Provokatér, klaun, poloblázen. To jsou některá z označení, které si za svou politickou kariéru vysloužil Igor Matovič. Proč má Matovič takovou pověst a proč se jeho formace Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO) stala překvapivým favoritem slovenských parlamentních voleb?

Performer s detektorem lži

Klíčů k pochopení úspěchu Matoviče je více. Tím bezpochyby nejviditelnějším je jeho nezaměnitelný exhibicionistický styl, který nebere ohled na žádné konvence. Pro ilustraci několik příkladů.

Při své poslanecké premiéře v roce 2010, tehdy ještě nikoliv za své OĽaNO, Matovič zveřejnil informaci, že mu byl nabídnut velký úplatek za to, když jako poslanec vládní strany nepodpoří při hlasování o důvěře vládu. V rozpoutané mediální bouři to ovšem následně označil za vtip jednoho kamaráda.

Jindy zase odstavil v centru Bratislavy auto na přechodu pro chodce, což zákon zakazuje. Chtěl tím propagovat svůj cíl zrušení přestupkové imunity poslanců.

Doslova evergreenem Matovičových performancí se staly útoky na jiné politiky spojené hlavně s protikorupčními apely. Bezesporu jeho největším terčem po celé poslední desetiletí byl Robert Fico, předseda největší vládní strany Směr a donedávna i slovenský premiér. Fico tak například dostal od Matoviče finanční „nabídku“ postupně zvyšovanou až na několik milionů eur, pokud půjde na detektor lži a nechá se testovat na korupci.

Fico Matovičovu jánošíkovskému tažení proti mocným občas sám pomohl svou nešikovností. Před minulými parlamentními volbami se pokusil využít policejního vyšetřování lídra OĽaNO, kvůli údajným daňovým únikům, k otevřenému zpochybnění jeho hodnověrnosti. Matovič ovšem dokázal policejní vyšetřování úspěšně komunikovat jako snahu o šikanování opozičního politika a celá věc skončila premiérovou mediální blamáží.

Matovičovi performerské schopnosti jdou v ruku v ruce s velkým citem pro náladu veřejnosti. Předvolební vzestup podpory jeho strany nastartoval vydařený happening před vilou v Cannes. Vilu vlastní bývalý ministr financí za Směr, u kterého se objevilo podezření o účasti na velkých podvodech. Video s Matovičem „zabavujícím“ vilu umístěním cedule „majetek Slovenské republiky“ se okamžitě stalo hitem sociálních sítí.

V dnešní evropské politice není Matovič happenigovým stylem unikátní. Podobným způsobem před časem zviditelnili své stranické projekty Beppe Grillo v Itálii (Hnutí pěti hvězd) nebo v sousedním Polsku Janusz Palikot (Hnutí Palikota).

Efektu takové politické akce pomáhá, že Slovensko má, na rozdíl od Česka, jediný volební obvod pro parlamentní volby. Populární politik proto může snadněji zajistit svému politickému projektu slušný volební výsledek.

Specifika Matovičova zázemí

Politickou kariéru lídra OĽaNO ovšem nenastartovalo šikovné využívání sociálních sítí ale jiný komunikační kanál. Šlo o bezplatné inzertní noviny, které vydávala jeho firma, a jež jsou přímo distribuovány do statisíců domácností. Matovičovi krátké úderné články v těchto novinách tak měly zajištěno velké publikum.

Firmu Matovič při vstupu do politiky formálně převedl na manželku (stejně jako svůj další nemalý majetek), aniž se ovšem na popsaném využívání bezplatných novin něco změnilo. Doplnily to velké slevy pro OĽaNO na firmou poskytované reklamní služby.

Symbióza rodinné firmy a OĽaNO tím ovšem nekončila. Až do roku 2018 strana sídlila ve stejné budově, jako firemní centrála. Firma také byl vlastníkem několika internetových domén například igormatovic.sk či olano.sk, které straně pronajímala. Sám Matovič pak vlastnil ochrannou známku registrovanou u Úřadu pro průmyslové vlastnictví obsahující název strany.

Pozoruhodně to připomíná příběh Andreje Babiše, ANO, holdingu Agrofert, respektive jeho mediální divize Mafra. Teprve nedávno se pod tlakem veřejné kritiky vazba mezi OĽaNO a firmou přerušila.

Popsaná podobnost s Babišovým ANO není jedinou zajímavou analogií směrem do Česka. Za zmínku stojí také určitá blízkost s dnes už pozapomenutým projektem Tomia Okamury: Úsvit přímé demokracie. Úsvit měl pouhých 9 členů, téměř žádné stranické orgány, ovšem pravomocemi supersilného předsedu. Matovič přistoupil k organizačnímu budování své strany ještě o něco minimalističtěji a OĽaNO si „vystačilo“ se čtyřmi členy, kdy vedle předsedy trojici ostatních představovali jeho blízcí spolupracovníci.

Mediální kritika uzavřenosti OĽaNO a neprůhlednosti jejich vnitřních procesů přiměla časem Matoviče ke kuriózním mimikrám v podobě předstíraného otevření strany novým členům. Měl se tím posílit image OĽaNO jako širokého lidové hnutí. Žádný z představitelů OĽaNO ale nebyl ochotný uvést, kdo noví členové jsou. Za pár měsíců Matovič raději oznámil, že se prý s nimi dohodl (!) na odchodu ze strany. Konec strany se čtyřmi členy přinesla až nedávná novela zákona o politických stranách, která je nutí mít přece jen větší počty členů.

Změní se nevyzpytatelný solitér?

Paradoxně specifická vnitřní organizace OĽaNO není v rozporu s uvěřitelným idealismem Igora Matoviče. Slovenský Jánošík 21. století vždycky zdůrazňoval, že jeho formace chce dát šanci „obyčejným mužům a ženám“. Kandidátku do parlamentních voleb tak tradičně tvoří pestrá názorová směs lidí. Mnohdy jde o konzervativně-katolické a environmentální aktivisty, což je v Česku obtížně představitelné spojení.

Tento přístup odráží autentickou averzi otce zakladatele k politickým stranám, ale skrývá v sobě velký problém. Nesourodý poslanecký klub OĽaNO se zatím vždy mezi volbami rozpadl. Z pohledu jakéhokoliv budoucího vládního partnera Matovičovy formace je to značné riziko.

Ještě větším rizikem je sám velký performer. V minulosti Matovič nebral ohled na nic a na nikoho. Ukázková je situace těsně před prvními parlamentními volbami, kterých se OĽaNO zúčastnilo. Z jeho kandidátky tehdy odešli politici dvou malých konzervativních stran, s nimiž se Matovič původně dohodl na spolupráci. Mohl za to Matovič svým požadavkem, aby společně s ním podstoupili vyšetření na detektoru lži, zda se nedopustili korupce.

Matovič za deset let svého politického angažmá nepochybně prodělal určitou proměnu. Avšak slova jako serióznost či vládní odpovědnost v souvislosti s ním působí dost nepatřičně. Příznačně sociologické průzkumy před volbami ukazovaly, že si ho ani značná část voličů jeho vlastní strany neuměla představit jako premiéra. Bude zajímavé, co z toho vyplyne pro budoucnost.

/Text vyšel těsně před slovenskými volbami na konci února na serveru Ihned.cz./