O čem by měl být můj blog? On by to měl být spíše „dvojblog“. Dvě různá témata, která spolu vůbec nesouvisejí, ale asi nějakým řízením osudu se nakonec potkala v mém životě. Pro začátek to vezmu stručně.

Prvním tématem je klima, klimatologie a IPCC. Nedávno jsem byl jmenován „styčným důstojníkem“ (říká se tomu Focal Point) České republiky v Mezivládním panelu pro změny klimatu (IPCC). O co méně se o činnosti této organizace u nás ví, o to více zkreslených a někdy i nepravdivých informací o ní mezi lidmi koluje. V poslední době je (nejen u nás) znatelná snaha o ideologizaci a politizaci nejen výstupů IPCC, ale výsledků klimatologického výzkumu obecně. Výsledky jsou často překrucovány a dezinterpretovány, aby podpořily ten či onen politický směr, tu nebo onu ideologii. To mi osobně dost vadí. Nejsem ani politik, ani ideolog a nechci, aby klimatologie sloužila komukoli jako zbraň v politickém boji.

Jsem přesvědčen, že IPCC i celá klimatologie musí důsledně setrvávat pouze na odborných pozicích, bez ohledu na to, jak a zda se to nějakým politikům bude či nebude líbit. Jedině tak má celá ta práce smysl. Aby práce klimatologů v IPCC i mimo něj byla přesně taková, jak je psáno v zásadách práce IPCC: „policy-neutral“, ale nikoli „policy-prescriptive“. V současné době začíná příprava další, už páté zprávy IPCC, která by měla být vydána někdy v roce 2014. Chtěl bych tedy i prostřednictvím tohoto blogu zprostředkovat víc informací o práci IPCC, o postupu prací na 5.zprávě, a to všechno tak nějak více „zevnitř“ a „on-line“. Nebudu se ale vyhýbat ani dalším klimatologickým nebo s klimatem souvisejícím tématům.

Druhým mým tématem jsou asistenční psi. Prakticky každý ví, kdo je to vodicí pes, ale o asistenčních psech dost lidí zatím neslyšelo. Takže – podobně jako vodicí pes nahrazuje svému člověku chybějící smyslové schopnosti (zrak), asistenční psi nahrazují chybějící schopnosti motorické a jdou cvičeni pro tělesně postižené, většinou pro vozíčkáře. Je to poměrně nová věc, asistenční psi se u nás systematicky cvičí jen asi 8 let. A jak jsem se k nim dostal? Měl jsem příležitost být u toho prakticky od začátku, protože moje přítelkyně, která je vozíčkářka, už více než 7 let využívá pomoci asistenčních psů. V současné době máme doma dva asisťáky. Starší z nich, smetanový labrador Ben, patří k prvním asistenčním psům, kteří byli v ČR vycvičeni. Pro mou přítelkyni pracoval od začátku roku 2002 do jara 2008, kdy ve věku 10 let odešel do zaslouženého důchodu. Odvedl opravdu vynikající práci.

Na jeho místo nastoupil mladý černý labrador Lord. Na rozdíl od Bena, který byl vždycky kliďas, Lord je něco úplně jiného. Doslova akční pes. Ben tráví svůj zasloužený důchod v klidu a pohodě, mohu si ho brát i do práce, takže tak nějak stárneme spolu. Pracovat už musí mlaďas. Život asistenčních psů a hlavně život s asistenčním psem přináší řadu krásných zážitků, ale také situace problematické a nepříjemné. O těch pěkných i o těch méně příjemných věcech bude také můj blog.