Antidiskriminační zákon je prý nemorální a nutí zaměstnavatele přijímat lidi, které nechtějí. Vlastně ani není potřeba, protože žádná diskriminace není. A jedním z největších problémů je jeho zneužívání – každý nezaměstnaný Rom totiž teď podá žalobu (citace z diskuze k mému blogu).

Toho množství žalob bych se opravdu nebála. Žádná z neziskových organizací, které se touto problematikou zabývá, jen tak někomu podat žalobu na diskriminaci nedoporučí. Je poměrně náročná na důkazní materiál, čas i finance. Kdo důkazy nemá, těžko uspěje. A když má dostatek důkazů, které ukazují, že je diskriminován, kde je problém? Nebo jsou řeči o tom, že žijeme ve společnosti, kde se cení vzdělání a dovednosti, jen pouhou lží, když je může přebýt vaše barva kůže nebo věk. A strach není třeba mít ani z právníků, kteří budou chtít na diskriminačních žalobách vydělávat. Výše odškodnění (pokud jsou nějaká přiznávána) jsou totiž opravdu zanedbatelná.

I když se to zdá absurdní a diskutující tomu nevěří, zaměstnavatelé a lidé, kteří mají na starosti personální záležitosti, se bohužel neřídí jen kvalitou životopisu a odvedené práce. Často jsou ovlivněni věkem, pohlavím, etnickou příslušností nebo zdravotním stavem. Je jedno kolik škol máte, nebo co umíte, vaše pohlaví a věk Vám můžou být na překážku. Bohužel je také faktem, že diskriminace se týká většiny pracující či potencionálně pracující populace: velmi často se setkávají s problémy ženy kolem třiceti, protože se přeci stanou matkami a rapidně tak poklesne jejich schopnost pracovat, nebo muži přes čtyřicítku – ano jsou mezi nimi i bílí muži. Nejsou přeci dostatečně dynamičtí, nemají moc nápadů a ta práce jim celkově nějak nejde.

Je to v pořádku a mají zaměstnavatelé skutečně právo si vybírat jen podle svých rozmarů a preferencí, které nesouvisí s kvalitou práce a předpoklady k ní? Myslím, že ne. Ale přeci jen hypoteticky uvažujme, ať si klidně rozhodují, jak chtějí bez ohledu na nějaké zákony a logiku. Co se pak ale stane s těmi, kteří jsou systematicky znevýhodňováni ve společnosti? Co s těmi Romy, ženami, hendikepovanými, příliš starými či příliš mladými, kteří se nehodí na práci? Vyloučíme je ze společnosti, zavřeme je někam, vyhodíme na ulici, nebo bude snad připraven nějaký speciální sociální program na podporu těchto skupin, které nebudou mít kde bydlet, nebudou mít za co jíst a vychovávat své děti?

V souvislosti s tématem antidiskriminace je často zdůrazňováno zneužívání sociálních dávek a parazitování na sociálním systému. Není však spíše přání otcem myšlenky? Nevytváří systém odpůrců antidiskriminace vlastní sociálně neschopné a závislé, armády neustále odmítaných, které se ne zcela vlastní vinou (pokud tedy barvu kůže, pohlaví nebo věk považujeme za vrozené charakteristiky) dostávají do začarovaného kruhu odmítání a sociální závislosti?