Archiv článků: prosinec 2007

09. 12.

Bruce Lee a ti druzí…

Klára Samková Přečteno 12795 krát Přidat komentář



Změnit paradigmata je to nejtěžší, čeho můžete dosáhnout. Změnit je ale lze. Kupodivu jinak, než tomu chtějí dobrodějní intoši s pusinkou plnou lidských práv.

Na Primě šel večer životopisný film o Bruce Lee. Koukala jsem na něj ze svého poklidného středostavovského obýváku, boky podepřeny příslušnými fotýlky z Asco nábytku a smála jsem se při vzpomínkách na svoje mládí. Pak ten smích přešel a já si vzpomněla na ten trapnej, nekonečně trapnej pocit:

Ten trapnej, trapnej pocit, když jsem byla stejně jako Bruceova milá se svým milým v kině a tam si někdo debilně utahoval z jeho národa. Na to, jak jsem seděla vedle něj, dívali jsme se na „Nahotu na prodej“ a já jsem toužila jen po jednom: aby se na to NIKDY nemusel dívat.

Ten trapnej, trapnej pocit, když jsem seděla poprvé v kuchyni u své tchýně a věděla jsem, že jsem nevítaná: gádžovka - z tím pádem neprověřené rodiny, chudá (ano, chudá – žádný bílý mercedes před domem a žádné klíčky od domu: tak má totiž vypadat správná cikánská nevěsta, na „potenciál“ daný nějakým právnickým vzděláním se nehledí) a stará (ve třiceti mám být babička – a já se ještě nezmohla na vlastní dítě: i nemanželské by bylo bývalo lepší než nic…)

Ten trapnej, trapnej pocit, když paní matka řekla nastávající paní Leeové: A co vaše děti?? Budou žlutý nebo položlutý nebo jaký??

Pamatuju si, když jsem (po pětiletém manželství se svým chotěm) telefonicky oznamovala svým rodičům – každému zvlášť, že jsem těhotná. Jejich reakce byla doslovně stejná: „no to je průser…..“ a to mi, prosím pěkně, bylo pětatřicet – nikoliv patnáct…..

Ten zvláštní pocit, když někdy takhle ke konci tisíciletí, někdy před půlnocí, když skončil v bedně „Hádej kdo přijde na večeři“ a Sydney Poitier byl jako vždy skvělej, zazvonil telefon a v něm se chechtala moje máti a říkala? „Ty hele, Kláro, já netušila, že scénáristi byli tenkrát u nás v obýváku, když jsme mluvili o vás dvou…“ Jo. Až na to, že „Hádej…“ se točilo o třicet let dřív. A Sydney, tuším, nakonec dostal Oskara a já jsem celých těch devět hodin, co mi moji rodiče vysvětlovali, že vzít si cigoše je fakt úplně naprosto a zcela neakceptovatelné, nemoudré, nezodpovědné , ba fatální etc., držela ústa. A kdo mne zná, tak ví, že za výkon, že devět hodin držím ústa a říkám „ano maminko, ano tatínku“, bych měla dostat taky Oskara, Nobelovu cenu za mír k tomu a vyhlídkový let na Měsíc jako prémii.

O nějakých sedm let později jsem seděla s mámou v Regent´s Park a ani ne dvouletá dcerka, to babiččino a dědečkovo zlatíčko, si hrálo na jednom z tamějších perfektních hřišť. Mezi spoluhrajícími dětičkami byla jako jedna z mála rasově identifikovatelná: matlapatla z novozélandského Maora s Indkou s irskými předky vám dá totiž vizuálně totéž jako americký Indián smíchaný s potomky chasidských rabínů. „Víš, ono jde skutečně jen o lásku“, řekla najednou máma a já jsem řekla „jasně mami, nech to bejt, mám vás moc ráda.

No a přepnula jsem na Novu a tam na pozadí Mattoni, co si říká Zlatý slavík, hemzal trapný kecy prý nejdražší moderátor, což teda nevím za co ty prachy bere, když přece nejlepší moderátor vůbec je Marek Eben, což přece ví každý. A pak to rozjeli Gipsy.cz a já jsem si vzpomínala zase na dobu, kdy jsme měli všichni holý zadky a Vojta Lavička, místo aby cvičil na hósle, lepil nějaký nablblý plakáty o tom, že se mají Romové emancipovat a mají se dodržovat lidský práva.

Jak řekli, tak udělali.

Čímž je konec pohádky.

Pokud byste náhodou chtěli vědět, proč jsou mi zápisy ze schůzí komise pro rovné příležitosti úplně ukradený, proč nejsem členem žádné „lidskoprávní“ organizace či nedajbože snad členem nějaké té vládní kómis pro dodržování lidských práva či proč mne lidskoprávní aktivisté zdraví pouze z bezpečné vzdálenosti protějšího chodníku, můžete zase začít číst od začátku. Něco jako „Pes jitrničku sežral, v komoře maličkou…“

Tož hezkou neděli – u nás to právě vypadá, že neprší, tak dobrý, ne??


02. 12.

Listopadová...

Klára Samková Přečteno 3969 krát Přidat komentář

I v prosinci jest mi vzpomínat na listopad.... Hlavně na Ten Listopad.
Všude byla hnusná zima a mrholilo, stejně jako letos. Občanské fórum bylo sroceno a z Lucerny anektovalo "Špalek", zcela chaotickou budovu dole na Václaváku. Bylo v ní plno chodeb, které měly problémy s osvětlením. Dále se vyznačovala nedostatkem WC, takže když na jednoho příšly fyziologické potřeby, nastalo chaotické hledání útočiště, což i s ohledem na nevalné osvětlení nebylo jednoduché. Všude se začala vršit korespondence, v nikoliv nepodstatné části psaná anglicky, což byl problém, neboť tímto jazykem takřka nikdo nevládnul. Různá individua, vybavená slovní zásobou z písní Beatles, Rolling Stones a intoši jak z Jethro Tull, se usilovalo prokousat se diplomatickou syntaxí. Jedno z těchto individuí, halící se pravidelně do různých modelů děsivě vytahaných ručně pletených svetrů jménem Klaus, bylo schopno se tímto ďábelským jazykem prokousat na úrovni několikráte "Yellow Submarine" převyšující, a bylo tudíž značně vyhledáváno.
Dále začala dorážet technika, zejména od krajanů. S tou si neporadil ani dříve jmenovaný Klaus, neboť ani on, ani nikdo jiný netušil, že jsou po světě různé normy a fax zastrčený do zdi v USA kmitá nějak úplně jinak, než když je zastrčen do zdi Špalku. Ovšem to za předpokladu, že se podařilo nějak zmáknout to zastrkování, protože na konci imperialistických importů byla taková záhadná cvakátka (ano, ta, co máte teď na pevných linkách všichni), zatímco telefonické diry ve zdi byly přpraveny přijmout fortelné čtyřvidlice, kterým byl zakončen každý poctivý socialistický přístroj.
Byly ustaveny komise a subkomise, ty si zvolily předsedy a místopředsedy. Občas se ukázalo, že některý ze zmíněných nastávajícíh potentátů měl nějaký ten škraloupeček v podobě spolupráce s StB či KGB - po dalších službách se nikdo neptal, neboť čára kamarádi - nekamarádi vedla tehdy ještě rovně, nikoliv klikatě jako tomu bylo později, případně se nerozplynula tak, jak je tomu dnes....
Ach.....
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
Spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
Jak zajde za onou v obzoru skalinou,
Nikdy - ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - zklamanáť láska má!
................................................
Jednou z dobrých vlastností webu je, že jste stále doma..... Stále může někdo příjít na návštěvu a říct - ahoj, tady jsem. Na moje blogové dveře zaklepal Tonda Pokorný. Možná jej pamatujete - zlé jazyky si jej pletly s Borisem Rösnerem a jeho hlas byl stejně zvučný. Tonda byl posledním - čím.... předsedou??? - Občanského fóra. Jeho hlas utichnul spolu s Občanským fórem. Jsem ráda, že ne navždy. Že jsem jej mohla zase slyšet. Třeba potěší i někoho jiného, takže tady je od něj vzkaz pro všechny, kteří si taky vzpomínají, že v TOM Listopadu bylo jako v Máji.....
______________________________________________

Společnost a její politikové…

…tak jsem porušil své přikázání ( jedenácté ), abych již nikdy nečetl reakce veřejnosti na různé články – a již vůbec se nezabýval pokušením na ně reagovat
Napsal jsem tedy odpověď všem komentujícím článek zveřejněném na Tiscali: …Části ODS vadí vystoupení Topolánka… A ejhle, byl jsem zrazen buď nastavením svého PC nebo administrátorem – byl jsem smazán.
Nu což, již dříve jsem radil svému příteli, exministrovi privatizace, Tomáši Ježkovi, aby vždy kdy bude mít chuť něco napsat kritického vůči panu premiérovi, zahodil své zlaté pero a bude dále ministrovat. Nedal na moje rady ( na štěstí ) a nebyl dále ministrem ( k jeho prospěchu ). Jak řekl, s panem prezidentem se sejde až na pohřbu.

Ač jsem tedy neuměl svoji reakci zveřejnit na portálu Tiscali, má chuť se vyjádřit zůstala. Požádal jsem proto Klárku Veselou, abych jejím prostřednictvím mohl oslovit sněmovnu společnosti.
Za případnou laskavost jí děkuji.

Naše společnost je taková jaká je.
Závistivá, netolerantní, militantní, nesebevědomá, mnohdy i páchnoucí vlastní nehygienou, nesmiřitelná, rezignující. Zkrátka s beďáry na duši i na zadku.Neschopna hrdosti i pokory. A jinak to být ani nemůže.
A takoví jsou i její politici, žijící ve společenské toleranci či společenské rezignaci.
Paroubkové, Rathové,Topolánci, Tlustí, Kalouskové a Bursíkové. Pokud jsem některé zapomněl – doplňte si… Porodila je naše společnost.
Věřím, že se již rodí i jiná společnost. Lidí vzdělaných, pracovitých, skvělých řemeslníků, přemýšlivých, úspěšných a tolerantních. Zkrátka sebevědomých a hrdých lidí, kteří voní.
Společnost vracející se k tradicím našich pradědů a prabáb. K tradicím našich elit, které vždy požívaly úctu.
Až tato společnost doroste, vyprodukuje i nové politiky. I oni budou žít v pokušení moci, které je nakažlivé jako infekční choroby. Bude tak na té nové společnosti, aby jejich pokušení likvidovala jako penicilin.
Mám rád svět barevný, kde slunce vychází a zapadá, déšť přichází a končí, dítě se rodí a lidé umírají.
I proto jsem rád, že existují Ti nalevo s těmi napravo, promíchaní těmi středovými.
Jako volič ODS jsem nevolil stranu, které si příliš nevážím, ale svůj životní názor.
Pro zachování barevnosti světa však potřebuji, aby tam kde končí můj názor, začínal názor druhých.
Voličů ČSSD, věřících a lidí vyznávajících ochranu přírody. Vždyť i jejich názory se promítají těmi mými.
Nechci, aby se svět stal pouze modrým.
Má tolerance však končí u všech komunistů, fašistů, náboženských a ekologických teroristů.
Blíží se Vánoce – svátky narození dítěte, které změnilo svět.
Zastavme se, naslouchejme si a najezme se.
Vždyť fotbalisté jsou v Evropě, vládní letka nalétala předepsané hodiny, do lázní se můžeme řítit i dvoustovkou a ČEZ nám zlevnil elektriku.
Mír mezi námi.

Antonín Pokorný, docela klidně si žijící

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy