Mezinárodní den boje proti drogám a nezákonnému obchodování s nimi (každoročně se koná 26. června) vznikl již v roce 1987 na základě schválení a vyhlášení Valným shromážděním OSN. Přestože od jeho vyhlášení uplynula velmi dlouhá doba, během které byla přijata celá řada opatření proti negativním dopadům drog, stále se nacházíme v situaci rozšířeného nezákonného obchodování a četných závislostí, které mají nejen osobní, ale také celospolečenské dopady. Přes všechny snahy přibližně 3 - 4 % světové populace nadále pravidelně konzumují nelegální drogy, přičemž dochází ke zvyšování počtu zemí, které se potýkají s narůstajícími problémy spojenými s jejich užíváním.

V České republice je počet uživatelů drog víceméně stabilní, přičemž dochází spíše k mírnému zhoršování stavu. Nejčastěji bývají používány konopné látky, dále pak extáze, halucinogenní houby, pervitin, kokain a LSD. Střední hodnota odhadovaného počtu problémových uživatelů drog dosahuje přibližně 45 tisíc osob. Podle dostupných ukazatelů vzrostl počet uživatelů opiátů a poklesl počet uživatelů pervitinu. Více než 2/3 pacientů v ambulantních psychiatrických zdravotnických zařízeních představují mladí lidé mezi 20 a 39 lety, lékaři se však setkávají i s desítkami případů ročně v případě osob mladších 15 let. Z dosavadních studií vyplývá postupný pokles zkušeností mládeže s nelegálními drogami a zároveň jisté zvyšování subjektivně vnímaných rizik spojených s jejich užíváním. Přesto se stále pohybujeme v relativně vysokých číslech, např. zkušenost s užíváním konopných látek uvedlo celkem 42,3 % dotázaných mladistvých (vůbec nejvíce v rámci evropských srovnání).
Problematika užívání návykových látek je rozšířena již v rámci vyšších ročníků základních škol (marihuana, nikotin, alkohol) a v rámci středních škol, přičemž nejvíce postihuje odborné školy a učiliště. Ukazuje se, že zcela zásadní je v této oblasti prevence u dětí, která by měla zahrnovat i spolupráci škol s příslušnými praktickými lékaři. V dnešní uspěchané době si rodiče z časových důvodů často ani nemusí všimnout, že jejich potomek začal užívat návykové látky. Proškolení a erudovaní pedagogičtí pracovníci a lékaři by tak mohli hrát ústřední roli při včasné diagnostice a zahájení léčby. Čerpám i ze zkušeností rozvedených rodičů, kteří mají dítě svěřeno do střídavé péče a kterým přišla pomoc ze strany ředitele školy včas. V daném případě se ale dalo hovořit spíše o náhodě. Nejde však v žádném případě o hon na nepohodlné školáky. Jde spíše o vytvoření prostoru pro zlepšení podmínek pro rychlejší a účinnější diagnostiku závislosti (např. formou použití orientačních testů ve školách pedagogickými pracovníky) a další stanovení postupu pomoci dítěti. To ovšem za dodržení důstojných podmínek pro školáky.
Osobně jsem připravena vést odpovídající jednání mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem školství tak, aby došlo k odpovídajícímu pravidelnému proškolování pedagogických pracovníků s cílem zmenšit represi a zvýšit včasnou diagnostiku užívání návykových látek. Zároveň jsem připravena iniciovat a podílet se na vytvoření doporučených postupů pro lékaře. Všechna tato opatření patří mezi zásadní kroky, které by měly přinést změnu oproti současnému stavu a přivodit tolik potřebný pozitivní trend spočívající v dlouhodobém snižování počtu závislých.