Pan Ladislav Špaček mne požádal abych zrušil jeho blog na stránkách Aktuálně.cz. Moc mne to mrzí, ale popravdě řečeno nedivím se mu. Ne každý má žaludek na to, aby snášel hrubé výpady některých diskutujících, nařčení ze zákeřnosti či nepodložená podezření z toho a onoho.

Je vcelku zbytečné vyzývat tu diskutující ke slušnosti, respektu k odlišnému názoru a toleranci. Ti, pro něž tato slova mají nějaký obsah, mé výzvy nepotřebují. Ostatní, kteří mají nutkavý pocit (zpravidla skryti za nic neříkající přezdívkou), že to těm druhým musí pěkně od plic vytmavit, je stejně budou ignorovat.

V době, kdy projekt blogů vznikal, jsme stanovili určitá pravidla. Jak pro blogery čtěte ZDE, tak pro diskutující čtěte ZDE. Jejich souhrn není nic, co bychom si tak říkajíc vycucali z prstu. Prostudoval jsem celou řadu podobných kodexů u nás i na zahraničních webových stránkách. Zvažoval, co je nezbytně nutné zformulovat, mnohé naopak považoval za zbytečně omezující.

Překvapilo mne, jak moc jsou si ale tyto kodexy podobné. Všechny směřují k jedinému cíli: pokud možno nesvazovat diskusi přílišnými restrikcemi, nicméně stanovit určitá minimální pravidla, aby bylo vůbec možné debatu vést.

Ta pravidla jsou prakticky tři: zákaz hrubých a vulgárních útoků, porušování zákonů a tzv. spamování. Nevděčnou úlohou administrátora pak je, aby pokud možno citlivě rozlišoval, kdy bylo některé z pravidel porušeno, a příspěvek tudíž smazal popř. znemožnil „pachateli“ přístup do diskuse. A kdy text - byť namnoze nevybíravý, podjatý či nevěcný – v diskusi ponechá. A to především proto, že debatu nechápe jako řetěz zákazů, ale prostor pro co nejširší a co nejméně omezovanou výměnu názorů.

V tom, co jsem dosud napsal se tak trochu snažím vysvětlit panu Špačkovi, Vám a nakonec i sobě, proč do diskusí jako administrátor vstupuji způsobem, jakým do ní vstupuji. Ani méně, ale ani více. A budu to tak dělat i nadále.

Panu Špačkovi bych chtěl poděkovat za to, že se s námi chtěl o své názory dělit. Není ale veřejně činná osoba, která by se potřebovala prezentovat ve svém vlastním co nejširšímu publiku. Není za působení na tomto veřejném blogu ani placen jako já. Nemá důvod nechat se urážet.

Děkuji, pane Špačku a nezlobte se, že jsem Vás do toho „zatáhl.“