Nedávno byly v časopise Nature zveřejněny výsledky experimentu CLOUD. Ten měl dokázat Svensmarkovu teorii o vlivu kosmických paprsků na oblačnost a tím i na klima Země.

Podle Svensmarkovy teorie vznikají v atmosféře vlivem kosmického záření kondenzační jádra. Ta prý mohou následně ovlivnit vznik oblačnosti (kondenzaci vodní páry) a tím i klima. Kosmické záření je ale ovlivňováno sluneční aktivitou. Při větší sluneční aktivitě je kosmické záření více stíněno, do atmosféry ho dopadá méně, kondenzačních jader v atmosféře vzniká tedy také méně, je tedy i méně oblačnosti a to má za následek vyšší teploty. Tolik stručně Svensmarkova teorie.

Nemám ještě k dispozici celý text z Nature, využiji proto odkazy, na které odkazují sami klimaskeptici. Zejména tento článek v NatureNews.

Experiment CLOUD (Cosmic Leaving OUtdoor Droplets) probíhal ve švýcarském středisku CERN a měl za cíl dokázat Svensmarkovu teorii laboratorně, když kosmické záření bylo nahrazeno tokem nabitých částic z urychlovače a atmosférické podmínky byly simulovány ve speciální komoře. V ní byl ultračistý vzduch, obohacený o chemikálie, o kterých se předpokládalo, že mohou při bombardování kosmickým zářením vytvářet kondenzační jádra (vodní pára, ozon, amoniak a oxid siřičitý). Schema experimentu je znázorněno zde, více informací o experimentu CLOUD je na jeho webových stránkách.

Podle posledních publikovaných informací experiment potvrdil vznik drobných částeček aerosolu. V principu nic nového, o této možnosti jsme se ve škole učili už někdy začátkem 80.let minulého století. Ale čeští klimaskeptici začali jásat. Prý byla Svensmarkova hypotéza potvrzena (např. zde), někteří to dokonce berou jako konec diskusí o příčinách globálního oteplování.

Když čtu takové věci, někdy se divím, kde klimaskeptici berou tu drzost nazývat se skeptiky. Vidět v tomhle důkaz vlivu kosmického záření na klima, to si totiž vyžaduje naopak naprostou absenci skeptického myšlení. Ostatně i sami autoři experimentu o jeho výsledcích tvrdí: "At the moment, it actually says nothing about a possible cosmic-ray effect on clouds and climate, but it's a very important first step". Ano. První krok. Kdyby totiž čeští klimaskeptici něco věděli o fyzice oblaků a srážek, pak by jim bylo jasné, že ty nanometrové částečky aerosolu, jejichž vznik byl experimentem potvrzen, jsou příliš malé na to, aby vůbec mohly fungovat jako účinná kondenzační jádra. Jak by ale mohlo kosmické záření přispět k jejich růstu na požadovanou velikost, aby skutečně mohly působit jako kondenzační jádra, to experiment (zatím) neprokázal…

A co je ještě méně jasné, je vliv těchto částic na vznik oblačnosti. I ve velice čistém vzduchu je totiž tolik zcela přirozených kondenzačních jader, že bez problémů stačí ke zkondenzování veškeré vody, která je v tom vzduchu obsažena. Patří mezi ně částečky prachu, pyly, ale třeba i krystalky solí. Běžný vzduch je prostě kondenzačními jádry silně přesycen. Co se stane, pokud to přesycení ještě mírně zvýšíme? Nic moc. Při 100% relativní vlhkosti vzduchu bude ke kondenzaci docházet, ať budou ve vzduchu „Svensmarkova“ kondenzační jádra nebo ne. A při vlhkosti menší než 100% ke kondenzaci nedojde, i kdyby tam bylo kondenzačních jader neskutečné množství. Zda dojde ke kondenzaci vodní páry a ke vzniku oblačnosti nebo ne, o tom prostě v reálné atmosféře nerozhoduje přítomnost nebo nepřítomnost „Svensmarkových“ kondenzačních jader, ale tak obyčejná věc, jako je relativní vlhkost vzduchu…

Co tedy zatím prokázal experiment CLOUD? Že působením kosmického záření může dojít v atmosféře (již tak přesycené kondenzačními jádry) k jejímu ještě většímu přesycení kondenzačními jádry. Navíc k přesycení kondenzačními jádry velice neúčinnými (příliš malými) na to, aby mohly nějak ovlivnit vznik a tvorbu oblačnosti.

Nic více, nic méně…