Ve svém nedávném článku "Cena ženy" jsem se pustila do polemiky s poradcem p. premiéra Nečase MUDr. Romanem Jochem. Následně mezi námi prostřednictvím revue Fragmenty (kteréžto tímto děkuji) proběhla další výměna názorů, ve které p. Joch svoje názory, které jsem kritizovala, vysvětlil. Považuji za správné, aby se čtenáři mohli s jeho názorem v plné míře seznámit. Proto si dovoluji jej zde pověsit tak, jak byl zveřejněn ve Fragmentech.

Pani doktorka Samková má plnou pravdu, když říká, že "...celý problém tkví v jednom: na problematiku lidských práv se celá pravicová scéna... vylhostejnila... Proto každý, kdo se lidskými právy zabývá a leží mu na srdci, je automaticky hnán do levicových řad, i když se mu tam naprosto nechce a je i pro ně nepřijatelný. " Mýlí se však, když si myslí, že "MUDr. Joch situaci "řeší" tak, že daný problém prostě zruší "k dennímu pořádku"." Ne, to není můj názor. Můj názor je ten, že agenda lidských práv je velce důležitá a lidská práva, správně chápaná, jsou posvátná. Ale skutečná lidská práva (chcete-li klasicky liberálně - konservativní koncept lidských práv) jsou svobody osob, nikoli kolektivní skupinová privilegia. Práva má každý člověk jakožto člověk, nikoli kvůli své příslušnosti k nějaké skupině. Jsou to přirozená lidská práva - právo na život, svobodu a legitimně získaný majetek. Tato práva má stát všem granatovat stejně a rovně.

A už úplným nedorozuměním je názor, že prý chci někomu brát volební právo či je omezovat. Nikoli a přesně naopak: můj názor je ten, že volební právo má být všeobecné a rovné, jak je zakotveno v naši Ústavě, kterou považuji za výbornou. Onen citát vytržený z kontextu je z eseje o politické filosofii, který HYPOTETICKY zvažoval, za jakých okolností může demokracie zaniknout - tehdy, když většina nerespektuje svá ústavní omezení, Rovněž říkal, že demokracie by zanikla, pokud by ji občané nebránili proti cizím totalitním nepřátelům, nebo pokud by se nanarodila nová generace - nebudou-li lidé, občané, nebude ani demokracie. Onen esej byl psán formou dialogu, který měl vysokoškolské studnety přimět k přemýslení, a žádná z tezí v něm obsažených nevyjadřuje nutně mé názory - ty teze mají studenty vést k přemýšlení.

Takže abych to zopakoval: z hlediska lidských práv máme v ČR dva vynikající zákony: Ústavu ČR a Listinu práva a svobod. A jde o to, aby se občané těchto ústavních práv a svobod mohli dobře a snadno domoci. Zdraví, Roman Joch
-----------------------

Já sama nechci zde vyjádřené názory MUDr. Romana Jocha nijak hodnotit, ale mám jednu hodně vzdálenou reminiscenci: když se přijímala Listina základních práv a svobod, byla jsem poslankyní Federálního shromáždění. V rámci jejího projednávání, kterému jsem pochopitelně byla přítomna, byla svedena taková bitva, že i dnes stojí zato si přečíst zápis z tehdejšího jednání FS. V té písemné podobě to tak nevynikne, ale pamětníci mi dosvědčí, že to ve Federálu při této příležitosti vypadalo místy jak na tureckém trhu. Emoce se přímo zhmotňovaly ve vzduchu a největší strašnosti jsem se dopustila, když jsem navrhla pozměňovací návrh. V čl. 3 Listiny je uvedeno, že se základní práva a svobody zaručují bez ohledu na rozdíl... pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku (to ať si pan ministr dopravy přečte dvakrát, s ohledem na jeho návrh s pokutami), rodu nebo jiného postavení. No a já jsem navrhla, aby tam bylo též "bez ohledu na sexuální orientaci". V tu chvíli se zdálo, že federace bude rozpuštěna "suchou cestou" rok a půl před tím, než skutečně rozpuštěna byla, protože to vypadalo na hromadný srdeční kolaps slovenských poslanců....

Takže hledět na Listinu lidských práv a svobod jako "na svatej obrázek" tedy nevím, jestli je úplně oprávněné: i ona je výsledkem politického kompromisu a nejen já, ale jistě i spousta dalších právníků by si jistě dovedla představit, že by její znění bylo modifikované ještě jinak...

Tož tak....