Archiv článků: září 2008

20. 09.

O místě blogera v dějinách :-)

Klára Samková Přečteno 6673 krát Přidat komentář

Už se to párkrát objevilo v diskusích pod mými blogy, ale potrefeni jsou i mnozí spolublogující. Čas od času se v diskusi ozve někdo, kdo nám bohapustě spílá – i vy uličníci, co se chcete jen zviditelňovat, svoje ego si hýčkat a o nic jiného vám nejde! Občas to bývá legrační (tak jako třeba ten poslední výlev jistého pana „QCA“ pod mým blogem o novém občanském zákoníku), občas je to vážnější. V každém případě je to dobrý důvod zamyslet se nad tím, co vlastně blog je, proč jej někdo píše a proč jej –světe div se – také někdo čte.
Než se ale pustím do úvah obecných, vrátím loptičku tomu, kdo mne vyprovokoval k jeho napsání, totiž panu QCA.


Jedná se o jeho příspěvek pod mým blogem k občanskému zákoníku, uveřejněný 16.09.2008 ve12:16:42 .

O ideologickém zařazení pisatele svědčí tato jeho věta:

„Urcite i v roce 1964 (pro nepravniky: den publikace soucasneho Obcanskeho zakoniku) se nasla takova vsechytra hlava ala KVS, ktera si chtela ohrat svou politickou polivcicku hlasnou kritikou. No a nakonec to vsechno dobre dopadlo a profesionalita porazila prozaicke emoce. OZ slouzi uz 44 let.“

To je skutečně pravda, že Občanský zákoník slouží od roku 1964. K jeho změně došlo poté, co v nové Ústavě ČSSR bylo pár let před tím konstatováno vítězství pracujícího lidu, definitivní vybudování socialismu v naší krásné vlasti a ukotven slavný článek 4 Ústavy (pro neprávníky a ročníky mladší: zakotvení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa přímo v Ústavě). Dlužno připomenout, že právě tento článeček ústavy sloužil téměř třicet let, bezpochyby taky báječně, stejně jako slouží nyní Občanský zákoník…..

Podstatnější než polemika odb/porná se však jeví další hodnocení mého názoru pisatelem komentáře, kde tento uvádí:

„Vazena pani KVS, kdyby Vam skutecne slo pouze o zlepseni navrhu noveho Obcanskeho zakoniku, tak se vyjadrite v revizich, tak jak to udelali desitky jinych oslovenych pravniku, a cekate jak prislusna mista vase pripominky vyporadaji. Az pak by byl duvodny prostor pro verejnou diskusi anebo kritiku. Inu lidi jasaj, pomalu vidi svatozar nad Vasi hlavou... Dusledkem je, ze shazujete praci lidi, kterym odborne nesahate ani po paty...a to je smutne.“

Dále 17.09.2008 v10:04:46 hod. reaguje pan QCA Lasturce a Jiřímu Janovi za reakci a píše:

„Rovnez s Vami souhlasim, ze stavajici kodex obcanskeho prava je vyjimecna norma, jakou se uz davno nepodarilo vytvorit. Funguje, mozna by postacilo par vyraznejsich zmen v zavazkove casti. Muj prispevek neobhajoval a ani nezavrhoval...jenom jsem chtel poukazat na populismus autorky. Tot vse.

Zde se dostáváme k jádru pudla: autorovi diskuse nejde o kvalitu Občanského zákoníku, nediskutuje tedy k tématu, které jsem „dala vplen“, ale jde mu jen a pouze o moji osobu, na jejíž populismus ukazuje a HODLAL poukázat. Toť ovšem něco jiného než diskuse o věci….

Pojďme se pokusit tvrzení pana QCA rozebrat. Podle něj
1) chci si ohřát svoji politickou polívčičku
2) jsem populistická

AD 1 – politická polívčička. Tento pokrm, oscilující obvykle mezi volebními párky a gulášem, jest obvykle ohříván osobami aktivně působícími ve veřejném životě na základě mandátu lidu, tedy na základě hlasování. Vůle lidu je projevena hlasováním. Aby k projevu došlo, jest nutno lid povzbudit a polívčičkou (gulášem, párky, etc.) přikrmit. Je pozoruhodné, že ačkoliv první a též poslední nabídku na svoje politické působení jsem obdržela před dvaceti lety, stále jsem vnímána jako politická osoba. To může mít dvojí důvod (tedy, já na víc důvodů nepřišla….)

Prvním důvodem je, že se obdobně jako já profiluje, tedy „přihřívá si polívčičku“ řada politiků…… při vší (sebe)úctě: nepřihřívá. Možná by rádi. Možná by taky rádi měli za rok dobrých třicet článků na blogu. Možná by taky chtěli, aby na jejich blogy chodili lidé, kterým jde o věc, kteří se neuráží a pokud mají potřebu diskutovat, činí tak kultivovaně, ve velké části se znalostí věci a se zájmem…. Inu, k tomu je lehká pomoc: stačí zasednout ke strojům a pracovat. Což, mimochodem, mne vede k zajímavé úvaze: za svého života jsem byla nařčena z ledasčeho. Nikdy nikdo mne však nenařknul z toho, že jsem líná......

Druhým důvodem je, že autor příspěvku apriori předpokládá, že se i já politickým způsobem profilovat budu. Předpokládá správně. Již 18 let jsem profilovaná coby politická mrtvola, které se povedl takřka neuvěřitelný tah: sjednotila jsem totiž českou politickou scénu od pravice k levici v jednotném názoru – „VESELÁ NIKDY“. To je, domnívám se, velmi pěkný výkon, já jsem na něj hrdá a hodlám si jej i nadále užívat, neboť mi mimo jiné umožňuje realizovat jednu nikoliv pro mne nepodstatnou libůstku: totiž říkat, co si skutečně myslím a co se mi chce.

AD 2 - můj populismus: Populismus je, jak praví slovník cizích slov: „úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu“. Rozdělme problematiku opět na dvě části:
a) získání přízně: - o tom již jsem pojednala výše. Čí přízeň mám získávat. Voličů?? Nekandiduji nikam….. lidu prostého??? Proč…. Za účelem zvýšení klientely advokátní kanceláře?? Nu, novým a zajímavým případům, jejichž zastupování je v souladu s mým přesvědčením, a to zejména za peníze, se skutečně nevzpírám, leč kdo se domnívá, že se nová klientela získává tímto způsobem, toho odkazuji do říše snů a pohádek.
b) Zda jde o věc samu: Přečtení – byť zběžné – návrhu nového Občanského zákoníku je otázkou několika hodin, či spíše několik desítek hodin. Časový rozvrh vypracování samotné odpovědi je jednoznačný: stránku jakéhokoliv právního textu není možno napsat za dobu kratší než hodinu práce, spíše více. Dosáhnout tedy sebezviditelnění tím, že si naložím cca 30 hod. neplacené práce jen tak z plezíru, to je forma sebemrskačství, kterou snad není možno předpokládat ani u mě. Ano, já vím. Nemusela jsem to zveřejňovat. Ale jestliže jsem zveřejnila rok starý text, který nebyl primárně určen ke zveřejnění a jsem nařčena z toho, že je populistický, pak zde nalézám jisté logické nesrovnalosti v páně QCA tvrzeních, které moje logika prostě není schopna překonat………….
Inu, však dosti již: na konkrétním příkladu jsem se pokusila demonstrovat, jak některé věci, nahlíženy zvenčí, mohou vyhlížet zcela jinak, než nahlíženy ze subjektivního úhlu pohledu. Zde se ovšem dostáváme k jádru pudla:

Je nepochybné, že blogy jsou SUBJEKTIVNÍMI VÝPOVĚĎMI svých autorů. Jsou úhly pohledu, které nemusí být (zcela) pravdivé a zcela určitě nejsou úplné. Blog je obrazem redukcionisticky uchopené reality v mysli svého autora, předestřený veřejnosti k další diskusi, k doplnění o další názory, úhly pohledu, aspekty.
Blog je redukcionisticky pojatý a prezentovaný názor autora. Redukcionismus je způsob uvažování a nepostradatelná základní metoda poznání. Umožňuje analýzu problému, umožňuje uchopit složité, i když za cenu, že zredukovaný obraz je zkreslený a neodpovídá tedy celé skutečnosti. Stálým problémem redukcionismu je, že každý z nás SUBJEKTIVNĚ redukuje trochu jinak, tedy, jednotlivé „reality“ různých lidí se mohou různou měrou lišit, přičemž základem je průnik množin všech názorů, které jednotliví redukující a nazírající předkládají. Podle toho KDO a JAK a CO redukuje, může dojít ke zobrazení „věci o sobě“ různým způsobem. Různost výsledků, ke kterým je možno dojít, je dána právě mnohočetností možností redukcí. Existuje obecná tendence považovat (zejména vlastní) zredukovaný obraz za kantovskou „věc o sobě“, přičemž redukovaný obraz bývá považován za skutečnost samu. (Čochtane, prosím Vás, přečtěte si tuhle poslední větu dvakrát!!) Zvláštní formou redukce je kauzální vysvětlení, kdy jednotlivé skutečnosti jsou – ale nutně nemusí být – svázány příčinnou souvislostí. (Pro unavené filosofickým výlevem: z toho pak vznikají ty různé spiklenecké teorie, kterými nás následně masírují více i méně pokleslé mediální zdroje).
Redukcionismus má zvláštní vztah ke kauzalitě. Redukcionistický způsob uvažování s kauzalitou počítá, je schopen ji objevit a kauzalitě porozumět. Problémem redukcionismu je, že někdy prostě nezredukuje správně: vypustí věc podstatnou a kauzalita náhle není k nalezení. Protože každý z nás uvažuje trochu jinak, je zřejmé, že každý MÁ BYTOSTNÉ PRÁVO ledasčemu neporozumět – prostě v tu chvíli právě zredukoval jinak než ten, kdo myšlenku předkládá a pro pochopení věci je nutno se vrátit na začátek úvahy a stopovat jednotlivé kroky, vedoucí k redukci tak, aby logika úvahy byla sledovatelná.
Redukcionismus je výsostně západním, či lépe řečeno západoevropským způsobem myšlení. Je nástrojem, kterým byla vybudována euro-americká civilizace včetně jejích dvou právních systémů, kontinentálního a anglosaského. Východní filosofie prosazuje pohled neredukcionistický, holistický, využívající analogií. Východní pohled nepřipouští, aby povaha našeho světa byla zredukována na několik jednoduchých principů, a proto propaguje uvědomění si složité vzájemné propojenosti všech aspektů přírody i propojenosti těchto aspektů s naší myslí.
Holistický východní způsob vidí realitu v celé její složitosti a úplnosti. Má však základní problém: takto viděná realita je zcela nemanipulovatelná: neměřitelná, neřiditelná, neplánovatelná, nezměnitelná. Vstupních faktorů je takové množství, že efektem „motýlího křídla“ se realita okamžitě změní v totální nekontrolovatelný chaos. TOTO je zdroj východní odevzdanosti, víry v karmickou předurčenost a neochoty nejen vzdorovat, ale i jakkoliv aktivně se zapojit do formování vlastního osudu.
Redukcionistický způsob vnímání reality ovšem je schopen problém uchopit a pohnout s ním. Tím, že oseká východiska, může realitu změnit, může plánovat, cíleně ovlivňovat a docílit z holistického pohledu nepochopitelných výsledků.

TOTO VNÍMÁNÍ A UCHOPOVÁNÍ REALITY je celý zdroj konfliktu mezi Východem a Západem, TOTO je také jádro problému i celé romské otázky u nás.

Autor blogu předkládá čtenářům svůj výsek reality, svoji redukci. Možná, že v ní něco podstatného chybí. Možná, že něco podstatného chybí čtenářům. Jde o to vytvořit co nejširší (nejholističtější) obraz reality, na kterém se mohou shodnout všichni (ovšem bez záruky, že většina má vždy pravdu – máme mnoho historických příkladů, že tomu tak skutečně není) a najít redukcionalisticky realizovatelné mechanismy, jak touto co nejšířeji (ba téměř holisticky) popsanou realitou manipulovat tak, aby se nám na světě vezdejším žilo co nejlépe…….

Blogy jsou svým způsobem pokusem o realizaci průniku způsobu myšlení východního a západního světa.

Takže z výše uvedeného je poměrně jasné, že jestli u psaní blogů budu já vypadat populisticky nebo ne, je mi úplně a absolutně fu©k.

P.S. Úvahy o redukcionismu a holismu jsem po svém dobrém vzoru opětovně vykradla ze své disertační práce, kterou jsem ve středu úspěšně obhájila, takže jsem již obdoktořena ze všech stran. Ale to jen tak mimochodem, v rámci svého zviditelňování a ohřevu politické polívčičky. (Což mi připomíná, že musím jít zasytit hladovějící rodinu, neb jako obvykle se vyžívám intelektuálně namísto plnění prozaických úkolů matky rodu…)


12. 09.

Nový občanský zákoník

Klára Samková Přečteno 14429 krát Přidat komentář

V blogu kolegy Koudelky jsem byla v diskusi vyzvána, abych vysvětlila, proč považuji návrh nového Občanského zákoníku za neumětelský. Protože moje zdůvodnění by bylo pro diskusi příliš dlouhé, rozhodla jsem se svoje stanovisko osvětlit v samostatném příspěvku. V létě 2007 jsem v rámci pracovní skupiny scházející se nad novým Občanským zákoníkem obdržela od Ministerstva spravedlnosti dotazník, který mne žádal, abych se vyjádřila k okruhům problémů, který je s ideou nového Občanského zákoníku spjat. protože na podzim 2007 jsem usilovně pracovala na svojí disertační práci, dostala jsem se k tomuto dotazníku až v listopadu. Domnívám se, že nejlépe moje postoje vysvětlí, když přepošlu váženým čtenářům, co jsem tehdy slovutnému ministerstvu napsala. Protože se jednalo o interní dokument, byly některé moje výrazy mírně expresivní. I když nyní tento dokument dávám vplen širší veřejnosti, expresivitu výrazů ponechávám nezměněnu. omlouvám se proto p.t. těm čtenářům, kterým bych připadala příliš nedůstojná.... jak všeobecně známo, s vlastní důstoj ností mám setrvalé problémy.... KVS


HODNOTÍCÍ OTÁZKY
K NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
(červenec 2007)

Vážený pane ministře,
Vážený pane náměstku,

Velmi se omlouvám, že s několikaměsíčním zpožděním zasílám svoje eklektické komentáře k Občanskému zákoníku. Činím tak s jednou velikou výhodou, totiž znalostí toho, jaké připomínky začlenili do svých komentářů ostatní experti. Právě to, že jsem se dostala k jejich podrobnému přečtení mne přimělo k tomu, abych „s křížkem po funusu“ přišla i já se svou troškou do mlýna. V novém Občanském zákoníku je totiž několik bodů, které já považuji za nesmírně důležité, ale NIKDO na ně nereagoval nebo na ně reagoval nedostatečně. Jedná se zejména o některé aspekty rodinného práva. Proto, snad, bude i nyní v tomto pokročilém stádiu legislativního procesu moje připomínka k něčemu dobrá.
V ostatních případech se vyjadřuji pouze tehdy, když mi je o dané problematice něco známo z mojí praxe a věc mne baví 

Všeobecně mohu říci, že (ke svému nesmírnému údivu) se ve stanovisku na nový Občanský zákoník shoduji s Občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu a dále s prof. Janem Dvořákem.
Podrobně se k tomuto vyjádřím v textu k jednotlivým bodům Vámi zaslaného dotazníku:



A/ OBECNĚ
1. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavek standardního kodexu kontinentálního typu?a)ANO – se značnými výhradami, uvedenými níže

KOMENTÁŘ:
1) I když se asi nepodaří zvrátit obrovský nárůst objemu nového OZ v porovnání se starým - bylo by jistě dobré projevit snahu o jeho zeštíhlení. Dle prof. Cepla, se kterým vřele souhlasím, by moderní kodex neměl "řešit" každý detail veřejného života. Je absurdní předpokládat, že se takto podaří postihnout veškeré situace občanského soužití, které život přináší a pak se neustále volá po zjednodušení právních předpisů především z pohledu srozumitelnosti pro ty, kterým má sloužit - tedy samotných občanů/laiků. Na toto upozorňuje i řada komentátorů, kteří důsledně trvají na odstranění kasuistiky z paragrafovaného znění.

2) Zajímalo by mě zda existuje nějaké zhodnocení nového návrhu z hlediska poměru mezi kogentními a dispozitivními ustanoveními - změna společenských poměrů a s tím spojený rozvoj občanské společnosti by měl dát větší prostor pro svobodnou domluvu stran. Zároveň by se tak, alespoň do jisté míry zamezilo často voluntaristickému rozhodování našich obecných soudů a to ve prospěch závazkového práva. Zcela souhlasím ze zásadní připomínkou JUDr. Lubomíra Vdovce, advokáta, který poukazuje na široké možnosti zneužití nynějšího § 3 – tak zvaných „dobrých mravů“. Tuto výkladovou hrozbu i já považuji za velmi reálnou.
Velmi podrobně jsem procházela ustanovení o nájmu bytu. V komentářích jednotlivých ustanoveních je často uvedeno, že norma je dispositivní, ale ze samotného znění § to naprosto nevyplývá, naopak úvahou prostou docházím ke kogentnosti normy. Obávám se, že i s ohledem na § 1 odst. 2 bude s tím, co je dispositivní a co je kogentní, velký problém, soudy to zcela určitě budou vnímat tak, že pokud není „natvrdo“ napsáno, že je norma dispositivní, tak je kogentní… Nad tím, zda je norma kogentní či dispositivní, je potřeba se zamyslet u každého jednoho § a jednoznačně dávat přednost normám dispositivním, a to jednoznačnými dovětky „nedohodnou-li se strany jinak“. I když se kodex rozšíří, míra srozumitelnosti mimořádně vzroste.

3) Pozastavuji se nad právní subjektivitou nezletilých (§ 36 a dále) a ODMÍTÁM užívat slovo svéprávní/nesvéprávní, pod čímž celá právní i laická veřejnost si představuje něco zcela jiného. ŽÁDÁM CO NEJDŮRAZNĚJI zachování terminologie „mladiství“, respektive „nezletilí“. V oblasti rodinného práva, kde se hovoří o „nesvéprávných dětech“, vytváří tato nově zaváděná terminologie totální chaos.
Celý konstrukt postupného narůstání právní odpovědnosti a aktivní právní subjektivity se mi zdá pochybný. Musíme se rozhodnout, zda máme doma děti či dementy (a jsme jimi i sami): V návaznosti na diskuse okolo trestního zákoníku lze předpokládat snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let. Souložit je v podstatě možné beztrestně od batolícího věku, pakliže si člověk pohlídá, aby tak nečinil po svém 15. roce s osobou mladší 15. let. Makat můžeme od patnácti. Od šestnácti můžeme žádat o „zesvéprávnění“ (termín odmítám používat) – tedy o zplnoletění. Do patnácti, tedy v době, kdy již ROK naše děti ponesou zodpovědnost za svoje trestné činy, si však tytéž děti nemohou koupit ani želvu či akvarijní rybičky…se pan prof. zbláznil?? Na okraj dodávám, že jako pracující a trestně zodpovědní nemáme právo vztáhnout pracky na volant, když řídit se smí od 18ti – pozor, to je dáno dokonce Evropskou směrnicí, platnou již od r. 1991, takže pěkně zastaralou. S ohledem na vyklidňování satelitních městeček v okolí velkých českých měst a dokonalou hromadnou dopravu na venkově to vůbec neznamená, že by venkovští chlapečci hromadně neobráželi diskošky bez řidičáku a vůbec neexistuje desetitisícové hejno rodičů se skřípajícími zuby dělajících svým sedmnáctkám taxikáře.

3) Jako červená nit se táhne celým OZ ustanovení o „dobrých mravech“, o kterých opět není vůbec řečeno, co to je… § 3 doposud platného OZ je jedním z nejzneužívanějších paragrafů a trvalo skutečně řadu let a snad stovky rozhodnutí NS, než jsme se dobrali k jakési definici, co to je. Ta je ovšem i nadále nižšími soudy často ignorována, takže nezbývá ani nyní než se k dobrým mravům“ prosoudit. Prosím buď dobré mravy vyhodit nebo je definovat. Nebo nahradit „právními principy“? či „duchem zákona“?? V tomto pojetí bojim, bojim….

2. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavky aplikační praxe v rámci platného právního řádu?
a) ANO - se značnými výhradami uvedenými níže

KOMENTÁŘ:
Podle mého názoru je v tomto návrhu tolik nevyjasněných problémů, že jeho přijetí může být kontraproduktivní. Právě problém bodu 2 dokonale rozebralo Občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu, které poukazuje na zásadní problém, co s dosavadní judikaturou?? Bude či nebude použitelná na nový Občanský zákoník?? Začínáme opět znovu? Domnívám se, že je nutno celý Občan projít ještě jednou jeden právní institut po druhém, zjistit, jak je judikován a zda tato judikatura bude kompatibilní s novou právní úpravou. Bez zodpovězení na tuto otázku NELZE vůbec pustit nového občana do používání – nastane totální chaos.
NS též poukázal na problém s novými pojmy a s tímto stanoviskem NS se absolutně ztotožňuji. Nesmírně důležitá další poznámka NS: nesoulad řady institutů s právním vědomím. Zejména toto je demonstrováno ve stanovisku Notářské komory, která podrobně rozebírá problém nabývání vlastnictví do společného jmění manželů – toto se nikdy nestalo součástí obecného právního povědomí!!
Ztotožňuji se s připomínkou Bankovní asociace, že návrh zákona postrádá dostatečně podrobnou úpravu přechodných a závěrečných ustanovení – opět zaděláno na chaos.
Notářská komora také upozornila na bod, který proklamovala jako klíčový a také klíčový je – otázku právní diskontinuity. Toto je skutečně úhelný kámen, ke kterému je nutno se vrátit, vydiskutovat jej a teprve potom pohlédnout do tváře faktickým problémům.
Souhlasím s hodnocením Notářské komory, která vyčítá novému Občanovi malou míru obecnosti…..

5. Je návrh kompatibilní s právem EU/ES?

b) NE

KOMENTÁŘ:
Vzhledem k používané terminologii je kompatibilní s výnosy Františka Josefa der Erste…. Domnívám se, že celá jeho struktura je především poplatná generační příslušnosti obou tvůrců zákoníku, kteří zřejmě neměli reflexi v názorech mladších, zejména v zahraničí vzdělaných kolegů. Při veškeré úctě ke stáří zejména prof. Eliáše mám dojem, jako kdyby byl primárním účelem osobní pomník pana profesora, než nepoměrně jednodušší a funkčnější převzetí fungujících právních norem, uzpůsobených pouze českým poměrům – na příklad rakouský či německý občanský zákoník, a to i s příslušnou judikaturou a výkladovými prvky. Pokud by to někdo snad považoval za zasahování do státní suverenity, já nikoliv. Funkčnost má být na prvním místě.
Prof. Fiala ve svém komentáři k bodu 5 upozorňuje na to, že cesta diskontinuity, která je tímto návrhem zákona nastolena, je zcestná. Nevím, zda je zcestná či nikoliv, ale je v každém případě nutno ji vyřešit a rozhodnout, jak s ní naložit.
Uvádím, že jsem se účastnila desítek hodin jednání Ústavněprávního výboru Federálního shromáždění na jaře/létě 1990, kde se řešila právě otázka kontinuity či diskontinuity práva, protože se muselo rozhodnout, co s právním pořádkem po pádu komunistického režimu. Před tím, než byl zvolen předsedou Ústavního soudu, dospěl JUDr. Kessler a pod jeho vedením i Ústavněprávní výbor k přesvědčení, že diskontinuita NENÍ MOŽNÁ. Domnívám se, že k této diskusi by bylo dobré se vrátit. (Dalšími účastníky byli zejména prof. Mečl, doc. Mikule, JUDr. Šamalík, z mladších JUDr. Petr Toman a další….)


6. Je zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví vhodné z hlediska ustálení judikatury a jednotného aplikačního výkladu?

b) NE

KOMENTÁŘ:
Většina nově zavádějícího pojmosloví je příšerná, zcela odtržena od obecného chápání práva lidem. Upozorňuji na tradici (zmiňovanou mimo jiné ve „Filosofii práva“ od prof. Holländera), že za Marie Theresie existovala funkce „obyčejné osoby“, tedy osoby se zcela průměrným vzděláním, která posuzovala přijímané zákony. Jestliže tato osoba zákonu neporozuměla, byl zákon vrácen k přepracování. Zkuste dát část nového občana, třeba tu o služebnostech, do Blesku……
Ve své podstatě se jedná o pohrdání občany, kteří mají tento zákoník používat.


B/ LEGISLATIVNĚ-TECHNICKÁ ÚROVEŇ

7. Systematika a přehlednost návrhu (např. členění a uspořádání částí, hlav) je

c) dostatečná po výrazných úpravách

KOMENTÁŘ:
Předpokládám, že neexistence „seznamu“ kapitol, hlav etc. na začátku je jen organizačně-technickým problémem. Kdyby ale tento seznam byl, orientace i v tomto návrhu zákona by bylo o mnoho jednodušší.


8. Jazyková úroveň návrhu je

c) dostatečná po výrazných úpravách


KOMENTÁŘ:
Nepoznamenala jsem si, kdo z přispěvatelů se pozastavoval nad množstvím hrubek a zejména interpunkčních chyb. Namátkovou kontrolou textu jsem zjistila, že tato výhrada byla oprávněná. Z jazykového hlediska by pravděpodobně řada češtinářů šla k zemi, přičemž nelze opomíjet ani důsledky lingvistického a gramatického výkladu práva.


9. Legislativně-technická úroveň návrhu (např. provázanost termínů, dodržování logických pravidel) je

c) dostatečná po výrazných úpravách


KOMENTÁŘ:
Sledovala jsem pouze vybrané kapitoly a některé termíny, (zejména rodinné a nájemní právo) a termíny se mi zdají být místy přímo rozporuplné. Třeba – společná domácnost, společné nájemní právo, právo bydlení……


10. Návrh zahrnuje celou řadu oblastí, které byly dříve předmětem samostatných zákonů (např. zákon o rodině, zákon o pojistné smlouvě), navrhovaná materie je
b) dostatečná po drobných úpravách


KOMENTÁŘ:
Domnívám se shodně s dalšími, že by zde mělo být začleněno i pracovní právo.

C/ OBSAHOVÁ
11. Navržené znění Části první (Obecná ustanovení) je
d) nevyhovující

KOMENTÁŘ:

Viz komentář především k bodu 2


12. Navržené znění Části druhé (Rodinné právo) je

c) dostatečné po výrazných úpravách

KOMENTÁŘ:
Zde se rozvášním…… rodinné právo v pojetí ůnového" Občanskéhozákoníku vychází z konceptu 19. století, zcela ignoruje současné trendy i poznatky vědy a ve své podstatě a svém souhrnu tak, jak je předkládáno, OSLABUJE tradiční manželství, které se i tak oslabuje. Manželství je mladou generací vnímáno jako právně svazující institut, který život KOMPLIKUJE, místo toho, aby jej usnadňoval. Zde několik eklektických úvah:
1) podporuji notářskou komoru v její snaze nabývání do výlučného vlastnictví toho kterého manžela.
2) Úprava svěření dětí do péče po rozvodu. Úprava posiluje kontradiktorní postavení rodičů, kdy rodiče v podstatě jsou nuceni spolu zápolit. Pravidelně „vyhrává“ matka. Právní úprava naprosto nereflektuje nové poznatky z psychologie a psychoanalýzy, že otec je ústřední postava dítěte se zásadní rolí pro socializaci dítěte. Je v podstatě úplně jedno, jaký otec je (téměř včetně psychopata) a současná právní praxe, která zhodnocuje, který z rodičů je „lepší“ je úplně scestná. (Další info na příklad v Revue psychoanalytická psychoterapie č. 2/2007, kompletně věnovaná otcovství – získat možno na www.cspap.cz – Česká psychoanalytická psychoterapeutická společnost). Je na čase adoptovat plně švédský model, kdy po rozvodu se dítě automaticky svěřuje do společné péče a teprve na návrh rodiče, který musí prokázat, že to nefunguje a to nikoliv z jeho viny, soud rozhodne o výhradní péči. Jsem přesvědčena o mimořádně kladném dopadu této úpravy na celou oblast rodinného práva i rodinných vztahů. S touto generální výtkou naprostého nesouhlasu navrhované úpravy rodinného práva (mimochodem, je signifikantní, že z připomínkových míst se nad koncepcí této části právní úpravy nezamýšlel NIKDO - o děti zjevně nikomu nejde) podotýkám tyto marginálie:
a) § 781 – střídavá péče jen se souhlasem obou rodičů. Zájem dítěte jde do kytek…. Takže tímto střídavá péče přestává existovat. Nazývejte, paní docentko Zuklínová, věci pravým jménem.
b) § 781 odst. 3) – zároveň s rozhodnutím o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů se má automaticky posoudit, zda nejsou důvody pro omezení výkonu práv druhého rodiče. Takže paní docentka Zuklínová se definitivně rozhodla, že pošle všechny české otce čekat do fronty do Štrasburku. Už dnes jako rozvodová advokátka mohu popsat klasický postup rozvádějící se ženy takto:
aa)vybílí konto, eventuelně byt
bb) podá návrh na předběžné opatření, pokud možno se zákazem styku pro otce
cc) obviní otce ze svého fyzického napadání, zabezpečí si alibi a zjistí správný postup nejlépe v Bílém kruhu bezpečí
dd) silnější povahy obviní otce ze svého znásilnění
ee) nejsilnější povahy obviní otce ze znásilnění a sexuálního zneužívání dětí a trvají na uvalení vazby, což se občas i podaří
+ akce doprovodné, jako informování o výše uvedeném zaměstnavatele otce etc. etc., etc….

Právní úprava navržená v novém OZ přímo tyto trendy podporuje, je zcela zastaralá, manipulativní a neodpovídající posledním lékařským, psychologickým, psychiatrickým, ba i právním poznatkům.

c) § 780 – o výkonu rodičovských práv se rozhoduje před rozvodem manželství. Toto přinesla novela zákona o rodině v roce 1998. Zhodnotil někdo její dopad?? Podle mého názoru byl nulový s tím rozdílem, že vzrostl počet formálních manželství, protože rozvodu nebylo možno dosáhnout.
d) § 764 – změna úpravy poměrů k dítěti přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže rodič, kterému je dítě svěřeno do výlučné péče záměrně brání ve styku s druhým rodičem. Záměrnost nikdy neprokážete, matky jsou mistryně v „objektivních příčinách“. Toto ustanovení je opět krokem zpět, zhoršuje situaci otců i oproti dnešnímu stavu a v interpretaci soudů – vsadím poslední boty – nikdy nebude nikdo shledán „záměrně bránícím“….

Dále zde mám zásadní námitky ve věci určování otcovství. Paní doc. Zuklínová se zřejmě rozhodla zcela a navždy ignorovat skutečnost, že jsme v 21. století a test DNA je relativně velmi jednoduchou a levnou záležitostí. Celá úprava je neuvěřitelně komplikovaná a se svojí 300 denní „ochrannou lhůtou“ naprosto nepřizpůsobená moderní době. Podle mého názoru je na manželství nutno začít pohlížet jako na pravda institucionalizovaný, leč v podstatě volný a neustálým každodenním souhlasem obnovovaný vztah. Z manželství nemůže automaticky vyplývat otcovství! Vzpomínám si na báječné přednášky prof. E. Vlčka, blahé paměti, když nám v rámci „Dějin SaP soc. zemí“ vykládal právně změny v rámci NEPu (Novoj ekonnomičeskoj politiky) v sovětském Rusku v 2. polovině 20. let. Tehdy tam v občanovi zavedli pojem „sdíleného otcovství“, kdy „spoluotcem“ byl každý, kdo v rozhodné době s matkou souložil a ona jej takto označila. Důvodem bylo, že se spoluotcové museli poskládat na alimenty. Zde to zavání něčím velmi podobným, a to zejména v souvislosti se lhůtami, kdy kdo může se začít zajímat a rozporovat svoje biologické otcovství. Jediná právní úprava, která obstojí je, že může začít kdykoliv kdokoliv bez jakýchkoliv lhůt rozporovat svoje otcovství – nemůže pouze tehdy, když jednou již byl na základě DNA testů soudem jako otec určen. Je zcela (bohužel) neznámá našim „péčkovým“ soudům myšlenka, že biologické otcovství (mateřství, sourozenectví etc.) má NENAHRADITELNOU hodnotu a není možné je vymazat ani v případě, kdy biologický vztah není doplněn vztahem sociálním. Kdo se zajímá o toto víc, doporučuji studium hesla „rodinné konstelace“.

Pro celou oblast rodinného práva PROSÍM zlikvidujte novotvar „nesvéprávné dítě“, který je zde zaváděn místo „nezletilý“!!! Je to absolutní matení pojmů nejen laické, ale i odborné veřejnosti. Ostatně, vždyť i nezletilé dítě je na své určité úrovni svéprávné!!

Úpravu o osvojení jsem nebyla schopna přečíst, protože mne úprava ostatních oblastí rodinného práva tak rozčílila, že se mi tmělo před očima.


13. Navržené znění Části třetí (Absolutní majetková práva) je....

KOMENTÁŘ:

Ve věci hodnocení vlastnických práv se plně ztotožňuji s hodnocením prof. JUDr. Jana Dvořáka, který to napsal úžasně….


15. Zavedení obligatorního civilního sňatku je opodstatnělé?
b) NE



KOMENTÁŘ:
A proč jste se, vážení, za každou cenu rozhodli šlapat někomu po kuřích okách?? Není to náhodou zcela jedno? Řada dalších hodnotitelů dospívá k podobnému názoru a já přidávám toto: pokud by mělo dojít k sekularizaci sňatku, nelze přehlédnout, že vztažením pravomoci deklarovat uzavření sňatku státem dochází k mocenskému posunu z církve (která už žádnou moc nemá) právě na stát. O pravomoc rozhodovat o uzavírání sňatků se hádala světská a církevní moc zhruba 1000 let až do doby, kdy v cca 14. století definitivně zaniklo uzavírání sňatku jako občanskoprávního – soukromoprávního, smluvního – aktu. (Kdo se o tom chce poučit jinak než v pro moji generaci obligatorním Vaněčkovi, doporučuji mimořádnou monografii historičky umění PhDr. Jarmily Vackové „van Eyck“, kde k titulnímu vyobrazení knihy „Snoubenci Arnolfiniovi“ podává ucelený úžasný obraz proměny rodinného práva, uzavírání sňatků a dopadů nutnosti „posvětit“ sňatek veřejnou mocí na celou společnost. Číst to je skutečně zážitek.
Pokud má být vedena debata na téma JAK se má sňatek uzavírat, pak je na místě otevřít debatu o možnosti uzavřít sňatek pouhým prohlášením snoubenců na matrice BEZ příslušného obřadu, který dnešní moderní mládeži velmi často nevyhovuje. Dnes pro převážnou část mládeže není uzavření sňatku sociální záležitostí, ale rozhodnutím nastávajících manželů v oblasti jejich vztahu a jejich výsostně soukromé sféry. TUTO skutečnost by měla právní úprava uzavírání manželství reflektovat! A pokud si chtějí snoubenci svátost manželskou přislíbit dle své víry, je to jen a jejich problém, do kterého stát nemá co kecat. (Což říkám jako aktivní členka starokatolické církve a věřící.)

16. Pro převod vlastnického práva k nemovitým věcem upřednostňuji
a) Variantu A

KOMENTÁŘ:
Varianta „B“ (tedy to, že k převodu vlastnického práva dochází uzavřením kupní smlouvy, nikoliv vložením do katastru nemovitostí), je diskutována pod tlakem realitních kanceláří, bank a jiných velkých subjektů, kteří nutně chtějí vytěžit ze současného stavebního boomu. Jako konjunkturální ji odmítám. Ochrana musí být vždy směřována ke slabším, v tomto případě k jednotlivcům, kteří prodej nemovitostí nemají jako svoji živnost, ale jedná se u nich o událost, za život ojedinělou či opakující se pouze několikrát.
V komentářích bylo zmíněno, že Katastr nejsou pozemkové knihy – inu, dle mého názoru by měly být….
Nikdo z komentátorů se též dle mého názoru dostatečně nevypořádal s jedním aspektem, a to obecně známou posedlostí lidu českého po razítcích a oficiálních dokumentech. Na co není bumažka, toho nět. Výpis z listu vlastnictví nemovitosti mimořádně přispívá k právní jistotě občanů a poté, co byly učiněny radikální kroky směrem k digitalizaci katastrů etc., bych považovala odklon od intabulačního principu jednoznačným krokem zpět.


17. Návrh předpokládá odstranění současné duplicity závazkové práva tím, že bude obsaženo jen v občanském zákoníku, obchodní zákon závazky upravovat nebude. Souhlasíte s touto konstrukcí?

a) ANO

KOMENTÁŘ:
Hurá…….



18. Úprava nájmu bytu je z pohledu vztahu nájemník a pronajímatel


c) neopodstatněle zvýhodňuje nájemníka

KOMENTÁŘ:
Ale uznávám, že jsem v tomto bodě zaujatá. V zásadě si ale myslím, že nájemní vztah je věcí trhu a ten by srovnal nájem a další instituty s tím související velmi rychle ( ve Východním Německu trvalo úplné narovnání trhu s byty po deregulaci celé 4 roky…) Problémy s bydlením je nutno řešit systémem sociální sítě, nikoliv právní úpravou, která ve své podstatě dělá jak z nájemníků tak z pronajímatelů idioty – viz má výchozí poznámka o nerozlišitelnosti dispositivní a kogentní normy…


19. Navrhovaná úprava dědického práva je

b) dostatečná po drobných úpravách

KOMENTÁŘ:
Oproti tomu, co to je dnes….. zcela souhlasím s komentářem Notářské komory.
Možná jsem trochu blboučká, ale nerozumím úplně vydědění. Podle dnes platné právní úpravy totiž nelze vydědit manžela a rodiče. Já vím, dle navrhované úpravy je hovořeno pouze o vydědění nepominutelného dědice, tedy dítěte…. Což znamená, že v ostatním by měla být textační volnost, nicméně si nejsem jistá, zda toto vyplývá dostatečně explicitně.
Dovoluji si též upozornit na standardní judikaturu Nejvyššího soudu, dle kterého není možno vydědit potomka ( z důvodů uvedených v zákoně, totiž že potomek neprojevoval zájem etc.) pakliže sám zůstavitel neprojevoval zájem o dítě, o rodinný život a toto nebyla pro něj hodnota… Takže, ergo kladívko, i když vydědil, tak pokud se ON nechtěl stýkat, tak je vydědění neplatné. Nějak mi z navrhované úpravy nevyplynulo, že by se s tímto nějak úprava vypořádala. Nechci být pes a zajisté je možno najít spoustu případů, kdy by bohaté vdovy byly obluzeny prostopášnými honci dědictví ( a naopak, pochopitelně) na úkor dětiček, leč v zásadě dávám na zváženou, zda testační svobodu ještě nerozšířit a za nepominutelně dědice neprohlásit pouze děti nezletilé…..


D/ Organizace legislativního procesu

20. Považujete návrh za způsobilý k rozeslání do připomínkového řízení?

c) NE (návrh je třeba přepracovat)


KOMENTÁŘ (dopisovaný v září 2009 ) návrh je potřeba nikoliv přepracovat, ale VYPRACOVAT, a to někým úplně jiným, někým, kdo neprošel komunistickým vzděláním, kdo naopak je plně napojen na současné právní trendy a alespoň sleduje nejnovější výdobytky právní vědy. Dnes tady takoví jedinci jsou. Soustřeďují se zejména kolem blogu "jiné právo" a www.lebolog.cz... Pravda, nemají tolik titulů a tak dlouhé prsty na ministerstvu. Mají však to, co v tomto návrhu postrádám: VIZI.
















V Praze dne 29. 12. 2007 zpracoval: JUDr. Klára Veselá Samková, advokátka


10. 09.

Takový jedny narozky….

Klára Samková Přečteno 3389 krát Přidat komentář

Náš drazemilovaný blogvedúci nás zavčasu upozornil, že Ústavní soud má narozky, a že bychsme teda jako my, blogeři, taky měli nějakým pugétkem přispět….. Výzva byla určena asi dvaceti z nás, kteřížto máme s právem cosi společného, i bylo očekáváno, že se bude něco díti. Jo. Děla se Morava z Mělníka, tedy děl se Morava z Mělníka, čímž padnul chaos pochopitelně nikoliv do řad české justice, protože ta je, jak známo, zcela antichaotická, leč do pojmů geografických.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy