Archiv článků: duben 2007

29. 04.

Alexandře Vondro, to nemůžete myslet vážně

Lubomír Zaorálek Přečteno 33505 krát

"...moje představa prezidenta je, že bude stát v době nejistoty a krize pevně, neuhne. Jsem přesvědčen, že Klaus je pro tu funkci lépe vybaven než Dienstbier...Dienstbier je na můj vkus příliš vlevo. Klaus to dělá dobře a nevidím důvod to měnit. Prezident by neměl být třtina ve větru. Klaus je v názorech konzistentní, i když to zrovna není trendy."

Tohle řekl Alexandr Vondra v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny. Způsob, jakým oba muže vůči sobě postavil, je vůči Jiřímu Dienstbierovi téměř urážlivý.

Alexandr Vondra ví přece stejně dobře jako já, že Dienstbierova životní dráha je názorově tak pevná a konzistentní, že bychom mnoho podobných v této zemi nenašli. Kdo zná jeho knížku "Snění o Evropě", ví, že, tohle je jeho krédo, ke kterému se celý život hlásil - perspektiva sjednocené demokratické Evropy. Nikdo to neříkal v této zemi tak jasně jako on a nikdy ani sebeméně neuhnul. V roce 1980 stál jako čelný představitel opozice pro své názory před soudem a ve své řeči tam tehdy řekl, co si myslí, nahlas přede všemi. Dostal tři roky natvrdo a ty si celé odseděl.

Nejsem znalec Dienstbierova života, ale něco mohu připomenout. V roce 1988 vzniklo Hnutí za občanskou svobodu a Jiří Dienstbier byl jedním z hlavních tvůrců linie vyjádřené v manifestu "Demokracii pro všechny". V tomto textu je požadováno rozpuštění Varšavské smlouvy, zrušení vedoucí úlohy KSČ a sjednocení Evropy. Alexandr Vondra byl tenkrát jedním z dvanácti garantů tohoto manifestu. Jeho jméno bylo jedno z těch, na které se posílaly podpisy. Vondra i Dienstbier se tenkrát hlásili k orientaci na politickou integraci Evropy s odkazem na Tomáše Masaryka.

Dnes se Vondrovi zdá Dienstbier příliš vlevo, ale Dienstbier říká pořád to samé. Je to naopak spíš Vondra, komu chybí konzistence. Zatímco Dienstbier nikdy neuhnul, Vondra se posunul pěkně doprava.

Klausovu minulost soudit nehodlám. Jen říkám, že vím s jistotou, že Dienstbier se v žádném větru neohnul. A v tomhle s ním Klaus srovnání nesnese.

Klaus nám dodnes nedokázal říci, jak hlasoval v referendu ke vstupu do Evropské unie. Když Vondra říká, že nás Klaus víc sjednocuje než Dienstbier, je to lež. Ve věci EU Klaus lavíruje. Konzistentní je pouze v tom,že o politicky integrovanou Evropu vůbec nestojí, stejně jako nestojí o společnou měnu a evropské občanství. Současnou podobu Unie by nejraději nahradil daleko volnějším společenstvím, kterému říká Organizace evropských států. Není nic příjemného mít za člena spolku Václava Klause, který se viditelně raduje z každého klopýtnutí a volá: "Říkal jsem vám to!"

Stejně tak nesdílím Vondrovu jistotu, že Klaus je ten, kdo bude vždy stát pevně. Spíš pozoruji, že ve většině veřejných kauz pilně odezírá ze rtů veřejnému mínění. Klaus je spíš obratný než zásadový politik. Ale jsem si jist, že tohle ví Vondra také. Na faktech tolik nezáleží. Zahajujeme další etapu "léčby Klausem".

25. 04.

Bludné kruhy generála Oberinga

Lubomír Zaorálek Přečteno 53997 krát

Šéf Agentury pro protiraketovou obranu USA generál Obering si při své návštěvě české Poslanecké sněmovny chválil naše poslance za cestu na Marshallovy ostrovy. Řekl, že to byla velmi úspěšná cesta. Zřejmě předpokládá, že kdo jednou uviděl ona báječná vojenská zařízení, uvěří na ně. A pro ty, kdo tam nebyli, přijel podat svědectví sám. V jeho podání to vypadalo tak, že protiraketovou obranu musíme postavit kvůli Íránu. „Írán je hrozba“, opakoval nesčetněkrát. V průběhu let může vyvinout i mezikontinentální řízené střely. Svá tvrzení dokládal barevnými prezentacemi, na kterých létaly rakety i antirakety. Prostě generálové předvádějí své válečné hry. Do téhle už se vrazilo 91 miliard dolarů. Tady ve střední Evropě se má investovat dalších 16 miliard, radarová základna v Česku má stát 3,5 miliardy dolarů.
Náš náčelník generálního štábu Vladimír Picek říká: „Z vojenského hlediska nevidím důvod proti radaru“. Náš generál nevidí důvod nehrát tuhle hru.
Bůh nás chraň od čistě vojenských hledisek. Americký generál dostal od jednoho novináře otázku, jak se má Írán chovat, když američtí vojáci jsou v sousedním Iráku a v Afghánistánu, brázdí Perský záliv a na severu mají člena NATO Turecko. Oberingova odpověď stojí za citaci: „Tak to není moje práce.“
Rozumím panu generálovi. Jeho business je pouze protiraketová obrana. Má-li volit mezi silou a diplomacií, volí sílu. Během své prezentace řekl, že systém protiraketové obrany, který se USA snaží budovat, by měl odstrašit protivníky od dalšího vývoje řízených balistických střel. Pokud budeme mít jasnou převahu, tak možná od jejich vývoje upustí.
Tady může být hlavní omyl. Už teď se zdá, že to funguje přesně naopak. Strategie preventivních válek podle doktríny Spojených států působí naopak jako stimul k opatření si zbraní hromadného ničení. Právě tyto zbraně jsou to poslední, co chrání před preventivním úderem. V únorových Financial Times Anna Fifieldová popisuje, že celý proces vývoje jaderných zbraní v Severní Koreji byl už vlastně skomírající a byla to právě politika „osy zla“ George W.Bushe, která mu vdechla život. Rostoucí tlak na severokorejský režim a neústupnost americké vlády vedla k nové mobilizaci všech sil a prostředků. Kdo má dnes problém s USA a nechce dopadnout jako Irák, napodobí Severní Koreu. Írán nedělá nic jiného.
Všechny ty simulace, které znázorňují, jak Írán svými raketami útočí na hlavní města Evropy, jsou fantasmagorií, která zakrývá ohromnou převahu, kterou dnes mají státy Severoatlantické aliance vůči kterémukoliv podobnému režimu. Omylem to ulétlo nedávno prezidentu Chirakovi, který se pak za to musel omluvit: „Pokud by na nás Teherán vystřelil nějakou raketu, tak to zjistíme do několika minut a do půl hodiny je Teherán srovnán se zemí.“ Podstatné je, že jakýkoliv podobný pokus o útok se rovná okamžité sebevraždě, protože žádná z těchto zemí nemá a určitě nebude mít sílu ani prostředky na žádný druhý úder. Pokud tedy dnes haraší jadernými zbraněmi nebo se pokouší vydírat mezinárodní společenství, je to způsob, jak si dnes zajišťují vlastní bezpečnost.
Ocitáme se v jakémsi bludném kruhu vzájemného zastrašování. Generálové se svými simulacemi nás z něj nevyvedou.

23. 04.

Václav Klaus nám věší bulíky na nos

Lubomír Zaorálek Přečteno 52556 krát

„Vidím změnu velkou a výraznou v jednáních EU o Euroústavě“ volá český prezident. „Názory, které já o Evropě prezentuji, se staly docela hlavním proudem.“ (viz. rozhovor v sobotním MF DNES) Co se to velkého stalo?
No především si paní Merkelová posadila našeho prezidenta do první lavice při jednání v Římě – pěkně při ruce, jako zlobivé dítě, které chce mít pod kontrolou. Následuje séparé jednání v zámečku u Berlína – prostě zvláštní péče. A výsledek je tady. Našemu prezidentovi náhle vše připadá jiné a vlastně takové, jak si to přál.
Ohromnou změnou je podle Václava Klause stanovisko holandského premiéra: „Občanům Nizozemska není možné znovu předložit starou ústavní smlouvu.“ Ponechejme mu tuhle radost. Tohle přece slyšíme z Francie i Holandska celé dva roky.
A v čem je ta další revoluce? Všechno se prý změní, říká Klaus. Má vzniknout nová dohoda, která nemá obsahovat žádnou kvaziústavní symboliku. Nic moc přesnějšího se pak už od něj v celém rozhovoru nedozvíme. Je to jako vždy. Podstata věci je mu ukradená. Jde jen o to pořád znovu opakovat, jaké je to všechno jeho úžasné vítězství. Pokud by tomu nějaká fakta odporovala, pak tím hůř pro ně.
Řekněme si, co se ve skutečnosti v EU dnes děje ve věci Euroústavy. Především je tu snaha najít co nejrozumnější kompromis mezi dvaceti dvěma členy EU, kteří jsou příznivci ústavní smlouvy na jedné straně a mezi těmi několika, kteří mají vůči stávajícímu textu výhrady. V této chvíli se snažíme najít společné řešení pro všech dvacet sedm zemí. Nikdo nemá být hozen přes palubu. Proto se musí hledat ústupky. Ústupky, které Klaus označuje jako velké, byly ve skutečnosti ty nejsnadnější. Ať už se to týká samotného pojmu ústava v názvu nebo otázky evropské hymny, vlajky apod. To je ve skutečnosti to nejmenší. Nejdůležitější shoda je dnes v EU v tom, že je třeba zachovat do textu připravované smlouvy všechno opravdu podstatné.
Co to je, to podstatné? To je např. a zejména nový způsob hlasování v EU tzv. dvojí většinou. Stejně zásadní změnou je nové pojetí funkce předsedy Evropské rady, dále pak výrazně silnější pozice reprezentanta Evropské unie v zahraniční politice. Významným krokem bude prosazení většinového rozhodování v oblasti justice a vnitra stejně jako prosazení evropského referenda a role národních parlamentů.
Mezi členskými státy EU je již dnes v podstatě dohoda na základu, který nesmí ve smluvním dokumentu chybět. Nejde tedy primárně o to, kdo koho porazí. Jde o něco daleko vážnějšího. Jde o větší efektivitu a výkonnost Evropské unie v situaci, kdy se zvýšil počet jejích členů a valí se na nás stále větší výzvy z vnějšího světa. Musíme reagovat – ať už se to týká ekonomiky, bezpečnosti nebo klimatických změn. Obsah je přitom důležitější než forma.
Formální věci lze obětovat, aby mohli někteří vítězně jásat, jak předvádí právě Václav Klaus. A jak je už v ráži, tak ještě volá do boje proti arogantní ambicióznosti některých evropských politiků, připomene, že od společné evropské měny může vést také cesta zpátky k původním měnám národním. „Naivisté narazili!“, volá Klaus a tančí svůj vítězný tanec. „Evropa nebude žádný superstát“, triumfuje.Ale o superstátu mluvil jen on sám a nikdo jiný nic takového nechtěl.
EU se skládá ze států, z nichž žádný netouží se rozpustit mezi těmi druhými. Pokud se evropské státy rozhodly vytvářet společné politiky nebo instituce, tak je to pouze proto, že si musíme nějak umět poradit se stále více vyvstávající a zjevnou jednotou našeho osudu v současném světě, na který chceme mít také nějaký vliv a ve kterém nebude jednoduché si podržet, na čem nám záleží – nějaké hodnoty a kus životního způsobu.
O tomhle ovšem nejen Václav Klaus, ale také Jan Zahradil či Alexandr Vondra, neví nic. Jejich cíl vytyčuje usnesení kongresu ODS: „Žádnou národní kompetenci nedovolíme přesunout do Bruselu. I kdyby nám ta kompetence byla na nic, tak si ji necháme. Takový furiantský je ten náš „realizmus“a vítězně táhne světem.


13. 04.

Američané, neponižujte Česko

Lubomír Zaorálek Přečteno 10870 krát

Česká delegace poslanců na Marshallovy ostrovy bude o jednoho zástupce Parlamentu menší. Alexandru Černému za KSČM americká strana neudělila vízum.
Aby bylo jasné – pokládám obecně vízovou povinnost České republiky vůči USA za ponižující záležitost. Jsme spojenci v NATO, máme jednotky ve společných misích ve světě a navíc neslyšel jsem nikdy z americké strany žádné racionální argumenty pro uplatňování vízového režimu. Naši občané nejsou žádní teroristé, nepředstavují bezpečnostní ani ekonomické ohrožení pro občany USA. Naopak, cestování mezi našimi zeměmi představuje jasný přínos pro obě strany.
Parlamentní delegace, která byla ve čtvrtek schválena organizačním výborem Poslanecké sněmovny, je reakcí na pozvání z americké strany. Je výsledkem oficiální žádosti o umístění radarového systému protiraketové obrany USA v České republice. Neudělení víza poslanci Parlamentu, který přijal toto pozvání a stal se členem schválené delegace, je absurdní a ponižující, ať je z jakékoliv strany.
Americký návrh umístit zde svůj radar je návrh na jakési posílené partnerství. Něco takového nutí obě strany podívat se na svět také očima toho druhého. Jak je toho která strana schopna se pak při takových jednání právě ukazuje a vyjevuje. Podobná jednání jsou vlastně zkouškou našeho partnerství. Pokud k nim jedna strana přistupuje necitlivě a myslí si, že ten druhý musí z vděčnosti přijímat cokoliv, tak tím může dokonce to partnerství poškodit, zhoršit nebo oslabit.
Něco takového bych si rozhodně nepřál. Ale to, co se stalo, mě nutí připomenout článek, který napsal nedávno senátor polského parlamentu Radek Sikorski, který použil podobný titulek o "ponižování Polska" v souvislosti s americko-polskými jednáními o raketové záklaně. Zdá se mi, že je čas to nahlas opakovat také u nás.

09. 04.

O čem potřebuje vláda mlčet

Lubomír Zaorálek Přečteno 4070 krát

O čem není možné mluvit, o tom je třeba mlčet. Tohle kdysi napsal rakouský filozof Ludwig Wittgenstein o metafyzice. Topolánkova vláda ukazuje, že to může platit i pro politiku. Stejně jako u Wittgensteina platí, že to, o čem se mlčí, je důležitější než to, o čem se mluví.

Tahle vláda zavedla tajná usnesení tam, kde jsme si je dříve neuměli představit. Topolánkova vláda tím začala už 15. listopadu loňského roku, když utajila usnesení o smlouvě o narovnání mezi českým státem a společností Nomura. Loupežníci, kteří tady tunelovali miliardy jako o závod, zde dostali od ministra Tlustého a premiéra Topolánka generální pardon a ještě, aby na nás opravdu dobře vzpomínali, pořádnou porci šlehačky - možná až sedm miliard ze státního rozpočtu jako odškodné. Tohle určitě vláda neměla a nemá právo tajit. V této zemi platí zákon o svobodném přístupu k informacím a neexistoval žádný důvod ho obcházet.

Stejně zásadní je mlčení, které vláda zachovává ve věci radarové základny v České republice. Sice známe text žádosti, kterou se USA obrátily na Českou republiku, ale text nóty, kterou Česká vláda před pár dny odpověděla, zůstává utajený. Zároveň vládní koalice dvakrát zablokovala projednání této věci v poslanecké sněmovně. Premiér řekl, že není nic nového, co by nám mohl sdělit.

Do třetice použila vláda režim utajení nyní pro daňovou reformu. Nikdo určitě nečekal, že příslušné usnesení vlády zůstane v režimu "vyhrazeno". Vláda i v tomto případě postupovala stejně jako v případě s Nomurou i s radarovou základnou USA. Vždy uspořádala veřejnou prezentaci - takovou mediální show, kterou má zcela ve své režii a na které se mluví jen o tom, o čem se chce mluvit. Příběh, který pokaždé odvypráví, má sice svou odvrácenou stranu, ale o té se nemluví a můžeme o ní jen něco tušit.

Že se dá utajit usnesení vlády o návrhu daňové reformy, je možná pro někoho překvapení,
ale současní vládní politici zřejmě zjistili, že jim takové utajení poskytuje jasnou výhodu. Je dobré mít informační monopol a být v roli toho, kdo musí být dotazován, protože jediný zná všechna fakta.

Utajení je výhodné také proto, že ODS před volbami říkala, že daně se sníží všem a že na reformě všichni vydělají. Pokud nejsou všechny údaje venku, pak se hůře dokazuje, že se slib nedrží. Díky utajení nyní můžeme jen spekulovat o tom, kolik se bude vybírat na ekologické dani a jaký bude její dopad na občany. Nevíme, jak velké budou škrty investic do stavby dálnic, škrty v oblasti vědy a výzkumu, nevíme, jak se sníží podpora zdravotně postižených, jaký bude dopad na státní administrativu, učitele apod.

Víme jen, že vláda na svých prezentacích říká jen to dobré, ba nejlepší. Zachází se svými produkty jako se zbožím. Na všechno se dají použít marketingové triky. I špatné zboží se dá dobře zabalit a zákazníka doběhnout.

Politika ale není ani metafyzika ani běžné zboží a vládě dlouho nevydrží nemluvit o tom, co se jí zrovna nehodí do krámu.

05. 04.

Ulítáváme na radaru?

Lubomír Zaorálek Přečteno 6224 krát


V Brdech začíná být rušno. Přijíždí američtí odborníci na radar a začínáme vrtat, měřit a sondovat. Vypadá to, že se brzo bude do základů lít beton, přestože jsme si nedokázali ještě vyjasnit, proti komu má být tento protiraketový systém namířen. Jisté je pouze, že velmi spěcháme. Česká vláda v nótě, kterou odeslala na americký břeh ujišťuje, že sdílí pocit ohrožení a na nás valících se hrozeb. Jen jsme si za tu dobu, co se nóta připravovala, nestihli v parlamentu říci, přesně jakých hrozeb.
Takže už vyměřujeme, sondujeme, prozkoumáváme terén v Brdech, ale přitom se vyhýbáme veřejnému mínění, vyhýbáme se debatě, vyhýbáme se parlamentu, stejně jako se USA v této věci od začátku vyhýbají Severoatlantické alianci, jejíž jsme společným členem. V žádném parlamentním výboru jsme neslyšeli žádného opravdového českého odborníka, který by potvrdil údajná rizika a hrozby pro Českou republiku a který by se za tento projekt na našem území postavil. Není divu, že na zahraničním výboru z úst jednoho z našich vysokých představitelů zaznělo, že nejde jen o hrozby, ale že to je především velké politické rozhodnutí.
Takto politicky asi nejspíš uvažuje Rada města Plzně i Rada Plzeňského kraje, vedená panem hejtmanem Zimmermanem, tedy orgány, které jsou ovládány ODS a které vydávají prohlášení, ve kterých vítají příchod amerického radaru do Čech. Připomíná mi to Miroslava Horníčka, když před mnoha lety ve svých Hovorech tvrdil, že v této zemi jsme mimořádně pružní v chystání vítacích transparentů, podle toho, kdo silný zrovna vstupuje do země.
Na otázky, které se v této veřejné debatě kladou, se zásadně neodpovídá. Na parlamentním výboru vám nikdo neodpoví, jak má fungovat celý systém protiraketové obrany po dokončení v roce 2011, jak bude fungovat jeho 250 antiraket, 9 radarů a senzory na družicích v kosmu, jak bude celý systém řízen, jak to bude s velením, kdo bude zodpovědný za spuštění, nikdo vám neodpoví, jak budou součásti toho systému chráněny, když je evidentní, že je určen pouze a výhradně proti mezikontinentálním balistickým střelám, ale na základnu v Česku a Polsku mohou zaútočit rakety středního doletu, proti kterým dnes nemáme ochranu. Nikdo vám neodpoví, na jak dlouho zde má být základna zřizována. Klademe otázky stejné, jaké z ní i v americkém Kongresu, například 27. Března tohoto roku, kdy na schůzi Podvýboru pro strategické síly jeho předsedkyně Ellen Tauscherová se na závěr podivila nad tím, že tato administrativa současného prezidenta USA chce rozmísťovat ve střední Evropě systém strategické obrany, který nemá zvládnutou technologii, jenž nebyl dostatečně testován a zároveň kladla otázku, jak to, že tu USA postupují bez koordinace NATO a pokoušejí se tento systém prosazovat pouze na základě dvoustranných smluv s Českou republikou a Polskem.
Otázek je obrovské množství. Začínám si jen myslet, že na ně nikdy nedostaneme odpověď. Základní strategie je skutečné debatě se vyhnout, občany obejít, prostě všechny názory plebejců nechat stranou.
Ohromení by měla vyvolávat slova ministra Schwarzenberga, který si klidně dovolí v zahraničí říci, že Česká republika bude požadovat zvláštní bezpečnostní garance od USA, protože si není v NATO jistá, že se bezpečnostní garance týkají nových členů stejně jako starých. Tohle by měl pan ministr vysvětlit. Pamatuji si, že když jsme vstupovali do NATO před deseti lety, tak tehdejší představitelé ODS i další politici všichni recitovali, že hlavní přidanou hodnotou NATO je jednota a konsensus. Zdůrazňovalo se, že oproti Varšavské smlouvě v NATO není rozdíl mezi malými a velkými. Článek 5 Washingtonské smlouvy o vzájemné pomoci v případě útoku na kohokoliv platí pro všechny stejně. Dnes se od pana ministra dovídáme, že tomu tak bůhví proč není. Nevím, jak na to přišel, ale v každém případě je to projev nepochopitelné neloajality vůči Alianci a přímé zpochybnění spojeneckých závazků.
V téhle podivné debatě – nedebatě jde zdá se o víc než jen o jeden radarový systém na našem území.

02. 04.

Kdopak to mluví – za nás

Lubomír Zaorálek Přečteno 3726 krát

Hlavní pocit ze sociálně demokratického sjezdu – nejvyšší čas přestat používat slovo modernizace. Je stejně odcizující a chladné jako například slovo reforma. Taková slova vytvářejí u lidí nutně dojem, že jsme něco jako sardinky v konzervě.

Více »

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy