Lubomír Zaorálek

23. 11.

Šílený kankán paní Vesecké

Lubomír Zaorálek Přečteno 7443 krát

1.listopadu vrátila paní Vesecká jihlavskému žalobci Arifu Salichovovi kauzu Jiřího Čunka k došetření. Nařídila mu opatřit nové znalecké posudky, vyslechnout svědky a vydat nové rozhodnutí. Na splnění úkolu stačilo panu Salichovovi rekordních jedenáct dní (podle vyjádření náměstka Miroslava Nováka se spisu věnoval od 5.11.). 16.listopadu je panu Salichovovi všechno jasné a podruhé trestní stíhání šéfa KDU-ČSL zastavuje. Sledujeme ďábelsky rychlý tanec, který vrcholí závěrečnou piruetou paní Vesecké, když jí stačí pouhé tři pracovní dny, aby zaznělo její definitivní stop, dost, konec - Čunek bude čistý!

Závratný rej. Teď ale, milý čtenáři, považ, čeho jsme svědky. Čunkova kauza dostala jak u státního zástupce Salichova, tak na Nejvyšším státním zastupitelství přednost před vším ostatním. To je hrozně vážná věc. Ptám se proč…? Každý ví, jak dlouho trvá státnímu zastupitelství, než vám cokoli přezkoumá. Lidé čekají ve vězení, čekají poškození, oběti trestné činnosti. Nedávno se na mě obrátili lidé poškození rozsáhlými podvody, kteří přišli o milióny. Marně již téměř rok a půl paní Vesecké píšou, aby se případem zabývala a aby je vyslechla. Nyní jim odpověděla, že je pro velké časové zaneprázdnění vůbec nemůže přijmout.

Ptám se ještě jednou, jak je možné, že kauza Čunek byla vyřízena ve třech dnech? Jak to, že dostala přednost před vším ostatním, co paní Vesecká nestíhá?

Rychlost je to, co nejvyšší státní zástupkyni v této kauze usvědčuje. Jestliže Čunek může být vyřízen expresně, znamená to jediné - že neplatí „padni komu padni“ a že se na tento případ hledí jinak než na ostatní.

Zajímalo by mě, kdo na Nejvyšším státním zastupitelství během tří dnů tuto kauzu fakticky vyřizoval. Byl to snad opět žalobce Zdeněk Dostál, který nedávno vše tak zkomplikoval tím, že zastavení trestního stíhání předsedy Čunka shledal nezákonným? Mám podezření, že se mu tentokrát spis vůbec nedostal do ruky.

Jasně se ukazuje, že případ Jiřího Čunka měl na Nejvyšším státním zastupitelství zvláštní zacházení. Vidíme, uvědomujeme si to a trpíme to. Může to mít katastrofální důsledky, pokud se s tím smíříme.

Teď už vůbec nejde jen o to, jaká je pravda kolem údajného úplatku panu Čunkovi. Mnohem důležitější je, co jsme zjistili díky této kauze o fungování státního zastupitelství v této zemi. Úkolem státního zastupitelství je především dozírat na zákonnost v trestním řízení. Základním předpokladem je nestrannost a rovnost občanů před zákonem. Proto není možné měnit přístup podle toho, koho se případ týká. Není možné vyřizovat věci rychleji jen proto, že na nich má zájem premiér této země. Není možné přednostně někoho očišťovat od všech podezření třeba proto, že se uvažuje o tom, že by se mohl vrátit do vlády.

Není myslitelné, aby státní zastupitelství, které má dohlížet na zákonnost, zároveň popíralo její základní princip – rovnost občanů před zákonem. To ohrožuje fungování právního státu v naší zemi. Trefně to vyjádřil před časem kreslený vtip v jedněch novinách, ve kterém jedna namalovaná postava říká druhé: „Nepotřebuji sehnat advokáta, potřebuji sehnat dobrého státního zástupce.“

16. 11.

Pánek, Mejstřík: Nezneužívejte nám naši revoluci!

Lubomír Zaorálek Přečteno 7140 krát

Na Národní třídě se sešli bývalí studentští vůdci Pánek, Mejstřík, Bartuška, Klvaňa, Benda. Sešli se staří veteráni a pamětníci revoluce, kteří se chystají v sobotu zapálit svíčku, položit nějakou tu květinu, chvíli postát a zavzpomínat na to, jak jsme před osmnácti lety vzali režim útokem. Pak se dá zajít třeba do kavárny, poklábosit s Václavem Havlem a zase můžeme mít rok pohov. Možná senátor Mejstřík v průběhu roku zabojuje proti MDŽ či podobným symbolům komunismu.

Podle starých revolucionářů tu máme zavedený rituál vzpomínání, de facto i víme, kdo má 17. listopadu hlasitě a veřejně vzpomínat a kdo má morální právo něco k tomuto výročí organizovat. Ale teď pozor, naše bývalé studentské vůdce něco hodně znepokojilo. Mohl to být docela klidný 17. listopad, ale kdosi se chystá pořádat na Václaváku nějakou obskurní demonstraci proti vládě a jejímu chvályhodnému radarovému úsilí. Někdo, kdo o 17. listopadu pořádně nic neví se nám do toho montuje a dokonce tvrdí, že tu nemáme dost demokracie a volá po referendu.

Staří, zkušení veteráni revoluce nás varují: "Taková demonstrace zneužívá datum 17. listopadu." Podle nich "referendum přece není prubířským kamenem demokracie". O pořadatelích demonstrace říkají, že jsou to "podezřelé skupinky" a o studentech vysokých škol, kteří to podpořili, říkají karatelsky, že "nedokáží rozlišit mezi demokracií a diktaturou, svobodou či nesvobodou".

Co se nám to stalo s našimi včerejšími mladými studentskými vůdci? Najednou nám tu vystupují jako strážci odkazu revoluce a jejích tradic. Nakonec vzpomínám, že žárlili na svou revoluci už velmi brzy. Neuplynul ani rok od listopadu 89 a začali mluvit o "ukradené revoluci". Tehdy ovšem tvrdili, že jim jde o naplnění původních ideálů revoluce a znepokojovalo je, že jsou opouštěny. Občas to vypadalo, že i Václav Havel v jejich očích selhal. Při desátém výročí dokonce vyzvali k nové revoluci slovy "Děkujeme, odejděte". V pořádku. Tomu se dalo rozumět. Bylo možné být na Václavském náměstí s nimi.

Ale co se to stalo s včerejšími revolucionáři dnes. Po osmnácti letech jako by měli strach, že jim výročí revoluce ukradnou ti, kteří se 17. listopadu chystají do ulic. Durdí se, že se jim výročí revoluce někdo chystá "zneužít". Nebyl snad 17. listopad 89 v očích komunistů "zneužitím" výročí Jana Opletala? Nebyl snad 21. srpen za socialismu opakovaně "zneužíván" k protivládním demonstracím?

Podivné, že na tohle všechno včerejší studenti zapomněli. Poměrně rychle se ze včerejších revolucionářů stal konformní establishment. Budiž, s tím už moc nenaděláme. Ať tedy v klidu posedí v kavárně a zapalují svíčky, ale ať neohrnují nos nad lidmi, kteří se chystají venku demonstrovat. Když tak budou sedět v kavárně, mohli by zavzpomínat na to, že vše, co se tu mlelo na konci roku 89 bylo také proto, aby i u nás mohly být konečně veřejně vyjadřovány různé názory. Svoboda slova dnes znamená, že v této zemi 17. listopadu i kdykoli jindy mohou lidé demonstrovat a veřejně vystupovat za podmínky, že nepáchají trestnou činnost, nehlásají rasovou nenávist. Nikde není v trestním zákoně napsáno, že není možné protestovat proti radarové základně USA, proti vládnímu reformnímu batohu či snad proti tomu, že vláda brání schválení referenda. Žádný demokrat nemá právo tyto požadavky shazovat a mluvit o nějakém zneužívání 17. listopadu. Nikdo tu nemá právo na 17. listopad, nikdo nemá větší nebo menší právo na Václavské náměstí, pokud se pohybuje v mezích zákona.

A na večer 17. listopadu mám jedno doporučení: Můžete třeba zajít do kina na americký film Hrdinové a zbabělci s Robertem Redfordem, Meryl Streep a Tomem Cruisem. Ten film je namířený proti válce v Iráku i v Afghánistánu, je velmi tvrdý vůči administrativě prezidenta Bushe. Tvrdý vůči dnešní americké vojenské politice. Je to film, který vyzývá ke změně. A dokonce v něm vystupují i američtí studenti. Varuje, že nejhorší je apatie, nezájem o věci veřejné. Mluví o tom, že největší cenu mají ti mladí, kteří se nenechají zkonformovat. Zatímco čeští hrdinové včerejší revoluce říkají: Zůstaňte doma!, tak tenhle film říká naléhavě, běžte něco dělat. Je to dobrý film k 17. listopadu v Česku 2007.

01. 11.

Kolik bylo znásilněných v kauze Jiřího Čunka?

Lubomír Zaorálek Přečteno 9963 krát

Na návrh předsedy klubu ODS Petra Tluchoře byla ve středu večer hlasy vládních poslanců předčasně ukončena Sněmovna. Důvod je jasný. Další den by byly na pořadu interpelace a vláda nemá zájem, aby jí někdo kladl nepříjemné otázky. A těch by bylo požehnaně. Odstoupení vicepremiéra Jiřího Čunka a obnovení jeho trestního stíhání otevírá celou sérii vážných otázek, které musí být položeny.
Kolik bylo znásilněných policistů, vyšetřovatelů, státních zástupců? Znovu se vrací základní otázky. Kdo lhal v kauze Urbanová versus Čunek? Kdo má pravdu ve sporu, v němž na jedné straně stojí vyšetřovatel Šošovička a dozorující státní zástupce Obst, a na druhé nově pověřený státní zástupce Salichov a vrchní státní zástupce Coufal? Všichni zároveň mít pravdu určitě nemohou. Jejich tvrzení stojí ostře proti sobě. Pan Salichov řekl, že tak neprofesionální a zmanipulované vyšetřování ještě v životě neviděl a rozhodl se trestní stíhání zastavit. Inspekce mu ale za pravdu nedala. Také Okresní státní zastupitelství v Olomouci potvrdilo názor inspekce, že Šošovička nepochybil.
Jaká tedy je role pana Salichova? Čeho se týkaly jeho schůzky s bývalým ministrem a současným poradcem premiéra Pavlem Němcem? Tento podivný pan Salichov má snad dostat Čunkův případ zpátky? Pan Salichov se seznamoval s vyšetřovacím spisem. Musel vědět o tom, co z něho nyní uniklo. Ukládání miliónů na údajně ztracený občanský průkaz, zneužívání sociálních dávek. Jeho povinnost byla určitě jiná, než se snažit celý případ rychle uzavřít.
Stále není jasné, proč paní Vesecká tento případ odňala dozorujícímu státnímu zástupci Obstovi a předala ho právě panu Salichovovi. Její postup byl navíc ve sporu se zákonem o státním zastupitelství a rolí Nejvyššího státního zástupce.
Na to všechno bychom se mohli ptát, kdyby nebyla Sněmovna předčasně ukončena a pokračovala interpelacemi, které byly na programu.
Interpelace jsou nakonec jednou z mála věcí, kterou se Sněmovna může zabývat. Vláda do ní totiž mnoho zákonů neposílá. Kromě několika Evropskou unií vynucených „euronovel“ jich máme sotva polovinu toho množství, kolik jich bylo v minulém volebním období.
Tahle vláda opravdu nevládne. Možná je veřejnost ovlivňována tím, že současný premiér působí dojmem, že je pořád v poklusu a vláčí s sebou nějaké objemné spisy. Ale to je klam podobný tomu, když se říká takový vtip, že úředník, aby zvýšil svoji důležitost při setkání s neznámým návštěvníkem úřadu, zrychluje krok, skoro běží, a dokonce i na WC nebo do bufetu si bere s sebou tlustý šanon písemností.
Podobné je to s touhle vládou. Ohlásila mnoho reforem, ale žádné koncepce těchto reforem Sněmovně nepředkládá. A bez koncepcí, celkové představy v jednotlivých resortech nelze pak připravovat zákony. Vláda ve svém programovém prohlášení možná slibovala vícefaktorovou analýzu pro investice do dopravních sítí. Dnes víme, že na splnění tohoto slibu úplně rezignovala. Bezpečnostní strategie z roku 2003 je dnes nevyhovující a zastaralá. Vláda řekla, že novou nepotřebujeme. Vzpomeňme si jen na způsob, jakým vláda předložila batoh stabilizace veřejných financí. Dvě stě stran textu, které ve Sněmovně nebylo možné řádně projednat, žádný výbor k tomu ani nestihl připravit řádné usnesení, šedesátistránkový pozměňovací návrh předložený na poslední chvíli premiérem si nikdo nestačil ani přečíst. Kdopak by si ještě vzpomněl na Špidlovu vládu, která před reformou veřejných financí předložila Strategii hospodářského rozvoje a celkovou koncepci připravované reformy. Koncepce této vládě nic neříkají. Vůbec jí nechybí koncepce bytové politiky, koncepce policejní reformy, nepotřebuje žádnou koncepci armády k zamýšlenému rušení záchranných praporů v ČR. K čemu koncepce, když lépe ani nemluvit o tom, co nás čeká ve zdravotnictví či školství.
Tuhle vládu nezajímá skutečné vládnutí, strategie budování státu. Pravděpodobně ji více zajímá kontrola finančních toků a veřejné zakázky. Nejde o to, aby CzechInvest fungoval k tomu účelu, ke kterému byl zřízen. Jde o to dosadit tam lidi, kteří budou mít pod kontrolou toky peněz. Možná je štěstí, že tato vláda nedokáže „europeníze“ čerpat.
Prostě devadesátá léta jsou pryč, s jejich metodami kupónových privatizací a tunelování státních podniků. Tahle vláda přišla s novými způsoby vládnutí. Koncepcí se ale od ní nedočkáme.
Jisté je, že Sněmovnu podobná vláda příliš nepotřebuje. Proto v ní také mnoho práce nemáme. Je to pro vládu nepříjemné místo, protože se v něm otevírají témata, o kterých se vládě nechce mluvit. Když se premiérovi nechce mluvit o americkém pozvání pro ruské vojenské odborníky na základnu v Brdech, tak se nám jednoduše omluví, že je ve vězení na Borech. Projednávaný bod se nakonec musí přerušit, protože vládní koalice zabraňuje přijetí jakéhokoliv usnesení, a pak se vyřadí z programu, tak jak jsme viděli ve středu večer.
A jde také o další body, o kterých bylo třeba mluvit. Kdo by ovšem stál o rozpravu nad tím, že z postu ředitele ChzechInvestu rezignoval člověk dosazený ministrem Římanem pouze pár měsíců poté, co se ujal své funkce. Krize CzechInvestu se prohlubuje. Ze špičkově fungující státní agentury, která získala mezinárodní renomé, se stal paralyzovaný shluk lidí bez motivace. Potkávám se na Moravě s investory, kteří si stěžují, že CzechInvest není schopen jim podávat informace, které podával, dokud tam ještě byli profesionálové. Agentura dnes dožívá z projektů, které připravilo staré vedení. S čerpáním nových peněz si neví rady. Tak dopadla instituce, která byla v téhle oblasti nejlepší v zemi.
Na téhle schůzi se už nebude možné zeptat premiéra, jak se vláda staví k cimrmanovské iniciativě pražské radnice, jež se velkém stylu chystá na olympijské hry, které – jak si všichni šuškají – ve skutečnosti nikdy nebudou. Ale komu by to vadilo, když se na přípravu kandidatury dá utratit miliarda. Dokonce i olympijský stadión by mohl vyrůst na Letné. Všem občanům navzdory. Pomník megalomanie. Možná zítra přijde i kosmodrom.
A je toho ještě podstatně víc, na co je třeba se ptát této vlády. Ale tahle vláda se nechce bavit už s nikým. Nemluví nejen s opozicí, nepotřebuje ani žádnou veřejnou debatu, nechce slyšet žádné otázky. Je prostě zralá na to, aby následovala pana Čunka.

Archiv článků: listopad 2007

Šílený kankán paní Vesecké

Pánek, Mejstřík: Nezneužívejte nám naši revoluci!

Kolik bylo znásilněných v kauze Jiřího Čunka?

Blogeři abecedně