Aféra „Climategate“: dobrý konec pro vědu, falešná obvinění vyvrácena
V minulých týdnech byly zveřejněny hned tři výsledky nezávislých komisí k prošetření klimatických skandálů, které přes půl roku plní stránky světových médií a blogosféry. Svou čest a poctivost obhájilo klimatické pracoviště University of East Anglia stejně jako Michael Mann, autor „hokejkovému grafu“, který znázorňuje křivku růstu průměrné teploty.
V minulých týdnech byly zveřejněny hned tři výsledky nezávislých komisí k prošetření klimatických skandálů, které přes půl roku plní stránky světových médií a blogosféry. Dlouho očekávaná zpráva vysokého úředníka britské vlády Sira Muira Russella zkoumala takzvanou „climategate“ – aféru kolem ukradených emailů z klimatického pracoviště University of East Anglia (CRU). Russellova komise v obsáhlém reportu (cca 160 stran) předně soudí, že o důkladnosti a poctivosti práce klimatologů z CRU není pochyb. Za druhé konstatuje, že žádný email nijak nezpochybňuje závěry Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Nicméně, z výstupů šetření je dobré zmínit dvě doporučení, která mají podobným obviněním předcházet: klimatologové musejí zveřejňovat co nejvíce informací z podkladových analýz, aby bylo možné dohledat, o jaká data se jejich výsledky opírají. Dále je potřeba zlepšit současnou praxi vyřizování žádostí o poskytnutí informací – najít způsob, jak efektivně zveřejňovat, co veřejné být může, a přitom vědce nezahltit vypořádáváním (zhusta záměrně obstrukčních) dotazů, nebude snadné, ale bylo by hrubou chybou klimatologů, pokud by se kvůli tomu vytratili z veřejné diskuse o změnách klimatu.
Jiným aspektem téže aféry se zabývala i Pennsylvánská státní univerzita, kde pracuje jeden z hlavních hrdinů „climategate“, klimatolog Michael Mann. Verdikt pětičlenné vědecké komise se týkal posledního ze čtyř obvinění, a podobně jako v předchozích případech Manna očistil – ve svém výzkumu nebo jiných odborných aktivitách se nikdy nedopustil ničeho, co by nebylo v souladu s běžnou akademickou praxí. Na adresu iniciátorů skandálu M. Mann poznamenal: „Svým jednáním jen kalili vody a mátli veřejnost. Podařilo se jim jediné: oddálit potřebná opatření na dobu, kdy budou mnohem dražší.“ Připomeňme, že tvrdému útoku na svou vědeckou čest čelil Mann už v minulosti kvůli proslulému „hokejkovému grafu“ (znázorňuje křivku průměrné teploty na Severní polokouli se strmým růstem ve 20. století) – a ani zde se obvinění neprokázala.
Do třetice se klimatologové dočkali omluvy od britského týdeníku Sunday Times za zveřejnění nepravdivých informací, které zpochybňovaly závěry IPCC týkající se dopadů klimatických změn na tropické pralesy. Kritický článek byl přejat dalšími světovými médii jako kauza „Amazongate“. Jeho autoři si na zveřejněný text stěžovali u „Britské komise pro stížnosti na tisk” - a ta nyní potvrdila, že oproti nařčení z článku byla studie podložena recenzovanou vědeckou literaturou. Sunday Times se mimo jiné omluvily také za desinterpretaci rozhovoru s autorem kritizované části studie a i za to, že mu byla zaslána ke schválení verze, která se velmi lišila od publikovaného článku.
V minulých týdnech byly zveřejněny hned tři výsledky nezávislých komisí k prošetření klimatických skandálů, které přes půl roku plní stránky světových médií a blogosféry. Dlouho očekávaná zpráva vysokého úředníka britské vlády Sira Muira Russella zkoumala takzvanou „climategate“ – aféru kolem ukradených emailů z klimatického pracoviště University of East Anglia (CRU). Russellova komise v obsáhlém reportu (cca 160 stran) předně soudí, že o důkladnosti a poctivosti práce klimatologů z CRU není pochyb. Za druhé konstatuje, že žádný email nijak nezpochybňuje závěry Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC). Nicméně, z výstupů šetření je dobré zmínit dvě doporučení, která mají podobným obviněním předcházet: klimatologové musejí zveřejňovat co nejvíce informací z podkladových analýz, aby bylo možné dohledat, o jaká data se jejich výsledky opírají. Dále je potřeba zlepšit současnou praxi vyřizování žádostí o poskytnutí informací – najít způsob, jak efektivně zveřejňovat, co veřejné být může, a přitom vědce nezahltit vypořádáváním (zhusta záměrně obstrukčních) dotazů, nebude snadné, ale bylo by hrubou chybou klimatologů, pokud by se kvůli tomu vytratili z veřejné diskuse o změnách klimatu.
Jiným aspektem téže aféry se zabývala i Pennsylvánská státní univerzita, kde pracuje jeden z hlavních hrdinů „climategate“, klimatolog Michael Mann. Verdikt pětičlenné vědecké komise se týkal posledního ze čtyř obvinění, a podobně jako v předchozích případech Manna očistil – ve svém výzkumu nebo jiných odborných aktivitách se nikdy nedopustil ničeho, co by nebylo v souladu s běžnou akademickou praxí. Na adresu iniciátorů skandálu M. Mann poznamenal: „Svým jednáním jen kalili vody a mátli veřejnost. Podařilo se jim jediné: oddálit potřebná opatření na dobu, kdy budou mnohem dražší.“ Připomeňme, že tvrdému útoku na svou vědeckou čest čelil Mann už v minulosti kvůli proslulému „hokejkovému grafu“ (znázorňuje křivku průměrné teploty na Severní polokouli se strmým růstem ve 20. století) – a ani zde se obvinění neprokázala.
Do třetice se klimatologové dočkali omluvy od britského týdeníku Sunday Times za zveřejnění nepravdivých informací, které zpochybňovaly závěry IPCC týkající se dopadů klimatických změn na tropické pralesy. Kritický článek byl přejat dalšími světovými médii jako kauza „Amazongate“. Jeho autoři si na zveřejněný text stěžovali u „Britské komise pro stížnosti na tisk” - a ta nyní potvrdila, že oproti nařčení z článku byla studie podložena recenzovanou vědeckou literaturou. Sunday Times se mimo jiné omluvily také za desinterpretaci rozhovoru s autorem kritizované části studie a i za to, že mu byla zaslána ke schválení verze, která se velmi lišila od publikovaného článku.