V poslední době jsem se několikrát setkal s tím, že lidé z různých oborů se rádoby zasvěceně vyjadřují ke klimatu a klimatologii. Vypadají při tom velmi důvěryhodně, ale ve skutečnosti tvrdí často nesmysly. Bohužel, nevyhýbá se to ani lidem akademicky vzdělaným, s tituly před jménem i za ním.

Nedávno mě zaujaly dva případy:

1. doc. Petr Pokorný, Centrum pro teoretická studia, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. biolog, paleoekolog:

• Současná klimatická změna v perspektivě posledních staletí... (přednáška, Pátečníci 25.10.2019) https://www.youtube.com/watch?v=Hd67EMWFKek
1:51:30 O klimatických modelech:„Jsou to modely, které modelují lineárně, jinak to neumějí, systém jako by byl lineární, ale on vůbec lineární není, on se chová nelineárně“.
To je tvrzení, které kandiduje na pomyslný titul „Klimatologický blábol roku“. V klimatických modelech totiž, stejně jako v reálné atmosféře, není lineární skoro nic. Z matematického hlediska je klimatický model vlastně soustavou parciálních diferenciálních rovnic, která navíc nemá analytické řešení a musí se řešit metodami numerické matematiky v diskrétní síti gridových bodů. Tak strašně „lineární“ ty modely jsou… Pro zajímavost se můžete podívat na algoritmický popis jednoho ze starších klimatických modelů. Pokud někdo čeká lineární model, bude velmi zklamán… Opravdu netuším, co vedlo doc.Pokorného k tvrzení o linearitě modelů

• Enviro meetup Vědci vs. vědci. (diskuse, Paralelní Polis, 10.10.2019)
Po 1:04:30 o vodní páře v modelech: „Některé modely zahrnují vodní páru, ale jen její průměrnou koncentraci za určitých podmínek, které jsou tam natvrdo nastavené. Případně jsou popsané nějakým jiným dílčím modelem na základě hypotetických stavů, nikoli na základě reálných dat. My nemáme data o koncentraci vodní páry v čase…“
Tady se zase musím odvolat na výše uvedený algoritmický popis klimatického modelu. Konkrétně na kapitoly „Large-scale precipitation“, „Convection“, ale i „Surface Processes Scheme“ (kvůli výparu) . Části, týkající se vodní páry jsou ale i v dalších kapitolách. Nic, co se týká vody a vodní páry v atmosféře, není „natvrdo nastavené“ snad kromě základních termodynamických konstant vody, což je v pořádku. Obsah vodní páry ve vzduchu (konkrétně v každém gridovém bodě modelu) totiž není do modelu zadáván, je počítán s ohledem na místní dynamické a termodynamické poměry, ať už jde o transport vodní páry (advekce, turbulence apod.) nebo procesy kondenzace a výparu. Tvrdit, že „Některé modely zahrnují vodní páru, ale jen její průměrnou koncentraci za určitých podmínek, které jsou tam natvrdo nastavené“ je tedy naprostý nesmysl. Kdyby totiž model držel tu natvrdo nastavenou „průměrnou koncentraci“ vodní páry, nikdy by nemohl simulovat ani srážky, ani výpar. A že „…nemáme data o koncentraci vodní páry v čase…“? Omyl. Máme. Obsah vodní páry ve vzduchu se měří nejen při zemi na meteorologických stanicích, ale i ve vyšších hladinách pomocí radiosondážních měření („meteorologické balony“), existují ale i pozemní nebo družicová měření nejen celkového obsahu vodní páry v atmosféře, ale i jejího vertikálního zvrstvení. Pěkné čtení o satelitních měřeních je třeba zde.


2. profesor František Hrdlička, ČVUT, Fakulta strojní, Ústav energetiky, člen vládní uhelné komise

Rozhovor na https://energyhub.eu/article/detail/314524?fbclid=IwAR121aZyTdi_1Cwe7IbKlkpGXtN-bT64fk8fYRGj3ILn8N0X93VrvoeXcS8
Z rozhovoru:
-----
Vy si nemyslíte, že spalování uhlí škodí životnímu prostředí a že přispívá ke skleníkovému efektu a oteplování planety?
Životnímu prostředí škodí spalování uhlí v malých domácích topeništích kotlů 1. a 2. třídy. Škodí domácí spalování plastů a i teplo, vznikající při provozu věrných elektráren.
Ty ale na rozdíl od uhelných elektráren nevypouštějí do ovzduší oxid uhličitý.
A vy víte, že právě CO2 škodí nejvíc? V přízemní vrstvě je dominantní skleníkový plyn vodní pára. Tisíce bazénů v chatách a u rodinných domů jsou jejími novými emitenty…
…
...Ale víte, kde se měří ten obsah CO2?
Asi v atmosféře, předpokládám.
V přízemní vrstvě atmosféry. Ve vysoké atmosféře jeho obsah nikdo neměří. Jak by se to měřilo? Z balónů?
-----
Tak tady je hned několik nesmyslů. Takže postupně:
• Teplo, vznikající při provozu větrných elektráren je samozřejmě zcela zanedbatelné proti jiným energetickým tokům v atmosféře. Od strojaře se specializací na energetiku tahle neznalost ale překvapuje.
• Tisíce bazénů… - totéž. Naprosto marginální zdroj vodní páry.
• Měření CO2 ve vyšších vrstvách atmosféry – Vertikální profily CO2 se samozřejmě měří. Ze země pomocí přístrojů na principu FTIR (Fourier Transform Infrared spektroskopie), měří se to ale i z družic. Zajímavá je ale otázka (nebo snad argument?) "Jak by se to měřilo?" To je typická otázka člověka, který o problému nic neví, ale soudí podle svých chabých znalostí, podle logiky, že když něčemu nerozumím nebo o něčem nevím, tak to neexistuje.… Takže pan profesor si o tom může přečíst třeba zde. Ale těch zdrojů je daleko víc…

Neupírám oběma pánům velké znalosti a zkušenost v jejich oboru. Nikdo ale není odborníkem ve všem. Člověk by měl mít v sobě nějakého „policajta“, který mu řekne, že tady už se pouští na tenký led a do věcí, ve kterých se málo vyzná (nebo vůbec nevyzná). Co mě ale dost překvapuje je, když lidé, kteří mají akademické vzdělání a pracují ve vědě, takového „policajta“ v sobě nemají.

Bohužel pro ně to pak dost často končí slušným trapasem.