(aneb jak medvěd zbuzeroval lesní zvířátka) Advokacie se dá provozovat různým způsobem. Obvykle se tak činí výdělečně a osoby neplatící jsou odehnávány od prahů advokátních kanceláří. Též se tak za účelem obživy snažím činit, ale přesto mi Osud posílá do cesty případy, kdy prostě jenom polknu, zasednu ke strojům a po penězích se neptám. On to někdy někdo zaplatí…. Třeba Pán Bůh….
(viz též http://www.blisty.cz/art/41595.html)

Jedním z takových případů je samozřejmě i Bushka (Libuše) Bryndová, která se ke mně dostala „postrkem“, to znamená řetězcem vzájemných kamarádů, jimž těžko odmítnout (alespoň já to neumím) a sociálních vazeb, do kterých jsme všichni zapleteni jak mouchy v pavoučí síti těsně před vysosnutím. (A dlužno říci, že se tak většinu svého advokátského života i cítím).

Libuše Bryndová je dáma lehce přes padesát se silně extravagantní životní minulostí (viz životopis) žije na vesnici u Tábora, živí se překlady zejména z a do angličtiny a pěstuje kytku jménem konopí seté. Tu následně různě rozmatlává a pleská si ji na různé části těla, které ji bolí, eventuelně ji inhaluje, vyvařuje si z ní čajíčky a obkladečky a taky jí dává slepicím, které po ní báječně nesou.

Kromě toho je Bushka útočištěm pro půl vesnice a pro rozsochacenou síť dalších pazgřivců, které taky bolí nohy, kolena či jiné artritické okončetiny a kteří následně následkem patlání příslušné Bushčiny masti odhazují berle, vstávají z invalidních vozíků a běhají po světě dál. (A pak že jen Panna Maria Lourdská….)

Tato její činnost byla ovšem shledána naší slavnou Policií ČR jako činnost podvratná (viz ZDE) a následně byla vůči paní Bryndové (normálně a dále pouze „Teta Bushka“) podrobena obžalobě, jejímž textem je možno se pokochat ZDE

Příprava na soud, který se konal u Okresního soudu v Táboře, začala ve velkém stylu. Jako první se přihlásila ku odvozu k hlavnímu líčení poslankyně Anna Čurdová, ochránkyně vdov, sirotků, slabých a utlačovaných, jinak též stínová ministryně ČSSD pro ženu a rodinu. Jako druhý se přihlásil redaktor Britských listů Štěpán Kotrba a jako třetí jistý pan Dušan Dvořák, o němž je možno se dočíst ZDE

Dámy zaujaly přední pozice, pánové zadní, což se posléze ukázalo jako zásadní omyl, neboť pan Dvořák byl odhalen jako zásadní pravičák, pan Kotrba coby zavilý levičák a zadní partie vozu měly tím pádem tendenci si navzájem spílati. Dlužno říci, že od volantu se to blbě pacifikovalo a poslanecká autorita byla ne vždy uplatňována úspěšně.

V příslušné obci jsme přibrali Busku, která ovšem ještě musela krmit slepice, vyhnala nás na maliny a neustále nás vzdělávala o blahodárných účincích konopí. Moje snahy probrat taktiku pro nadcházející soudní líčení se nesetkávaly s úspěchem, nicméně posléze se mi podařilo veškeré osazenstvo nahnat do vozu, který pod společnou vahou poklesl na úroveň náprav cca 3 cm nad silnici.

Následně jsme zabloudili v historickém centru Tábora, neb jsem si GPS zapomněla doma.
Logickým důsledkem bylo, že jsme na soud dorazili pozdě (ale jen trošku) a tudíž jsme si mohli užít průchod špalírem procesuchtivého obecenstva, skládajícího se zejména z okolistých členů strany Zelených v čele s poslankyní Danou Kuchtovou a aktivistů petice „konopí je lék“ (viz www.konopijelek.cz). To vše okořeněno houfem novinářů v čele se třemi kameramany třech televizí, z nichž jedna nejmenovaná, ale každý určitě ví která, zůstala zapnuta i poté, co pan soudce řekl, že již zapnuta být nemá.

Následoval přednes obžaloby státní zástupkyně, která nám sdělila, že obžalovaná nedovoleně vyrobila psychotropní látku, čímž se dopustila trestného činu „nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle ust. § 187 odst. 1 trestního zákona.“

V tuto chvíli se do projednávání věci zapojilo cca padesátičlenné auditorium, které jednotlivá vystoupení procesních stran v trestním řízení jakož i soudu samého odměňovalo tu pochvalným mručením, tu nesouhlasným halasem. Kotrba po vzoru Dáši Havlové pískal na prsty a ovlivňoval názor soudu sděleními, že „vše je spiknutí“.

Soudce zachoval chladnou hlavu, vlídně a mírně veřejnost požádal o klid k práci a následně bylo možno vidět, jak mu v průběhu řízení nad hlavou narůstá svatozář trpělivosti.

Následovalo provádění důkazů a výslech svědků, a to jmenovitě dvou sousedů Tety Bushky z místní vesnice. Ti se totiž neprozřetelně účastnili onoho veselého večera, který jeden ze svědků popsal tak, že za Bushkou přijel televizní štáb z nějaké televize, všichni se totálně ožrali (zde cituji soudní protokol, takže žádám p.t. blogvedúcího Stejskala aby nemazal) blíže nezjištěným množstvím hruškovice blíže nezjištěného původu a následně toho vzniknul desetiminutový dokumentární film o Bushce.

Abyste tomu totiž rozuměli: celé trestní stíhání Tety Bushky vzniklo právě na základě onoho bezelstně poskytnutého rozhovoru pro veřejnoprávní (ano, veřejnoprávní!!!) ČT2, ve kterém se Bushka přiznala, že konopí pěstuje a také jej kouří – pravda, k léčebným účelům. Zde si dovolím ne-happeningové odbočení od tématu, abych p.t. čtenářstvu sdělila, co si o dotyčném režisérovi za tento jeho umělecký počin myslím: je to darebák, se kterým by měla ČT2 navždy skoncovat a jen co mi zbude chvilka času, sepíšu alespoň stížnost na syndikát novinářů. Některé věci se prostě nedělají - na příklad se nezneužívá důvěry člověka, který vás přátelsky a upřímně přijme, podělí se s vámi o svůj život a vy jej za to vystavíte trestnímu stíhání. A neříkejte mi, že se ten dokument nedal natočit jinak, ohleduplně a bez rizik, na to už nemám věk. To by to ovšem ztratilo tu šťávu, že pane režisére!

Před hojně veřejností komentovaném promítání onoho „dokumentu“ byla ovšem přestávka v řízení, v níž všichni novináři zneužili přeplněnosti mého močového měchýře a z toho plynoucí nutnosti se vzdálit od mojí klientky a vrhli se na ni. Po svém střelhbitém úprku z WC, odkud jsem byla odvolána osobami upozorňujícími mne na to, co se děje, jsem se pokusila svoji klientku zastavit a umlčet ji, a to i vlastním tělem. Z toho pak vyplynuly ty bulvární fotografie jak se s klientkou držím v obětí.

Bushka se ovšem statečně nedala mnou zastavit, spáchala během tří minut asi tak patnáct úkonů, které by mohly být kvalifikovány jako nejrůznější trestné činy (ještě že už alespoň z trestního zákona vymizela urážka ústavního činitele) a i nadále odmítala brát na vědomí, že přerušení hlavního líčení v její trestní věci NEBYLO vyhlášeno za účelem naplnění jejích pedagogických potřeb a vzdělání všech přítomných včetně justiční stráže o blahodárných účincích konopí. Tiše jsem se sunula po zdi, vzývala svatou Pannu Marii orodovnici a opětovné zahájení hlavního líčení přijala se skutečnou úlevou.

Dál už to šlo ráz na ráz a výsledkem bylo odsouzení. Soudce, věda že se pohybuje nikoliv na tenkém ledě, ale na ledě v podstatě virtuálním, dělal co mohl. Utáhnul Bushku na tom, že konopí kouřila. A to je toxikománie a to se nemá, respektive nesmí. Celkem jej chápu. Jak sám ve svém odůvodnění rozsudku uvedl, samotné pěstování konopí není trestné. Ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu 3 Tdo 52/2008 ani výroba konopné masti není trestná. Co tedy zbývá?? To kouření… Marně jsem namítala, že co se toxikomanského využití materiálu Tety Bushky týká, každý řádný narkoman by jí dal na budku, kdyby mu něco takového dala ke kuřbě, neboť to narkomany zbožňovaného THC je v jí pěstovaném materiálu takové množství, že si jím je možno uhnat maximálně bolení hlavy. V právní řeči povediac, hovořila jsem o páchání trestného činu nezpůsobilým předmětem. Též jsem jak ten Jan svatý Zlatoústý pojednala o nedostatku subjektivní stránky trestného činu.

Pan soudce vyslechl obhajobu a z jeho reakcí vyplynulo, že v rámci přípravy na řízení dělal totéž, co já: totiž seděl na Bushčině webu a snažil se věci porozumět. Na rozdíl od něj jsem ovšem byla já ve výhodě, neboť do mne potřebné vědomosti narvala Bushka a další znalé osoby pod tlakem, jehož dobrodiní naše justice nemůže požívat. I proto byla následně, po skončení soudního jednání, jeho ctihodnost nachytána v rámci novinářského rozhovoru Štěpánem Kotrbou na švestkách, když stále zaměňoval konopí a marihuanu a posléze se vyjádřil v tom smyslu, že coby marjána se kouří LISTY konopí setého. To ovšem pan soudce neměl dělat, protože celou zpáteční cestu jsem musela poslouchat Kotrbovo spílání české justici, jak je úplně blbá a já se dostala do nezáviděníhodné a pro mne naprosto neobvyklé situace, kdy jsem musela českou justici bránit (sic!!! – a to já!!!), že za to nemůže, neb já jsem si před vzdělávací invazí konopí do mého právního života ROVNĚŽ myslela, že se kouří listy.

Celá věc byla po stránce právní kvalifikace shrnuta takto: pěstování konopí setého trestné není. Výroba masti také ne. Takže logicky musí být trestné alespoň to kouření dej se co děj. Jak pan soudce správně připodotknul, on tady není od toho, aby lámal nedostatky legislativy a četné díry, které ve výkladu tohoto ustanovení ve směru ke konopí existují, nechť si příležitostně vyplní Nejvyšší soud. Takovou nahrávku na smeč jsem ovšem nemohla nechat dopadnout na hřiště naprázdno a hbitě jsem panu soudci kontrovala, že my se tedy té práce pro Vlast a Národ ujmeme a k tomu nejvyšáku to dotlačíme. Z procesně-právního hlediska se tomu říká „odvolat se na místě“…..

Nu a tím celá záležitost skončila, soudci padla a účastníci jednání se odebrali do svých domovů. Dalo by se říci, že zazvonil zvonec a pohádky sice konec není, ale můžeme se těšit na projednávání věci u odvolačky na Krajském soudě v Českých Budějovicích, pobočka Tábor. Konec konců to přece byla – když pomineme ty Bushčiny dva měsíce odnětí svobody s odkladem na jeden rok – sranda…..

Tedy sranda. Sranda by to byla, kdyby z hlediska právního nešlo o naprosto zásadní a úhelnou věc: totiž o svobodu. Případ B.B. je v zásadě o nejvýsostnějších právních principech, které v právu vůbec existují. Je to případ o tom, do jaké míry je stát oprávněn zasahovat do našich životů, určovat jeho průběh a jeho kvalitu. Je BB a další, užívající konopí seté k léčebným účelům, POVINEN nechat se dát léčit (s regulačním poplatkem, leč přesto dle Ústavního soudu bezplatně) oficiálními lékaři?? Je pacient POVINEN podporovat zisk farmaceutických firem nucenou koupí drahých léků, když často mnohem kvalitnější samoléčby lze dosáhnout s takřka nulovými náklady? Je stát OPRÁVNĚN takto zasahovat do života svých občanů?? A co sociální rozměr celé věci?? Kde je ochrana starých nemocných, sociálně slabých a venkovanů – což jsou přesně kategorie osob, které Bushčinu mast užívají a potřebují nejvíce? Jak je možné, že se nám v poslední době zdvíhá kriminalita starodůchodců, tvrdě se provinivších pěstováním pár rostlin konopí, přičemž velkopěstírny vietnamských gangů zůstávají dlouhou dobu neodhaleny?? Je toto trend, který je možno v demokratické společnosti tolerovat??

Případ Bushky Bryndové se tak řadí po bok k dalším otázkám svobody, u nichž je nutno hledat hranice. Otázka očkování dětí, právo na domácí porody, na svobodu rodičů rozhodovat o způsobu školní výuky dětí – a zde svoboda rozhodovat se, jakým způsobem chci pečovat o svoje zdraví.

To, čím je nutno se zabývat, je otázka zodpovězená velmi obšírně i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, otázka ROVNOVÁHY. Jestliže na jedné straně existuje nějaké omezení (v intencích probíraného rozhodnutí omezení možnosti kouřit konopí pro zmírnění své choroby) musí existovat minimálně stejný rovnovážný benefit pro společnost, který z tohoto omezení plyne. Zde by bylo nasnadě považovat za onen benefit ochranu před toxikomanií. Podle mého názoru však omezení v užití konopí k léčebným účelům touto ochranou zájmu společnosti před toxickým užitím látky však není. – Jsou to totiž věci, které spolu souvisí pouze velmi zdánlivě.

Právě protože se jedná o obecnou otázku SVOBODY, případ jedné babky kořenářky z jižních Čech dotýká nás všech. Což mi připomíná nutnost zmínit se o skutečném paradoxu dějin: zatímco táborský soud moji klientku odsuzoval k trestu odnětí svobody za to, že konopí seté též inhalovala k léčbě svého astmatu (s prokazatelnými následky okamžité úlevy od nastupujícího astmatického záchvatu) , o cca 70 km jižněji, totiž v Rakousku, tamější parlament právě hlasoval a odhlasoval, že pěstování konopí setého pro lékařské účely není trestné. Viz ZDE

Takže to všechno asi je přece jenom sranda ...

P.S. tak mi přišlo, že moje kárné stíhání za nedůstojnou reprezentaci advokátního stavu, ke kterému jsem byla dodána v rámci svých článků na tomto blogu, ještě nebylo projednáno. Tož jsem zvědavá, jestli si zase někdo přisadí…..