Co se skrývá za sliby Okamurova Úsvitu? Jsou míněny vážně? A co by jejich naplnění způsobilo?

Server ihned.cz po mně chtěl komentář k programu Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. Komentáře programů často bývají trochu nudná záležitost, nicméně v tomto případě to rozhodně neplatí. Zmíněný dokument obsahuje velmi zvláštní směsici bodů, a to zejména v oblasti změny politického systému. Za pozornost stojí hlavně body, které odráží už sám název této formace a program je označuje za klíčové:

• „zavedení přímé volby poslanců, starostů a hejtmanů“,
• „prosazení zákona o referendu“ a
• „odvolatelnost všech přímo volených politiků prostřednictvím referenda“.

Je ovšem pochybné, nakolik jsou myšleny vážně. Například přímá volba poslanců se dá nejlépe uskutečnit tak, že zavedeme většinový volební systém s jednomandátovými obvody. Místo dnešních čtrnácti obvodů by jich tedy bylo dvě stě. Nedá se příliš čekat, že by formace, která je svou podstatou one man show, opravdu našla tolik výrazných tváří.

Referendové přímosti chybí v programu přímá konkretizace. Vzhledem k proklamované klíčovosti těchto bodů je to hodně zvláštní. Čtenář se nedočte, kdo by měl mít možnost vyvolat celostátní referendum. Parlament? Občané na základě petice? Prezident? A za jakých podmínek by se mělo konat? Podobně je nejasné, co má být splněno pro vyvolání hlasování o odvolání politika. Stačí návrh jednoho občana nebo deseti tisíc?

Podobně torzovitě působí další klíčový záměr Úsvitu – nahradit parlamentní systém prezidentským. Podle tvrzení programu je cílem: „důsledné oddělení moci zákonodárné od moci výkonné. Vláda bude jmenována přímo voleným a občany odvolatelným prezidentem bez nutnosti vyslovení důvěry Poslaneckou Sněmovnou“. (Velké „S“ ve slově sněmovna není mou chybou ale jazykovým prohřeškem dotyčného programu - platí pro soubor, který byl na webové stránce Úsvitu 14. října).

Odstraněním nutnosti důvěry vlády ve sněmovně skutečně přestane fungovat parlamentní systém. Připusťme, že stávající systém je špatný. V tom případě ale musíme stávající ústavu zásadně přepsat, protože s parlamentarismem počítá nejenom tady ale i na řadě jiných míst. Nic takového ale program Úsvitu neobsahuje. Nenajdeme tam ani tak podstatnou záležitost, jakou je nové nastavení pravomocí prezidenta. Pokud by se program Úsvitu naplnil, vytvoříme ideální podmínky pro politický chaos.

Když to shrnu: Úsvit zjevně předpokládá, že o jeho cílech nebudou voliči přemýšlet. Navíc program této formace dost připomíná Čapkovu pohádku o kočičce a pejskovi, kteří pekli dort. Namátkou vybírám tři zvláště povedené programové ingredience:

• „české suroviny patří českému národu a není možné s nimi plýtvat“ - příkladný apel na nacionalismus,
• „valorizujeme důchody všem stejnou částkou nikoli procentem“ - ukázkový apel na strunu sociálního populismu,
• „ombudsman by měl v budoucnu šetřit a případně napravovat veškerá rozhodnutí státních orgánů, s výjimkou trestních“ - apel na představu moudrého vladaře, který vše vidí a téměř o všem může rozhodnout.

Záměr programu Úsvitu je stejný jako u kočičky a pejska: aby chutnalo. Efekt by byl také stejný jako v této pohádce: bolavé břicho.