Archiv článků: červen 2007

24. 06.

Bude Čunek následovat katarského prince?

Lubomír Zaorálek Přečteno 5933 krát Přidat komentář

Tak nám zase Mirek Topolánek zopakoval, že Čunek skončí ve vládě pouze, pokud bude na něj podána obžaloba. Připomíná tím Vladimíra Mečiara a jeho "slúbiť možem", u nás v Česku by se mohlo dodat "až opadá listí z dubu". Vždyť všechno ukazuje na to, že případ má v péči samotný exministr Pavel Němec, který zvlášť proslul kauzou katarského prince. Němec se sice dušuje, že s Čunkem nemá nic společného, ale těžko věřit, že se se všemi aktéry setkával jen náhodou. Náhodou se potkával s paní Veseckou, náhodou se objevil na fotografii vedle Arifa Salichova při otevírání Justičního paláce v Jihlavě, náhodou ho viděli jihlavští občané 7. června, den před tím, než byl případ Čunka předán do Jihlavy, právě s novým státním zástupcem Salichovem, který případ Čunka převzal (viz Neviditelný pes dne 18.6.2007). Příliš mnoho náhod najednou.

Stojí za to si připomenout metody práce Pavla Němce. V případě katarského prince Hamída Sáního, který byl obžalován ze sexuálního zneužívání nezletilých děvčat, se Němec postaral o jeho vydání do Kataru. Veřejně to zdůvodňoval tím, že je to v zájmu České republiky, protože má být uzavřena mezinárodní smlouva s Katarem o vydávání osob k trestnímu stíhání. Zároveň všechny pochybovače ujišťoval, že v Kataru proběhne s princem řádný soud a že mu tam dokonce hrozí přísnější trest než u nás. A jak to vypadá po dvou letech? Žádná smlouva s Katarem není, princ Hamíd Sání si v Kataru užívá svobody a nejsou žádné signály svědčící o tom, že se s ním v Kataru chystá nějaký proces. A exministr Němec teď v televizi podal nový výklad toho, co je pro nás výhodné. Všichni daňoví poplatníci mohou být prý rádi, že nemusí platit další duši ve vězení navíc a katarský princ sem stejně už nepřijede, takže nehrozí, že by na našem území ještě obtěžoval nějaká děvčata. Ejhle výbuch pragmatického cynismu, nezatížený již žádnou politickou odpovědností ani svědomím. Můžeme si jen domyslet, čemu takto bývalý ministr slouží. Spravedlnost to určitě není.

V případu katarského prince odhalil Němec své know-how. Jeho oborem je likvidace nepohodlných kauz. A metoda je jednoduchá: kauza se musí přeložit jinam, řízení se musí co nejvíce protahovat, veřejný cit pro spravedlnost se musí chlácholit a pomalu otupovat. Však se nakonec publikum dlouhým čekáním na výsledek unaví a po dvou třech letech se už dá plácnout do televize cokoliv.

Metoda "katarský princ", jak se ukázalo, funguje bezvadně. Právě proto byla nasazena i na trestní kauzu vicepremiéra Jiřího Čunka. A určitě bude zase úspěšná. Případ se podařilo protáhnout, přesunout na jiné místo a veřejnost se chlácholí. Jenom to celé má jeden háček. Hrozí, že v téhle zemi přestane platit v právu to, co vyjadřuje ženská socha spravedlnosti, která má vždy zavázané oči. Páska na očích znamená, že spravedlnost musí fungovat pro všechny stejně bez ohledu na postavení, funkce a vliv. Tedy bez ohledu na to, jestli před ní stojí princ, člen vlády nebo kterýkoli jiný občan.

18. 06.

Další neúspěch může Evropskou unii rozdělit

Lubomír Zaorálek Přečteno 4183 krát Přidat komentář

Evropská rada 21. a 22. června bude mimořádně důležitá. Má rozhodnout o tom, jestli po dvou letech nejistoty se podaří nalézt cestu kupředu. Přešlapovat dále je nemožné. Globalizace je závod s časem. EU potřebuje lépe fungovat, vystupovat jednotněji navenek, posílit demokratičnost rozhodování. Jinak neobstojíme. Budeme ztrácet svou váhu i vliv i schopnost obhájit ve světě vlastní hodnoty i životní styl.

V Evropské unii dnes existuje všeobecné přání velké většiny členů vyřešit problém ústavní smlouvy a pohnout se konečně kupředu. Neschopnost se dohodnout by ohrozila všechny. Zároveň drtivá většina zemí trvá na tom, že není možné ustoupit ve smlouvě z toho, co je podstatné a co jí dává smysl. Není možné např. vypustit nový spravedlivější způsob hlasování, vymezení kompetencí mezi institucemi EU a členskými státy nebo posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Evropská rada musí dát přesný a srozumitelný mandát mezivládní konferenci, který jí umožní dokončit práci na nové smlouvě do konce tohoto roku. Evropský parlament odhlasoval zprávu, v níž upozornil na to, že řekne "ne" každé dohodě, která by rezignovala na základní principy a přínos ústavní smlouvy. Podobně i předseda Evropské komise prohlásil, že komise nepodpoří smlouvu, která by byla krokem zpátky. Takový postoj by pak zřejmě ovlivnil i hlasování v národních parlamentech. Pro Evropskou komisi by takovou bariérou byla zřejmě např. červená karta pro národní parlamenty. Unii by paralyzovala situace, kdy vlády by se dohodly v Radě na směrnici, Komise by ji připravila a některý národní parlament by pak celou věc pohřbil. Národní parlamenty se nemohou stát jakousi třetí komorou. To by bylo nesystémové a rozkladné.

Osmnáct zemí, které ratifikovaly ústavní smlouvu, s lítostí nyní v Lucemburku připustilo, že jsou ochotny ustoupit a akceptovat myšlenku smlouvy, která bude pouze doplňkem dosavadních evropských smluv. Souhlasí i s vypuštěním evropských symbolů, charty lidských práv, nadřazenosti evropského práva a některých dalších prvků. Činí tak významný krok ke kompromisu. A co odpůrci? Tvrdým vyjednavačem je Británie, ale to není nic nového. Sarkozy zároveň vybídl Blaira, aby se stal evropským prezidentem. Blair určitě nebude chtít na své poslední Evropské radě skončit jako původce nedohody. Skutečný problém je Polsko, které bojuje se vším a se všemi. Je zlé, pokud dnešní Polsko vidí všude samé nepřátele - bojuje s Ruskem, Goethem, Kafkou i vším liberalismem. Je zlé, pokud jeho jediný cíl má být odejít z Berlína jako vítěz, který pokořil Německo. Polská ministryně Fotyga, jejíž angličtině se málo rozumí, mává usnesením polského parlamentu, že nesmí přijmout nic, co sníží postavení Polska.

Co když se červnové jednání Rady nezdaří? Obávám se, že by vznikla nová situace. Nebyla by chuť ani vůle k dalšímu pokusu. Angela Merkelová projevila mimořádnou snahu. Černý Petr zůstane těm, kteří svým egocentrismem jednání rozbíjí. Integrace by postupovala, ale jinak než dosud. Nešlo by se cestou využití možnosti posílené spolupráce. Uvnitř EU by se vytvořila skupina zemí, které by uzavřely dohodu o společném postupu. K této dohodě by se pak mohli přidávat i další. Mluví se o tom, že je třeba zbavit se těch, kteří jednoznačně rychlejší postup a další integraci blokují a zároveň žádné východisko nenavrhují. Nemá jít ani tak o vícerychlostní Evropu, ale o dvě různé kvality členství. Kdo nechce spolupracovat, může zůstat stranou, ale nebude se podílet na společném rozhodování.

Česká republika se dnes chová v EU tak, že by se při podobném vývoji mohla také ocitnout na periferii. Oficiálně se koncepce naší zahraniční politiky sice nezměnila, ale politika představitelů ODS kontinuitu naší zahraniční politiky fakticky popírá. Naše pozice není příliš srozumitelná, ale vykládá se jako pokus oslabit instituce EU i celý integrační proces. Pokud se budeme s Polskem podílet na snaze otevřít otázku způsobu hlasování, můžeme tím jednání Rady skutečně rozbít. Znepokojuje, že jsme se přihlásili k destruktivní pozici Polska, která hlásá, že je připraveno "zemřít na barikádách". Je snad naším národní zájmem zemřít za zájmy Polska? Výsledkem může být pouze to, že ztratíme možnost spolurozhodovat a ovlivňovat politiku na evropském kontinentu.

17. 06.

Vláda by se měla paní Urbanové za Čunka omluvit.

Lubomír Zaorálek Přečteno 5216 krát Přidat komentář

Místopředseda vlády Jiří Čunek těžce urazil paní Urbanovou před celou sněmovnou a ještě před televizními kamerami. Omluvit se jí, jak slyšíme, odmítá. Ponechme stranou právo i politiku. Celá věc má také svou obyčejnou lidskou rovinu. Ve slušné společnosti se musí někdo ozvat. Někdo se musí paní Urbanové zastat. Nestačí, že některé komentáře v médiích Čunka odsuzují. Jiří Čunek je především součástí vládního týmu. Vláda je sbor, který také on reprezentuje. Co na jeho vystoupení říká vláda?
Obávám se, že nestačí, pokud někteří ministři pouze občas utrousí, že to byla politická chyba nebo že to nebylo domluveno. Vše by bylo jasné pouze v případě, že by byl Čunek z vlády odvolán nebo pokud by nyní sám odstoupil. To se ovšem, jak to tak vypadá, zřejmě nestane. Pak zde ale visí otazník. To se vláda opravdu nijak nehodlá od Čunkových slov distancovat? Nebo se nenajde člen vlády, který by dal nějakým gestem najevo, že s tím, co se stalo, nechce mít nic společného? Prohlášení, dopis nebo bonboniéra...nevím - prostě nějaká zřetelná omluva. Pan Schwarzenberg umí galantně líbat ženám ruce. Hodlá snad nyní pouze mlčet?
A co pan Bursík? Myslí si snad premiér Topolánek, že to lze nechat tak a nemusí se říkat už vůbec nic ...?

13. 06.

Pavel Němec diskredituje Topolánka

Lubomír Zaorálek Přečteno 9401 krát Přidat komentář

Václava Havla si vážím. Za bývalého režimu se dokázal zastat druhého člověka, i když to přinášelo značná rizika. Je to paradox, ale dnes se musím proti Václavu Havlovi zastat kolegy Davida Ratha. Václav Havel o něm řekl, že je šokován, že poslancem může být člověk, který tvrdí, že Nejvyšší státní zástupkyně je podřízena vládě, protože je vládou jmenována. Václav Havel se vyjádřil, že to je stejné, jako kdybychom prohlásili, že předseda Ústavního soudu je podřízen prezidentovi, když jej prezident jmenuje. Náš bývalý prezident se naopak zastal Nejvyšší státní zástupkyně a jejího posledního kroku, jímž odejmula případ vicepremiera Čunka stíhaného za korupci přerovskému státnímu zástupci a předala věc do Jihlavy.

Václav Havel je výjimečná postava. To, co říká, má zvláštní váhu. Neměl by se proto angažovat ve věcech, pokud si neověří všechna základní fakta. Jeho srovnání pozice Nejvyššího státního zástupce se soudci Ústavního soudu kulhá na obě nohy. Nejvyšší státní zástupce je nejen jmenován vládou, ale může být vládou kdykoli odvolán. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu a jsou během trvání svého mandátu neodvolatelní. Právě neodvolatelnost jim umožňuje být opravdu nezávislými. Paní Vesecká ale může být třeba už zítra na návrh ministra spravedlnosti vládou odvolána.

Právě proto, že je Nejvyšší státní zástupce takto spojen s vládou, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do konkrétních trestních kauz, dokud nebyly pravomocně skončeny. Na tohle lze získat odborná stanoviska, jako je stanovisko doc. JUDr. Jiřího Jelínka, odborníka na trestní právo Právnické fakulty University Karlovy. Ve své expertní analýze doc. Jelínek uvádí, že postup paní Vesecké nebyl správný, protože je v kolizi s trestním řádem, zákonem o státním zastupitelství i s interními instrukcemi státního zastupitelství.

Tady přece nejde o žádná ideologická stanoviska nebo něčí dojmy. Některé věci musí platit bez ohledu na to, jestli vládne levice nebo pravice. Není prostě možné, aby v jakékoli vládě seděl ministr, který je trestně stíhán a dokonce mu hrozí obžaloba. Je iluze si myslet, že s takovýmto člověkem bude policie a státní zastupitelství zacházet stejně jako s každým druhým. Vláda je mocná entita. Je velké nebezpečí, že se policisté nebo státní zástupci octnou pod politickým tlakem nebo se budou bát o svá místa. Proto by žádná vláda neměla takovou situaci vůbec připustit.

Tato vláda nám nemůže vyvrátit podezření, že Čunkovu trestní kauzu neovlivňuje. Zejména když se odhalí, že premiérův poradce Němec se pravidelně s Nejvyšší státní zástupkyní stýká, a nejen s ní. Čirou náhodou se zrovna nedávno potkal i se státním zástupcem, kterému Vesecká případ vicepremiéra Čunka přidělila.

Pavel Němec vnesl do politického života nový prvek: kšeftování se spravedlností. Jeho kauzy už v minulosti vyvolávaly velká podezření, stačí vzpomenout propuštění katarského prince nebo případy, kdy ještě jako ministr spravedlnosti podával stížnosti pro porušení zákona ve prospěch některých odsouzených, aniž by mělo ministerstvo příslušný spis. Hrozí velké nebezpečí, pokud politici nebo jejich poradci dostanou příležitost ovlivňovat osudy jednotlivých trestních případů. Václava Havla by neměly šokovat výroky Davida Ratha. Mělo by ho spíš děsit, koho si zaměstnává premiér Topolánek.

Obávám se, že patálie s Čunkem nepředstavuje jen jednotlivé selhání. Je to projev tendence, která stále roste. Kdo bude mít zítra dost velký politický vliv anebo dost peněz, bude si moci ovlivnit, jak jeho případ dopadne. Rozmysleme si, jestli tohle chceme. Pochybuji, že by to chtěl Václav Havel.

10. 06.

Vesecká se chová jako socialistický generální prokurátor

Lubomír Zaorálek Přečteno 10716 krát Přidat komentář

Bývaly časy, kdy generální prokurátor byl členem Komunistické strany a dokonce Ústředního výboru KSČ a mohl opravdu cokoliv. Takový si opravdu dovolil zasáhnout do kterékoliv vyšetřované kauzy a zpovídal se pouze straně.
Tyhle časy jsou naštěstí pryč. Paní Vesecká zřejmě nepostřehla, že v roce 1994 byl tento typ generálního prokurátora zrušen a byl přijat zákon o státním zastupitelství. V tomto zákoně v paragrafu 12 je výčet oprávnění - toho, co může dělat Nejvyšší státní zástupce. Platí, že občan v tomto státě může dělat všechno, co mu zákon nezakazuje. Ovšem kterýkoli státní orgán může dělat pouze to, co mu dovoluje a umožňuje zákon. Paní Vesecká se ale zřejmě pořád nachází v těch starých socialistických časech a co jí ukládá zákon, ji příliš nezajímá.
Považte, co říká paní Vesecká. Říká, že státní zástupce v Přerově, pan Obst, nepostupoval standardně. To samotné je ale skandál. Nejvyššímu státnímu zástupci nejenže nepřísluší zasahovat do jakékoli živé vyšetřované kauzy, ale nepřísluší mu ani hodnocení způsobu provádění trestního řízení, nepřísluší mu ani hodnocení skutkového stavu. K čemu by jinak existovaly nadřízené dohledové orgány jako je Krajské a Vrchní státní zastupitelství. Paní Vesecká neslýchaným způsobem vstoupila do pravomoci Krajského státního zastupitelství.
Pokud respektujeme zákony, tak postup musí být takový, že pokud je učiněna námitka podjatosti proti státnímu zástupci, např. příslušným advokátem, tak v první instanci se jí zabývá samotný státní zástupce, proti kterému je vznesena. Vůči rozhodnutí státního zástupce je možné se odvolat. Tímto odvoláním se pak zabývá Krajské státní zastupitelství. Celý tento normální postup byl v této kauze úplně vygumován a paní Vesecká do kauzy vtrhla jako komunistický pohlavár z časů, kdy právo bylo jen trhací kalendář.
Paní Vesecká říká, že chce vystoupit ve Sněmovně. Nevím přesně, co chce paní Vesecká poslancům vysvětlovat. Její důvody, proč kauzu přerovskému zástupci odejmula, jsou nepodstatné. Nic z toho jí nepřísluší. Ona musí především respektovat zákon. Pokud tak nečiní a chová se jako přízrak minulých časů, musí být odvolána.
Agresivní výhrůžky paní Vesecké, že ten, kdo ji kritizuje, se dopouští trestného činu útoku na státní orgán, to už je jen groteskní nášup v celé truchlivé historii.


06. 06.

Svět podle George Bushe

Lubomír Zaorálek Přečteno 6076 krát Přidat komentář

George Bush v Praze řekl: "Mé chápání raketové obrany je takové, že jde čistě o obranné opatření."

A teď vezměme projev, který přednesl George Bush na mezinárodní konferenci Demokracie a bezpečnost v Černínském paláci. Řekl, že zápas, v němž se nacházíme, je víc než válka. Je to ideologický zápas různých vizí člověka. Na jedné straně jsou stoupenci svobody a důstojnosti člověka, na druhé tyranie a nenávist. "A úkolem Ameriky i celého svobodného světa je skoncovat s tyraniemi." Tohle je rozhodně víc, než pouhá obrana. Který Bushův výrok tedy platí?

Bush ve svém vystoupení vyzdvihl bojovníky za svobodu na celém světě. Prohlásil, že bychom měli postavit před spravedlivý soud všechny tyranské režimy. My, vyspělé demokratické země, bychom jim měly přinést svobodu.

Je to vlastně pořád ta stará teorie, že svět se dělí na "good guys" a "bad guys", "hodné hochy" a "zlé hochy", tedy přátelské státy a ničemné státy, které je třeba napravovat.

V tomhle je ale hlavní problém. Mám pochyby, že svobodu lze šířit zvenčí zbraněmi. My, Češi, jsme v dobách komunismu byli vděčni za vysílání Svobodné Evropy, a za to, že ti, kteří se rozhodli emigrovat, byli v Americe a dalších západních zemích přijímáni. Ale rozhodující je, že svobodu jsme museli chtít my sami. Také dnes je to jen a jen na nás, jak s ní naložíme. Svoboda se v žádné zemi nedá diktovat zvenčí silou.

Aristoteles říká, že všechno je otázka správné míry. Svoboda je obtížný střed mezi povinností a libovůlí, závazkem a volností. Není vůbec lehké jí dosáhnout.

Síla Bushova projevu je v tom, že se zastává disidentů, že jmenuje konkrétní lidi, pro které je zastání z úst nejmocnějšího muže planety balzám a posila. Nicméně, má-li se v dotyčných zemích něco změnit, musí to v nich chtít většina lidí. Lidé se sami musí chtít osvobodit a pak jim v tom můžeme pomáhat. Ale nesmíme překročit tu správnou míru, nesmíme jim příliš vnucovat naši představu o správném uspořádání. Nejsme žádní vyslanci říše dobra, správní chlapci, kteří mají to jediné správné náboženství.

O moc jasnější není po Bushově odjezdu ani pozice k Rusku. George Bush při debatách v Praze se hodně ptal:
"Nerozumím tomu. Vysvětlete mi to. Proč se bojíte Rusů? " A další Bushova otázka: "Vy se bojíte Němců? Proč? Mám rád paní Merkelovou, je to skvělá žena. Nechápu vaše obavy. Studená válka přece skončila. Vladimír Putin je můj přítel. Buďte přátelé s námi i s Rusy." Pak ale přišlo vystoupení v Černínském paláci a tam zaznělo, že za Putina Rusko vyjelo z kolejí demokratických reforem. Prostě vyberte si.

Slyšel jsem jednoho novináře, který po projevu prezidenta Bushe v Černínském paláci řekl, že nechápe, jak tohle všechno - od českých disidentů přes Pražské jaro, svržení železné opony a šíření svobody - souvisí s umístěním radaru v Česku. S tím nesouhlasím. George Bush nám vyjmenoval celou škálu problematických států, zmínil i Čínu a varování patřilo i Rusku. Mezi nimi se určitě najdou i ty země, proti kterým má být namířen systém protiraketové obrany. Bush nás zřejmě chtěl přesvědčit, že zlo je tady mezi námi a my musíme být bojovníci s ním.

Tak jednoduché to ale nebude. Dávno přece víme, že pouhé použití vojenské síly není schopno zastavit konflikty a dokonce může další konflikty vytvářet. Problém je, že nevěřím, že my tady jsme jen samí správní hoši. Ve skutečnosti máme chyby, různé zájmy a také selháváme. Proto je dobré rozhodovat v takovém společenství, jako je například NATO, kde se všechny země mohou navzájem hlídat a společně garantovat, že najdeme správnou míru a určité meze nebudou překročeny.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy