Když už má člověk rozum, měl by ho používat. To říkal jeden z mých učitelů a v politice si tuto poučku stále častěji připomínám. A hned ze začátku tohoto příspěvku na svém blogu chci varovat: Bude tendenční, bude velmi subjektivní. Takový koneckonců blog být má.

Ve Sněmovně se nyní projednává tzv. „protikuřácký“ zákon. Na ministerstvu jsme jej napsali z několika důvodů. Za prvé je nade vší pochybnost dokázáno, že kouření opravdu škodí zdraví, že opravdu zabíjí. Z osobní zkušenosti pak každý ví, jak otravný (a to doslova) je cigaretový/doutníkový/dýmkový kouř, pokud vás někdo nutí inhalovat ho v bezprostřední blízkosti. A konečně – ministerstvo zdravotnictví se má mimo jiné starat o to, aby lidé nebyli vystavováni rizikům, která ohrožují jejich zdraví a život. O tom tedy tento zákon je.

O čem tento zákon není? O svobodě. Nebo spíše o střetu svobod. Svobody podnikatele a svobody zákazníka. Svobody kuřáka a svobody nekuřáka. Žádnou z nich neomezuje. Podnikatel dál podniká, zákazník dál kupuje. Kuřák si dál ničí zdraví a nekuřák si jej dál nechtěně ničit nemusí. Tak jako v Itálii, Irsku a dalších zemích, kde bychom před dvaceti lety nenašli téměř žádné míst, kde by nebyl popelník a kde by se nekouřilo.

A ještě k tomu rozumu. Z parlamentní debaty se – jak to tak už někdy bývá - stala (smutná) fraška. Argumenty vršící se bez ladu a skladu, emoce, ať už hrané či skutečné, elektronickocigaretové „podkuřování“ poslance Kalouska ministrovi zdravotnictví. Vzácné chvíle logických úsudků a odkazování na pravidla parlamentní diskuse. Nic proti tomu. Poslanec dle Ústavy vykonává svůj mandát osobně, dle svého nejlepšího vědomí. Ale také v zájmu této země a jejích občanů. Je-li zájmem této země, aby bylo více rakovin plic a dutiny ústní, více postižených novorozenců, větší náklady na zdravotní péči, pak je to v pořádku. Pokud se však vrátíme k první větě tohoto článku, možná zjistíme, že to tak úplně v pořádku není.