátné skále.

Jak lze tušit, čekalo mě rozčarování. Vyšehradský advent má sice své vlastní webové stránky, z nichž na první pohled kouká bohatý program - jarmark, hudba, divadlo, něco pro děti - ale bohužel, i tentokrát webová prezentace dalece předčila skutečnost.

Anebo si skutečně někdo představuje pod adventním zážitkem pinožení mažoretek, řev Standy Hložka, který v programu „Standa Hložek – jak ho málo znáte, lidové a dětské písničky a soutěže“ prezentoval to nejstrašnější, co si lze pod vulgární lidovou zábavou představit, do té doby než ho z pódia zase vystrnadily mažoretky? Skutečně si někdo představuje oslavu adventu na růžových houkacích kolotočích pro děti, které jejich pozornost od malého stanu s jarmarkem zaručeně odlákaly? A copak se na adventním trhu nabízí čaj z bedny automatu a chybí tam punč a medovina?

A tak mi touhu po vánoční atmosféře v neděli zase ubil nával zcela neslavnostních emocí. Mazala jsem odtamtud zběsileji než kdysi Šemík, a přemýšlela, jestli je tohle opravdu něčí představa o oslavě adventu, zda jsou organizátoři tak přízemní, že si tradice pletou s maskulturou, nebo jestli to byl dobrý byznys, který si někdo (DN agentura s.r.o.) propachtoval na Praze 2 a za pár korun tam pak honí dobrovolnický soubor dětských mažoretek, které chtějí udělat radost hlavně svým příbuzným, nejspíš babičkám, které ocení beztak všechno. Nemůžu si pomoct, ale vypadá to, že s tímhle Vyšehradským adventem to byl asi zas tunel nejmíň takový, jaký si Češi prorazili o pár metrů níže, do své skály mýtů.