V dnešních dnech si připomínáme 600. výročí tragického upálení Mistra Jana Husa. Samotná Husova osobnost se nepopiratelně řadí mezi nejdůležitější postavy české historie, i proto o jeho životě i učení bylo již napsáno mnoho, vynechám tedy historické a popisné informace a pokusím se nastínit, v čem je pro mne aktuální Husův odkaz pro dnešní dobu.

Hus nebyl prvním, kdo se v dějinách odvolal k Ježíši Kristu jako nejvyšší autoritě. Před ním to udělalo mnoho lidí. Všichni ovšem podmíněně, dokud se nesejde koncil nebo dokud nebude zvolen nový papež. Právě v absolutním odvolání, tedy ve svobodě svědomí, je Husova přelomovost a Husův odkaz.

Ačkoli se sám Hus neodvolával na svobodu svědomí, nýbrž na autoritu Bible, tak právě svoboda svědomí je myslím jeho odkazem pro současného sekularizovaného člověka. Doba se změnila a svět řeší zcela jiné otázky a problémy. Dnes už památka Jana Husa není jen o hledání pravdy v Bibli, je také o konkrétním lidském osudu a o tom, jaké si z něho vezmeme ponaučení.

Husovo úsilí se nesoustředilo jen na reformu církve, chtěl obnovit celou společnost. Jeho snahy se staly důležitou výzvou nejen pozdější reformaci (Martinu Lutherovi a ostatním reformátorům), ale také dalším oblastem myšlení. Nejvýznamněji dnes u nás připomínáme zřejmě humanitu Tomáše Garriguea Masaryka, ten dokonce způsobil diplomatický skandál známý jako Marmaggiho aféra, když nechal během oslav památky Jana Husa vyvěsit nad Pražským hradem husitský prapor.

U Husa vnímám jako podstatné právě jeho povolání učitele a kazatele. Husova pravda má i charakter sociální. Hus nebyl uzavřený sám se svým dílem, on byl bytostně angažovaný. Kázal a učil, a byl tím se svými posluchači v neustálém dialogu. Jak víme z kostnických dopisů, do poslední chvíle se zajímal o osudy svých bližních.

Zaměření na sociální otázky, otázky praktického života, to je celkově charakteristické pro české myšlení od Husa přes Petra Chelčického, Jana Amose Komenského až k Tomáši Garrigueu Masarykovi a nakonec i Václavu Havlovi. Koneckonců právě sociální myšlenky a demokratické snahy vedly ke vzniku české sociální demokracie.

Doufám, že tento charakter bude u nás stále přítomný. A nejen to. Vše, co s myšlenkami výše zmíněných osobností souvisí. Hus nemůže být vykládán jako sociální reformátor, jak byl chápán před sametovou revolucí. Nicméně nelze zapomínat i na tento akcent jeho díla, velmi kritizoval sociální zlo (například bezprávné vybírání dávek).

Přístup, jakým Hus přistupoval k církvi, se jeví jako značně tvrdošíjný. Odpovídá do značné míry středověkému myšlení. Někdo zde může vidět ideologičnost. Hus byl ovšem připraven svůj postoj přehodnotit, pokud by byl přesvědčen racionálními argumenty. Právě v tom je vidět opak ideologičnosti a výzva pro nás, abychom si stáli za svými názory a postoji a nenechali se ovlivňovat marketingovými snahami. Ty nás ovlivňují nejen při nakupování a v posledních letech čím dál tím více i v politice, daleko častěji dnes začínají ovlivňovat náš životní styl.

Osobně mě Husova osobnost inspiruje, abych si stála za tím, co dělám, v okamžiku, kdy jsem přesvědčena, že je to opravdu ku prospěchu společnosti. Abych nenabízela populární jednoduchá řešení a v politice se neřídila průzkumy veřejného mínění, ale snažila se obhájit i nepopulární nutné kroky. Dnes je pro nás nebezpečná možnost rozhádanosti a nesvornosti pro malichernosti. Namísto nevyrovnaných sporů a vyvolávání osobní zášti bychom se měli spíše semknout. A hledat to, co by mělo být naším společným cílem. S tím ovšem souvisí i ochota přijmout odpovědnost a uznat svou chybu - to v české společnosti bohužel stále chybí.