Archiv článků: březen 2009

19. 03.

A s kým se znáš ty, (soudruhu)?

Klára Samková Přečteno 13614 krát Přidat komentář

Kauza „justiční mafie“ otřásá veřejností a je novinářskou senzací. Většinou je vnímána tak, že jde o zachování práva pro nás, konzumenty spravedlnosti. Jde však podstatně o víc – jde o přežití justice samotné.

Více »

14. 03.

Drogy legální??

Klára Samková Přečteno 11910 krát Přidat komentář

O drogy jsem se nikdy nezajímala. Od té doby, co jsem ve třinácti vykouřila tři sparty a následně jsem tři dny nevěděla, který tělesný otvor nad mísu dříve nachýliti (k obrovskému a doposud trvajícímu pobavení celé rodiny) jsem získala respekt ke všemu, co se kouří, inhaluje, píchá, šňupá a já nevím co ještě. Prostě drogy nebyly můj problém. Do doby, než se ve dveřích mojí kanceláře objevil můj posmutnělý kamarád Christian se svou depresí, anorexií a pěstovanejma kytkama. Za ním dorazila Bushka…. Dostati se do spárů Bushky znamená utrpět vzdělání. Prostě v drogách jste vzděláni ať chcete či nechcete, na konopí se stanete expertem, neboť vedle Bushky nebo nelze jinak. Jste zásoben literaturou z celého světa v nejrůznějších jazycích a pokud je neovládáte, jsou vám s mírným despektem v hlase Bushkou přeloženy …… Mám silné podezření, že články týkající se drogové problematiky je schopna překládat z jakéhokoliv jazyka, arabštiny a paštu nevyjímaje…. Ta úleva, když občas něco přeloží i z angličtiny, takže mozeček není nutno namáhat alespoň po stránce lingvistické, leč pouze obsahové!!
Jelikož jsem právě obdržela čerstvou vzdělávací zásilku a jelikož ji považuji za mimořádně zajímavou, nedá mi to a p.t. čtenářům přeposílám: když už jste se totiž zapletli se mnou, tož si se mnou taky užijte Bushky – a třeba také zapřemýšlejte nad tématem samotným….


The Economist: Zhroucené státy a neúspěšné protidrogové politiky - Jak zastavit drogové války

Prohibice selhala, legalizace je tím nejméně špatným řešením

Před sto lety se v Šanghaji setkala skupina zahraničních diplomatů při prvním historickém pokusu o zavedení mezinárodního zákazu obchodu s omamnými látkami. Dne 26. února 1909 se dohodli na vytvoření Mezinárodní komise pro opium – pouhých pár desítek let poté, co Británie vedla válku s Čínou, aby ji přinutila respektovat své právo na obchod s opiem. Následovaly mnohé další zákazy drog ovlivňujících náladu. Valné shromáždění OSN se v roce 1998 zavázalo, že členské země budou usilovat o „svět bez drog“ a o „vymýcení nebo citelné snížení“ výroby opia, kokainu a konopí k roku 2008.
Toto je druh slibů, které politici rádi dávají. Veřejnosti pomáhají zbavit se pocitu morální paniky vytvořeného stoletím prohibice. Mají uklidnit rodiče dospívající mládeže na celém světě. Jsou to však velmi nezodpovědné sliby, protože je nelze splnit.

Příští týden se ministři z celého světa sejdou ve Vídni, aby rozhodli o mezinárodní protidrogové politice na příští desetiletí. Podobně jako generálové za 1. světové války mnozí z nich budou tvrdit, že vše co je potřeba, je dělat ještě více toho, co jsme dosud dělali. Válka proti drogám ve skutečnosti silně zklamala, v rozvojovém světě způsobila zhroucení zemí, zatímco v těch bohatých se rozšířila závislost na drogách. Pokusíme-li se o spravedlivé vyhodnocení tohoto stoletého boje, musíme dospět k názoru, že byl neliberální, vražedný a bez výsledku. Toto je důvod, proč je časopis The Economist i nadále přesvědčený, že tou nejméně špatnou protidrogovou politikou je legalizace drog.
„Nejméně špatnou“ neznamená dobrou. Ačkoliv by legalizace byla přínosnou pro producentské země, v konzumentských zemích by přinesla (odlišná) rizika. Jak jsme se pokusili níže vysvětlit, mnozí zranitelní uživatelé drog budou trpět. Ale podle našeho názoru jich bude mnohem víc, kteří na tom vydělají.
Důkaz neúspěchu

V současné době Úřad OSN pro drogy a kriminalitu již nehovoří o světu bez drog. Chlubí se tím, že trh s drogami se „stabilizoval“, což znamená, že více než 200 miliónů lidí, tedy téměř 5% světové dospělé populace, stále ještě užívá nelegální drogy, takže se jedná o zhruba stejné procento jako před deseti lety. (Stejně jako u většiny předkládaných fakt o drogách, jedná se jen o odhad: důkazní kázeň je další obětí ilegality.) Výroba kokainu a opia je pravděpodobně přibližně stejná jako před deseti lety, u konopí jsou čísla vyšší. Ve Spojených státech spotřeba kokainu postupně klesala od vrcholu na počátku osmdesátých let, ale tento pokles není rovnoměrný (je stále vyšší než v polovině 90. let) a na mnoha jiných místech včetně Evropy spotřeba naopak vzrostla.

Nelze říct, že by tomu tak bylo pro nedostatek snahy. Jen samotné Spojené státy ročně vydávají kolem 40 miliard dolarů, aby zabránili dodávkám drog na trh. Ročně zatknou 1,5 miliónu svých občanů za drogové trestné činy, až půl miliónu z nich dají do vězení; tvrdé drogové zákony jsou hlavním důvodem, proč se jeden z pěti amerických černochů alespoň jednou v životě dostane za mříže. V rozvojovém světě se zase v ohromující míře prolévá krev. Od prosince 2006 bylo v Mexiku zabito více než 800 policistů a vojáků (a celkový počet mrtvých za rok se pohybuje kolem 6000). Tento týden byl v Guinea-Bissau, která v obchodu s drogami hraje důležitou roli, zavražděn další místní přední politik.

Přesto právě prohibice sama o sobě maří úsilí bojovníků proti drogám. Cena za nedovolenou látku se stanoví spíše podle nákladů na distribuci než na výrobu. Vezměme například kokain: nárůst ceny v řetězu od pěstitele až po spotřebitele je více než stonásobný. Postřikování polí zemědělců herbicidy může místně zvýšit cenu kokových listů až na čtyřnásobek, ale bude mít jen malý dopad na prodejní cenu kokainu na ulici, protože tu určuje riziko při jeho pašování do Evropy nebo do Spojených států.
V dnešní době bojovníci proti drogám tvrdí, že se jim daří zabavovat polovinu z veškeré světové produkce kokainu. Skutečnost je však taková, že za minulý rok ceny na ulici ve Spojených státech vzrostly, zatímco čistota drogy klesla. Přímá souvislost mezi klesající poptávkou po drogách a jejich stoupajícími cenami není zcela objasněná. Na druhé straně existuje dostatek důkazů o tom, že obchodníci s drogami se rychle přizpůsobují narušení trhu. V nejlepším případě účinná represe vyvolá jen přesun výroby jinam. Takto se výroba opia přestěhovala z Turecka a Thajska do Myanmaru a na jih Afghánistánu, kde stojí v cestě snahám západních vojsk porazit Talibán.
Al Capone v globálním měřítku

Ve skutečnosti prohibice místo snížení trestné činnosti napomohla rozvoji organizovaného zločinu v naprosto nebývalém měřítku. Podle odhadu OSN, který je možno považovat za přehnaný, průmysl nelegálních drog ročně vynáší příjmy ve výši 320 miliard dolarů. V západních zemích prohibice dělá zločince z občanů jinak respektujících zákony (ve své době mohl současný americký prezident za své mladické laškování s drogami snadno skončit ve vězení). To také činí drogy ještě nebezpečnějšími: uživatelé závislí na drogách kupují heroin a kokain plné příměsí, mnozí používají špinavé jehly, kterými se vzájemně infikují, dochází k šíření HIV; chudáci, kteří podlehnou cracku nebo pervitinu jsou postaveni mimo zákon a jediní, kdo je „léčí“, jsou jejich dealeři. Ale nejvyšší cenu platí rozvojové země. Dokonce i v tak relativně rozvinuté demokracii jakou je Mexiko, dnes dochází k bojům na život a na smrt se zločinci. Američtí představitelé, včetně bývalého drogového cara, již dali veřejně najevo své znepokojení ohledně "narkostátu“ na svých hranicích.

Selhání drogové války přimělo navrhnout některé z jejích statečnějších generálů, především z Evropy a Latinské Ameriky, aby se místo zavírání lidí do vězení pozornost přesunula k veřejnému zdraví a k „harm reduction“ (např. závislým uživatelům se umožní, aby používali čisté jehly). Tento přístup klade větší důraz na vzdělávání veřejnosti a na léčbu drogově závislých a menší důraz na útoky na rolníky pěstující koku a na trestání uživatelů „měkkých“ drog pro osobní potřebu. To by byl krok správným směrem. Je však nepravděpodobné, že bude dostatečně financován, a nevede k tomu, aby byl ze scény vyřazen organizovaný zločin.

Legalizace by nejen vyřadila zločince ze hry, ale způsobila by přesun drogové problematiky z trestní sféry do sféry veřejného zdraví, v jehož rámci se bude řešit. Vlády by zdanily a regulovaly obchod s drogami, a využily by takto získané finanční prostředky (a miliardy ušetřené na vymáhání zákona trestněprávním aparátem) ke vzdělávání veřejnosti o rizicích užívání drog a k léčbě závislosti. Prodej drog mladistvým by měl být nadále zakázán. Různé drogy by měly i odlišnou úroveň zdanění a regulace. Takový systém by byl neohrabaný a nedokonalý, vyžadoval by neustálý monitoring a předem těžko odhadnutelné kompromisy. Ceny po zdanění by se měly stanovit na úrovni, která by zajistila požadovanou rovnováhu: ani příliš nízké, aby se podpořilo snižování spotřeby drogy, ale také ne příliš vysoké, aby nepřilákaly zájem černého trhu, a nevedly ke krádežím a prostituci, k nimž se v současnosti závislí uživatelé ze zoufalství uchylují, aby mohli uspokojit svůj návyk.

Získat podporu pro tento nepříliš dokonalý systém v producentských zemích, kde je organizovaný zločin hlavním politickým tématem, by bylo poměrně snadné. Horší je to však v konzumentských zemích, kde se hlavní politické bitvy svádějí okolo otázky závislosti. Mnozí američtí rodiče by možná souhlasili s tím, že legalizace by byla tou správnou odpovědí pro lidi z Latinské Ameriky, Asie a Afriky, možná by dokonce i viděli její užitečnost v boji proti terorismu. Ale jejich bezprostřední obavy by se týkaly jejich vlastních dětí.

Tento strach je z velké části založený na předpokladu, že pokud dojde k legalizaci, drogy bude brát více lidí. Takový předpoklad však nemusí být správný. Neexistuje žádný vztah mezi tvrdými protidrogovými zákony a výskytem užívání drog: občané žijící v zemích s přísnou protidrogovou politikou (především Spojené státy, ale také Velká Británie) užívají více drog, nikoliv méně. Bojovníci proti v drogám, které tato čísla přivádějí do rozpaků, za to kladou vinu údajným kulturním rozdílům, ale i ve velmi podobných zemích tvrdý přístup k drogám přináší jen velmi malé rozdíly v počtu závislých: přísné Švédsko a liberálnější Norsko mají naprosto stejné míry závislosti. Legalizace by mohla omezit jak nabídku (dealery lákající k užívání drog), tak i poptávku (nezakázané ovoce již nebude tolik chutnat). Nikdo si nemůže být jistý, jak to nakonec dopadne. Ale těžko bychom mohli tvrdit, že prodej nějakého produktu, který se stane levnější, bezpečnější a mnohem dostupnější, vzápětí poklesne. Od upřímných zastánců legalizace by bylo rozumné uznat za možné, že užívání drog celkově vzroste.

Přesto ale existují dva důležité argumenty, proč by se s prohibicí mělo skoncovat. Prvním z nich je otázka liberálního principu. Ačkoli jsou některé nelegální drogy pro některé lidi velmi nebezpečné, většina z nich není obzvlášť škodlivá. (Tabák je návykovější než prakticky všechny ostatní drogy.) Většina spotřebitelů nelegálních drog, včetně kokainu a dokonce i heroinu, je užívá jen občas. Dělají to, protože jim poskytují požitek (podobně jako je tomu s whisky nebo cigaretami jejich oblíbené značky). Není úkolem státu, aby jim v tom bránil.

A jak je to závislostí? Tato otázka je částečně pokryta prvním argumentem, protože co se týče souvisejících škod, odpovědnost za ně nese sám uživatel. Ale závislost může také způsobit neštěstí v rodinách, a to zejména u dětí závislých rodičů, a způsobuje širší sociální náklady. To je také důvod, proč by prevence užívání drog a léčba závislostí měly být prioritou protidrogové politiky. Pro to máme náš druhý argument: legalizace nám nabízí příležitost účinně se vypořádat se závislostí na drogách.

Poskytováním poctivých informací o zdravotních rizicích různých drog a úměrným stanovením jejich ceny, by vlády mohly spotřebitele směrovat k těm nejméně škodlivým. Prohibici se nikdy nepodařilo zabránit šíření sofistikovaných drog vymyšlených v laboratořích. Legalizace by mohla podpořit legitimní farmaceutické společnosti ve snaze vylepšit drogy, které lidé berou. Prostředky získané z daní a ušetřené na represi vládám umožní zajistit léčbu závislých uživatelů, což by byl způsob, jak legalizaci učinit politicky přijatelnější. Úspěch rozvinutých zemí v odrazování lidí od kouření tabáku, který je také zdaněn a regulován, nám dává důvod k naději.

Kalkulovaný hazard, nebo další století neúspěchů?

Náš časopis se poprvé vyjádřil pro legalizaci drog už před 20 lety (viz článek). Dnes po novém přezkoumání důkazů (viz článek), se nám prohibice zdá ještě škodlivější než dřív, zejména pro chudé a slabé tohoto světa. Legalizací se drogová scéna zločinců úplně nezbaví, protože podobně jako u alkoholu a cigaret bude docházet k daňovým únikům a k nedodržování předpisů. Ani to automaticky nevyléčí zhroucené státy jako Afghánistán. Naše řešení je nedokonalé, ale zjevný neúspěch trvající již celé století je dobrým argumentem pro to, abychom se o ně pokusili.

Zdroj: The Economist, 5. 3. 2009,
viz: http://www.economist.com/opinion/displaystory.cfm?story_id=13237193


přeložila Bushka Bryndová

10. 03.

VRAŽDA!!

Klára Samková Přečteno 11737 krát Přidat komentář

Ne, vraždu nemůže ospravedlnit vůbec nic. Zejména pak nikoliv vraždu matky vlastního dítěte, jejích rodičů a zejména už vůbec nic vraždu dalšího chlápka, který se k tomu přichomejtnul jen tak, že si s ex partnerkou vraha – ničehož netuše - něco začal.



Ne, vraždu nemůže ospravedlnit vůbec nic.
Něco ji však může napomoci vysvětlit.
Zvláštní je, že onen Makedonec, který se dle veřejně dostupných zdrojů dopustil vraždy své expartnerky, jejího přítele a jejích rodičů, komunikoval (alespoň jak se ke mně doslechlo), italsky…proč tedy Makedonec?? Je vůbec národnost pro jakékoliv posuzování tohoto případu rozhodná?? Bylo by to jinak, kdyby vraždil Eskymák, Korejec, Američan, Novozélanďan?? Nebylo….. nemělo by být….. Tak proč to novináři uvádějí?? Abychom pak v diskusích pod zprávami mohli číst třeba: „….neměla se, kurva jedna, s takovým balkánským ksindelm co tahat a ještě s ním mít děcko“???
Hm……….
Taxe ke mně doneslo, že ten ksindl se před tím, než vraždil, opakovaně obrátil na naši slavnou Policii a chtěl podat na matku svojí dcery trestní oznámení, protože mu dělala naschvály, dítě mu odmítala „půjčovat“, ba znemožňovala mu s ním jakýkoliv styk.
A jakpak ta jeho snaha domoci se práva vídat se se svým dítětem u naší slavné PČR dopadla???
Hmmmm…….
Zda byl odkázán, aby se domáhal svých práv soudní cestou, nevím.
Nevím o tom vlastně vůbec nic.
Vím jen, že jestli i nadále se budou „dětský“ věci soudit způsobem, který je v zemích Koruny České stále praktikován, tak těch chlápků, kterým rupne v bedně, bude stále víc. A ženských, které budou umírat, bude taky stále víc. A taky sirotků....
HOWGH.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy