Archiv článků: únor 2009

22. 02.

A co otcové??

Klára Samková Přečteno 11119 krát Přidat komentář

Úloha matky ve výchově dítěte je nezpochybnitelná. Otcové se dají, alespoň dle mínění mnohých českých soudů, nahradit. To je ovšem fatální omyl. Omyl, jehož primárními oběťmi jsou děti. Soudci si často nejsou schopni dobře uvědomit, že řízení péče o děti je vskutku řízením NESPORNÝM, tedy, že se nejedná, respektive nemá jednat o spor stran. Přesto je právě řízení o výchovu dětí a zejména o styk otce s dítětem, které je svěřeno do péče matky, polem pro nejlítější boje.



Jako kdyby ani naše soudy a soudci – což jsou v cca 90% případů soudkyně - že žádná, byť sebelepší a sebedokonalejší matka nemůže nahradit otce, i když tento je dle mnoha kritérií osoba neřádná. Totéž platí vice versa: žádný, byť sebelaskavější a sebelépe pečující otec nemůže nahradit matku, byt b to byla alkoholička a kleptomanka…
Když už se soudy zabývají řádně SKUTEČNÝM zájmem dítěte, totiž tím, že každé dítě má PRÁVO na oba rodiče, málokdo si uvědomí, že otázka odstřižení dítěte od otce může mít a často má právě pro takového muže fatální důsledky. A jestliže těmito fatálními důsledky jsou postiženy ročně DESÍTKY TISÍC mužů, pak, ptám se, jak může fungovat tato společnost?? Jak se může spolehnout na práci, nasazení, odhodlání a osobní integritu mužů, kterým byla vzata jejich životní motivace?????? Jsem přesvědčena, že mnoho ze zla, kterým dnes musíme čelit v každodenní realitě, je způsobena a zapříčiněna i frustrací, která nás všechny oblévá jako proud: frustrací otců, kteří byli odděleni od svých dětí, kteří dennodenně předstupují před české soudy v roli pokořených prosebníků, žadonících, aby směli projevit, že milují svoje děti…

Dále k psychickému stavu otců zde předávám k přečtení text, který je samostatnou součástí kapitoly č. 24, nazvané „Psychological consequences of PAS indoctrination for adult children of divorce and the effects of alienation on parents.“ Tato kapitola je součástí publikace International Handbook of Parental Alienation Syndrome. Vydal Charles C. Thomas, Springfield, Illinois v r. 2006. Přeložil E. Bakalář.


Wilfrid von Boch-Galhau, Ursula Kodjoe:
RODIČE POSTIŽENÍ ZTRÁTOU KONTAKTU S DÍTĚTEM

Krátkodobé a dlouhodobé důsledky ztráty kontaktu s jedním rodičem na osobnostní vývoj u dětí se zkoumají již po dlouhou dobu. Avšak existuje jen velmi málo výzkumů, literatury, resp. diskusí zabývajících se důsledky takové ztráty pro rodiče. Tato stať se zabývá důsledky na vývoj osobnosti rodiče, na jeho životní spokojenost a na kvalitu jeho života, dojde-li k tomu, že ztratí kontakt se svým dítětem. Tato tematika je úzce spojena s celým souborem jevů vznikajících v rodinném systému po odloučení a rozvodu .

Stanou-li se muž a žena rodiči, pak životní cyklus obou vstupuje do nové fáze, která pro ně (stejně jako pro dítě) představuje specifický vývojový úkol: vývoj vzájemného přilnutí (attachment) a vzájemných vztahů (Schneewind, 1985; Levinson, 1978; Lamb, 1986). S tímto přilnutím k dítěti se převzatá role matky a otce – v různých jejích formách primárních objektů lásky, pečovatelů, ochránců, vzdělavatelů, zaopatřovatelů a modelů budoucích rolí dítěte – a dále i matčina a otcova identita, jejich osobnosti vyvíjejí v souladu s osobnostním vývojem dítěte.

Společnost nezpochybňuje vývoj matčiny identity nebo úzký vztah matky a dítěte či jejich vzájemnou lásku. Vývoj otcovství, identifikace s rolí otce a jeho sblížení s dítětem a láska k němu jsou rozdílné. Po rozchodu rodičů jsou rodičovské kvality otců zpochybňovány a devalvovány.

Narozením prvního dítěte se v „novopečeném“ otci může oživit povědomí o tom, co pro něj představoval jeho vlastní otec, co ho v životě naučil, co mu jako dítěti chybělo, co si toužebně přál a co vlastně potřeboval. Z těchto zážitků se svým otcem a z rozšířeného sebepojetí se vyvine jeho vlastní ideál otcovství, který chce naplnit. Péče o rodinu a odpovědnost vůči ní stabilizuje jeho plnou identitu a zajišťuje mu i společenské uznání zvnějšku.
Podle dostupných závěrů z výzkumů ztráta blízkého vztahu otce a dítěte se současným nejistým stavem vzájemných styků vede k masivní deterioraci otcovy identity, jeho sebepojetí a sebeúcty (Napp-Peters, 1987, 1995). Tyto shody jsou zvlášť výrazné v případech úplného přerušení kontaktu. Jen s velkými obtížemi se člověk může vyrovnat – určitým druhem
procesu truchlení – se ztrátou stále žijícího, přesto (v důsledku vnitřních dynamických procesů v rodině a vnější, soudní a instituciální intervence) nedostupného dítěte, překonat a přijmout tuto ztrátu.

Ve srovnání s porozuměním společnosti pro ženy, s nimiž děti stále žijí, má společnost obecně jen velmi omezené porozumění a empatii pro muže a zvláště je nízké pro otce v případech rozpadu rodiny.

V interdisciplinárních výzkumech často shledáváme, že otcové bez kontaktu se svými dětmi jsou psychologicky a tělesně destabilizováni, jejich sebepojetí se často zhroutí, dochází u nich ke krizi identity a k různým psychosomatickým onemocněním a současně ke zvýšenému počtu nehod a sebevražd (Hetherington et al., 1982). Analogická data z výzkumu o matkách ve stejné situaci neexistují.

Někteří otcové jsou tímto stavem dokonce tak postiženi, že nechodí, resp. nezvládají chodit do práce. Jiní pracují, ale stávají se z nich workholici. Oba typy reakcí přinášejí četné psychosomatické důsledky. Studie rodin po rozchodu rodičů (Hetherington et al., 1982; Napp-Peters, 1987, 1995; Wallerstein a Kelby, 1980) jasně ukazují, že přizpůsobení otců, jejich vyrovnání se s podmínkami odloučení a jejich psychický a tělesný stav v období několika let po rozvodu je spojený s udržováním (nebo neudržováním) úzkého vztahu s vlastními dětmi.

Ztráta otcovské role – vnější i vnitřní – může způsobit až irreparabilní destrukci celé otcovy identity. To může vést k hlubokému smutku (žalu), ze kterého se otec vzpamatovává jen s obtížemi, nebo to také vůbec nedokáže. Dokonce i mnoho let po ztrátě kontaktu může být otcovo psychologické ladění stále poznamenáno či ovládáno pocity viny a hanby, pramenícími ze zrady ideálů svého otce (Petri, 1999). Pocity bezmoci a nemožnosti nalézt pomoc a také ztráta pocitu vlastní ceny často vede k ustrnutí v pasivní roli oběti a k odmítání odpovědnosti za jiné aspekty svého života. Z těchto důvodů můžeme výstižně hovořit o „trhlině v životním příběhu“ (rupture) u rodičů, kteří navzdory všem svým snahám ztratili kontakt se svými dětmi, kteří nemohou dále přispívat k dětskému vývoji a nemohou se ani nějak podílet na běhu života svých dětí (Kodjoe a Wiestler, 1994).
Takový osud prožívají se vzrůstající měrou i matky. Vynucené přerušení svazku matka – dítě vede ke srovnatelným důsledkům.

Určité rozdíly mají svůj původ v rozdílné náplni socializace mužů a žen, v rozdílné psychofyziologické struktuře žen ve srovnání s muži a biologicky daného podmíněného vývoje přilnutí během těhotenství a porodu a během prvních měsíců života dítěte. Úzké emocionální pouto mezi matkou a dítětem existuje v důsledku toho, že matka je primární vztahovou osobou. Po nějakou dobu jsou děti často také primárním zdrojem identifikace pro pečující matky. Společenské prostředí, které je prosyceno téměř mystickým ideálem matky, reaguje s předsudky a s nedůvěrou vůči matce, která po rozchodu či rozvodu ztratí kontakt se svými dětmi. V takových případech matky často zakoušejí – a to bolestivým způsobem – dodatečné odmítnutí i ze svých původních rodin, a to v době, kdy potřebují maximální porozumění a podporu. Reakce takových matek je – ze strachu z další traumatizace – spíše stažení se do sebe a deprese než aktivní konfrontace s problémem. Tento druh ochromení (paralýzy), bezmocností, postihuje často matky očekávající odloučení od svých vlastních dětí, obsahuje symptomy „získané bezmocnosti“ (Seligman, 1992). Ta může vést ke vzniku psychosomatických onemocnění.

Nenarušený, aktivní vztah mezi rodičem a dítětem je pouze jedním faktorem celkové životní spokojenosti v životech otců a matek. Tento faktor však ovlivňuje všechny ostatní aspekty života a zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu, plány a běh našeho života.

P.S. Materiály jsem obdržela od o.p.s. "Děti Evropy", viz www.childrenofeurope.cz, za což děkuji KVS

19. 02.

M. Urbanová k "Čunkofilmu".

Klára Samková Přečteno 4247 krát Přidat komentář

V upynulých dnech se v médiích objevily zprávy o chystaném"dokudramatu" o příběhu Jiřího Čunka. Jednou z nezanedbatelných postav jeho příběhu je i paní Marcela Urbanová, jeho dlouholetá bývalá sekretářka. Dle tvůrců filmu to vypadá, jako kdyby paní Urbanová se téměř podílela na scénáři. Opak je přitom pravdou. Úplné stanovisko M. Urbanové k chystanému "kulturnímu" počinu je uveřejněno níže. KVS


Dnešního dne (18. 2. 2009) byla uveřejněna zpráva, že je připraven scénář k „dokudramatu“ o Jiřím Čunkovi. V tomto kvazidokudramatu má být též ztvárněna moje postava. V článku, uveřejněném na portálu www.novinky.cz autor filmu uvádí, že se mnou též o tomto filmu hovoří a staví mne téměř do role spolutvůrkyně filmu.
Považuji za nutné uvést, že řada informací, které se v uveřejněném článku uvádějí, nejsou pravdivá a řada dalších informací v něm není uvedena vůbec. Proto poskytuji veřejnosti tyto doplňující informace:
Dne 23. května 2008 mi osobně pan Radim Procházka a Petr Fischer představili svůj projekt – film o Jiřím Čunkovi, ve kterém by se měla objevit i moje postava jako bývalé Čunkovy sekretářky. Oba pánové mě opakovaně žádali o součinnost a spolupráci při přípravě scénáře.
S touto akcí jsem nesouhlasila, sdělila jsem oběma, že v žádném případě nebudu spolupracovat na tomto projektu a upozornila jsem je, že jeho případnou realizaci budu považovat za zásah do svého soukromí. Přesto se Radim Procházka pokusil ode mne, mojí advokátky i některých dalších osob získat bližší informace pomocí nastrčených osob, které deklarovaly jiné účely (prohlašovali se na příklad za novináře zajímající se o ženskou tematiku, apod.). Tyto praktiky jsem odhalila až tehdy, když i těmto osobám jsem odmítla informace poskytnout a z jejich strany byl následně specifikován skutečný záměr, ke kterému tyto informace chtěly.
Jednání pana Radima Procházky považuji za manipulativní, a to zejména i s ohledem na skutečnost, že řada soudních jednání, která přímo či nepřímo s kauzou Čunek souvisí, není doposud skončena. Tato jednání mohou přinést odhalení dalších skutečností, které mohou mít vliv i na samotnou kauzu Jiřího Čunka. Z tohoto hlediska vnímám připravovaný film za potenciální pokus o ovlivnění dalších vyšetřování spjatých s kauzou pana Čunka.
O státním zájmu na daném projektu svědčí i fakt, o kterém mne informoval sám pan Procházka zřejmě na podporu svých argumentů a na důkaz, že jeho počínání má plnou státní podporu. Pan Radim Procházka obdržel na přípravu scénáře státní dotaci ve výši 250 tis. Kč od ministerstva kultury – prostřednictvím státního fondu kinematografie, přičemž dle smlouvy měl za povinnost do konce roku 2008 scénář dokončit.
Samotné užívání veřejných zdrojů tímto způsobem považuji za značně diskutabilní. Ve směru ke mně pak považuji veřejnou prezentaci projektu a jednání pana Radima Procházky za neetické. Jeho prohlášení o tom, že se mnou hovořil, aniž by sdělil pravdu, že byl opakovaně písemně i ústně mnou odmítnut, považuji za lživé informování veřejnosti. Již tímto narušil pan Radim Procházka moje soukromí způsobem, že je nutno, abych se proti tomuto narušení bránila.
Považuji za nutné deklarovat již v tomto stádiu přípravy filmu, že jestliže film bude realizován a zpřístupněn veřejnosti, užiji všech právních prostředků na svoji ochranu.

Vsetín 18. února 2009


Bc. Marcela Urbanová

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy