Pozvánka na dubnové Interpelace. Téma: Věda hledá budoucnost

Co si představíte, když se řekne současná česká věda? Jaké má u nás postavení? Odpovídá jejímu významu a výsledkům? Jak se k ní chová stát, jakou má koncepci její podpory? Je v ní málo, či hodně peněz? A jakou roli v tom všem hrají samotní vědci?

O tom si bude nadcházející čtvrtek povídat Tomáše Sedláček se svými hosty, profesory Václavem Hořejším a Zdeňkem Strakošem, a šéfredaktorem rozhlasového Meteoru Markem Janáčem. A vy můžete být u toho.

Aktuálně.cz a Nová scéna ND si vás opět dovolují pozvat na pravidelné divadelní Interpelace, diskusní setkání nad zajímavými tématy a se zajímavými lidmi.

Téma dubnového setkání – Věda hledá budoucnost - volně navazuje na první letošní Interpelace s podtitulem Česko hledá budoucnost (záznam najdete ZDE) a druhé Kultura hledá budoucnost.

Sejdeme se tradičně ve foyer Nové scény ND a to ve čtvrtek 25. dubna v 17 hodin.

Počet míst k sezení je omezen na necelou stovku míst. Tomu, kdo si chce sednout, doporučujeme předchozí rezervaci. „Rezervační“ vstupenku si můžete zdarma vyzvednout v pokladně Nové scény ND. K mání jsou ode dneška, tedy od pondělí 22. 4.

Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (25. dubna od 17 hodin).

Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem. Zprostředkujeme jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen texty, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.

Všem hostům jsem položil čtyři stejné otázky týkající se tématu. První zaslal své odpovědi profesor Václav Hořejší, kterého většině zdejších čtenářů není třeba nijak zvlášť představovat, protože tu má svůj blog.

Takže jen několik základních informací:

Profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy a v současnosti ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky.

Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. V roce 1977 tam obhájil kandidátskou práci.

V letech 1985-86 a 1988 pracoval na Harvardově universitě. Od roku 1977 působí v Ústavu molekulární genetiky AV ČR v oboru molekulární imunologie.

V tuzemsku je nejcitovanějším českým vědcem v oboru molekulární biologie


Jak vnímáte postavení vědy v české společnosti? Odpovídá výsledkům, které vykazuje, či renomé, které má v zahraničí?

Velmi mě těší, že věda má v české společnosti až překvapivě vysoké renomé, jak plyne opakovaně z řady průzkumů veřejného mínění. Je tomu tak navzdory velkému rozmachu popularity různých pavědeckých a šarlatánských směrů; zdá se, že většina naší společnosti si uchovává zdravý rozum a chápe, jaký význam má věda pro naši současnost i budoucnost.

Česká věda až na naprosto ojedinělé výjimky nedosahuje úrovně světové špičky. Lze ale poctivě říci, že v ní působí hodně týmů, které jsou přinejmenším na úrovni velmi slušného průměru nejvyspělejších zemí. Většina českých vědců bez problémů spolupracuje s kvalitními zahraničními partnery jako rovný s rovným. To, že za světovou špičkou zaostáváme, má jasné důvody; kdyby tomu bylo jinak, byl by to zázrak. Důvody, pro které jsme postupně stále více zaostávali před rokem 1989, asi není třeba příliš rozvádět. V následujících devadesátých letech byla věda zoufale podfinancována; vrcholní politici se netajili tím, že podle nich společnost vědu v podstatě nepotřebuje, a o její financování by se měla postarat, pokud to uzná za vhodné, pověstná neviditelná ruka trhu. V té době česká věda v podstatě bojovala o holé přežití. Situace se začala výrazně měnit po nástupu vlády ČSSD v roce 1998; nejprve se zásadně změnila rétorika politiků, brzy na to se začalo zlepšovat financování. Ve „zlatých letech“ 2000 – 2009 státní financování vědy (resp. výzkumu a vývoje, jak zní oficiální termín) každoročně narůstalo o 10%, takže někdy kolem roku 2005 začala být situace (mzdy, vybavení, provozní prostředky) alespoň někde docela dobrá, téměř srovnatelná s chudšími západoevropskými zeměmi. Potom ovšem přišla ekonomická krize, která v kombinaci s pravicovými vládami způsobila opět problémy. To není situace, ve které bychom mohli úspěšně dohánět světovou špičku...

Má stát odpovídající koncepci podpory vědy? A pokud ne, jak by se měla změnit?

Stát evidentně nemá v této oblasti žádnou koncepci. Ale on bohužel nemá žádnou koncepci ani ve většině ostatních zásadních oblastí života společnosti. Jakousi koncepcí (bohužel zhoubnou) se stále více stává státní podpora průmyslového vývoje a inovací (resp. toho, co se za ně vydává) v soukromých firmách. To odčerpává prostředky nutné pro podporu špičkového základního výzkumu, ze kterého jedině mohou posléze vzejít skutečně cenné aplikace s velkou ekonomickou návratností. Příznačné je, že se neustále vrací snahy o zpochybnění nebo alespoň oslabení klíčové instituce naší vědy, Akademie věd. Koncepce podpory vědy by měla být jednoduchá – účinně se soustředit na podporu světově špičkového základního výzkumu. To ostatní už přijde samo, tak jako jinde ve světě. Pevně doufám, že se situace změní po volbách v příštím roce...

Existuje ovšem další problém – stav našeho průmyslu, který má z větší části charakter „montoven“ bez skutečného zájmu o aplikovatelné vědecké výsledky. Zahraniční vlastníci většiny našich podniků mají svá výzkumná a vývojová oddělení u sebe doma, což není příznivé pro spolupráci s českými výzkumníky.

Jak z Vašeho pohledu fungují tuzemské grantové agentury financované z veřejných peněz?

Několik let jsem působil v jednom z hodnotících panelů GAČR. Myslím, že tato agentura funguje v podstatě dobře, hodnocení grantových přihlášek je náročné a objektivní. Bohužel se tam vyskytují opakovaně problémy byrokratického charakteru (bezohledné vyřazování přihlášek z malicherných formálních důvodů) a technické problémy (kolabování online aplikací). Za to nese zodpovědnost vedení této instituce, které by podle mého názoru mělo být změněno (zvláště na samém vrcholu). Hlavním problémem GAČR je ovšem nedostatek peněz. Nedostane se potom i na mnoho skutečně kvalitních projektů.

Ještě kvalitněji dlouhá léta fungovala Grantová agentura AV ČR. Ta byla ovšem zrušena v rámci někdejších plánů na zrušení všech resortních agentur a posílení GAČR; ostatní resortní grantové agentury ovšem nakonec zůstaly a podle mého názoru mají výrazně nižší úroveň než GAČR nebo někdejší GA AVČR.

Samostatnou kapitolou je Technologická agentura. Podle mého názoru byl její vznik hrubou chybou, protože je to především nástroj pro velmi problematickou podporu průmyslového vývoje a inovací v soukromých firmách z veřejných prostředků. Podobně, resp. ještě hůře, fungují i programy Ministerstva průmyslu a obchodu, které často financují neuvěřitelné věci.

Proč čeští vědci nedosahují třeba na granty Evropské vyzkumné rady?

Jsem už několik let členem jednoho z „bruselských“ hodnotitelských panelů posuzujících grantové návrhy v tomto nejprestižnějším evropském programu - European Research Council (ERC). V této soutěži uspějí jen naprosto špičkoví badatelé zralého věku, kteří u nás až na naprosté výjimky nejsou. Důvody, proč tomu tak je, jsem uvedl už výše – vzhledem k podmínkám, ve kterých se naše věda nacházela v posledních desetiletích tomu nemůže být jinak. Ostatně jsem o tom podrobněji psal v článku reagujícím na úvahu kolegy Strakoše.

Trochu jiná je situace u mladé generace – tam je šance na úspěch v soutěži o juniorské granty ERC vyšší a doufám, že úspěšnost bude vzrůstat. Podmínkou i zde ovšem je, aby skončila současná situace, kdy se podpora výzkumu už několik let každoročně zhoršuje.

Samostatnou kapitolou jsou mnohostranné projekty tzv. rámcových programů EC. Ty jsou administrativně velmi náročné; podle mého názoru jsou tyto programy v podstatě pochybené – podporují nepřirozeně velké, do značné míry uměle vytvářené a tudíž formální „spolupráce“, ve kterých se např. dbá na „vyváženost“ co do zapojení různých evropských zemí. Řada českých výzkumných týmů je do takových rozsáhlých výzkumných konsorcií zapojena, ale byrokratická náročnost lidi odrazuje. Podle mého názoru by si Evropská komise měla vzít příklad z mnohem efektivnějších nadací jako Howard Hughes Medical Institute nebo Wellcome Trust, které distribuují spousty peněz na základě mnohem jednodušších aplikací a kde jediným kritériem je vědecká kvalita (podobně jako u grantů ERC). Financování takovýchto standardních grantů ERC by podle mého názoru mělo být výrazně posíleno na úkor oněch obludně komplikovaných dvacetičlenných konsorcií; pak by se určitě dostalo i na více českých badatelů, kteří jsou třeba jen těsně pod tou hranicí naprosté evropské špičky.