I v prosinci jest mi vzpomínat na listopad.... Hlavně na Ten Listopad.
Všude byla hnusná zima a mrholilo, stejně jako letos. Občanské fórum bylo sroceno a z Lucerny anektovalo "Špalek", zcela chaotickou budovu dole na Václaváku. Bylo v ní plno chodeb, které měly problémy s osvětlením. Dále se vyznačovala nedostatkem WC, takže když na jednoho příšly fyziologické potřeby, nastalo chaotické hledání útočiště, což i s ohledem na nevalné osvětlení nebylo jednoduché. Všude se začala vršit korespondence, v nikoliv nepodstatné části psaná anglicky, což byl problém, neboť tímto jazykem takřka nikdo nevládnul. Různá individua, vybavená slovní zásobou z písní Beatles, Rolling Stones a intoši jak z Jethro Tull, se usilovalo prokousat se diplomatickou syntaxí. Jedno z těchto individuí, halící se pravidelně do různých modelů děsivě vytahaných ručně pletených svetrů jménem Klaus, bylo schopno se tímto ďábelským jazykem prokousat na úrovni několikráte "Yellow Submarine" převyšující, a bylo tudíž značně vyhledáváno.
Dále začala dorážet technika, zejména od krajanů. S tou si neporadil ani dříve jmenovaný Klaus, neboť ani on, ani nikdo jiný netušil, že jsou po světě různé normy a fax zastrčený do zdi v USA kmitá nějak úplně jinak, než když je zastrčen do zdi Špalku. Ovšem to za předpokladu, že se podařilo nějak zmáknout to zastrkování, protože na konci imperialistických importů byla taková záhadná cvakátka (ano, ta, co máte teď na pevných linkách všichni), zatímco telefonické diry ve zdi byly přpraveny přijmout fortelné čtyřvidlice, kterým byl zakončen každý poctivý socialistický přístroj.
Byly ustaveny komise a subkomise, ty si zvolily předsedy a místopředsedy. Občas se ukázalo, že některý ze zmíněných nastávajícíh potentátů měl nějaký ten škraloupeček v podobě spolupráce s StB či KGB - po dalších službách se nikdo neptal, neboť čára kamarádi - nekamarádi vedla tehdy ještě rovně, nikoliv klikatě jako tomu bylo později, případně se nerozplynula tak, jak je tomu dnes....
Ach.....
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
Spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
Jak zajde za onou v obzoru skalinou,
Nikdy - ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - zklamanáť láska má!
................................................
Jednou z dobrých vlastností webu je, že jste stále doma..... Stále může někdo příjít na návštěvu a říct - ahoj, tady jsem. Na moje blogové dveře zaklepal Tonda Pokorný. Možná jej pamatujete - zlé jazyky si jej pletly s Borisem Rösnerem a jeho hlas byl stejně zvučný. Tonda byl posledním - čím.... předsedou??? - Občanského fóra. Jeho hlas utichnul spolu s Občanským fórem. Jsem ráda, že ne navždy. Že jsem jej mohla zase slyšet. Třeba potěší i někoho jiného, takže tady je od něj vzkaz pro všechny, kteří si taky vzpomínají, že v TOM Listopadu bylo jako v Máji.....
______________________________________________

Společnost a její politikové…

…tak jsem porušil své přikázání ( jedenácté ), abych již nikdy nečetl reakce veřejnosti na různé články – a již vůbec se nezabýval pokušením na ně reagovat
Napsal jsem tedy odpověď všem komentujícím článek zveřejněném na Tiscali: …Části ODS vadí vystoupení Topolánka… A ejhle, byl jsem zrazen buď nastavením svého PC nebo administrátorem – byl jsem smazán.
Nu což, již dříve jsem radil svému příteli, exministrovi privatizace, Tomáši Ježkovi, aby vždy kdy bude mít chuť něco napsat kritického vůči panu premiérovi, zahodil své zlaté pero a bude dále ministrovat. Nedal na moje rady ( na štěstí ) a nebyl dále ministrem ( k jeho prospěchu ). Jak řekl, s panem prezidentem se sejde až na pohřbu.

Ač jsem tedy neuměl svoji reakci zveřejnit na portálu Tiscali, má chuť se vyjádřit zůstala. Požádal jsem proto Klárku Veselou, abych jejím prostřednictvím mohl oslovit sněmovnu společnosti.
Za případnou laskavost jí děkuji.

Naše společnost je taková jaká je.
Závistivá, netolerantní, militantní, nesebevědomá, mnohdy i páchnoucí vlastní nehygienou, nesmiřitelná, rezignující. Zkrátka s beďáry na duši i na zadku.Neschopna hrdosti i pokory. A jinak to být ani nemůže.
A takoví jsou i její politici, žijící ve společenské toleranci či společenské rezignaci.
Paroubkové, Rathové,Topolánci, Tlustí, Kalouskové a Bursíkové. Pokud jsem některé zapomněl – doplňte si… Porodila je naše společnost.
Věřím, že se již rodí i jiná společnost. Lidí vzdělaných, pracovitých, skvělých řemeslníků, přemýšlivých, úspěšných a tolerantních. Zkrátka sebevědomých a hrdých lidí, kteří voní.
Společnost vracející se k tradicím našich pradědů a prabáb. K tradicím našich elit, které vždy požívaly úctu.
Až tato společnost doroste, vyprodukuje i nové politiky. I oni budou žít v pokušení moci, které je nakažlivé jako infekční choroby. Bude tak na té nové společnosti, aby jejich pokušení likvidovala jako penicilin.
Mám rád svět barevný, kde slunce vychází a zapadá, déšť přichází a končí, dítě se rodí a lidé umírají.
I proto jsem rád, že existují Ti nalevo s těmi napravo, promíchaní těmi středovými.
Jako volič ODS jsem nevolil stranu, které si příliš nevážím, ale svůj životní názor.
Pro zachování barevnosti světa však potřebuji, aby tam kde končí můj názor, začínal názor druhých.
Voličů ČSSD, věřících a lidí vyznávajících ochranu přírody. Vždyť i jejich názory se promítají těmi mými.
Nechci, aby se svět stal pouze modrým.
Má tolerance však končí u všech komunistů, fašistů, náboženských a ekologických teroristů.
Blíží se Vánoce – svátky narození dítěte, které změnilo svět.
Zastavme se, naslouchejme si a najezme se.
Vždyť fotbalisté jsou v Evropě, vládní letka nalétala předepsané hodiny, do lázní se můžeme řítit i dvoustovkou a ČEZ nám zlevnil elektriku.
Mír mezi námi.

Antonín Pokorný, docela klidně si žijící