Topolánek v USA aneb Nechci slevu zadarmo

Skvělý obchod se rýsuje mezi Českou republikou a USA. Náš premiér ho dojedná tento týden přímo s Bílým otcem ve Washingtonu. Dodáme kousek naší rodné půdy v Brdech a na ni nám naši bratři umístí svůj bílý kulaťoučký radar. Jedeme si na to plácnout, protože radarová sezóna pomalu končí a zítra může být pozdě. Demokraté v kampani brázdí americké prérie a volají stále hlasitěji, že po prezidentských volbách – pokud uspějí – zatnou hvězdným válkám tipec. Není divu, že naši radaroví vyjednavači významně naznačují, že máme možná poslední příležitost, kdy se dá v tomhle obchodu něco uhrát.

Více »

Topolánek: „Have a look at it and be happy!“

Tak si představte, že ve Štrasburku zrovna nyní jedná Evropský parlament, vystupuje švédský premiér Frederik Reinfeldt a mluví o úkolech, které čekají Švédsko, Českou republiku a Francii – tři země, které budou nyní postupně předsedat Evropské unii a uvádět do praxe Lisabonskou smlouvu. Švédský premiér pořádá setkání s francouzským premiérem Francois Fillonem a mluví o prioritách předsednictví, které by měly všechny tři země připravovat společně. Zásadně se shodují ve vyzdvižení problému klimatických změn a problémů spojených s imigrací, ostrá diskuse je kolem budoucího členství Turecka.

Více »

Máme uznat Kosovo?

Dostal jsem otázku, proč nepřát kosovským Albáncům jejich nezávislý stát. Nakonec i my jsme v roce 1918 byli přece šťastni, když jsme konečně zamávali vídeňskému císařskému dvoru a udělali se sami pro sebe. Tak proč to nepřát jiným?

Existuje naivní představa, že každé etnikum si automaticky zaslouží národní stát. Ovšem rozmanitých jazykových, kulturních a národních společenství byly v historii tisíce. Pouhý zlomeček z nich si dokázal vybudovat státní existenci.

Známé jsou Masarykovy vzpomínky, ve kterých se vrací k tomu, jak často si před rokem 1918 kladl otázku, jestli máme vůbec na to založit vlastní stát a jestli ho svedeme sami řídit, spravovat, jestli si dokážeme sami vládnout. Provést revoluci na ulicích je ještě jednoduché, ale pak se ukáže, jestli jste dost silní kulturně, hodnotově, civilizačně. Budování státu je pořádně těžký úkol.

Má Česká republika uznat nezávislost Kosova? Ponechme na chvíli stranou argumenty mezinárodního práva, skutečnost, že vytrhneme z celistvého území státu 15 % území jen proto, že na něm žije jiné etnikum. Ponechme stranou, jak nebezpečný je to precedens pro Abcházii, Kurdy, Basky a řadu dalších. Mám jinou otázku:
"Máme dost důvěry v tento stát a jeho představitele? Přesvědčili nás Kosované, že si podobný stát zaslouží?"

Současní kosovští předáci se rekrutují z tzv. Kosovské osvobozenecké armády, která se vytvořila v 2. polovině devadesátých let 20. století. Její činnost byla ukončena na základě rezoluce rady bezpečnosti OSN 1244 z roku 1999. Bývalí bojovníci UÇK (Ushtria Çlirimtare e Kosovës) vstoupili jak do politiky, tak do nových kosovských vojenských a policejních složek. Nikdy nebylo jednoduché rozlišit údajné politické cíle těchto paramilitárních organizací od organizovaného zločinu. Vším prostupují zavedené struktury albánské mafie. Údajný boj za osvobození albánského lidu od srbského útlaku, boj za velkou Albánii či velké Kosovo je často jen zástěrkou činností jednotlivých skupin organizovaného zločinu, jemuž šlo vždy především o vlastní profit. Kosovo vykazuje rysy zhroucené společnosti. Je zde vysoká nezaměstnanost, omezené možnosti dosažení adekvátního příjmu a o to víc rozevírá svou náruč albánská mafie. V takovém prostředí se snadno i politika stává jen nástrojem podsvětí.

Právě úzké napojení na organizovaný zločin způsobuje, že v Kosovu se stále nachází velké množství zbraní. Je pozoruhodné, že jako argument pro vyhlášení nezávislostí slouží i výhrůžky, že pokud k němu nedojde, nelze vyloučit další eskalaci násilí ze strany etnických Albánců.

Kdo jsou současní představitelé Kosova? Uspěli ve volbách, ke kterým přišlo pouze asi 45 % voličů. Svou schopnost civilizovaně spravovat a hospodařit v Kosovu zdaleka neprokázali. 40 % HDP Kosova jsou granty a půjčky z mezinárodní finanční pomoci. Postavy, které reprezentují současné Kosovo, ať už Hashim Thaçi, Čeka nebo bývalý premiér Ramush Haradinaj vyvolávají u leckoho pobouření. Důvody jsou velmi podobné. Existují doklady o jejich brutalitě a napojení na organizovaný zločin. Před lety se jejich jména v USA nacházela na seznamech hledaných teroristů. Současný "premiér" Hashim Thaçi vlastní rukou střílel velitele, kteří nechtěli poslouchat. Dnes se mají tito lidé stát našimi politickými partnery.

Nevěřím tomu, že si lze najmout dobrodruhy a vojenské zabijáky spojené se zločinem a začít s nimi budovat civilizovaný stát. Na to je potřeba jiného typu lidí. Ti se nedokázali ještě v Kosovu prosadit a my jsme nenašli způsob, jak je podpořit.

Také proto je vyhlášení nezávislého Kosova v této chvíli předčasné a neodpovědné.

Should we recognize Kosovo?

I’ve been asked why it is we should not wish an independent state for Kosovo Albanians. After all, Czechs and Slovaks were only too happy to bid farewell to Vienna Imperial Court in 1918 and to start to live on their own. Why not let others have the same thing?

Více »

Další Klausův gól rukou

Byl to, tuším, slavný Maradona, kterého se Klaus kdysi zastal, když dal gól nedovoleným způsobem rukou, ale sudí to přehlédl a gól platil. Nakonec to i před lety někde popsal Tomáš Ježek, který vzpomínal, že Václav Klaus byl ve sportu typem hráče, který uměl hájit pravidlo "účel světí prostředky". Pokud se něco udělá nedovoleným způsobem, ale rozhodčí to nevidí, důležitý je hlavně výsledek.

Dnes Topolánek řekl, že volba prezidenta je pro něj penalta, kterou úspěšně proměnil. Hráči jako Topolánek či Langer jsou opravdu věrnými žáky svého učitele.

Seděl jsem dnes celý den ve Španělském sále a měl jsem pocit podivně neskutečný. Cosi se tu odehrávalo, ale žádné opravdové dění to nebylo. Kdo říká, že to byl souboj kandidátů a jejich idejí a kvalit, staví potěmkinovu vesnici. Přesně to řekl ve čtvrtek Pavel Bém:" Kandidát ODS musí být zvolen za každou cenu." Po celý den měl Václav Klaus stále stejný počet hlasů. Dokonale důstojná, mrtvolná hladina, pod kterou se už neodehrávalo vůbec nic. Monolit věrných hlasů členů ODS společně s většinou křesťanů nakoupených za církevní restituce a rozpočtové dotace.

A nad touhle nehybnou hladinou se vznášely celý den dvě veledůležité přízračné postavy, se kterými se teprve poskládalo těch kýžených 141 hlasů otevírajících dveře k prezidentskému křeslu. "Cenu má jen to, kdo kolik přitáhne hlasů," pravil Topolánek. Poslankyně Zubová a poslanec Snítilý. Dvě překvapení, dva poslanci, kteří naprosto nesvedli vysvětlit své chování při dnešní volbě. Poslanec Snítilý nebyl schopen na klubu nám, svým dlouholetým kolegům, kloudně odpovědět a vysvětlit, co to vlastně dělá. Odporoval si a jeho řeč nedávala žádný smysl. Dokonce jednu chvíli řekl, že můžeme jeho chování vysvětlovat, jak je nám libo. Podobně poslankyně Zubová zaskočila své kolegy ze Strany zelených. Také nad její absencí jen kroutili hlavou.

Ano, poslanec má právo hlasovat podle svého svědomí, ale takové hlasování se pozná podle toho, že dotyčný je schopen svůj názor sdělit a hájit. Svědomí musí mít podobu důvodů. V těchto dvou případech prakticky jistě víme, že důvody tohoto překvapivého chování jsou skryté a nelze o nich veřejně mluvit. Možná budeme časem vědět víc.

Jedno ale vím jistě. Tyhle dva přízraky usvědčují premiéra ze lži, že tahle jeho penalta, kterou tak údajně skvěle proměnil, byla čistá a nefalšovaná.

Zase jednou zvítězila Klausova stará filozofie, že vyhrát je tak důležité, že je dovoleno použít téměř cokoliv. Až do rána se pak bude slavit v restauraci Kogo společně s nepostradatelným "Bormannem" Dalíkem a Pavlem Němcem. V téhle společnosti určitě nikoho nenapadne, že na tomhle vítězství cosi nehraje. Vždyť je to stejná historie, jako hlasování o důvěře vládě Mirka Topolánka. Po dlouhých měsících beznadějného povolebního patu se nakonec jednoduše přetáhli a nějak koupili Melčák a Pohanka a pak se také řádně slavilo.Teď jsme si to jen celé zopakovali. Jak řekl Klaus minulý týden: "V každém kole jsem byl nejlepší, jedeme dál."

Dobrá. Možná někomu góly rukou nevadí, ale NEMLUVTE ASPOŇ O FÉROVÉ SOUTĚŽI.

Na koho Langer uhodí příště?

Opravdu zírám…čerstvě jmenovaný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček „jen tak“ sděluje do médií, že jméno poslance Evžena Snítilého se dvakrát objevuje v tzv.registračních svazcích, které Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra přebírá od Ministerstva obrany. Ano, ano...pamatuji si, že do 1.ledna pracoval Pavel Žáček ve funkci ředitele Archivu bezpečnostních složek Ministerstva vnitra. Byl tedy přímým podřízeným ministra Ivana Langera.
Při nedávné volbě prezidenta to byl právě Ivan Langer, který byl viděn v rozhovoru s Evženem Snítilým krátce před tím, než se na Pražském hradě poslanec Snítilý zhroutil. A podívejte - vzápětí nám jeho blízký spolupracovník, nyní novopečený ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů potvrzuje, že disponuje nějakými informacemi právě o tomto poslanci.

Jak je možné, že má Pavel Žáček tyto informace tak pohotově k dispozici?

Jakým právem sděluje veřejně tato fakta?

Má být toto do budoucna role ředitele Ústavu?

Budeme se takto vždy v pravou chvíli, v někým dobře vybraný pravý okamžik, dozvídat údajná kompromitující fakta?

Provádí snad pan Žáček nějaká speciální šetření, která se týkají poslanců a politiků?

Když pan Žáček tak rychle ví, co je zrovna třeba vědět, znamená to, že vede cílené vyhledávání na určité osoby?

A kdo to po něm chtěl?

Chce to po něm rada Ústavu nebo Ivan Langer?

Není možné věřit tomu, že to vše je jen náhoda. Nelze věřit, že pan Žáček byl náhodou dotázán a náhodou se Evženem Snítilým zabýval, náhodou bylo pro něj právě toto jméno zajímavé.

Jsem rád, že poslanci sociální demokracie při schvalování zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů na protest opustili jednací sál. Ukazuje se, jakou hrubou chybou bylo, že český parlament schválil existenci Ústavu, který se ocitl pod vlivem jedné politické strany a který může být využíván proti současným opozičním politikům.

Budiž tma ve Španělském sále

Dobře si pamatuji Miroslava Macka, jak na začátku devadesátých let hájil divokou privatizaci. Dával za příklad prvotní akumulaci kapitálu a piráta Morgana, pradědečka slavné miliardářské rodiny. Tak vzniká bohatství, řikal Macek, a proto budeme muset na chvíli zhasnout. Budiž tma, nemá-li se nám udělat špatně.

Podobně se to má s tajností volby prezidenta. Nelíbí se vám, jak probíhala současná volba prezidenta? Členové ODS sborově křičí: "Fuj, bylo to nechutné. Bylo to nedůstojné právě proto, že se přišlo s tím nesmyslným požadavkem veřejné volby."

Ano, ano, mají pravdu, mohli jsme si to všechno ušetřit. Nemuseli jsme vidět soptícího Topolánka, mohli jsme si ušetřit Ivana Langera zasypávajícího vulgaritami Martina Bursíka. Dalo se to všechno sfouknout elegantně pod pláštíkem tmy. Nevadí, že je tu jen jediná strana, která chce za prezidenta Václava Klause. Ta strana je mocná, dostatečně vlivná, a nebude-li jí vidět na prsty, tak si takovou volbu hravě zorganizuje. Neumíte si představit jak? Garantuji, že způsobů je dokonce celá řada. Jeden za všechny: stačí když příslušný poslanec nebo senátor přinese na mobilu ofocený kroužek na lístku pro Václava Klause a za takový obrázek už lze něco inkasovat.
Nelíbí se vám to? Všichni poslanci a senátoři nebudou nikdy nikde neúplatní. Hanba tomu, skrz koho přichází pokušení.

Proto potřebujeme světlo. Říká se, že parlament má být dům ze skla. TAJNÁ VOLBA OTEVÍRÁ PROSTOR KORUPCI.

Známe přece současného premiéra. Když měl sestavit vládu, udělal to s pomocí svého "Bormana" Dalíka, který zařídil "koupi" dvou poslanců. Pokud dostal Mirek Topolánek zorganizovat volbu Václava Klause, určitě nezačal přemýšlet o vlivu prezidentury na utváření perspektiv občanské společnosti nebo o tom, jak přesvědčit ostatní politické partnery o tom, že Václav Klaus je ideální kandidát. Jeho projev ve Španělském sále byl přiměřeně "prázdný a falešný" a určitě nikoho nezískal. Mirek Topolánek umí a zná jedinou cestu k prezidentskému křeslu: tu Dalíkovu kupeckou, handlířskou a korupční.

Je tragédií Václava Klause, že se o jiný způsob kandidatury ani nepokusil. Vůbec se jako prezident neměl vměšovat do debaty o způsobu své vlastní volby. To mu nepřísluší. Přesto se jal veřejnou volbu sám kritizovat. Ve svých komentářích k prezidentské volbě kopíruje vyjádření předáků ODS.

Pět let měl Václav Klaus na to, aby se pokusil překročit roli ryzího partajního politika a stát se aspoň částečně státníkem. Pět let měl na to, aby vytvořil kolem sebe jinou alianci než oddaných členů ODS. První kolo volby českého prezidenta ukázalo, že nic podobného se mu nepovedlo. Proto dnes potřebuje ke svému "důstojnému" zvolení tmu.