Archiv článků: srpen 2008

31. 08.

Na začátek roku školního

Klára Samková Přečteno 2997 krát Přidat komentář

Byli jsme vyzváni našim blogvedúcim, bychom se vyjátřili k začátku nového školního roku. Co k němu řídi?? Že moje dítě se TEŠÍ do školy (ano, do té soukromé školy pro nadané děti, o níž jsem nevěděla, zda dceru do ní přihlásit či nikoliv tak, jak jsem popsala ve svém loňském článku "V září škola září".) Těší se nikoliv jen na kamarády a učitelky, těší se na učení. Problémy se školstvím však zůstávají - když kvůli ničemu jinému tak pro to, že se vnucuje otázka, co po páté třídě, kdy její škola končí. Osmiletá gymnázia zdaleka nejsou tak ideální, jak se na první pohled jeví a projevuje se i řada dalších otázek. Povzbudivé je, že problémy se školstvím jsou na zeměkouli všude (ejhle, další projev globalizace). O problémech trochu jiného druhu hovoří kráááásný z dalších putovních e-mailů, které mi v poslední době zahltili schránku. Užijte si jej taky

School Answering Machine

The message
Pacific Palisades High School California staff voted unanimously to record on their school telephone answering machine

This came about because they implemented a policy requiring students and parents to be responsible for their children's absences and missing homework.

The school and teachers are being sued by parents who want their children’s failing grades changed to passing grades - even though those children were absent 15-30 times during the semester and did not complete enough school work to pass their classes.

The actual answering machine message for the school:

Hello! You have reached the automated answering service of your school. In order to assist you in connecting to the right staff member, please listen to all the options before m aking a selection:

To lie about why your child is absent: Press 1

To make excuses for why your child did not do his work: Press 2

To complain about what we do: Press 3

To swear at staff members: Press 4

To ask why you didn't get information that was already enclosed in your newsletter and several flyers mailed to you: Press 5

If you want us to raise your child: Press 6

If you want to reach out and touch, slap or hit someone: Press 7

To request another teacher, for the third time this year: Press 8

To complain about bus transportation: Press 9

To complain about school lunches: Press 0
________________________________________________________

If you realize this is the real world and your child must be accountable and responsible for his/her own behavior, class work, homework and that it's not the teachers' fault for your child's lack of effort: Hang up and have a nice day!

If you want this in Spanish, move to a country that speaks it!

In GOD we Trust

P.S. V naší škole bych vytočila. Kvalita školních obědů je FAKT strašná. A nejen na jedné konkrétní škole - je to všeobecný jev, nad kterým je skutečně nutno se zamyslet. Co si o školním stravování myslíte vy??

31. 08.

Kdo bude prezidentovat USA??

Klára Samková Přečteno 3179 krát Přidat komentář

Teplá místečka komentátorů amerických prezidentských voleb již sice jsou na tomto blogu definitivně obsazena, ale i tak mi to nedá, abych si nepřišprtla..... Zvláště poté, co McCain si na post viceprezidenta vybral aljašskou guvernérku Sarah Palinovou. Po tomto kroku som zmätená ako včela na jar...... Nebylo by na čase se třeba přestat koukat, kdo je černej, kdo je ženská, kolik komu je, kdo je bílej a kdo chlap a začít se koukat na to, kdo má jaké názory?? Tož to bych navrhovala pro paní kandidátku připsat jeden bodík. Se všemi jejími názory rozhodně nesouhlasím, leč nemohu se zbavit dojmu, že mají jednu zcela nepopiratelnou vlastnost: jeví se alespoň odtud, z louže české, býti stále stejné..... což by se u nás skutečně stát nemohlo. Inu, proto taky nejsme Amerika, že áno.......
Další možností by bylo zachovat se dle níže uvedeného textu, který ke mně doputoval z obou stran louže. Taky to není návrh k zahození..... Jen jako předstupeň bych ještě navrhla zvážit možnost v Británii zavést Euro, to pak rovněž v USA a možná by bylo po finanční kryse. Jo..... a taky pléduju za sjednocení elektrických zásuvek. Tyhle rozdíly mne skutečně iritují.



TO THE CITIZENS OF THE UNITED STATES OF AMERICA FROM HER MAJESTY QUEEN ELISABETH II

In light of your failure in recent years to nominate competent candidates for President of the USA and thus to govern yourselves, we hereby give notice of the revocation of your independence, effective immediately.

Her Majesty Queen Elizabeth II will resume monarchical duties over all states, commonwealths, and territories (except Kansas, which she does not fancy).

Your new Prime Minister, Gordon Brown, will appoint a Governor for America with out the need for further elections.

Congress and the Senate will be disbanded. A questionnaire may be circulated next year to determine whether any of you noticed.

To aid in the transition to a British Crown Dependency,
the following rules are introduced with immediate effect:

(You should look up 'revocation' in the Oxford English Dictionary.)

1. Then look up aluminium, and check the pronunciation guide. You will be amazed at
just how wrongly you have been pronouncing it.

------------------------

2. The letter 'U' will be reinstated in words such as 'colour', 'favour' and 'neighbour.' Likewise, you will learn to spell 'doughnut' without skipping half the letters, and the suffix '-ize' will be replaced by the suffix '-ise'. Generally, you will be expected to raise your vocabulary to acceptable levels. (look up 'vocabulary').

------------------------

3. Using the same twenty-seven words interspersed with filler noises such as 'like' and 'you know' is an unacceptable and inefficient form of communication.

There is no such thing as US English. We will let Microsoft know on your behalf. The Microsoft spell- checker will be adjusted to take account of the reinstated letter 'u' and the elimination of -ize.

-----------------------

4. July 4th will no longer be celebrated as a holiday.

-----------------------

5. You will learn to resolve personal issues without using guns, lawyers, or therapists. The fact that you need so many lawyers and therapists shows that you're not quite ready to be independent. Guns should only be used for shooting grouse. If you can't sort things out without suing someone or speaking to a therapist then you're not ready to shoot grouse.

----------------------

6. Therefore, you will no longer be allowed to own or carry anything more dangerous than a vegetable peeler. A permit will be required if you wish to carry a vegetable peeler in public.

----------------------

7. All intersections will be replaced with roundabouts, and you will start driving on the left with immediate effect. At the same time, you will go metric with immediate effect and without the benefit of conversion tables. Both roundabouts and metrication will help you understand the British sense of humour.

---------------------

8. The Former USA will adopt UK prices on petrol (which you have been calling gasoline)
-roughly $10/US gallon. Get used to it.

---------------------

9. You will learn to make real chips. Those things you call French fries are not real chips, and those things you insist on calling potato chips are properly called crisps. Real chips are thick cut, fried in animal fat, and dressed not with catsup but with vinegar.

---------------------

10. The cold tasteless stuff you insist on calling beer is not actually beer at all. Henceforth, only proper British Bitter will be referred to as beer, and European brews of known and accepted provenance will be referred to as Lager. South African beer is also acceptable as they are pound for pound the greatest sporting Nation on earth and it can only be due to the beer. They are also part of British Commonwealth - see what it did for them.

American brands will be referred to as Near-Frozen Gnat's Urine, so that all can be sold without risk of further confusion.

---------------------

11. Hollywood will be required occasionally to cast English actors as good guys. Hollywood will also be required to cast English actors to play English characters. Watching Andie Macdowell attempt English dialogue in Four Weddings and a Funeral was an experience akin to having one's ears removed with a cheese grater.

---------------------

12. You will cease playing American football. There is only one kind of proper football; you call it soccer. Those of you brave enough will, in time, be allowed to play rugby (which has some similarities to American football, but does not involve stopping for a rest every twenty seconds or wearing full kevlar body Armour like a bunch of nancies). Don't try Rugby - the South Africans and Kiwis will thrash you, like they regularly thrash us.

---------------------

13. Further, you will stop playing baseball.. It is not reasonable to host an event called the World Series for a game which is not played outside of America. Since only 2.1% of you are aware that there is a world beyond your borders, your error is understandable. You will learn cricket, and we will let you face the South Africans first to take the sting out of their deliveries.

--------------------

14. You must tell us who killed JFK. It's been driving us mad.

---------------------

15. An internal revenue agent (i.e. tax collector) from Her Majesty's Government will be with you shortly to ensure the acquisition of all monies due (backdated to 1776).

---------------------

16. Daily Tea Time begins promptly at 4 pm with proper cups, with saucers, and never mugs, with high quality biscuits (cookies) and cakes; plus strawberries (with cream) when in season.

God Save the Queen.

_______________
P.S. Tímto zdravím Otu Ulče a dalších cca 5 osob z celého světa, od nichž mi text tohoto e-mailu přišel takřka současně. Je dobré vědět, že i humor je globální, nejen enem ty monopoly....:-)

17. 08.

Čtete? A co??

Klára Samková Přečteno 3455 krát Přidat komentář

Narážky padly pod několika mými blogy, ale u toho posledního o osmašedesátém se prostor diskusí zaplevelil na dané téma úplně: mám seknout s právničinou a začít psát. Jen nějaké trefné téma, napsal Runcaje, a jsem v balíku. Nevím, jestli tím náhodou neprofláknul svoji pravou identitu, totiž že je Václav Kadlec, ředitel nakladatelství Computer Press, který mne k literárním nemravnostem rovněž ponouká, honoráře navyšuje, priority slibuje…..

Jak to ale je skutečně s tím psaním, s tou literaturou??

Bývávaly doby, kdy jsme s maminkou jezdívaly k Balatonu, ona s sebou brala Jiráska (toho našeho s ex librisem pradědečka, v kůži vázaného, těžkého .....) Řvala jsem jako tur, číst, ba i poslouchat jsem to odmítala, byla hotova se v půlmetrovém Balatonu kvalifikovaně utopit. Od té doby, poplatna dětským asociacím, mám Maďarsko v nelásce. Byla tedy zvolena jiná taktika a knížky byly „troušeny“ bytem, že když, jak praví klasik, už ta knížka upadne a stánčička se otevře, tož aby to jeden přečetl…..občas jsem tak i učinila. Faktem je, že zkoušku z finančního práva jsem udělala díky tomu, že při otázce „přechod k monetárnímu systému“ jsem vzpomněla na barona Danglara a hrabě Monte Christo to ukecal za mě…..

Jistěže v době mého dětství neměla kniha vážnější konkurenci: knižní čtvrtky (nebo to byly úterky??) s frontami před knihkupectvími na novinky jsou jedním z aspektů let do Velké Sametové, které formovaly povahu doby. Báječný svět obrazů a fantazie nahrazoval šedou realitu dnů, ve které bylo deformováno vše: i ta láska, i to vzdělání – snad i to slunce….

A dnes?? Diskutující Tomáš Smutný mi napsal, že píšu hezky, ale do jiné doby, protože ta doba, kdy lidé četli poezii a knižky vůbec, je pryč. Neví kdo tomu dnes porozumí. Vznikla Euroangličtina, to je bez členů a dalších zbytečností, SMS - ština, to je bez mezer za čárkama, bez zbytečných písmen a pod. Říká, že když někdo chce dnes napsat „Miluji tě“, napíše SMS "mljte". Takže prostě neví komu to píšu. Prostě už není cílová skupina, možná jen mezi zamindrákovanejma puberťačkama a věčnými poety. Těch je podle něj ale hodně málo, což je prý škoda.

Na to se spoludiskutujícímu se ozval BigJirka s dotazem, zda je on sám zamilovaná puberťačka či věčný poeta, což řadu dalších diskutujících osob obveselilo.

Jak to ale s námi tedy je: jsme všichni zamilované puberťačky a šoupáme do sebe Harlekýny nebo věční poetové a scházíme se po etapách u Máchy??

Situaci mohu posoudit ze tří hledisek. Jako konzument knih, jako osoba píšící a jako matka, která by též ráda (ale možná to dělám jen ze sentimentu) aby její dítě četlo.

Začnu odzadu tím dítětem. Darinka totiž v zásadě číst odmítá. Do ruky nevzala ani jednu moji dětskou knížku, pohádky ji nebaví a nikdy nebavily. Snad chvíli tak okolo pátého roku. I když probírám velmi kvalitní produkci dětských knížek ( a i taková je, jen se nesmíte ptát na ceny) není příliš mnoho věcí, které ji zaujmou. Sís – možná. Jinak ale sahá po literatuře, kterou čtu já a manžel a raději se dožaduje vysvětlení tisíce věcí, než by se otravovala s tím, co má v knihovničce ona. Její přístup mne přiměl vzít dětské knížky znovu do rukou. Svatá matko sedmibolestná – četli jste někdy v poslední době Gabru a Málinku, hit mého dětství?? Anticikánský rasismus tak každou čtvrtou kapitolu. „Černoušek Paví očko“ totéž v bledě modrém a zásadní kniha mého dětství „Huria hledá cestu do nebe“ je prostě katastrofa. Co ji to nutím číst?? Jiráska…..
Zvolila jsem taktiku „vyber si“ a Darinka odchází na mnohahodinové výpravy s tatínkem do Luxoru, kde se oba šťastně potloukají mezi regály. Ekonomické škody bývají následně značné, ale pořád je to lepší, než když Veselý ulítne na dalším výprodeji u Salamandrů a přitáhne si domů dvoje nové lakovky, bez kterých nemůže být. Knížky se alespoň neošlapou..

Čímž se dostáváme k pro změnu prvnímu aspektu, totiž ke čtenářstvu všeobecně. Čtenářstvo objektivně existuje a to v rozsahu širším než jen puberťáci a snílci. Důkaz podala jako na dlani neviditelná ruka trhu, se kterou si pravidelně potřásám. Dosáhla, potvora, všude, i do velmi zapadlých míst naší republiky. Můžete mi prosím říci o JEDNOM městečku, kde by na náměstí NEBYLO knihkupectví?? Mohu kvalifikovaně prohlásit, že alespoň co se okresních měst týká, neplatí to ani o jednom: dlouhá léta je totiž šmíruju. Co mimopražské soudní jednání, to návštěva náměstí a knihkupectví. No jo, někdy to je až kousíííííček za náměstím. Třeba knihkupectví Modrý slon v Písku. V Děčíně taky až kus vedle – ale na hlavní třídě. V Litoměřicích jeden skvělý knihkupecký kousek na náměstí přímo. Přerov, Prostějov, Vsetín – a jezdit do Olomouce je fakt nebezpečný. Trafika v Ostravě – Svinově je zavilá, protože tam trafikant dospěl k názoru, že když lidi kupují tlusté časopisy, budou kupovat i tlusté knihy a začal je prodávat. Jeho počínání jsem sledovala rok, když jsem učila právo na Vysoké škole báňské. Sortiment byl sice úzký, avšak obměňovaný. A on, potvora, pořád mizel…… plat učitele jsem probendila na nádraží….. A potom existují giganti jako Kanzelsberger, Luxor, knihkupectví Academia. Neříkejte mi, že to jsou lidumilné organizace typu „Levné knihy“ – a propos „levné knihy“ – viděli jste tyto obchody někdy prázdné?

Summa sumárum: lidi čtou. Jestli si někdo myslí, že málo, je to jeho problém. Českým standardem je, že čtení patří k životu. Dobrá, jsou tací, co čtou Blesk a harlekýnky. No a?? To jsou lidé, kteří by za „normálních“ okolností nečetli vůbec. Pokud je Blesk a romány pro ženy udržují při gramotnosti a schopnosti abstrahovat informace z psaného slova, good luck…. Protože jsme různí, čteme věci různé. Jsou tací, kteří mají rádi i toho Jiráska… (prý).

Otázka literatury z hlediska jejího původce, tedy autora, toť něco jiného. Já sama mám pochopitelně velmi malou zkušenost na tomto poli, protože jsem napsala pouze dvě útlé knížky. V roce 1994 došel vydání můj cestopis po USA „Moje cesta za Scarlett“, který pochopitelně zapadnul a již se nikdy neobjevil. Dostala jsem za něj nikdy nevyúčtovanou zálohu 25.000,- Kč, což ani tehdy nebylo nic moc. Nakladatelství zkrachovalo.
„Létající Kohout“ - příběh o falešném asistentovi jsem psala pravda asi tři týdny čistého času, ale celková záloha pro oba autory byla 60.000,- Kč, což vychází na krásných 178,- Kč/hodinu – nepočítaje ovšem práci na korekturách. Když jsem dostala první nabídku k napsání knihy o případu Marcely Urbanové, dospěla jsem k odměně 30,- Kč/hod. Pochopitelně mne to příliš nepovzbudilo, neb moje hodinová sazba advokátky má o dvě nuly na konci více. Z toho je zřejmé jedno: buď musíte literaturu mydlit „jako Baťa cvičky“ nebo být o chlebu a vodě – ale spíš jen o té vodě. Mydlit nehodlám. Druhým Vieveghem českého literárního trhu se stát též nehodlám. Obávala bych se totiž, že bych přišla o to, kvůli čemu SKUTEČNĚ píšu: totiž o své vlastní soukromé potěšeníčko kladení slov do řádků.

Takže nezbývá než jedno: stoupnout si (zatím) do zákaznické fronty před pult knihkupectví a koupit si třeba paní Legátovou. Začala psát až někdy v osmdesáti, takže je dobrou inspirací, jak být „začínajícím autorem“. Potěšení bude dvojí: jednak z toho čtení, jednak z té fronty příjemných lidí, kteří v tom knihkupectví budou stát se mnou. Ti snílci, puberťačky, BigJirkové a taky jak se obávám, dokonce i Pepa Řepa, ČochtyČochty, Charlie, Monika, Marcel Derian a pokud se proberou z diskusní letargie, alespoň v antikvariátu se objeví Hawk a Cart. Úplně vzadu bud plundrovat sklady knižních velkoobchodů Stejskal. A bez šance nás vymazat. Heč.

P.S. Právo a literatura má k sobě blíže než by se zdálo. Doporučuji níže uvedenou stránku s právními rozbory literárních děl.
http://www.bsos.umd.edu/gvpt/lpbr/special/legalfiction.html

16. 08.

Štronzo 68

Klára Samková Přečteno 5372 krát Přidat komentář

Znáte tu hru na sochy?? Zavolá se „štronzo“ a nikdo se nesmí pohnout. V rádiu řekli štronzo. Nikdo se už nepohnul…..

Je to můj asi první jasný a úplný obraz z dětství. Mléčné žárovky starodávného lustru osvětlovaly naši jídelnu, kde se celá rodina scházela většinou jen o Vánocích. Dědeček stál u okna do zahrady, tam, odkud vždycky přilétal Ježíšek. Babička vyndala z bufetu vroubkované hrníčky, které sloužily jen pro návštěvy a k Vánocům a dle dobře známého receptu uvařila čajovou esenci pravého ruského čaje. Vanilkové rohlíčky kupodivu nebyly. Teta, moje nejkrásnější teta Zora, seděla na gauči u rádia a z nepochopitelných důvodů plakala. Velmi neobvyklé bylo, že můj tatínek seděl vedle ní. Vypadalo to, jako kdyby také chtěl plakat. Jeho vánoční místo bylo na opačné straně stolu a plakat jsem jej neviděla nikdy. Na Vánoce to nevypadalo i z toho důvodu, že po mně nikdo nechtěl, abych se naučila básničku k recitaci pod stromečkem….

Maminka otevřela průchozí dveře do dědečkovy pracovny. Tam krásně voněla jeho starodávná kožená pohovka, obrazy a květiny, které právě lisoval do herbářů. Obvykle jsem tam nechodila, protože dědeček pořád pracoval. Maminka mne vzala za ruku a obešly jsme pokoj nikoliv středem mezi sedačkou a velkým stolem s knihami, mapami a poznámkami, ale co nejvíc při zdi. Stouply jsme se zboku k oknu a maminka trošku poodhrnula těžký hnědý závěs stínící okno do ulice. Po naší ulici jezdí tramvaje, takže jsem byla na rámus zvyklá. Toto však nebyl rámus. To bylo temné dunění, skřípění kovu o dlažební kostky a taky o koleje. Bylo mi pět a půl, viděla jsem tak právě nad okenní parapet. Naší ulicí jely tanky…..
Nad námi jsou kasárna, řekla jsem si – třeba jedou tam. Nechápala jsem, proč musíme být úplně ticho a proč musí být zhasnuto, aby nikdo neviděl, že se díváme…..

A pak to začalo – totiž, začali se ztrácet lidé. Dlouho jsem nepochopila, proč zmizel Walter. Byl bezkonkurenčně nejlepší v dělání letadýlka. Skuteckých odvedle prodali dům. Růžičkovi, co ho koupili, byli fajn, ale postrádala jsem Alenku, která na mne vždycky vesele mávala. Maminka mi k dotazu sdělila, že když přežili koncentrák, usoudili, že nemusí přežít a prožít úplně všechno. Nerozuměla jsem tomu.

Další jaro jsem šla do prvomájového průvodu. I tentokrát s tetou Zorou. S tou vám byla minulý rok legrace!! Všichni se smáli a teta dávala spoustu pus veselým chlapíkům z alegorických vozů. Toho následujícího roku alegorické vozy nebyly, ačkoliv jsem se jich neodbytně dožadovala. Pusy sice byly, ale nebylo to nic moc. Teta mi vysvětlila, že alegorické vozy nejsou, protože přijely tanky. Logickou souvislost jsem v tom neshledávala.

Mizení lidí pokračovalo. Odjeli Tučkovi, kteří nakonec usoudili, že jsou přece jen Němci. Jeden tatínek, Franta, tak zvaně „unesl“ moje kamarády Markétu s Martinem, prý do Kanady. Kousek od nás se do jedné vily nastěhovali lidé, kteří tam evidentně dříve nebydleli. Dům prý dostali po emigrantech….

Přišly jsme s maminkou k Máriu Androvi do vinárny U šlechtičen. V jednom rohu sedával Mikulášek, v druhém Skácel. Dámy, pravil Mário a donesl mi bublinkovou limonádu a mámě kávu. Vy jste ještě tady?? Tedy vy si do té hospody chodíte jak do holubníku. Nechápala jsem, proč by si někdo mohl myslet, že bychom tam měly nebýt. Propříště jsem ponoukala maminku k pravidelným návštěvám onoho restauračního zařízení, milovaného všemi brněnskými estébáky: brněnští intoši tam totiž chodili pravidelně všichni, nebylo třeba je nikde shánět. Nechápala jsem, proč se maminka častějším návštěvám vzpírá.

Věci, události a souvislosti dostávaly konkrétní obrysy s tím, jak jsem s tátou poslouchala na Hlasu Ameriky nejdřív zprávy v devět a potom i komentáře. Ve dvanácti jsem s potěšením sdílela zadní sedadlo auta s rezervou kola a lékárničkou, protože když jsme jeli toho jednoho z dalších z jednadvacátých srpnů z Vysočiny do Brna, u páté policejní kontroly jsme usoudili, že pořád otevírat kufr za účelem „náhodné silniční kontroly“ je příliš úmorné jak pro nás tak pro policisty a „příslušenství vozidla“ jsme umístili na viditelném místě. Na cestě ze Sněžného do Brna bylo těch hlídek přes dvacet…. U těch posledních se zdálo, že nám byli i vděčni za to, že do toho kufru taky nemusí…….

Štronzo pominulo po – jak klasické – jednadvaceti letech. Tatínek stál na Václaváku a plakal. Tetu Zoru jsem již nikdy od té doby plakat neviděla. Závěsy jsme všechny zrušili a záclony taky – i ony berou slunce. V nejhorším případě nás někdy někdo zahlédne nahaté. K vidění je tady ovšem spousta zajímavějších věcí a nejúžasnější jsou právě ty, které vidět nejsou.

Jak totiž říkával Michal Kocáb: „A podívejte – vůbec nikde tady nejsou….. nejsou…nejsou….nejsou….. (Kromě Gruzie).





05. 08.

Vlastnictví nedotknutelné??

Klára Samková Přečteno 7920 krát Přidat komentář

P.T. spolubloger Jiří Havel se rozepsal o nedotknutelnosti vlastnictví, povětšinou z pohledu ekonoma. Zajisté promine, že takovou nahrávku na smeč si právník dá těžko ujít (zvláště při probíhajícím okurkáči). Otázka vlastnictví coby „panství nad věcí“ je totiž (pravděpodobně) posledních 2000 let jednou z vůbec nejdůležitějších právních otázek euro-amerického prostoru. Pohleďme na tuto problematiku blíže….

O tom, že ochrana majetku pojednává mimo jiné Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, a to Dodatkový protokol č. 1, přijatý již dva roky po Úmluvě samotné. Dřív se členské státy na textu tohoto článku prostě neshodly a zalekly se příliš tvrdé úpravy článku 17 Všeobecné deklarace lidských práv, který zní:

„1. Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.
2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.“

I v západní Evropě byly myšlenky socialismu živé a úvahy o kolektivizaci a znárodňování majetku státem se zdály být legitimní. Otázka proporcionality mezi ochranou soukromého vlastnictví a možností tento majetek soukromému vlastníkovi odebrat byla vykládána tak zvanou teorií „veřejných statků“. Podle ní mohl stát vlastnictví omezit. Do jaké míry je k tomuto omezení stát oprávněn, bylo velkou právní otázkou první poloviny dvacátého století. V právní teorii se otázka liberálního konceptu vlastnictví traduje již od doby Johna Locka. V první polovině dvacátého století se tato liberální teorie dostala do konfrontace s legislativní praxí, která začala tvrdit, že přerozdělování statků v zájmu veřejného blaha je nejen ospravedlnitelné, ale přímo nutné. Byl to americký plán „Nového údělu“ presidenta D. Roosevelta, který rozhodl, že je v zájmu ekonomicky znevýhodněných stran, aby určité statky byly redistribuovány. Tento jeho názor narazil na tvrdý odpor amerických soudů. Vlastnictví majetku bylo totiž soudci původního Nejvyššího soudu USA ztotožněno s uchováním politických svobod, což se podařilo Rooseveltovi posléze vyřešit tím, že Nejvyšší soud „politicky ošetřil“ a zvýšil počet jeho soudců.

Spojené státy americké byly založeny na myšlence soukromého vlastnictví a na jeho absolutní ochraně. Zakladatelé USA vycházeli z toho, že je to právě vlastnictví, co umožňuje jednotlivcům a organizacím vykonávat jejich další práva a využívat svobodu, kterou majetek nabízí. Nový úděl přinesl nesmírné množství restrikcí, různých „povolovacích režimů“, jejichž efektem bylo, že vlastníci mohli začít užívat svůj majetek, jen pokud jim to bylo povoleno vládou. Státu byla dána ohromná a často svévolná moc a bylo na vlastnících, aby se pomocí řady nákladných procesů opětovně domohli plného užívání svých vlastnických práv. Tento proces obnovy plného vlastnictví stále není u konce.

S dědictvím amerického Nového údělu se musela vyrovnat i poválečná Evropa a dlužno říci, že ve formě judikatury Evropského soudu pro lidská práva se s tímto dědictvím vyrovnává dodnes.

Právo na ochranu majetku, respektive na pokojné užívání majetku, je v Úmluvě charakterizováno naprosto jinak než jakákoliv jiná práva. Právo pokojně užívat majetek negarantuje žádné osobě, že je oprávněna vůbec něco vlastnit nebo že musí vlastnit alespoň něco: je jí zaručováno, že pokud něco vlastní, tak je jejímu vlastnictví přiznána alespoň jistá minimální ochrana. Vlastnické právo, jak je zakotveno v Úmluvě, tedy není žádným sociálním právem tak, jak to interpretují zejména levicově orientovaní právníci ( a ekonomové:-)

Ideje různé míry ochrany vlastnictví majetku jsou stále živé i dnes. Fundamentálním dílem je z tohoto hlediska rozdělení vlastnictví dle ochrany, která má být dle názoru autora této teorie vlastnictví udělena, do čtyř kategorií. Stalo se tak v zásadním článku H. Schemerse z roku 1988. Ten rozdělil vlastnictví do těchto kategorií:

a) Vlastnictví nutné k uspokojení soukromého života. Autor uvádí, že vláda v žádném případě není oprávněna zasahovat do soukromého vlastnictví, které každá osoba potřebuje k rozvoji svého soukromého života. Co je „rozvoj soukromého života“ je ovšem relativní pojem. Zatímco v evropských končinách jsou lednička a televize považovány za naprostou nezbytnost, v některých afrických zemích se takovéto vybavení může jevit jako luxus a takovému vlastnictví může být ochrana přiznána či odejmuta.

b) Výdělek a úspory pocházející z práce. Lidé, kteří omezují svoji současnou spotřebu pro zajištění stáří a pro svou budoucí spotřebu, nemají být státem za svoje odpovědné jednání penalizováni. Tato část jejich vlastnictví má rovněž požívat absolutní ochrany.

c) Dědictví je lidským právem testátora nakládat svým majetkem dle jeho přání. Zde dle autora studie neexistuje důvod, proč by právo dědiců na dědictví mělo být základním lidským právem. Dědictví bývá obvykle tak zdaněno, že můžeme mluvit o jeho částečné nacionalizaci. Toto jednání vlády je dle autora plně legitimní právě proto, že se nejedná o základní lidské právo.

d) Příjem a úspory pocházející z kapitálu, takže nejsou přímo spojeny s prací. Takovémuto majetku může být ochrana vlastnictví odepřena.

Jak je vidět, ještě v druhé polovině osmdesátých let 20. století je v Evropě plně konformní výklad vlastnických práv v tom smyslu, že majetek pocházející z jiných zdrojů než pokud možno z fyzické práce je zavrženíhodný.
Jestliže se podíváme na dnešní spory o ochranu majetku a o oprávnění státu inherovat do vlastnického práva tak, tomu je na příklad ve sporu majitelů domů a nájemníků, je zřejmé, že se jedná o zásadní ideologický rozpor, který je posledním dozvukem velkých sociálních reforem a z toho vyplývajících pokusů o reformy právní. I když zdaleka ne všechny sociální reformy je možno považovat za neúspěšné, zásahy do vlastnického práva přinesly ve 20. století tristní následky – ekonomie, založené na znárodnění a dalších restrikcích, skončily ekonomickým fiaskem provázeným často vzestupem totalitního režimu. Z tohoto úhlu pohledu je potřeba pohlížet i na současné spory ohledně míry regulace vlastnického práva a u vědomí historické zkušenosti je třeba je pojmenovat skutečnými jmény: regulace, a to zejména regulace smluvních vztahů, je krokem do minulosti. Odklon od regulace vlastnictví – ovšem při přísném zachování všech atributů právního státu – je krokem do budoucna.

Poněkud nesourodě může na tomto místě vypadat připomenutí si tak zvané „Křišťálové noci“, při níž došlo k masovým vraždám Židů v nacistickém Německu. Naprostá většina interpretací vychází z rasového hodnocení tohoto aktu a je svorně zapomínáno na to, že skutečným důvodem masových vražd nebyly uměle implantované rasové předsudky, ale především fakt, že ani předchozí rozsáhlé „židovské daně“ nebyly schopny udržet krachující ekonomiku Velkoněmecké říše nad vodou, takže bylo nutno přistoupit k úplnému fyzickému vyhlazení vlastníků tak, aby skutečná nacionalizace, rozuměj přesun vlastnického práva ze soukromých rukou do státních rukou, byla dokončena.

Otázka vlastnictví jako „práva nad věcí“ má nejzávažnější ekonomické důsledky pro rozvoj každého státu. Kdysi jsem četla několik studií, ve kterých bylo podrobně popsáno (kolega Havel zajisté doplní přesné citace), že největším ekonomickým stimulem rozvoje každého státu je jednoznačnost vlastnického vztahu a jeho právní ochrana. Autoři poukazovali na to, že nikoliv půjčky (nejlépe Světové banky), nikoliv celní, daňová či jiná politika, ale ochrana vlastnictví – a to zejména vlastnictví nemovitého – je základem rozvoje podnikatelských aktivit a rozkvětu země. Když někde v Peru vaše rodina obdělává svoje pole 300 let (nevím, jestli Peru nekřivdím, ale uváděny byly příklady právě z Latinské Ameriky a rovníkové Afriky) a užívací právo k tomuto pozemku máte pouze po dobu, kdy je obděláváte, nejedná se o vlastnictví. Pozemek nemůžete zastavit, získat tak kapitál a pustit se do podnikání…. A přesně takto vzniká kapitalizmus, zisk, ekonomický rozkvět….. Hewlett-Packard začali ve své garáži. Halley – Davidson rovněž. České firmy Ryor a Mountfield zrovna tak.

Takže pokud chceme mít skutečně stabilní a DEMOKRATICKOU vládu, je maximální ochrana vlastnictví nutná…. Čímž není řečeno, že stát nemá být sociální a nemá se starat o ty svoje členy, kteří by ochranou vlastnických práv jiného trpěli. A též tím není řečeno, že by si stát měl nechat dát líbit zneužívání vlastnictví vlastníky a nechat se dát jimi vydírat při tvorbě svých projektů. Snad na závěr i pana Havla potěší, že se zneužitím práva si umí na příklad Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku velmi dobře poradit a dotyčného, který se pod záminkou ochrany svých práv rozhodne, že si na státu něco „trhne“, umí bezpečně od svých dveří odehnat.

České právně – ekonomické vody jsou na dané téma zatím spíše stojaté. Dovoluji si tedy váženého spolublogera jakož i vážené čtenářstvo ponouknout k další lehce neletní debatě k těmto závažným tématům, které jistě jsou vhodným doplňkem krásného léta.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy