V blogu kolegy Koudelky jsem byla v diskusi vyzvána, abych vysvětlila, proč považuji návrh nového Občanského zákoníku za neumětelský. Protože moje zdůvodnění by bylo pro diskusi příliš dlouhé, rozhodla jsem se svoje stanovisko osvětlit v samostatném příspěvku. V létě 2007 jsem v rámci pracovní skupiny scházející se nad novým Občanským zákoníkem obdržela od Ministerstva spravedlnosti dotazník, který mne žádal, abych se vyjádřila k okruhům problémů, který je s ideou nového Občanského zákoníku spjat. protože na podzim 2007 jsem usilovně pracovala na svojí disertační práci, dostala jsem se k tomuto dotazníku až v listopadu. Domnívám se, že nejlépe moje postoje vysvětlí, když přepošlu váženým čtenářům, co jsem tehdy slovutnému ministerstvu napsala. Protože se jednalo o interní dokument, byly některé moje výrazy mírně expresivní. I když nyní tento dokument dávám vplen širší veřejnosti, expresivitu výrazů ponechávám nezměněnu. omlouvám se proto p.t. těm čtenářům, kterým bych připadala příliš nedůstojná.... jak všeobecně známo, s vlastní důstoj ností mám setrvalé problémy.... KVS


HODNOTÍCÍ OTÁZKY
K NÁVRHU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU(červenec 2007)

Vážený pane ministře,
Vážený pane náměstku,

Velmi se omlouvám, že s několikaměsíčním zpožděním zasílám svoje eklektické komentáře k Občanskému zákoníku. Činím tak s jednou velikou výhodou, totiž znalostí toho, jaké připomínky začlenili do svých komentářů ostatní experti. Právě to, že jsem se dostala k jejich podrobnému přečtení mne přimělo k tomu, abych „s křížkem po funusu“ přišla i já se svou troškou do mlýna. V novém Občanském zákoníku je totiž několik bodů, které já považuji za nesmírně důležité, ale NIKDO na ně nereagoval nebo na ně reagoval nedostatečně. Jedná se zejména o některé aspekty rodinného práva. Proto, snad, bude i nyní v tomto pokročilém stádiu legislativního procesu moje připomínka k něčemu dobrá.
V ostatních případech se vyjadřuji pouze tehdy, když mi je o dané problematice něco známo z mojí praxe a věc mne baví 

Všeobecně mohu říci, že (ke svému nesmírnému údivu) se ve stanovisku na nový Občanský zákoník shoduji s Občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu a dále s prof. Janem Dvořákem.
Podrobně se k tomuto vyjádřím v textu k jednotlivým bodům Vámi zaslaného dotazníku:



A/ OBECNĚ
1. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavek standardního kodexu kontinentálního typu?a)ANO – se značnými výhradami, uvedenými níže

KOMENTÁŘ:
1) I když se asi nepodaří zvrátit obrovský nárůst objemu nového OZ v porovnání se starým - bylo by jistě dobré projevit snahu o jeho zeštíhlení. Dle prof. Cepla, se kterým vřele souhlasím, by moderní kodex neměl "řešit" každý detail veřejného života. Je absurdní předpokládat, že se takto podaří postihnout veškeré situace občanského soužití, které život přináší a pak se neustále volá po zjednodušení právních předpisů především z pohledu srozumitelnosti pro ty, kterým má sloužit - tedy samotných občanů/laiků. Na toto upozorňuje i řada komentátorů, kteří důsledně trvají na odstranění kasuistiky z paragrafovaného znění.

2) Zajímalo by mě zda existuje nějaké zhodnocení nového návrhu z hlediska poměru mezi kogentními a dispozitivními ustanoveními - změna společenských poměrů a s tím spojený rozvoj občanské společnosti by měl dát větší prostor pro svobodnou domluvu stran. Zároveň by se tak, alespoň do jisté míry zamezilo často voluntaristickému rozhodování našich obecných soudů a to ve prospěch závazkového práva. Zcela souhlasím ze zásadní připomínkou JUDr. Lubomíra Vdovce, advokáta, který poukazuje na široké možnosti zneužití nynějšího § 3 – tak zvaných „dobrých mravů“. Tuto výkladovou hrozbu i já považuji za velmi reálnou.
Velmi podrobně jsem procházela ustanovení o nájmu bytu. V komentářích jednotlivých ustanoveních je často uvedeno, že norma je dispositivní, ale ze samotného znění § to naprosto nevyplývá, naopak úvahou prostou docházím ke kogentnosti normy. Obávám se, že i s ohledem na § 1 odst. 2 bude s tím, co je dispositivní a co je kogentní, velký problém, soudy to zcela určitě budou vnímat tak, že pokud není „natvrdo“ napsáno, že je norma dispositivní, tak je kogentní… Nad tím, zda je norma kogentní či dispositivní, je potřeba se zamyslet u každého jednoho § a jednoznačně dávat přednost normám dispositivním, a to jednoznačnými dovětky „nedohodnou-li se strany jinak“. I když se kodex rozšíří, míra srozumitelnosti mimořádně vzroste.

3) Pozastavuji se nad právní subjektivitou nezletilých (§ 36 a dále) a ODMÍTÁM užívat slovo svéprávní/nesvéprávní, pod čímž celá právní i laická veřejnost si představuje něco zcela jiného. ŽÁDÁM CO NEJDŮRAZNĚJI zachování terminologie „mladiství“, respektive „nezletilí“. V oblasti rodinného práva, kde se hovoří o „nesvéprávných dětech“, vytváří tato nově zaváděná terminologie totální chaos.
Celý konstrukt postupného narůstání právní odpovědnosti a aktivní právní subjektivity se mi zdá pochybný. Musíme se rozhodnout, zda máme doma děti či dementy (a jsme jimi i sami): V návaznosti na diskuse okolo trestního zákoníku lze předpokládat snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let. Souložit je v podstatě možné beztrestně od batolícího věku, pakliže si člověk pohlídá, aby tak nečinil po svém 15. roce s osobou mladší 15. let. Makat můžeme od patnácti. Od šestnácti můžeme žádat o „zesvéprávnění“ (termín odmítám používat) – tedy o zplnoletění. Do patnácti, tedy v době, kdy již ROK naše děti ponesou zodpovědnost za svoje trestné činy, si však tytéž děti nemohou koupit ani želvu či akvarijní rybičky…se pan prof. zbláznil?? Na okraj dodávám, že jako pracující a trestně zodpovědní nemáme právo vztáhnout pracky na volant, když řídit se smí od 18ti – pozor, to je dáno dokonce Evropskou směrnicí, platnou již od r. 1991, takže pěkně zastaralou. S ohledem na vyklidňování satelitních městeček v okolí velkých českých měst a dokonalou hromadnou dopravu na venkově to vůbec neznamená, že by venkovští chlapečci hromadně neobráželi diskošky bez řidičáku a vůbec neexistuje desetitisícové hejno rodičů se skřípajícími zuby dělajících svým sedmnáctkám taxikáře.

3) Jako červená nit se táhne celým OZ ustanovení o „dobrých mravech“, o kterých opět není vůbec řečeno, co to je… § 3 doposud platného OZ je jedním z nejzneužívanějších paragrafů a trvalo skutečně řadu let a snad stovky rozhodnutí NS, než jsme se dobrali k jakési definici, co to je. Ta je ovšem i nadále nižšími soudy často ignorována, takže nezbývá ani nyní než se k dobrým mravům“ prosoudit. Prosím buď dobré mravy vyhodit nebo je definovat. Nebo nahradit „právními principy“? či „duchem zákona“?? V tomto pojetí bojim, bojim….

2. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavky aplikační praxe v rámci platného právního řádu?
a) ANO - se značnými výhradami uvedenými níže

KOMENTÁŘ:
Podle mého názoru je v tomto návrhu tolik nevyjasněných problémů, že jeho přijetí může být kontraproduktivní. Právě problém bodu 2 dokonale rozebralo Občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu, které poukazuje na zásadní problém, co s dosavadní judikaturou?? Bude či nebude použitelná na nový Občanský zákoník?? Začínáme opět znovu? Domnívám se, že je nutno celý Občan projít ještě jednou jeden právní institut po druhém, zjistit, jak je judikován a zda tato judikatura bude kompatibilní s novou právní úpravou. Bez zodpovězení na tuto otázku NELZE vůbec pustit nového občana do používání – nastane totální chaos.
NS též poukázal na problém s novými pojmy a s tímto stanoviskem NS se absolutně ztotožňuji. Nesmírně důležitá další poznámka NS: nesoulad řady institutů s právním vědomím. Zejména toto je demonstrováno ve stanovisku Notářské komory, která podrobně rozebírá problém nabývání vlastnictví do společného jmění manželů – toto se nikdy nestalo součástí obecného právního povědomí!!
Ztotožňuji se s připomínkou Bankovní asociace, že návrh zákona postrádá dostatečně podrobnou úpravu přechodných a závěrečných ustanovení – opět zaděláno na chaos.
Notářská komora také upozornila na bod, který proklamovala jako klíčový a také klíčový je – otázku právní diskontinuity. Toto je skutečně úhelný kámen, ke kterému je nutno se vrátit, vydiskutovat jej a teprve potom pohlédnout do tváře faktickým problémům.
Souhlasím s hodnocením Notářské komory, která vyčítá novému Občanovi malou míru obecnosti…..

5. Je návrh kompatibilní s právem EU/ES?

b) NE

KOMENTÁŘ:
Vzhledem k používané terminologii je kompatibilní s výnosy Františka Josefa der Erste…. Domnívám se, že celá jeho struktura je především poplatná generační příslušnosti obou tvůrců zákoníku, kteří zřejmě neměli reflexi v názorech mladších, zejména v zahraničí vzdělaných kolegů. Při veškeré úctě ke stáří zejména prof. Eliáše mám dojem, jako kdyby byl primárním účelem osobní pomník pana profesora, než nepoměrně jednodušší a funkčnější převzetí fungujících právních norem, uzpůsobených pouze českým poměrům – na příklad rakouský či německý občanský zákoník, a to i s příslušnou judikaturou a výkladovými prvky. Pokud by to někdo snad považoval za zasahování do státní suverenity, já nikoliv. Funkčnost má být na prvním místě.
Prof. Fiala ve svém komentáři k bodu 5 upozorňuje na to, že cesta diskontinuity, která je tímto návrhem zákona nastolena, je zcestná. Nevím, zda je zcestná či nikoliv, ale je v každém případě nutno ji vyřešit a rozhodnout, jak s ní naložit.
Uvádím, že jsem se účastnila desítek hodin jednání Ústavněprávního výboru Federálního shromáždění na jaře/létě 1990, kde se řešila právě otázka kontinuity či diskontinuity práva, protože se muselo rozhodnout, co s právním pořádkem po pádu komunistického režimu. Před tím, než byl zvolen předsedou Ústavního soudu, dospěl JUDr. Kessler a pod jeho vedením i Ústavněprávní výbor k přesvědčení, že diskontinuita NENÍ MOŽNÁ. Domnívám se, že k této diskusi by bylo dobré se vrátit. (Dalšími účastníky byli zejména prof. Mečl, doc. Mikule, JUDr. Šamalík, z mladších JUDr. Petr Toman a další….)


6. Je zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví vhodné z hlediska ustálení judikatury a jednotného aplikačního výkladu?

b) NE

KOMENTÁŘ:
Většina nově zavádějícího pojmosloví je příšerná, zcela odtržena od obecného chápání práva lidem. Upozorňuji na tradici (zmiňovanou mimo jiné ve „Filosofii práva“ od prof. Holländera), že za Marie Theresie existovala funkce „obyčejné osoby“, tedy osoby se zcela průměrným vzděláním, která posuzovala přijímané zákony. Jestliže tato osoba zákonu neporozuměla, byl zákon vrácen k přepracování. Zkuste dát část nového občana, třeba tu o služebnostech, do Blesku……
Ve své podstatě se jedná o pohrdání občany, kteří mají tento zákoník používat.


B/ LEGISLATIVNĚ-TECHNICKÁ ÚROVEŇ

7. Systematika a přehlednost návrhu (např. členění a uspořádání částí, hlav) je

c) dostatečná po výrazných úpravách

KOMENTÁŘ:
Předpokládám, že neexistence „seznamu“ kapitol, hlav etc. na začátku je jen organizačně-technickým problémem. Kdyby ale tento seznam byl, orientace i v tomto návrhu zákona by bylo o mnoho jednodušší.


8. Jazyková úroveň návrhu je

c) dostatečná po výrazných úpravách

KOMENTÁŘ:
Nepoznamenala jsem si, kdo z přispěvatelů se pozastavoval nad množstvím hrubek a zejména interpunkčních chyb. Namátkovou kontrolou textu jsem zjistila, že tato výhrada byla oprávněná. Z jazykového hlediska by pravděpodobně řada češtinářů šla k zemi, přičemž nelze opomíjet ani důsledky lingvistického a gramatického výkladu práva.


9. Legislativně-technická úroveň návrhu (např. provázanost termínů, dodržování logických pravidel) je

c) dostatečná po výrazných úpravách


KOMENTÁŘ:
Sledovala jsem pouze vybrané kapitoly a některé termíny, (zejména rodinné a nájemní právo) a termíny se mi zdají být místy přímo rozporuplné. Třeba – společná domácnost, společné nájemní právo, právo bydlení……


10. Návrh zahrnuje celou řadu oblastí, které byly dříve předmětem samostatných zákonů (např. zákon o rodině, zákon o pojistné smlouvě), navrhovaná materie je
b) dostatečná po drobných úpravách


KOMENTÁŘ:
Domnívám se shodně s dalšími, že by zde mělo být začleněno i pracovní právo.

C/ OBSAHOVÁ
11. Navržené znění Části první (Obecná ustanovení) je
d) nevyhovující

KOMENTÁŘ:

Viz komentář především k bodu 2


12. Navržené znění Části druhé (Rodinné právo) je

c) dostatečné po výrazných úpravách

KOMENTÁŘ:
Zde se rozvášním…… rodinné právo v pojetí ůnového" Občanskéhozákoníku vychází z konceptu 19. století, zcela ignoruje současné trendy i poznatky vědy a ve své podstatě a svém souhrnu tak, jak je předkládáno, OSLABUJE tradiční manželství, které se i tak oslabuje. Manželství je mladou generací vnímáno jako právně svazující institut, který život KOMPLIKUJE, místo toho, aby jej usnadňoval. Zde několik eklektických úvah:
1) podporuji notářskou komoru v její snaze nabývání do výlučného vlastnictví toho kterého manžela.
2) Úprava svěření dětí do péče po rozvodu. Úprava posiluje kontradiktorní postavení rodičů, kdy rodiče v podstatě jsou nuceni spolu zápolit. Pravidelně „vyhrává“ matka. Právní úprava naprosto nereflektuje nové poznatky z psychologie a psychoanalýzy, že otec je ústřední postava dítěte se zásadní rolí pro socializaci dítěte. Je v podstatě úplně jedno, jaký otec je (téměř včetně psychopata) a současná právní praxe, která zhodnocuje, který z rodičů je „lepší“ je úplně scestná. (Další info na příklad v Revue psychoanalytická psychoterapie č. 2/2007, kompletně věnovaná otcovství – získat možno na www.cspap.cz – Česká psychoanalytická psychoterapeutická společnost). Je na čase adoptovat plně švédský model, kdy po rozvodu se dítě automaticky svěřuje do společné péče a teprve na návrh rodiče, který musí prokázat, že to nefunguje a to nikoliv z jeho viny, soud rozhodne o výhradní péči. Jsem přesvědčena o mimořádně kladném dopadu této úpravy na celou oblast rodinného práva i rodinných vztahů. S touto generální výtkou naprostého nesouhlasu navrhované úpravy rodinného práva (mimochodem, je signifikantní, že z připomínkových míst se nad koncepcí této části právní úpravy nezamýšlel NIKDO - o děti zjevně nikomu nejde) podotýkám tyto marginálie:
a) § 781 – střídavá péče jen se souhlasem obou rodičů. Zájem dítěte jde do kytek…. Takže tímto střídavá péče přestává existovat. Nazývejte, paní docentko Zuklínová, věci pravým jménem.
b) § 781 odst. 3) – zároveň s rozhodnutím o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů se má automaticky posoudit, zda nejsou důvody pro omezení výkonu práv druhého rodiče. Takže paní docentka Zuklínová se definitivně rozhodla, že pošle všechny české otce čekat do fronty do Štrasburku. Už dnes jako rozvodová advokátka mohu popsat klasický postup rozvádějící se ženy takto:
aa)vybílí konto, eventuelně byt
bb) podá návrh na předběžné opatření, pokud možno se zákazem styku pro otce
cc) obviní otce ze svého fyzického napadání, zabezpečí si alibi a zjistí správný postup nejlépe v Bílém kruhu bezpečí
dd) silnější povahy obviní otce ze svého znásilnění
ee) nejsilnější povahy obviní otce ze znásilnění a sexuálního zneužívání dětí a trvají na uvalení vazby, což se občas i podaří
+ akce doprovodné, jako informování o výše uvedeném zaměstnavatele otce etc. etc., etc….

Právní úprava navržená v novém OZ přímo tyto trendy podporuje, je zcela zastaralá, manipulativní a neodpovídající posledním lékařským, psychologickým, psychiatrickým, ba i právním poznatkům.

c) § 780 – o výkonu rodičovských práv se rozhoduje před rozvodem manželství. Toto přinesla novela zákona o rodině v roce 1998. Zhodnotil někdo její dopad?? Podle mého názoru byl nulový s tím rozdílem, že vzrostl počet formálních manželství, protože rozvodu nebylo možno dosáhnout.
d) § 764 – změna úpravy poměrů k dítěti přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže rodič, kterému je dítě svěřeno do výlučné péče záměrně brání ve styku s druhým rodičem. Záměrnost nikdy neprokážete, matky jsou mistryně v „objektivních příčinách“. Toto ustanovení je opět krokem zpět, zhoršuje situaci otců i oproti dnešnímu stavu a v interpretaci soudů – vsadím poslední boty – nikdy nebude nikdo shledán „záměrně bránícím“….

Dále zde mám zásadní námitky ve věci určování otcovství. Paní doc. Zuklínová se zřejmě rozhodla zcela a navždy ignorovat skutečnost, že jsme v 21. století a test DNA je relativně velmi jednoduchou a levnou záležitostí. Celá úprava je neuvěřitelně komplikovaná a se svojí 300 denní „ochrannou lhůtou“ naprosto nepřizpůsobená moderní době. Podle mého názoru je na manželství nutno začít pohlížet jako na pravda institucionalizovaný, leč v podstatě volný a neustálým každodenním souhlasem obnovovaný vztah. Z manželství nemůže automaticky vyplývat otcovství! Vzpomínám si na báječné přednášky prof. E. Vlčka, blahé paměti, když nám v rámci „Dějin SaP soc. zemí“ vykládal právně změny v rámci NEPu (Novoj ekonnomičeskoj politiky) v sovětském Rusku v 2. polovině 20. let. Tehdy tam v občanovi zavedli pojem „sdíleného otcovství“, kdy „spoluotcem“ byl každý, kdo v rozhodné době s matkou souložil a ona jej takto označila. Důvodem bylo, že se spoluotcové museli poskládat na alimenty. Zde to zavání něčím velmi podobným, a to zejména v souvislosti se lhůtami, kdy kdo může se začít zajímat a rozporovat svoje biologické otcovství. Jediná právní úprava, která obstojí je, že může začít kdykoliv kdokoliv bez jakýchkoliv lhůt rozporovat svoje otcovství – nemůže pouze tehdy, když jednou již byl na základě DNA testů soudem jako otec určen. Je zcela (bohužel) neznámá našim „péčkovým“ soudům myšlenka, že biologické otcovství (mateřství, sourozenectví etc.) má NENAHRADITELNOU hodnotu a není možné je vymazat ani v případě, kdy biologický vztah není doplněn vztahem sociálním. Kdo se zajímá o toto víc, doporučuji studium hesla „rodinné konstelace“.

Pro celou oblast rodinného práva PROSÍM zlikvidujte novotvar „nesvéprávné dítě“, který je zde zaváděn místo „nezletilý“!!! Je to absolutní matení pojmů nejen laické, ale i odborné veřejnosti. Ostatně, vždyť i nezletilé dítě je na své určité úrovni svéprávné!!

Úpravu o osvojení jsem nebyla schopna přečíst, protože mne úprava ostatních oblastí rodinného práva tak rozčílila, že se mi tmělo před očima.


13. Navržené znění Části třetí (Absolutní majetková práva) je....

KOMENTÁŘ:
Ve věci hodnocení vlastnických práv se plně ztotožňuji s hodnocením prof. JUDr. Jana Dvořáka, který to napsal úžasně….


15. Zavedení obligatorního civilního sňatku je opodstatnělé?
b) NE


KOMENTÁŘ:
A proč jste se, vážení, za každou cenu rozhodli šlapat někomu po kuřích okách?? Není to náhodou zcela jedno? Řada dalších hodnotitelů dospívá k podobnému názoru a já přidávám toto: pokud by mělo dojít k sekularizaci sňatku, nelze přehlédnout, že vztažením pravomoci deklarovat uzavření sňatku státem dochází k mocenskému posunu z církve (která už žádnou moc nemá) právě na stát. O pravomoc rozhodovat o uzavírání sňatků se hádala světská a církevní moc zhruba 1000 let až do doby, kdy v cca 14. století definitivně zaniklo uzavírání sňatku jako občanskoprávního – soukromoprávního, smluvního – aktu. (Kdo se o tom chce poučit jinak než v pro moji generaci obligatorním Vaněčkovi, doporučuji mimořádnou monografii historičky umění PhDr. Jarmily Vackové „van Eyck“, kde k titulnímu vyobrazení knihy „Snoubenci Arnolfiniovi“ podává ucelený úžasný obraz proměny rodinného práva, uzavírání sňatků a dopadů nutnosti „posvětit“ sňatek veřejnou mocí na celou společnost. Číst to je skutečně zážitek.
Pokud má být vedena debata na téma JAK se má sňatek uzavírat, pak je na místě otevřít debatu o možnosti uzavřít sňatek pouhým prohlášením snoubenců na matrice BEZ příslušného obřadu, který dnešní moderní mládeži velmi často nevyhovuje. Dnes pro převážnou část mládeže není uzavření sňatku sociální záležitostí, ale rozhodnutím nastávajících manželů v oblasti jejich vztahu a jejich výsostně soukromé sféry. TUTO skutečnost by měla právní úprava uzavírání manželství reflektovat! A pokud si chtějí snoubenci svátost manželskou přislíbit dle své víry, je to jen a jejich problém, do kterého stát nemá co kecat. (Což říkám jako aktivní členka starokatolické církve a věřící.)

16. Pro převod vlastnického práva k nemovitým věcem upřednostňuji
a) Variantu A

KOMENTÁŘ:
Varianta „B“ (tedy to, že k převodu vlastnického práva dochází uzavřením kupní smlouvy, nikoliv vložením do katastru nemovitostí), je diskutována pod tlakem realitních kanceláří, bank a jiných velkých subjektů, kteří nutně chtějí vytěžit ze současného stavebního boomu. Jako konjunkturální ji odmítám. Ochrana musí být vždy směřována ke slabším, v tomto případě k jednotlivcům, kteří prodej nemovitostí nemají jako svoji živnost, ale jedná se u nich o událost, za život ojedinělou či opakující se pouze několikrát.
V komentářích bylo zmíněno, že Katastr nejsou pozemkové knihy – inu, dle mého názoru by měly být….
Nikdo z komentátorů se též dle mého názoru dostatečně nevypořádal s jedním aspektem, a to obecně známou posedlostí lidu českého po razítcích a oficiálních dokumentech. Na co není bumažka, toho nět. Výpis z listu vlastnictví nemovitosti mimořádně přispívá k právní jistotě občanů a poté, co byly učiněny radikální kroky směrem k digitalizaci katastrů etc., bych považovala odklon od intabulačního principu jednoznačným krokem zpět.


17. Návrh předpokládá odstranění současné duplicity závazkové práva tím, že bude obsaženo jen v občanském zákoníku, obchodní zákon závazky upravovat nebude. Souhlasíte s touto konstrukcí?

a) ANO

KOMENTÁŘ:
Hurá…….



18. Úprava nájmu bytu je z pohledu vztahu nájemník a pronajímatel

c) neopodstatněle zvýhodňuje nájemníka

KOMENTÁŘ:
Ale uznávám, že jsem v tomto bodě zaujatá. V zásadě si ale myslím, že nájemní vztah je věcí trhu a ten by srovnal nájem a další instituty s tím související velmi rychle ( ve Východním Německu trvalo úplné narovnání trhu s byty po deregulaci celé 4 roky…) Problémy s bydlením je nutno řešit systémem sociální sítě, nikoliv právní úpravou, která ve své podstatě dělá jak z nájemníků tak z pronajímatelů idioty – viz má výchozí poznámka o nerozlišitelnosti dispositivní a kogentní normy…


19. Navrhovaná úprava dědického práva je

b) dostatečná po drobných úpravách

KOMENTÁŘ:
Oproti tomu, co to je dnes….. zcela souhlasím s komentářem Notářské komory.
Možná jsem trochu blboučká, ale nerozumím úplně vydědění. Podle dnes platné právní úpravy totiž nelze vydědit manžela a rodiče. Já vím, dle navrhované úpravy je hovořeno pouze o vydědění nepominutelného dědice, tedy dítěte…. Což znamená, že v ostatním by měla být textační volnost, nicméně si nejsem jistá, zda toto vyplývá dostatečně explicitně.
Dovoluji si též upozornit na standardní judikaturu Nejvyššího soudu, dle kterého není možno vydědit potomka ( z důvodů uvedených v zákoně, totiž že potomek neprojevoval zájem etc.) pakliže sám zůstavitel neprojevoval zájem o dítě, o rodinný život a toto nebyla pro něj hodnota… Takže, ergo kladívko, i když vydědil, tak pokud se ON nechtěl stýkat, tak je vydědění neplatné. Nějak mi z navrhované úpravy nevyplynulo, že by se s tímto nějak úprava vypořádala. Nechci být pes a zajisté je možno najít spoustu případů, kdy by bohaté vdovy byly obluzeny prostopášnými honci dědictví ( a naopak, pochopitelně) na úkor dětiček, leč v zásadě dávám na zváženou, zda testační svobodu ještě nerozšířit a za nepominutelně dědice neprohlásit pouze děti nezletilé…..


D/ Organizace legislativního procesu

20. Považujete návrh za způsobilý k rozeslání do připomínkového řízení?

c) NE (návrh je třeba přepracovat)


KOMENTÁŘ (dopisovaný v září 2009 ) návrh je potřeba nikoliv přepracovat, ale VYPRACOVAT, a to někým úplně jiným, někým, kdo neprošel komunistickým vzděláním, kdo naopak je plně napojen na současné právní trendy a alespoň sleduje nejnovější výdobytky právní vědy. Dnes tady takoví jedinci jsou. Soustřeďují se zejména kolem blogu "jiné právo" a www.lebolog.cz... Pravda, nemají tolik titulů a tak dlouhé prsty na ministerstvu. Mají však to, co v tomto návrhu postrádám: VIZI.
















V Praze dne 29. 12. 2007 zpracoval: JUDr. Klára Veselá Samková, advokátka