Archiv článků: červen 2007

24. 06.

Bude Čunek následovat katarského prince?

Lubomír Zaorálek Přečteno 6585 krát

Tak nám zase Mirek Topolánek zopakoval, že Čunek skončí ve vládě pouze, pokud bude na něj podána obžaloba. Připomíná tím Vladimíra Mečiara a jeho "slúbiť možem", u nás v Česku by se mohlo dodat "až opadá listí z dubu". Vždyť všechno ukazuje na to, že případ má v péči samotný exministr Pavel Němec, který zvlášť proslul kauzou katarského prince. Němec se sice dušuje, že s Čunkem nemá nic společného, ale těžko věřit, že se se všemi aktéry setkával jen náhodou. Náhodou se potkával s paní Veseckou, náhodou se objevil na fotografii vedle Arifa Salichova při otevírání Justičního paláce v Jihlavě, náhodou ho viděli jihlavští občané 7. června, den před tím, než byl případ Čunka předán do Jihlavy, právě s novým státním zástupcem Salichovem, který případ Čunka převzal (viz Neviditelný pes dne 18.6.2007). Příliš mnoho náhod najednou.

Stojí za to si připomenout metody práce Pavla Němce. V případě katarského prince Hamída Sáního, který byl obžalován ze sexuálního zneužívání nezletilých děvčat, se Němec postaral o jeho vydání do Kataru. Veřejně to zdůvodňoval tím, že je to v zájmu České republiky, protože má být uzavřena mezinárodní smlouva s Katarem o vydávání osob k trestnímu stíhání. Zároveň všechny pochybovače ujišťoval, že v Kataru proběhne s princem řádný soud a že mu tam dokonce hrozí přísnější trest než u nás. A jak to vypadá po dvou letech? Žádná smlouva s Katarem není, princ Hamíd Sání si v Kataru užívá svobody a nejsou žádné signály svědčící o tom, že se s ním v Kataru chystá nějaký proces. A exministr Němec teď v televizi podal nový výklad toho, co je pro nás výhodné. Všichni daňoví poplatníci mohou být prý rádi, že nemusí platit další duši ve vězení navíc a katarský princ sem stejně už nepřijede, takže nehrozí, že by na našem území ještě obtěžoval nějaká děvčata. Ejhle výbuch pragmatického cynismu, nezatížený již žádnou politickou odpovědností ani svědomím. Můžeme si jen domyslet, čemu takto bývalý ministr slouží. Spravedlnost to určitě není.

V případu katarského prince odhalil Němec své know-how. Jeho oborem je likvidace nepohodlných kauz. A metoda je jednoduchá: kauza se musí přeložit jinam, řízení se musí co nejvíce protahovat, veřejný cit pro spravedlnost se musí chlácholit a pomalu otupovat. Však se nakonec publikum dlouhým čekáním na výsledek unaví a po dvou třech letech se už dá plácnout do televize cokoliv.

Metoda "katarský princ", jak se ukázalo, funguje bezvadně. Právě proto byla nasazena i na trestní kauzu vicepremiéra Jiřího Čunka. A určitě bude zase úspěšná. Případ se podařilo protáhnout, přesunout na jiné místo a veřejnost se chlácholí. Jenom to celé má jeden háček. Hrozí, že v téhle zemi přestane platit v právu to, co vyjadřuje ženská socha spravedlnosti, která má vždy zavázané oči. Páska na očích znamená, že spravedlnost musí fungovat pro všechny stejně bez ohledu na postavení, funkce a vliv. Tedy bez ohledu na to, jestli před ní stojí princ, člen vlády nebo kterýkoli jiný občan.

18. 06.

Další neúspěch může Evropskou unii rozdělit

Lubomír Zaorálek Přečteno 4678 krát

Evropská rada 21. a 22. června bude mimořádně důležitá. Má rozhodnout o tom, jestli po dvou letech nejistoty se podaří nalézt cestu kupředu. Přešlapovat dále je nemožné. Globalizace je závod s časem. EU potřebuje lépe fungovat, vystupovat jednotněji navenek, posílit demokratičnost rozhodování. Jinak neobstojíme. Budeme ztrácet svou váhu i vliv i schopnost obhájit ve světě vlastní hodnoty i životní styl.

V Evropské unii dnes existuje všeobecné přání velké většiny členů vyřešit problém ústavní smlouvy a pohnout se konečně kupředu. Neschopnost se dohodnout by ohrozila všechny. Zároveň drtivá většina zemí trvá na tom, že není možné ustoupit ve smlouvě z toho, co je podstatné a co jí dává smysl. Není možné např. vypustit nový spravedlivější způsob hlasování, vymezení kompetencí mezi institucemi EU a členskými státy nebo posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Evropská rada musí dát přesný a srozumitelný mandát mezivládní konferenci, který jí umožní dokončit práci na nové smlouvě do konce tohoto roku. Evropský parlament odhlasoval zprávu, v níž upozornil na to, že řekne "ne" každé dohodě, která by rezignovala na základní principy a přínos ústavní smlouvy. Podobně i předseda Evropské komise prohlásil, že komise nepodpoří smlouvu, která by byla krokem zpátky. Takový postoj by pak zřejmě ovlivnil i hlasování v národních parlamentech. Pro Evropskou komisi by takovou bariérou byla zřejmě např. červená karta pro národní parlamenty. Unii by paralyzovala situace, kdy vlády by se dohodly v Radě na směrnici, Komise by ji připravila a některý národní parlament by pak celou věc pohřbil. Národní parlamenty se nemohou stát jakousi třetí komorou. To by bylo nesystémové a rozkladné.

Osmnáct zemí, které ratifikovaly ústavní smlouvu, s lítostí nyní v Lucemburku připustilo, že jsou ochotny ustoupit a akceptovat myšlenku smlouvy, která bude pouze doplňkem dosavadních evropských smluv. Souhlasí i s vypuštěním evropských symbolů, charty lidských práv, nadřazenosti evropského práva a některých dalších prvků. Činí tak významný krok ke kompromisu. A co odpůrci? Tvrdým vyjednavačem je Británie, ale to není nic nového. Sarkozy zároveň vybídl Blaira, aby se stal evropským prezidentem. Blair určitě nebude chtít na své poslední Evropské radě skončit jako původce nedohody. Skutečný problém je Polsko, které bojuje se vším a se všemi. Je zlé, pokud dnešní Polsko vidí všude samé nepřátele - bojuje s Ruskem, Goethem, Kafkou i vším liberalismem. Je zlé, pokud jeho jediný cíl má být odejít z Berlína jako vítěz, který pokořil Německo. Polská ministryně Fotyga, jejíž angličtině se málo rozumí, mává usnesením polského parlamentu, že nesmí přijmout nic, co sníží postavení Polska.

Co když se červnové jednání Rady nezdaří? Obávám se, že by vznikla nová situace. Nebyla by chuť ani vůle k dalšímu pokusu. Angela Merkelová projevila mimořádnou snahu. Černý Petr zůstane těm, kteří svým egocentrismem jednání rozbíjí. Integrace by postupovala, ale jinak než dosud. Nešlo by se cestou využití možnosti posílené spolupráce. Uvnitř EU by se vytvořila skupina zemí, které by uzavřely dohodu o společném postupu. K této dohodě by se pak mohli přidávat i další. Mluví se o tom, že je třeba zbavit se těch, kteří jednoznačně rychlejší postup a další integraci blokují a zároveň žádné východisko nenavrhují. Nemá jít ani tak o vícerychlostní Evropu, ale o dvě různé kvality členství. Kdo nechce spolupracovat, může zůstat stranou, ale nebude se podílet na společném rozhodování.

Česká republika se dnes chová v EU tak, že by se při podobném vývoji mohla také ocitnout na periferii. Oficiálně se koncepce naší zahraniční politiky sice nezměnila, ale politika představitelů ODS kontinuitu naší zahraniční politiky fakticky popírá. Naše pozice není příliš srozumitelná, ale vykládá se jako pokus oslabit instituce EU i celý integrační proces. Pokud se budeme s Polskem podílet na snaze otevřít otázku způsobu hlasování, můžeme tím jednání Rady skutečně rozbít. Znepokojuje, že jsme se přihlásili k destruktivní pozici Polska, která hlásá, že je připraveno "zemřít na barikádách". Je snad naším národní zájmem zemřít za zájmy Polska? Výsledkem může být pouze to, že ztratíme možnost spolurozhodovat a ovlivňovat politiku na evropském kontinentu.

17. 06.

Vláda by se měla paní Urbanové za Čunka omluvit.

Lubomír Zaorálek Přečteno 5753 krát

Místopředseda vlády Jiří Čunek těžce urazil paní Urbanovou před celou sněmovnou a ještě před televizními kamerami. Omluvit se jí, jak slyšíme, odmítá. Ponechme stranou právo i politiku. Celá věc má také svou obyčejnou lidskou rovinu. Ve slušné společnosti se musí někdo ozvat. Někdo se musí paní Urbanové zastat. Nestačí, že některé komentáře v médiích Čunka odsuzují. Jiří Čunek je především součástí vládního týmu. Vláda je sbor, který také on reprezentuje. Co na jeho vystoupení říká vláda?
Obávám se, že nestačí, pokud někteří ministři pouze občas utrousí, že to byla politická chyba nebo že to nebylo domluveno. Vše by bylo jasné pouze v případě, že by byl Čunek z vlády odvolán nebo pokud by nyní sám odstoupil. To se ovšem, jak to tak vypadá, zřejmě nestane. Pak zde ale visí otazník. To se vláda opravdu nijak nehodlá od Čunkových slov distancovat? Nebo se nenajde člen vlády, který by dal nějakým gestem najevo, že s tím, co se stalo, nechce mít nic společného? Prohlášení, dopis nebo bonboniéra...nevím - prostě nějaká zřetelná omluva. Pan Schwarzenberg umí galantně líbat ženám ruce. Hodlá snad nyní pouze mlčet?
A co pan Bursík? Myslí si snad premiér Topolánek, že to lze nechat tak a nemusí se říkat už vůbec nic ...?

13. 06.

Pavel Němec diskredituje Topolánka

Lubomír Zaorálek Přečteno 10067 krát

Václava Havla si vážím. Za bývalého režimu se dokázal zastat druhého člověka, i když to přinášelo značná rizika. Je to paradox, ale dnes se musím proti Václavu Havlovi zastat kolegy Davida Ratha. Václav Havel o něm řekl, že je šokován, že poslancem může být člověk, který tvrdí, že Nejvyšší státní zástupkyně je podřízena vládě, protože je vládou jmenována. Václav Havel se vyjádřil, že to je stejné, jako kdybychom prohlásili, že předseda Ústavního soudu je podřízen prezidentovi, když jej prezident jmenuje. Náš bývalý prezident se naopak zastal Nejvyšší státní zástupkyně a jejího posledního kroku, jímž odejmula případ vicepremiera Čunka stíhaného za korupci přerovskému státnímu zástupci a předala věc do Jihlavy.

Václav Havel je výjimečná postava. To, co říká, má zvláštní váhu. Neměl by se proto angažovat ve věcech, pokud si neověří všechna základní fakta. Jeho srovnání pozice Nejvyššího státního zástupce se soudci Ústavního soudu kulhá na obě nohy. Nejvyšší státní zástupce je nejen jmenován vládou, ale může být vládou kdykoli odvolán. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu a jsou během trvání svého mandátu neodvolatelní. Právě neodvolatelnost jim umožňuje být opravdu nezávislými. Paní Vesecká ale může být třeba už zítra na návrh ministra spravedlnosti vládou odvolána.

Právě proto, že je Nejvyšší státní zástupce takto spojen s vládou, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do konkrétních trestních kauz, dokud nebyly pravomocně skončeny. Na tohle lze získat odborná stanoviska, jako je stanovisko doc. JUDr. Jiřího Jelínka, odborníka na trestní právo Právnické fakulty University Karlovy. Ve své expertní analýze doc. Jelínek uvádí, že postup paní Vesecké nebyl správný, protože je v kolizi s trestním řádem, zákonem o státním zastupitelství i s interními instrukcemi státního zastupitelství.

Tady přece nejde o žádná ideologická stanoviska nebo něčí dojmy. Některé věci musí platit bez ohledu na to, jestli vládne levice nebo pravice. Není prostě možné, aby v jakékoli vládě seděl ministr, který je trestně stíhán a dokonce mu hrozí obžaloba. Je iluze si myslet, že s takovýmto člověkem bude policie a státní zastupitelství zacházet stejně jako s každým druhým. Vláda je mocná entita. Je velké nebezpečí, že se policisté nebo státní zástupci octnou pod politickým tlakem nebo se budou bát o svá místa. Proto by žádná vláda neměla takovou situaci vůbec připustit.

Tato vláda nám nemůže vyvrátit podezření, že Čunkovu trestní kauzu neovlivňuje. Zejména když se odhalí, že premiérův poradce Němec se pravidelně s Nejvyšší státní zástupkyní stýká, a nejen s ní. Čirou náhodou se zrovna nedávno potkal i se státním zástupcem, kterému Vesecká případ vicepremiéra Čunka přidělila.

Pavel Němec vnesl do politického života nový prvek: kšeftování se spravedlností. Jeho kauzy už v minulosti vyvolávaly velká podezření, stačí vzpomenout propuštění katarského prince nebo případy, kdy ještě jako ministr spravedlnosti podával stížnosti pro porušení zákona ve prospěch některých odsouzených, aniž by mělo ministerstvo příslušný spis. Hrozí velké nebezpečí, pokud politici nebo jejich poradci dostanou příležitost ovlivňovat osudy jednotlivých trestních případů. Václava Havla by neměly šokovat výroky Davida Ratha. Mělo by ho spíš děsit, koho si zaměstnává premiér Topolánek.

Obávám se, že patálie s Čunkem nepředstavuje jen jednotlivé selhání. Je to projev tendence, která stále roste. Kdo bude mít zítra dost velký politický vliv anebo dost peněz, bude si moci ovlivnit, jak jeho případ dopadne. Rozmysleme si, jestli tohle chceme. Pochybuji, že by to chtěl Václav Havel.

10. 06.

Vesecká se chová jako socialistický generální prokurátor

Lubomír Zaorálek Přečteno 11686 krát

Bývaly časy, kdy generální prokurátor byl členem Komunistické strany a dokonce Ústředního výboru KSČ a mohl opravdu cokoliv. Takový si opravdu dovolil zasáhnout do kterékoliv vyšetřované kauzy a zpovídal se pouze straně.
Tyhle časy jsou naštěstí pryč. Paní Vesecká zřejmě nepostřehla, že v roce 1994 byl tento typ generálního prokurátora zrušen a byl přijat zákon o státním zastupitelství. V tomto zákoně v paragrafu 12 je výčet oprávnění - toho, co může dělat Nejvyšší státní zástupce. Platí, že občan v tomto státě může dělat všechno, co mu zákon nezakazuje. Ovšem kterýkoli státní orgán může dělat pouze to, co mu dovoluje a umožňuje zákon. Paní Vesecká se ale zřejmě pořád nachází v těch starých socialistických časech a co jí ukládá zákon, ji příliš nezajímá.
Považte, co říká paní Vesecká. Říká, že státní zástupce v Přerově, pan Obst, nepostupoval standardně. To samotné je ale skandál. Nejvyššímu státnímu zástupci nejenže nepřísluší zasahovat do jakékoli živé vyšetřované kauzy, ale nepřísluší mu ani hodnocení způsobu provádění trestního řízení, nepřísluší mu ani hodnocení skutkového stavu. K čemu by jinak existovaly nadřízené dohledové orgány jako je Krajské a Vrchní státní zastupitelství. Paní Vesecká neslýchaným způsobem vstoupila do pravomoci Krajského státního zastupitelství.
Pokud respektujeme zákony, tak postup musí být takový, že pokud je učiněna námitka podjatosti proti státnímu zástupci, např. příslušným advokátem, tak v první instanci se jí zabývá samotný státní zástupce, proti kterému je vznesena. Vůči rozhodnutí státního zástupce je možné se odvolat. Tímto odvoláním se pak zabývá Krajské státní zastupitelství. Celý tento normální postup byl v této kauze úplně vygumován a paní Vesecká do kauzy vtrhla jako komunistický pohlavár z časů, kdy právo bylo jen trhací kalendář.
Paní Vesecká říká, že chce vystoupit ve Sněmovně. Nevím přesně, co chce paní Vesecká poslancům vysvětlovat. Její důvody, proč kauzu přerovskému zástupci odejmula, jsou nepodstatné. Nic z toho jí nepřísluší. Ona musí především respektovat zákon. Pokud tak nečiní a chová se jako přízrak minulých časů, musí být odvolána.
Agresivní výhrůžky paní Vesecké, že ten, kdo ji kritizuje, se dopouští trestného činu útoku na státní orgán, to už je jen groteskní nášup v celé truchlivé historii.


06. 06.

Svět podle George Bushe

Lubomír Zaorálek Přečteno 6685 krát

George Bush v Praze řekl: "Mé chápání raketové obrany je takové, že jde čistě o obranné opatření."

A teď vezměme projev, který přednesl George Bush na mezinárodní konferenci Demokracie a bezpečnost v Černínském paláci. Řekl, že zápas, v němž se nacházíme, je víc než válka. Je to ideologický zápas různých vizí člověka. Na jedné straně jsou stoupenci svobody a důstojnosti člověka, na druhé tyranie a nenávist. "A úkolem Ameriky i celého svobodného světa je skoncovat s tyraniemi." Tohle je rozhodně víc, než pouhá obrana. Který Bushův výrok tedy platí?

Bush ve svém vystoupení vyzdvihl bojovníky za svobodu na celém světě. Prohlásil, že bychom měli postavit před spravedlivý soud všechny tyranské režimy. My, vyspělé demokratické země, bychom jim měly přinést svobodu.

Je to vlastně pořád ta stará teorie, že svět se dělí na "good guys" a "bad guys", "hodné hochy" a "zlé hochy", tedy přátelské státy a ničemné státy, které je třeba napravovat.

V tomhle je ale hlavní problém. Mám pochyby, že svobodu lze šířit zvenčí zbraněmi. My, Češi, jsme v dobách komunismu byli vděčni za vysílání Svobodné Evropy, a za to, že ti, kteří se rozhodli emigrovat, byli v Americe a dalších západních zemích přijímáni. Ale rozhodující je, že svobodu jsme museli chtít my sami. Také dnes je to jen a jen na nás, jak s ní naložíme. Svoboda se v žádné zemi nedá diktovat zvenčí silou.

Aristoteles říká, že všechno je otázka správné míry. Svoboda je obtížný střed mezi povinností a libovůlí, závazkem a volností. Není vůbec lehké jí dosáhnout.

Síla Bushova projevu je v tom, že se zastává disidentů, že jmenuje konkrétní lidi, pro které je zastání z úst nejmocnějšího muže planety balzám a posila. Nicméně, má-li se v dotyčných zemích něco změnit, musí to v nich chtít většina lidí. Lidé se sami musí chtít osvobodit a pak jim v tom můžeme pomáhat. Ale nesmíme překročit tu správnou míru, nesmíme jim příliš vnucovat naši představu o správném uspořádání. Nejsme žádní vyslanci říše dobra, správní chlapci, kteří mají to jediné správné náboženství.

O moc jasnější není po Bushově odjezdu ani pozice k Rusku. George Bush při debatách v Praze se hodně ptal:
"Nerozumím tomu. Vysvětlete mi to. Proč se bojíte Rusů? " A další Bushova otázka: "Vy se bojíte Němců? Proč? Mám rád paní Merkelovou, je to skvělá žena. Nechápu vaše obavy. Studená válka přece skončila. Vladimír Putin je můj přítel. Buďte přátelé s námi i s Rusy." Pak ale přišlo vystoupení v Černínském paláci a tam zaznělo, že za Putina Rusko vyjelo z kolejí demokratických reforem. Prostě vyberte si.

Slyšel jsem jednoho novináře, který po projevu prezidenta Bushe v Černínském paláci řekl, že nechápe, jak tohle všechno - od českých disidentů přes Pražské jaro, svržení železné opony a šíření svobody - souvisí s umístěním radaru v Česku. S tím nesouhlasím. George Bush nám vyjmenoval celou škálu problematických států, zmínil i Čínu a varování patřilo i Rusku. Mezi nimi se určitě najdou i ty země, proti kterým má být namířen systém protiraketové obrany. Bush nás zřejmě chtěl přesvědčit, že zlo je tady mezi námi a my musíme být bojovníci s ním.

Tak jednoduché to ale nebude. Dávno přece víme, že pouhé použití vojenské síly není schopno zastavit konflikty a dokonce může další konflikty vytvářet. Problém je, že nevěřím, že my tady jsme jen samí správní hoši. Ve skutečnosti máme chyby, různé zájmy a také selháváme. Proto je dobré rozhodovat v takovém společenství, jako je například NATO, kde se všechny země mohou navzájem hlídat a společně garantovat, že najdeme správnou míru a určité meze nebudou překročeny.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy