Archiv článků: listopad 2007

18. 11.

Jan Antonín Baťa očištěn?

Klára Samková Přečteno 16092 krát Přidat komentář

A kdo bude další? Proč zrovna on? I za správnou věcí se může skrývat velká lumpárna.

V pátek byla uveřejněna skvělá zpráva: Jan Antonín Baťa byl očištěn z nařčení z kolaborantství. Trvalo šedesát let, než se zbavil odporné nálepky, kterou mu přisoudil komunistický režim, pro který bylo zásadní dostat se právě k takovým majetkům, jako byl ten rodiny Baťů, stůj co stůj.
Přesto se mi po přečtení této zprávy rozlila v ústech divná pachuť a místo pocitu radostného zadostiučinění se mne zmocnil tak nekontrolovatelný pocit zásadního ohrožení, že místo toho, abych dělala jednu z těch milionů věcí, které mi přetékají z psacího stolu, musím psát tento článek.
Když jsem se snažila příčinu svého neblahého pocitu analyzovat, vyškrabala jsem ze všech koutů vědomí všechny znalosti a útržky informací, které se mi s rodinou Baťových asociují. Vyšlo mi toto:
Už v létě probleskovaly různé zprávy, že je na spadnutí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, že bude rozhodnuto o nároku vzneseném Tomášem Baťou na vyplacení náhrad za znárodněný majetek. Ke znárodnění došlo na základě tak zvaných „Benešových dekretů“, kdy největší majetky stát znárodnil ZA NÁHRADU nikoliv s ohledem na to, zda někdo byl či nebyl kolaborant, ale prostě proto, že tehdejší politické zřízení – ještě nikoliv ovládané komunisty – bylo levicově orientované a znárodnění největších průmyslových podniků bylo v jeho politickém programu. Svého času proběhla nejen mezi právníky, ale i mezi laickou veřejností v obecných médiích velká diskuse , zda Benešovy dekrety platí či neplatí. Možnosti jsou v zásadě pouze dvě:
1) Benešovy dekrety neplatí: Potom ovšem došlo ke znárodnění v rozporu s platným právním řádem a současní majitelé těchto majetků drží uvedený majetek neoprávněně. Skuteční vlastníci se mohou domáhat vydání tohoto majetku nebo náhrady za škodu od státu. Protože vlastnická práva se nepromlčují (tedy alespoň posledních 2000 let v tak zvaně civilizovaných územích), mohou původní vlastníci požádat o vydání svých majetků kdykoliv. Tedy i Baťovi, vlastníci Škodových závodů….. a dalších prvorepublikových podniků, na které si jen vzpomenete.
2) Benešovy dekrety platí: Potom ovšem nadále a stále platí povinnost státu vyplatit za ně náhrady. Protože Benešovy dekrety jsou stále platnou součástí českého právního řádu, i tato povinnost je součástí českého právního řádu a je povinností státu k odškodnění přistoupit. Opět nedochází k promlčení, což mimo jiné již jednou Evropský soud pro lidská práva potvrdil, a to v případě stěžovatele Broniewskeho a jeho sporu vůči Polské republice. Jmenovaný se domáhal náhrady za majetek, který byl zabrán Světským svazem po 2. světové válce v rámci posunutí polských hranic na západ. Závazek polské vlády na kompenzaci se stal (byť „vyhořelou“, jak řekli někteří političtí představitelé o Benešových dekretech) součástí polského právního řádu a takto v něm po celou dobu setrval. Se závazky z Benešových dekretů je to stejné.

Při řešení sporu mezi státem a Tomášem Baťou jde ještě o jednu drobnou otázku, na které stát pravděpodobně staví značnou část své obhajoby: kdo byl skutečným vlastníkem majetku rodiny Baťových v době znárodnění?? Byl to Tomáš Baťa?? Stát říká, že to byl Jan Antonín Baťa. V tom případě ovšem Tomáš Baťa nepodal stížnost do Štrasburku jako osoba oprávněná - tou by přece byl jen Jam Antonín, ne?? A na důkaz toho, že tomu tak skutečně je, tady máme, vážení přátelé a rodáci, očištění Jana Antonína Baťi od kolaborace….. Summa sumárum – jestliže se Tomáš Baťa propracoval po cca 17ti letech ke konci řízení ve Štrasburku do situace, že o jeho nároku může být rozhodováno, je na čase, aby Česká republika získala dalších 17 let času, aby stejným způsobem musel odznívá začít Jan Antonín Baťa. Miliardy jsou zachráněny, voliči na další čtyři roky volebního období uspokojeni a kdo ví, co bude za dalších patnáct, dvacet let….

Do jaké míry je tato moje úvaha oprávněná, ukáže nejbližší budoucnost.
Skutečně nemůže již dlouho trvat, než bude případ Tomáše Baťi u Evropského soudu pro lidská práva vyřešen. Rozsudek si přečtu opravdu důkladně a pokud tam najdu byť jen atom ze shora naznačené argumentace, pak to bude jasný vzkaz: kvůli obhajobě svých protiprávních zájmů je Česká republika ochotna zajít až tak daleko, že občas dokonce posoudí i některou věc spravedlivě. Tato spravedlivost se však pouze náhodou shoduje se skutečným stavem věci: důvodem, proč byl očišťující rozsudek vydán, nebylo naplněním spravedlnosti (lépe řečeno, to byl pouze vedlejší produkt), ale jeho primární účel byl utilitaristický.
Druhá možnost ovšem také existuje: totiž, že se jednalo skutečně o akt spravedlnosti. Potom bude následovat očištění dalších jmen: na příklad jména knížete Schwarzenberga, nevlastního adoptivního otce „našeho“ knížete a pana ministra, jehož kolaborace s nacisty se projevila na příklad tím, že po zabrání Rakouska Německou říší otevřel po třech stech letech soukromý park schwarzenberského zámku ve Vídni a nad jeho bránu vyvěsil nápis „Zde jsou Židé vítáni.“ Nu a dál?? Dál přijdou další rehabilitovaní, že……

14. 11.

Prošvihli jsme Velký senát Evropského soudu

Klára Samková Přečteno 5640 krát Přidat komentář

Včera byl publikován rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, ve kterém Česká republika opět jednou prohrála. Bylo to poprvé, kdy ve věci proti České republice rozhodnul Velký senát Evropského soudu pro lidská práva. Tiskový odbor Minsterstva spravedlnosti k tomu vydal tiskovou zprávu, kterou uveřejnil na svých webových stránkách. Přesto si žádný informační server této události nevšimnul.

Nejde jen o tom, že Romové byli v oblasti vzdělávání uznáni za diskriminované. Nejde jen o to, že to bylo poprvé, kdy tak zvaný Velký senát, tedy odvolací senát Evorpského soudu pro lidská práva rozhodoval o České republice. Jde o to, jak jsou zde "cezeny" informace. Věc, která bude ČR stát další peníze, věc, která si vyžádá zásadní systémové změny v - nyní stále neobsazeném - ministerstvu školství, prošla bez jakékoliv zmínky, bez jakéhokoliv zájmu veřejnosti. Nevím, ze kterého aspektu dané situace mi má být více špatně. Inu - alespoň v tom máme všichni svobodnou volbu: můžeme si zvolit, že čeho se nám žaludek obrátí nejdřív.

Stanovisko Ministerstva spravedlnosti k dané věci zprostředkovávám níže:

Tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ČR k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České republice

Dne 13. listopadu 2007 vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek velkého senátu ve věci D. H. a ostatní proti České republice, ve kterém většinou třinácti hlasů proti čtyřem dospěl k závěru, že Česká republika porušila zákaz diskriminace stěžovatelů ve spojení s jejich právem na vzdělání.

Stížnost podalo osmnáct romských dětí z Ostravska nespokojených s jejich zařazením do zvláštních škol. Soud ve Štrasburku se v rámci zkoumání odůvodněnosti stížnosti zabýval otázkou, zda došlo k porušení zákazu diskriminace ve spojení s právem na vzdělání (článek 14 Úmluvy ve spojení se článkem 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě), přičemž původně se stížnost týkala též porušení zákazu ponižujícího zacházení (článek 3 Úmluvy), porušení práva na vzdělání (článek 2 Protokolu č. 1 samostatně) a porušení práva na spravedlivý proces v řízení o zařazení do zvláštní školy (článek 6 Úmluvy); tyto aspekty stížnosti však byly po veřejném projednání věci prohlášeny za nepřijatelné již rozhodnutím Soudu ze dne 1. března 2005. Ve věci rozhodl senát druhé sekce Soudu rozsudkem ze dne 7. února 2006 v tom smyslu, že zákaz diskriminace ve spojení s právem na vzdělání porušen nebyl. Stěžovatelé podali žádost o postoupení jejich případu velkému senátu, která byla přijata. Rozsudek senátu sekce je tak nahrazen dnešním rozsudkem velkého senátu.

Stěžovatelé, opírajíce se o neoficiální statistické údaje a výzkumy různých mezinárodních a nevládních organizací, tvrdili, že mnoho romských dětí je z důvodu jejich rasy neoprávněně zařazováno do zvláštních škol, ve kterých pak romské děti převažují. Dle jejich názoru se s romskými dětmi v oblasti vzdělávání zachází v České republice odlišně než s dětmi z většinového etnika.

Soud pro lidská práva především poznamenal, že Romové z historických důvodů představují znevýhodněnou a zranitelnou menšinu, která vyžaduje zvláštní ochranu.

Pokud jde o údaje, na které se stěžovatelé odvolávají, podle Soudu je i přes jejich nepřesnost zřejmé, že počet romských dětí ve zvláštních školách byl nepřiměřeně vysoký a že romské děti představovaly většinu žáků těchto škol. To vytváří silnou domněnku nepřímé diskriminace, díky níž dochází k přenosu důkazního břemene na žalovanou vládu, která musí dokázat, že dopad školské legislativy byl výsledkem objektivních faktorů nespojených s etnickým původem.

Velký senát připustil, že zřízení zvláštních škol bylo motivováno potřebou nalézt řešení pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Nicméně jak dříve konstatovala sama vláda a také jiné orgány Rady Evropy, psychologické testy byly koncipovány pro většinovou společnost a nebraly v úvahu specifika romské populace. Ani souhlas rodičů těchto dětí se zařazením do zvláštních škol nelze považovat za dostatečný; jednak tito rodiče zřejmě nebyli schopni posoudit význam takového rozhodnutí, jednak se nelze vzdát práva nebýt podroben rasové diskriminaci.

Soud konstatoval, že Česká republika nebyla jediným státem, ve kterém nastávaly problémy se vzděláváním romských dětí. Česká republika se pokoušela problémy řešit, nicméně rozdíl v zacházení s těmito dětmi ve srovnání s dětmi z většinové společnosti nebyly objektivně a rozumně zdůvodněné. Soud v této souvislosti zaregistroval, že zvláštní školy již byly v České republice zrušeny.

Ježto bylo prokázáno, že česká školská legislativa měla v daném období nepřiměřeně negativní dopad na romskou komunitu a stěžovatelé jsou jejími příslušníky, nutně trpěli stejným diskriminačním zacházením. Proto také došlo v jejich případě k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení se článkem 2 Protokolu č. 1.

Každému ze stěžovatelů Soud přiznal na spravedlivém zadostiučinění částku 4 000 eur jako náhradu morální újmy a částku 10 000 eur všem dohromady jako náhradu nákladů řízení.

K rozsudku jsou připojena nesouhlasná stanoviska čtyř soudců.

Rozsudek bude přeložen a publikován na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti a po provedení jeho analýzy na něj následně bude reagováno ze strany příslušných státních orgánů.

09. 11.

O advokátech a jiných lidech

Klára Samková Přečteno 10775 krát Přidat komentář

Jsou skutečně soudci z jiné planety?? zdá se....

Když moje maminka – středoškolská profesorka češtiny s téměř čtyřicetiletou praxí – někoho vyvolá na zkoušení, nemusí dotyčný snad ani nic říkat. Máma tvrdí, že úroveň jeho znalostí pozná už podle toho, jak vstává z lavice a známku může napsat dřív než oběť otevře pusu.

Více »

03. 11.

Co řekl pan Čunek o sociálních dávkách

Klára Samková Přečteno 15290 krát Přidat komentář

Boj proti zneužívání sociálních dávek byl jedním z mocných taháků, které pan Čunek nabízel svým voličům. Dalším tahákem bylo vyřešení sociálního bydlení sociálně nepřizpůsobivých obyvatel vystěhováním bůď do kontejnerů nebo do míst a obcí, která se neuměla bránit.
Doneslo se ke mně, že jedním z druhů dávek, které pan vicepremiér (stále ještě) pobíral, byl i příspěvek na bydlení.....

Co řekl pan Jiří Čunek o systému sociálních dávek:

25.6. 2007
„V zásadě je ta pomoc směrována k někomu, koho přemlouváme, aby vstal z postele a šel něco udělat. Přičemž když to neudělá, tak si zase lehne a dostává stejně peníze."
MF Dnes

23.4. 2007
"Musí se změnit zákony tak, aby občané museli za sociální dávky odevzdat nějakou práci."
Haló noviny

3.4. 2007
"Jde o to, aby zadarmo od státu neměl nikdo nic. Samozřejmě se to netýká lidí, kteří ze zdravotních důvodů nemohou pracovat."
Aktuálně.cz

30.3. 2007
„Do vlády jsem vstoupil proto, že se mi podaří tak zkomplikovat sociální systém těm, kteří ho chtějí zneužívat, že nakonec uvidíte těch Romů pracovat.

01. 11.

Odříkaného chleba největší Čunek

Klára Samková Přečteno 29596 krát Přidat komentář

Zapřísahala jsem se, že budu psát na samá obecná témata, aby mne nikdo nemohl nařknout z toho, že si přihřívám vlastní polívčičku. Zase to nevyšlo.

Byla jsem vyzvána panem Stejskalem (proč to na něj nepíchnout), jestli bych přece jen nemohla něco k tomu Čunkovi...... to bylo předevčírem, po odvysílání reportáže ČR o sociálních dávkách pana vicepremiéra. A jestli prý nevím, kdo to mohl provalit, že když mu to řeknu, tak to na mě neřekne. To jsem skutečně nevěděla a tudíž jsem říci nemohla. Nicméně jsem napsala textík, z kterého, jak se ukázalo následně, se náš milý editor mírně orosil a pravil, že tohle teda anonymně nepustí..... A nepustil. Tož jsem si řekla, že pustím já.
Nic z toho, co uvádím níže, nemohu doložit, dokázat, prokázat či potvrdit. Jsou to všechno drby. Ovšem jsme v Čechách a na každém drbu......
Značnou část mých teoriích, vypocených původně přes úterní noc, potvrdila středa.
O čtvrtku nehovoře.....

Tak se nám prý nahnětl pan ministr spravedlnosti a žádá, aby se podrobně vyšetřilo, odkud z Nejvyššího státního zastupitelství unikly informace o tom, kterak státní zástupce, připravující rozhodnutí jak naložit s causou Čunek, tyto materiály připravil.
Pana ministra jistě potěšila v rámci tohoto urputného vyšetřování i reportáž ČT, ze které v podstatě vyplynulo, že Česká televize disponuje pravděpodobně celým vyšetřovacím spisem a o jakémkoliv utajení nemůže být ani řeči.
Tímto "únikem" případ rozkryl svoje další patra, která už nemají s Čunkem, jeho sekretářkou a v podstatě ani s nějakými úplatky vůbec nic do činění. Jestli totiž chce pan ministr něco vyšetřovat, měl by začít s kolegou Langrem vyšetřovat to, že se mu totálně rozpadá systém státního zastupitelství a nejvyšších policejních složek. (Dodatek ze čtvrtka – a to nám odešel od policie Kubice a 45 elitních detektivů, což jsem při psaní původního textu ještě nevěděla...)

Případ Čunek totiž je pokračováním případu "Katarský princ" a státní zastupitelé i elitní policisté už toho začínají mít tak právě plné zuby. Případ "Katarský princ" byl evidentně zpolitizovaným uzurpováním moci tehdejšího ministra spravedlnosti, který s vyšetřovaným případem naložil možná v mezích zákona, zato způsobem, který nebyl nikdy před tím aplikován a který byl proti zdravému selskému rozumu. Z právního hlediska by se dalo dlouze diskutovat o "úmyslu zákonodárce při formulaci pravomocí ministra" a předkládat i jiné vysoce vznešené právní argumenty, ale prostému právně neozbrojenému oku bylo zřejmé, že když si někdo svoji krásnou hoteliérku bere ausgerechnet v Dubaji a pár měsíců nato protlačí katarského prince ze smrdutého Pankráce zpět do slunných Emirátů, budou v tom s pravděpodobností blížící se jistotě "zvláštní vztahy". Ostatně je signifikantní, že autor causy "Katasrský princ" se točí i okolo causy Ćunkova údajného úplatku a kolem Renaty Vesecké, kterou přece za svého panování instaloval.

Tomuto politickému uchopení práva se vzepřela a posléze padla za oběť bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která si tím vysloužila u řady státních zástupců a policejních důstojníků vrcholný respekt. Ti už totiž různých telefonátů začínají mít plné zuby. Ano, je pravda, že na nejvyšších služebních místech slouží řada lidí z minulého režimu. To má však i některé svoje výhody. Pamatují si totiž velmi dobře, jak to "za komoušů" chodilo - jak se čekalo, zda "bude voláno" z "pravého břehu" či z "levého břehu" (Vltavy), tedy, pro nezasvěcené mladší ročníky, zda intervence přijde z vlády nebo z ÚV KSČ. Teď tito státní zástupci a nejvyšší policejní důstojníci vidí, jak se věci vracejí a zase "začíná být telefonováno". Mnohé z nich minulé poměry politických intervencí pěkně hnětly už tehdy. Dnes, 18 let "PO", se považují za apolitické profesionály a nepřejí si být s žádným politickým režimem spojováni. Jde jim o jejich práci, o jejich profesi a stavovskou čest.
V práci jim nyní brání na základě politických tlaků nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Jak se mezi policejně - státnězástupcovskými kruhy traduje, je to paní schopná a ochotná pro svoji kariéru učinit naprosto cokoliv. Tohoto "cokoliv" se právě policejní a státnězástupcovské složky nesmírně obávají. To cokoliv je také úplné politické zaprodání práva, spravedlnosti a profesionální práce dotyčných složek činných v trestním řízení a v oblasti bezpečnosti státu.

Za této situace dochází k faktickému rozštěpení osazenstva státních zastupitelství, které si dovolím čistě subjektivně odhadnout následně:
cca 20% přisluhovačů R. Vesecké, kteří profesní hrdost necítí a stále mají dojem, že orgány činné v trestním řízení jsou přirozené závislé na "politických poměrech".
cca 10% totálně znechucených a pasivních
cca 50% totálně naštvaných jdoucích či ochotných jít proti R.V.
cca 20% nejen naštvaných, ale vytvářejících i paralelní struktury vztahů.
U posledně jmenovaných je potřeba se zastavit. Ti jsou schopni pustit jakékoliv informace, aby rozkladu struktury státního zastupitelství a nucenému podřízení se politickým tlakům zabránili - a jsou alespoň mlčky podporování těmi 50%, kteří jsou "jen" naštvaní. Jestliže máte ve struktuře 20% děr, je nemožné zjistit, kterou dírou právě ta která informace utekla. Proto je snažení pana ministra na jejich identifikaci, eventuelně ucpání, úplně neproduktivní a pokud nepřijme jiná opatření, bude se výše naznačený rozpor rozpor pouze prohlubovat.

20% "paralelníků" se přirozeně sdružuje kolem první oběti zpolitizování práce policie a státních zastupitelství, Marie Benešové. Troufám si tvrdit, že tato faktická druhá (nebo první??) nejvyšší státní zástupkyně je i nyní jednou z nejlépe, ne-li nejlépe informovanou osobou v zemi. Jen takový teoretický příklad: zdá se, že existuje řada informací, které na příklad sbírá BIS a které pravidelně končí v šuplíku, protože politické struktury - a to napříč politickým spektrem - o ně nemají zájem. Aplikace uvedených informací by totiž ohrozily mocenské a/nebo ekonomické zájmy jedné i druhé politické strany, které zdaleka nemusí být v rozporu. Naproti tomu Marie Benešová vlídně všechny informační "drobečky" sbírá a ukládá je do svého mozku, který, co se výkonnosti týká, jako by zabíral celé její nikoliv nerozložité tělo.... Mezi složkami marně neplatí úsloví "povím na tě Mařeně..." a dotyčný je rád, že bude povězeno, neboť co je na tomto harddisku uloženo, nic se neztratí....

Uvedená situace má pochopitelně i svoje politické paralely. Jak shora řečeno, vůbec nejde o Čunka, Urbanovou, úplatky. Vzniklou situaci z politického hlediska vítají jak soc. dem. tak ODS, protože konečně někdo (v tomto případě pan Topolánek, který konec konců má prý ve svých šuplících na pana Čunka ještě několik obdobných složek, jako je ta, kterou vytáhla Česká televize) drží lidovce pod krkem a nedovolí jim manipulovat politickou scénou zcela v rozporu s volebními výsledky - totiž tak, že několikaprocentní partaj v podstatě rozhoduje o zbytku politické scény.
Vzniklá situace vyhovuje trochu více ODS, neboť - a konečně je potřeba to říci – rýsuje se zde na obzoru možnost slučovacího sjezdu ODS a KDU - ČSL. Lidovci totiž dlouhodobě balancují na hranici nějakých 6% a je otázka, jak dlouho budou ještě volitelnou stranou. Příklad známého ex-senátora Stodůlky, lidovce se zdánlivě neotřesitelnou pozicí na Zlínsku ukazuje, že i na Moravě začínají mít babičky lidoveckého folklóru plné zuby a bez ohledu na to, co bude pan páter říkat z kazatelny, lidovecké hlasovací lístky do urny hodit nemusí. Tím se ovšem rozehrává boj uprostřed lidovecké strany, kdože bude "kooptovaným" vedením spojené ODS-KDU-ČSL. Protože pro obě křídla místečka pochopitelně nezbudou. Bude to koalice Čunek - Svoboda nebo Kalousek-Kasal??

Pokud chceme porozumět případu Čunek, je nutno kalkulovat se všemi výše poskládanými informacemi. Volba presidenta je v tomto kontextu sekundární záležitostí. Primární záležitostí je faktická změna volebního systému na systém dvou silných politických stran, střídajících se u moci. Kvůli právě stanovisku lidovců nebylo možno tento systém přijmout formou změny Ústavy. Dochází proto k jeho faktickému vytváření tím, že na politické scéně prakticky zbudou dvě velké politické strany. Komunisté se časem zbaví Grebeníčka a podobných fundamentalistických chlapců a bude možno je znovu zapojit do vládních struktur, eventuelně po nějakých letech je rozpustit v ČSSD.

Dlužno ještě říci, že tento politický vývoj by vyhovoval s pravděpodobností blížící se jistotě i policejnímu sboru a státním zástupcům. U dvou partají by totiž muselo začít platit pravidlo "padni komu padni", protože "každý chvilku tahá pilku". Nastal by stav "dynamické rovnováhy", následkem čehož by zúčastněné složky mohly začít dělat svoji práci profesionálně a bez politických tlaků.

A ještě jedna listopadová...... asi se už pozapomnělo na to, že jistý generál Lorenc věděl o každém zakašlání, které se odehrálo v jistém Činoherním klubu jednoho listopadového večera a že to byl právě on, kdo rozhodl silou své autority, že tato akce proběhne bez jakýchkoliv zásahů státní moci. Díky svým analytikům dobře věděl, jaká je situace v zemi a dobře věděl, že kdyby to nebyl listopad, byl by to 10. prosinec nebo Palachův týden... prostě, že situace je z historického hlediska neudržitelná. Možná to podryje naše sebevědomí, ale velkou zásluhu na změně politického režimu u nás a hlavně na jeho poklidném průběhu má nejvyšší velitel StB. Jak vidět, u nás se dějí revoluce zevnitř.
Když jsem si přečetla dnešní první stránku Mladé fronty Dnes o angažmá jistého Mrázka na Ministerstvu vnitra, vznáším jen jeden dovětek: pane Kubice, scénář je znám....

P.S. Všechny čtenáře si dovoluji upozornit, že jsem obyčejná politická mrtvola, jakých se povaluje na smetišti české politické scény tucty. Z titulu politické mrtvoly se ale holt ledaskde potloukám a lidi toho napovídaj... však víte. Mým zájmem je, aby tato země a právo v ní fungovalo. Dovoluji si proto velmi naléhavě požádat p.t. čtenáře, aby laskavě odhlédli od toho, že zastupuji jistou M. U.


Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy